DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 26. listopadu 2015

Recenze/review - HELLYUM - Fantaziare (2015)


HELLYUM - Fantaziare
CD 2015, Defense Records/ Maximed Records/ Bizarre Leprous Production

Kniha příběhů lidského hudebního šílenství se zdá být nevyčerpatelná. Ta hranice mezi tím, co je považováno většinovou společností za normální a přijatelné a tím, co je už extrém je mnohdy velmi tenká. Vezměte si třeba takové HELLYUM. Kapelu, která se toho rozhodně nebojí. Říká vám něco progrese v metalu? Reagujete rádi na technické finesy, milujete, když slyšíte do té doby zatím neslyšený riff, či zvuk? Tak potom jste dnes při čtení tohoto článku na správné adrese. Poslouchám zbrusu nové album "Fantaziare" a říkám si, že tentokrát název přesně (spolu s coverem) vystihuje veškeré pohnutky, emoce i prožitky, které se odehrávají na desce. Tolik pestrosti, mnohovrstevnatosti, rozevlátosti jsem v našich končinách už dlouho neslyšel. 

Vezměte si death metal, proložte ho rockem, doplňte nějaké ty odkazy na CYNIC, THE FACELLES, GORGUTS, OBSCURA, BEYOND CREATION (přirovnávejte dle libosti. meze se nekladou - dokonce je jeden úvodní riff podobný skladbám od HYPNOS) a přidejte si pořádnou porci "české" melodiky. Že v tom máte zmatek? Nezoufejte, to asi všichni. "Fantaziare" je opravdu albem, které budete vstřebávat dlouhou dobu. Těch různých zákoutí, neprobádaných a na prvních několik poslechů nepochopených pasáží je opravdu spousta. Muzika se tak stává krmí spíše pro vstřícné a pořádně otevřené hlavy. Je to jen dobře. Konkrétně v naší malé zemičce už bylo zapotřebí, aby někdo trošku provětral zatuchlé a stále stejné metalové kanály. Novinka zní moderně, svěže a nebál bych se říct, že i světově. To je prosím, bez debat.




HELLYUM je trojicí protřelých muzikantů, kteří se už ve svých původních kapelách zapsali vlastní krví do knihy extrémního metalu. Můžete si tak být jisti, že co se týká zvuku, produkce a podobných záležitostí, je vše v tom nejlepším pořádku. Líbí se mi určitá odlehčenost, nadhled i pokora, které jsou z tvorby cítit. Ono, když se na tuhle desku podíváte víc kritickým okem, možná si dokonce řeknete, že to je jen nějaká sranda. Jenže potom budete poslouchat dál a najednou zjistíte, že máte některé melodie usazené v hlavě natolik, že už není cesty zpět. Novinka je svým způsobem neučesaná, tvořená snad až s punkovým přístupem. Nenechte se ale zmást, vše sedí přesně na svých místech. On totiž ten "fuck off" styl po bližším ohledání opadne a vy jen sedíte a koukáte, jako tele na zpocený vrata. A na povrch začne vylézat "propracovanost" a až psychedelická nálada.



Člověk má ve své přirozenosti zakódováno, že se snaží vše utřídit, zařadit, zaškatulkovat. S tím budete mít u HELLYUM asi někteří problém. Osobně oceňuji a svým způsobem obdivuji to neskutečné množství nápadů. různých změn tempa, energie a až elektrického jiskření, které z desky cítím. Marně jsem hledal něco, co bych mohl alespoň trošku zkritizovat. Možná snad jen hlas, ten mi v některých polohách tolik nesedí. Naopak, bicí a kytarové "výlevy" jsem si užíval plnými doušky. Někdy je sice té vší "fantazie" až příliš, ale v tomto případě to bude spíš na fanoušcích, aby se s tím srovnali. Po kapele bychom to chtít neměli už z toho důvodu, aby i nadále hrála stejně nespoutaně a originálně.

