DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 4. prosince 2015

Minirecenze/minireview - OUTRE - Ghost Chants (2015)


OUTRE - Ghost Chants
CD 2015, Third Eye Temple

Poprosil bych o trochu klidu a pozornosti. Následující hudba totiž nejlépe vynikne, když se schoulíte do svého vlastního nitra a budete pátrat po tom, co jste všechno kdy zlého způsobili a zažili. OUTRE jsou polskými blackovými našeptávači. Rouhají se, vyvolávají staré duchy, modlí se k nesvaté trojici. Vyznávají přírodu, jsou až surově krásní. Jejich tvorba je hodně ovlivněná klasikou devadesátých let, ale zahraná s přehledem a syrovostí dneška. Poláci se pro mě stali velmi zdatnými průvodci v záhrobí. V některých momentech jsou ovlivněni death metalem a tak si na své přijdou i všichni smrťáci. Hudbu lze pak popisovat jen stěží. Zdánlivý chaos, který je slyšet zpočátku, se časem uklidní a vykrystalizuje v až křišťálové zlo. Album si vlastně jen tak poklidně plyne, nejdřív vůbec nebolí, ale postupně vás nakazí a zkroutí vaši tvář v hodně bolestnou grimasu.

Pátral jsem v paměti a hledal, ke komu bych OUTRE přirovnal. Bylo to těžké. Nalezl jsem snad kousky DARKTHRONE, možná ULCERATE, CIGAN a spousty dalších, progresivněji laděných odkazů. Nutno ale brát přirovnání s rezervou, jsou to spíše jen náznaky, doteky. Hlavní slovo má jinak black metal ve své nihilistické podobě. Opakování motivů, pomalé a naléhavé nutkání všechno restartovat a vyběhnout na staré pohřebiště za město. Tam by snad mohlo tohle album vyniknout nejlépe. Hudba je to těžká, nesnadno uchopitelná, ale nutí k přemýšlení a rozloží vás jako ten nejschopnější psychoanalytik. Slabší povahy si budou drásat nehty svoje tváře až do krve a někteří z vás vyženou tuhle muziku mlácením hlavy o zeď. Garantuji vám, že nic vám nepomůže. Možná jenom samotná smrt.

Polští black OUTRE metalisté nám na svém prvním albu "Ghost Chants" přivolali ty nejkrutější duchy. Díky jejich muzice se otevřely brány samotného pekla. Kombinace tradičního, klasického black metalu a progresivních prvků připomíná obětování samotnému zlu. Celým albem se vznáší okultní atmosféra, je kruté, smutné, syrové. Proniklo mi postupně do krve a proměnilo ji v kousky hnisu. Deska by měla být opatřena nálepkou s upozorněním, že může způsobit šílenství. Jestli máte chuť na procházku mezi stíny, buďte vítáni. Black metal zahraný s obrovskou silou. Budete ukřižováni, zpopelněni a rozházeni po krajině. Vynikající záležitost!



Asphyx says:

Polish black metallers OUTRE called the most vicious ghosts on their first album "Ghost Chants". Because of their music the gates of hell were opened. The combination of traditional, classic black metal and progressive elements reminds sacrifice the evil. The occult atmosphere is hovering on the album, it's cruel, sad raw. It  penetrated into my blood and changed it into pieces of pus. The album should be equiped with  warning label that it can cause insanity. If you fancy some walk in the shadows, welcome. Black metal played with great force. You will be crucified, cremate and scatter over the countryside. Excellent thing!

Recenze/review - XTERNITY – Expulsion into Depth (2015)


XTERNITY – Expulsion into Depth
CD 2015, vlastní vydání

Už od té doby, co se narodíme, jsme jednou nohou v hrobě. Život nám klade do cesty obrovské množství různých nástrah a pastí a někdy je to opravdu těžké. Jsou lidé, kteří jako by byli prokleti a jejich svět je plný bolesti. Jestli existuje bůh, tak je to pořádně zlomyslný bastard. Horší je to ale s jedinci, kteří si pořád stěžují a přitom se mají jako prasata v žitě. Lháři, křiváci, sobci. Kolik jich každý z nás každý den potká? Srážka s blbcem dokáže zkazit celý den, případně i život. Je to mnohdy zapeklité. Když potkám během dne nějakého takového břídila, mám vždycky sto chutí mu vrazit jednu mezi oči. Jenže to bohužel nejde, člověk je nějak vychován a má své zábrany. Řeším to jinak. Dostanu vždycky chuť na nějakou jednoduchou, nekomplikovanou muziku. Všechny ty blitky, které jsem musel vyslechnout, musí nějak zase ven. Moje oko tentokrát padlo na německé XTERNITY. Jejich první dlouhohrající album se stalo mým „psychologickým průvodcem“ poměrně dlouhou dobu.

Přitom, když se na jejich desku kouknu s nadhledem a odstupem, rozhodně se nejedná o nic překvapivého, případně nového. Tahle německá parta maniaků hraje black, thrash, death metal, který není vlastně ničím moc zajímavý. Je to oddechovka, doplněk k dobrému pití. Nikde nic netlačí, hraje se ve stylu AURA NOIR, DARKTHRONE, DESTROYER 666, IMMORTAL a spousty dalších smeček, mlátících to v jednodušším duchu. Nevadí mi to, nehledám zbytečně komplikované postupy a v případě relaxace svého těla i mysli dokonce podobné kapely rád vyhledávám. Já vlastně ani nevím, čím mě XTERNITY zaujali. Možná to byl původně jen obal, znázorňující snad samotného Chárona, převážejícího za malý poplatek nebožáky na druhou stranu řeky Styx. Hudba je zde křišťálově čistá, dokonale předvídatelná, ale také svým způsobem chladná a naléhavá.