"Fantaziare" mi připomíná tlakový hrnec, až po okraj naplněný extrémními nápady. Nechybí ani melodie a odlehčené pasáže. Po nějaké době nádoba praskne a nám bude umožněno se setkat s gejzírem riffů, různých zvuků, valících se pasáží i komplikovaných momentů. Album je tak určeno všem příznivcům progresivity, hudební nekorektnosti a šílenství. HELLYUM jsou nejvíc extrémní právě v tom, že se vymykají všem obvyklým představám o hudbě. Pánové před námi roztáčí pestrý kolotoč neotřelých, barevných melodií. Nenechte se ale mýlit, nahrávka je zároveň velmi ostrá, kořeněná. Připomíná pozření té nejchladnější chilli papriky. Vítejte v továrně na radost i bolest! Extrémní záležitost pro labužníky! Vřele doporučuji všem, kdo se rádi nechávají unášet na vlnách šílené a kruté progrese! 

band:

DESED - zpěv / DARK GAMBALLE, KURF7, ex CALES /
DAVID MENŠÍK - kytary, basa / ex HYPNOS, MELANCHOLY PESSIMISM /
OTYN - bicí /ex PIGSTY, MELANCHOLY PESSIMISM /


Asphyx says:


„Fantaziare“ reminds me a autoclave full of extreme ideas. It is not lack of melodies and light passages. After some time the autoclave is going to crush and we will be able to see a torrent of sounds, rolling passages and complicated moments. So, this album is for fans of progressivity, incorrect music and madness. HELLYUM are extreme because they are beside every ordinary ideas of music. These guys are able to roll a colorful whirligig of unordinary, colorful melodies. However, this record is very shape at the same time and spicy. It reminds me eating the hottest chili pepper in the world. Welcome to factory of happiness and hurt! Extreme thing for true fans! I have to recommend it to all of you who like to listen crazy and cruel progress!

Několik otázek – rozhovor s HELLYUM

https://www.facebook.com/hellyumband/?fref=ts
http://bandzone.cz/hellyum
http://www.defensemerch.com/
http://www.bizarreleprous.cz/
http://www.maximed.wz.cz/

Několik otázek – rozhovor s HELLYUM



Několik otázek – rozhovor s HELLYUM

Ave, představ prosím našim čtenářům vaši kapelu. Kdy byla založena, jaký styl muziky hrajete apod.?

První známky života Hellyum se datují od podzimu roku 2014, kdy si spolu nezávazně zahráli Menša a Otyn ve studiu Davos. Záhy bylo jasno, že jde do tuhého a že tohle nebude prdel, neřkuli sranda. Po té oslovili Deseda, kterému za nazpívání nabídli transplantaci jater, až to bude potřebovat a on souhlasil.

Kde a za jakých podmínek jste novou desku nahrávali, kdo měl na starosti zvuk, produkci, mastering?

Nástroje se nahrávali ve studiu Davos, v němž Otyn úřaduje v roli zvukaře, aranžéra, producenta, mistra zvuku a vůbec dobrých záležitostí. Desed si své party nazpíval v domácím studiu Věčná Opruzenost, které byly posléze zpracovány samotným Otynem a on se také postaral o aranže, produkci a výsledný zvuk i mastering.

Jakým nákladem a na jakých nosičích byla novinka vydána (CD, digital, vinyl, kazeta)?

1000 kousků

O čem pojednávají texty, kdo je jejich autorem a jakým způsobem vznikaly?

Texty pojednávají o národu Hellyum, ve kterém je absolutně vše dovoleno a přesto, nebo právě pro to, zde není žádná kriminalita. Lidé, rostliny, zvířata, počítače, stroje i Otyn žijí v naprosté symbióze.

Kdo vytvořil logo kapely, kdo se stará o grafiku a webové stránky? Co vy a sociální sítě? Přikládáte těmto věcem velký důraz?

Obal i logo vytvořil Maestro Massak666 Massakovič Massakin. Sociální sítě samozřejmě postupně ovládneme, ale sloužit jim nebudeme.



U jakého labelu jste svoji desku vydali a proč právě tato společnost? Jste spokojeni s tím, jak vás label zastupuje, propaguje a stará se o vás?

My jsme nakonec vybrali labely tři podle hesla víc hlav, víc krků. Jsou jimi polský label Defense Records a čeští Bizarre Leprous Production a Maximed Records. Zatím je naše spolupráce v plínkách, takže na jakési bilancování je brzy. Nicméně jsme interně dohodnutí, že jestli pro nás nebudou potit krev, odcházíme k Nuclear Blast.

Které kapely patří mezi vaše vzory, kde berete inspiraci?

Na Krakomudus, Zombiend a poslední singl Zathurregia se všichni shodneme, ale jinak posloucháme kde co. Inspirací nám je láska.

Posílali jste svoji nahrávku na firmy (na které), jaká byla odezva?

Všichni nás chtějí. Může se jim někdo divit? Kdybych nás už neměl, tak nás chci taky!!!

Kolik máte za sebou koncertů, kde hrajete nejraději (klub, festival) a které vystoupení považujete za nejlepší?

My hrajeme pouze v malém kruhu extra vyvolených přátel, kteří jsou schopni pochopit bizarnost objetí naši hudby, nicméně pořád ty stejné obličeje nás už začínají nudit. Asi budeme muset mírně slevit s podmínek zúčastnění se našeho koncertu.

Jaké máte plány do budoucna, čeho chcete s kapelou dosáhnout?

Všeho, co půjde!!! Naše srdce jsou velká.

Na jakých kontaktech vás fanoušci najdou?


hellyum@email.cz

Děkuji za rozhovor.

My děkujeme tobě Padre. kAramba & HELLYUM

Recenze/review - HELLYUM - Fantaziare (2015)


středa 25. listopadu 2015

Minirecenze/minireview - MEPHARIS - Enclosed in Hermitage (2015)


MEPHARIS - Enclosed in Hermitage
EP 2015, vlastní vydání

Nad městem roztáhl svá křídla další smrtonosný mrak. Prší a z nebe nám přímo do schoulených tváří padají krvavé kapky beznaděje. Je na čase, dát si do hlavy nějakou smutnější muziku. Tentokrát moje ucho spočinulo na novince polských MEPHARIS. Ti mi poslali svoji zatím poslední desku "Enclosed in Hermitage" a já hned propadl jakési těžko popsatelné náladě. Rozpoložení se u mě střídalo od těch veselých, až po rozlobené nebo dokonce vzteklé pocitů. Tohle je přesně ten druh hudby, kterou mohu vždy a kdekoliv. Poláci totiž nejsou jen další skupinou v řadě, drtící klasický doom death metal. Pánové si neberou servítky a klidně do skladby zařadí thrash metal, případně rock, někdy dokonce heavy kovové emoce. 

Každý song je perfektně propracovaný, hezky graduje a i když se nejedná v podstatě o nic nového, EP se dobře poslouchá. Možná by občas neškodilo trošku přiostřit riffy, nebát se přitlačit na pilu, ale jinak jde o kapelu, která rozhodně stojí za pozornost. MEPHARIS jsou i přes své "mládí" (hrají od roku 2007) dobrými muzikanty, kteří přesně vědí, co a jak chtějí hrát. Nápady na EP jsou hodně dlouhé, deska jakoby jen pohodově plynula a já nakonec spokojeně kývám hlavou a říkám si, že vlastně ani nevím, proč se mi tato nahrávka líbí. "Enclosed in Hermitage" má v sobě určitou chytlavost, přitažlivost, která mě nutí si novinku dávat znovu do hlavy. Na recenze mi chodí opravdu velké množství žádostí, někdy je těžké oddělit zrno od plev, ale MEPHARIS mě zaujali ihned. Ano, chtělo by to ještě pořádně učesat, sehnat schopného producenta, doladit zvuk, ale ty nápady a energie jsou cítit už teď. A možná právě určitá "neučesanost" a lehké nedostatky dělají tuhle nahrávku pro mě tolik zajímavou.


Nové EP "Enclosed in Hermitage" se polským doom death metalistům povedlo. Líbí se mi celková nálada alba i nápady, které opravdu dokážou zaujmout. Občas jsou sice některé motivy příliš dlouhé a nahrávka by si zasloužila lepší produkci, ale jako celek se EP dobře poslouchá. Přiznám se, nečekal jsem to a tak jsou pro mě MEPHARIS příjemným překvapením. Líbí se mi, že pánové kombinují ve své tvorbě i thrash a heavy metal. Dodává to nahrávce na zajímavosti a ostrosti. Ne všechno je ještě dokonalé, ale kapela je na velmi dobré cestě. Osobně jsem jejich novinku poslouchal rád a rozhodně se k ní budu vracet. Pestrý a smutný metal, který je studený jako kus ledu. Dobrá práce! Doporučuji!

Asphyx says:

The Polish doom death metallers is the new EP "Enclosed in Hermitage" succeeded. I like the overall mood of the album and the ideas that  can be very interested. Sometimes some motives are too long and  the record should have better production, but as a whole, the EP is good for listeningI have to say, I didn't expect it, so for me MEPHARIS is a pleasant surpriseI like that the gentlemen combine  thrash and heavy metal in their workIt gives more attraction and sharpness to the recording. Not everything is perfect yetbut the band is on a very good way. Personally, I like listening to the news, and definitely I will listen it again. Colourful and sad metal that is cold as ice. Good job! I recommend!

https://www.facebook.com/Mepharis
https://soundcloud.com/mepharis
https://www.youtube.com/user/MepharisBand
https://www.reverbnation.com/mepharis

A few questions – interview with MEPHARIS


A few questions – interview with MEPHARIS

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc. ?

Hey, we are Mepharis, from Poland. Our team exist  since 2007. It's hard to say in what style we play thrash, death and doom, that is sure, the elements of our  music. But we dont want to close ourselves in one style. I think you should just listen and judge it yourself.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

To answer  this question, first you should know how hard it was to us, to record our first album.

Recording the final version was preceded by many changes in membership of the Band. It was tough and made these several approaches to recording difficult. We came from the city which has only few bands. It was really hard to trying to create The Underground with those few people.

Album appeared when we had  to move to Poznań. Since  we have a stable crew, and together we achieve a new, better level of performance our old stuff. Then we decided to record it.

Enclosed in Hermitage is an effect of our cooperation with Marcin Rybicki (In twilight Embrance, Left hand studio) and Przemek Markocki. With Przemek we had been working during creating a first album.



How many copies  were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

So far EP is avaliable only as video on YT. In the nearest future it should appear also as a CD.

Awaliable soon with rest of march on our fanpage. Probably cd version will contain more than three tracks :j

Who is the author of the lyriccs and how were they created and about what do the lyrics deal with ?

Cygan i Strażak (ex-member, co-founder of Mepharis) wrote a lirycs for Sic Luceat Lux. Every song tells about something else. You can find something about love, death, longing... Its hard talking about these songs, everyone should interpret them himself.



Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

If We talks about using a media like Facebook, we think its necessary today. Times of bootlegs and demos past away. The fastest way to communicate is an internet and social networks. Lets say... We use anything we can.

We try to decide togther about covers, photos and promotion  material. About our logo its Cygans project from a long time ago.

Which label did you choose for releasing  your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Unfortunatly we still waiting for some label. Maybe You know any? (laugh)

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Iron Maiden, Kat, Therion, Anathema , Cave - the work of those ones certainly echoes the climate on Sic Luceat Lux.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We sent few copy to various labels from entire europe. Promotion - we do everything in our power.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We have played several dozen of gigs, and still counting. In the near future we are planing a tour. I hope that we visit your country with our gigs too.



What about your plans for the future? What do you want to achieieve with the band?

Bayond that tour, we focused on a next album. We hope it will be possible for us to show our new album at the end of the next year.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information.

We are verry active on our Fan Page on Facebook, we always respond to all emails from you.

Thanx for the interview



úterý 24. listopadu 2015

Minirecenze/minireview - ANASARCA - Survival Mode (Demo 2015)


ANASARCA - Survival Mode
Demo 2015, vlastní vydání

Němečtí death metalisté ANASARCA jsou klasici v tom nejlepším slova smyslu. Hrají od roku 1995 a mají na svém kontě již  tři dlouhohrající alba. Všechna vycházejí z těch nejtemnějších zákoutí undergroundu a jsou vhodným pokrmem pro všechny, kdo se zhlédli v devadesátkovém smrtícím kovu. Tmavé, chladem podbarvené melodie, kruté vyhrávky, energie, síla. Tohle vše cítím i z jejich novinkového dema. "Survival Mode" navazuje přesně na ty nejskrytější a nejvíc zlé lidské skutky. Když zazní v úvodu intro, ve kterém ječí a pláče nějaká oběť v podzemní kobce, navodí to tak morbidní atmosféru, až to nahání hrůzu. Podobný pocit mi pak vydržel až do konce celé desky. Tihle Němci moc dobře vědí, jak se tvoří tma!

Na albu můžeme potkat odkazy jak americké temné školy v podobě IMMOLATION, INCANTATION, tak technicko-brutální prvky působící stejným způsobem, jako pěst poslaná přímo do vašeho obličeje. Velmi se mi líbí ostrý a zároveň dobře čitelný zvuk. Máme tady co do činění přesně s tím druhem smrtícího kovu, který musí zaujmout snad každého fanouška dlouhých stínů, otevřených hrobů a jakési těžko popsatelné nálady. Bylo vám někdy těžko na duši, opájeli jste se smutkem a dolehla na vás tíha celého světa? Potom určitě budete vědět, o čem píšu. Čtyř skladbové demo sedí v přehrávači pevně a se stejnou jistotou a je podobné způsobu, jakým sedává na svém trůnu samotný Satan.

ANASARCA jsou na demu "Survival Mode!" temní, ostří, záhadní. Jejich death metal je vytažený snad odněkud z nejskrytějších zákoutí podzemí. Všechny skladby zní hodně mocně, tajemně a připomínají krutou nadvládu Satana na zemi. Album jsem poslouchal opravdu s velkou chutí. Podobná muzika mi proniká sama do krve, zahušťuje ji a dělá z ní černý hnis. Novinka se velmi podařila a s klidem ji doporučím všem, kdo se rádi přehrabují ve starých kostech. Takto nějak si představuji dobrý, reálný a nefalšovaný death metal! Smekám klobouk a klaním se tmě! 



Asphyx says:

ANASARCA  are on the demo "Survival Mode!" dark, sharp, mysterious. Their death metal is pulled out from some deepest recesses of the underground. All the songs sound very powerful, mysterious and remind the brutal domination of Satan on the Earth. I liked to listen to the album. Similar music comes into my own blood, makes it thick and changes it to black pus. The news is very succesfull and I recommend it to everyone who would like to rummage in the old bones. This is how I imagine good, real and genuine death metal! My hat off and I bow to the darkness!

pondělí 23. listopadu 2015

Report, photogallery, video – MALEVOLENT CREATION, GRAVE, DYSANGELIUM – club Nová Chmelnice, Prague – 22.11.2015

Malevolent Creation
Člověk by řekl, že časem zmoudřím, budu rozvážnější a klidnější. Nepřijdu si tak. Tělo sice už sem tam vykazuje lehké známky únavy, ale pořád se cítím spíš jako poctivě ukovaný kozák, než fňukající a neustále nadávající pazdrát, který už to (život!) vzdal (a že je jich takových v mém okolí čím dál tím víc). Nechci jen přežívat, tupě platit daně a stát se pokornou ovcí jdoucí si pomalu pro svoji papírovou rakev, protože na jinou nebude. Pár let jsem si možná myslel, že to jednou vzdám, že se zařadím do davu. Ne, nepodařilo se to a asi se to už nepodaří. Proto pořád ty koncerty, proto píšu o muzice. Naplňuje mě to, dělá mi to radost, odreaguji se. Stále, již spoustu let, věřím věrně ve smrtící kov. Jiný už asi nebudu. „Metáááááál“: řvu stále z plných plic. Mě jen tak nedostanou. Kolega z práce říká, že mě jednou budou muset utratit, jinak tady budu oxidovat, jako fosilie, napořád. Uvidíme. Zatím to šlape, zatím to jde………………. tak přesně takovéto myšlenky mě napadaly v sobotu, v den mých „čtyřicetijednin“, nejčastěji. Ani vlastně nevím proč…

Pohodlně se tedy usaďte, uvařte si svůj oblíbený nápoj a slyšte vyprávění muže středního věku, pána Asphyxe, o jedné nedělní akci, plné starého death metalu: „Já to tenkrát, v neděli 22. 11. 2015, viděl asi takhle…

Grave
V sobotu jsem si připil na svoje další z matky vyvrženiny. Oslava to byla domácí, poklidná, na to, abych někde tančil na stole, už nemám sílu ani chuť. Raději jsem si k narozeninám koupil lístek na zastávku turné, které jsem vyhlížel už hodně dlouhou dobu. Kombinace floridského starého death metalu (MALEVOLENT CREATION) a švédského klasického dunění (GRAVE) splňovala přesně mé představy o fanouškovském nebi. K tomu mě pak ještě přímo do srdce zasáhla zpráva o doplnění line-upu o mé velké české oblíbence DYSANGELIUM. Lístek jsem měl tedy zakoupen dlouho dopředu. Moje přání bylo vyslyšeno a naše úderná dvojice ztepilých a svědomitých death metalistů (já a Michal) byla pevně rozhodnuta, zase jednou zbořit svojí návštěvou Prahu.

Malevolent Creation
Stalo se tak v neděli, 22. 11. 2015, kdy jsem si v ranních hodinách pečlivě léčil bolavou hlavu po několikanásobném požití piva značky Bernard. Někde jsem četl, že starší lidé lépe odbourávají alkohol. Nevěřte tomu, hlava bolí úplně stejně a nedostatek spánku bývá pořád problémem (ne-li horším, protože tělo se obnovuje delší dobu). Poobědval jsem, probral se ženou moji domácí opici a pokoušel jsem se vtipkovat, že se plynule i nadále oddám oslavě svého jedenačtyřicátého narození. Bylo mi řečeno, že nemám blbnout, že už by mi taky mohlo rupnout kdesi. Neruplo, přežil jsem, důkazem budiž několik těchto mých slov. Naopak, odpoledne jsem netrpělivě očekával kolegu Michala a jeho dodávku.

Postávající dole v Plzni na Lochotíně jsem si uvědomil, že vlastně oba hlavní nedělní protagonisté vydali letos skvělá alba (recenze zde a zde) a tedy rozhodně nepatří jako já ještě do starého železa. Jasně, je to hudba pro dříve narozené, ale je to také muzika, která spoustě z nás utvářela pohled na smrtící kov jako takový. Náš výlet se tak najednou stal, co se týká těšení, pro mě asi jedním z nejočekávanějších, co jsem letos chtěl absolvovat. Přeci jen, MALEVOLENT CREATION jsem neviděl už dlouho.

Dysangelium
Dálnice na Prahu je považována na dobrou a kvalitní, jenže je čas nekonečných uzavírek a zúžení pruhů a tak jsme několikrát byli nuceni konstatovat, že nás to trošku „mrdá“. Trpělivost ale růže přinesla a my jsme najednou vjížděli, po několika hudebně společenských tématech, přímo do lůna matky stověžaté. Zářící město, historie a špína, tak by se daly charakterizovat obrázky míhající se kolem mě při pohledu z auta asi nejlépe.

Koncert, setkání smrtonosných duší, se odehrával na Nové Chmelnici. Klub je to dobrý, zvukař ale vždy divný a pivo snad pokaždé hnusné (tentokrát opět nepročištěné trubky a nedobrý Kozel 11, také z toho důvodu zmizely plechovky plzeňské 12 snad během půl hodiny). Už při vchodu do předsálí jsem si uvědomil, že to bude dneska jako na setkání s pozůstalými. Stále stejné, natěšené tváře, milovníci hluku, plesnivých rakví a čekatelé na reálný pravý death metal. Zdravíme se, plácáme si rukama navzájem, máme radost, že jsme zase mezi svými. Nálada skvělá, radost ze setkání s kamarády obrovská. Chvíli korzuji, beru vše i jako společenskou událost, jsem ve svém živlu. Hergot, já se ale těším!

Grave
DYSANGELIUM před námi odpálili granát jako první. Jejich old school death metal, kombinovaný s neméně starým thrashem a blackem mi dělá dobře již dlouhou dobu. Pánové jsou klasici každým coulem. Vystoupení to bylo pro mě dnes již tradičně skvělé (škoda jen nevalného zvuku, kupříkladu kytary byly hodně utopené). Sypající nápady, valivé, klidnější pasáže a nepřeberné množství zajímavých momentů. Tahle smečka to myslí a hraje smrtelně vážně. Smrtící kov, zahraný bez kompromisů, čistě, odhodlaně a s určitou tolik potřebnou „drzostí“ a „nevázaností“. Líbí se mi, že tvorba těchto českých rouhačů nepostrádá ani melodie (snad tisíckrát „ohrané“ ve všech mých zařízeních), které byly tento nedělní večer opravdu hodně chytlavé. Určitě znáte ten pocit, když vám všechno (včetně nálady, rozpoložení) zapadne krásně do sebe. Bylo tomu tak a já si svoji soukromou hudební oslavu zahájil spolu s DYSANGELIUM opravdu pořádně od podlahy. Semknutí, sehraní jako nějaká zásahová jednotka, mě pardubičtí zkrátka převálcovali (a dle odezvy nejen mě = jasný kandidát na Brutal Assault). Nebylo to dobré, bylo to vynikající!

Dysangelium
(Pokud máte chuť, přečtěte si s DYSANGELIUM rozhovor zde)

GRAVE jsou neskutečný buldozer. Studení, lehce seversky odtažití, ale o to víc drsní. Každé jejich vystoupení v poslední době připomínalo pocity srovnatelné snad jenom s otevřením dlouho nevětraného hrobu. Během nedělního koncertu jsme znovu nejdříve vykopali, následně vyzvedli a nakonec exhumovali starý švédský death metal. Také jste cítili ten neskutečný pach hniloby? Vnímal jsem, jak mi najednou dal někdo do ruky lopatu, krumpáč a řekl: „Jdi a vykopej si vlastní hrob!“ A já se mírně rozkročil, rozpustil vlasy a plně se oddal hudbě, která mi už od mládí koluje v krvi. Bylo to mocné, zvrácené, maniakální. Ola LIndgren, připomínající rozzuřenou bestii a jeho věrní mě jedním slovem opět rozsekali. Nabroušené (ale bohužel hrozně nahlas), přesto chladné melodie mi způsobili mráz na zádech, že jsem se několikrát musel oklepat zimou. Měl jsem husí kůži a říkal si, že na mě sáhla snad samotná Smrt. Hroby byly vykopány, ostatky prohlédnuty a se zombiemi se vedly ty nejzasvěcenější debaty. Kult! Masakr! Skvěle!

Grave
MALEVOLENT CREATION jsem neviděl opravdu dlouho. Přitom jejich desky přehrávám hodně často. Bylo tedy na čase oprášit staré vzpomínky, znovu rozproudit krev v žilách a uskutečnit procházku floridskými močály. Jedna z mých nejoblíbenějších smeček vůbec mě dle očekávání rozsekala na padrť. Brett Hoffmann kousal jako pořádně naštvaný aligátor, Phil Fasciana u kytary do toho řezal hlava nehlava a ještě to mělo nádherně punkově smrtící fazónu. Americká legenda se představila ve velmi dobré formě (a opět ještě víc nahlas, až to bolelo). Zase jsem si jednou říkal, jak to starý páky všem nakopali. Mě se líbí takový ten jejich až rebelský přístup. Oni zkrátka přijdou, nasypou to do nás a my si to pak nějak přebereme. Mám to takhle nejraději. A tady mi zahráli k tanci a poslechu jedni z nejpovolanějších. Tvrdé salvy bicích, zběsilé nasazení. Klasika překapaná v koncertní realitu. Pětice staroškolských válečníků mě ten večer absolutně nadchnula. Zapomenuta byla dávná vystoupení, má hlava byla naplněna zcela novými zážitky. Moje oslava narozenin vygradovala až na samou hranici toho, co jsem schopen ještě fyzicky unést. Ony se ty mé kladné pocity ani nedají moc popsat, lepší je jít a zažít je. Každopádně, u MALEVOLENT CREATION mi sedlo dohromady úplně vše. Hudba, výraz i provedení. Chci ještě jednou a víc a znovu, další song, chce se mi křičet (a také to řvu)! Uff, (když sepisuju tyto řádky, znovu to celé prožívám), to tedy byl masakr, přátelé. Vynikající!

Malevolent Creation
Návštěvnost byla vzhledem k tomu, že byla neděle, dobrá, i když na rovinu, na takové legendy bych si dovedl představit větší. Kolegové odhadovali cca 150 kusů fanoušků, ale je to opravdu jen odhad.

Tři kapely za jeden večer jsou přesně počtem, který považuji za ideální. Dovedu se tak soustředit na všechna vystoupení, nikde nejsou zbytečné prostoje a hlavně jsem schopen jednotlivé koncerty vstřebat. Pod touto akcí byla podepsána společnost Obscure promotion. Zkušení profesionálové, kterým se to po organizační stránce povedlo. Opět musím pochválit dodržování hracích časů. Snad jen úsměvná perlička. Pod cedulí „Kapela si nepřeje, aby se na koncertě kouřilo“, sedí basák Jason Blachowicz a kouří jak fabrika. Krásná scénka. 

Malevolent Creation
Cesty zpět do Plzně jsou vždy poznamenány několika věcmi. Za prvé se snažím měnit melodii svého hlasu, aby nám kolega řidič neusnul. Dále se rozebírají jednotlivá vystoupení. Vždycky je zajímavé, jak se v některých drobnostech lišíme a tak se diskutuje, někdy plamenně obhajuje. Jindy je člověk sám ve svém názoru, většinou se shodneme na všem. Tentokrát jsme byli za jedno. Tenhle večer měl neskutečné grády!

Mr. Asphyx
Nedělní „starodávný“ metalový večírek budu v paměti nadále vést jako jeden z největších zážitků letošního roku. Moje soukromě – metalově – veřejná oslava narozenin se vydařila. Sice jsem si dal jenom pár piv, ale vnitřně jsem slavil, jako kdyby mi bylo zase 17. Díky všem zúčastněným za pokec, pořadateli za koncert a všem ostatním, že byli u toho. Old school death metal forever!   

OSTATNÍ FOTKY/ OTHER PHOTOSauthor Mr. Jakub Asphyx


VIDEOS – omluvte prosím sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound





Photogallery – MALEVOLENT CREATION, GRAVE, DYSANGELIUM – club Nová Chmelnice, Prague – 22.11.2015

Malevolent Creation
PHOTOGALLERY
author of photos – Michal Radoš
-       for original size click on photos
-       pro zvětšení klikněte na fotky


DYSANGELIUM




















GRAVE




























Mr. Asphyx and Ola Lindgren (Grave)


Mr. Asphyx and Dysangelium

MALEVOLENT CREATION

































TWITTER