Občas mám problém rozeznat jednotlivé songy od sebe, někdy dokonce album odkládám s lehkým úsměvem na tváři, ale jsou chvíle, kdy na něj mám vyloženě chuť. Jsem moc rád, že jsem oproštěn od bodového hodnocení, protože němečtí válečníci jsou přesně tou skupinou, u které prostě nevím, jaké číslo bych ze sebe vyplodil. Sype jim to pěkně, některé momenty jsou opravdu hodně silné, ale musím mít na ně vyloženě náladu. Výhodou a vlastně i nevýhodou je to, že poslední dobou potkávám čím dál tím víc křivých lidí a tak potřebuji častěji restartovat. XTERNITY jsou pro tyto chvíle jako stvoření. Nic neřeší, „jen“ hrají. Akorát nevím, co budu dělat, až blbce odříznu, umlčím, případně pošlu do míst, kde je pořád tma. Nezbude asi nic jiného, než si narvat tohle album do mp3 a vyrazit na dlouhé projížďky na kole. Při této činnosti se mi zdají také čím dál tím víc vhodnější. Při poslechu by se chtělo zařvat: „Nepodporujte psychology, poslouchejte raději XTERNITY!“


XTERNITY jsou na své první dlouhohrající desce velmi chladní. Ostré, nekomplikované riffy se střídají s dunivými pasážemi. Dýchá na mě studený vítr ze severu a moje mysl je při poslechu čistá, jako hladina horského jezera. Pro odpočinek, relax, celkový restart organismu a očištění mysli, jsou tihle šílení Němci velmi vhodní. Nejedná se o nic převratného, ani dokonalého, ale drobné nedostatky jsou vyváženy nadšením a energií. Přijdu si jako při tanci, ke kterému mě vyzvali samotní nemrtví. Skáčeme do rytmu ze záhrobí, pijeme jen čistou krev a relaxujeme v ledové vodě. XTERNITY jsou zajímavým úkazem. Jejich hudba nepatří k těm objevným, ale dokáže mě svázat, vylouhovat a podchladit. Dávám si ji rád do hlavy ve chvílích, kdy je mi úzko a má hlava je zanesena přemírou informací. Black, thrash, death, který vás zmrazí a rozseká! Dobrá deska!


Asphyx says:

XTERNITY are very cold on their first long-play album. Sharp, not complicated riffs are mixed with booming passages. I feel the cold wind breathing at me from the north and my mind is clear during the listening, like a level of a mountain Lake. For rest and relax, a restart of your organism and clearing your mind, this German crazy guys are great for this. This is not something special, unusual, or perfect, however those few small mistakes are perfectly combine with enthusiasm and energy. I feel like I´m dancing with the dead creatures. We are jumping in the rhythm from the other world, we are drinking a pure blood and relaxing in a freezing water. XTERNITY are an interesting phenomenon. Their music is not a breakthrough music but it can hold and tie me, draw and refrigerate me. I like to listen to it when I have anxiety and my head is full of information. Black, thrash, death which would freeze and chop you up! Good album! 


Seznam skladeb:

01. Intro
02. Unstoppable Hatemachine
03. Punish the Torturer
04. Xternity
05. Amok
06. Dadaab
07. Dead Not Alive
08. Area Horizon
09. Darkness Inside
10. On the Graveyard
11. Expulsion into Depth


Čas: 42:33

 

Sestava/band:


Milan -vox
Simon -guitar
Sven -guitar
Sven Epping- drums
Thorben -bass


čtvrtek 3. prosince 2015

Minirecenze/minireview - NUCLEAR VOMIT - Chlew (2015)


NUCLEAR VOMIT - Chlew
CD 2015, Mad Lion Records


Dneska mám obrovskou chuť hodit všechno za hlavu. Už několik let se snažím vyhýbat zprávám, neúčasním se oficiálních oslavných akcí, bojkotuji předvánoční komerční shon. Dělám si věci po svém, je to moje obrana proti tomu, se v současné společnosti nezbláznit. Přesto si někdy přijdu, jako bych byl bájný Atlas a držel na svých bedrech tíhu celého světa. Ze všech stran na mě útočí informace, jsem zahlcen, dusím se jimi a mnohdy podléhám. Jsou pak dvě možnosti. Buď uteču někam do přírody nebo si narvu do hlavy nějakou jednodušší hudbu. Mozek je pak postupně proprán a vyčištěn takovým způsobem, že by to nedokázal ani ten nejlepší alkohol.

Poláky NUCLEAR VOMIT jsem volil z několika důvodů. Za prvé se mi líbí zvuk celé nové desky s překrásným názvem "Chlew". Ano, v dnešní době, kdy je všude mezi intelektuály návrat k rustikálnímu způsobu života, se k tomu pánové postavili velmi podobně, jen po svém. Je to jako na takových těch farmách, kde dáte zhýčkanému manažerovi do ruky vidle, aby si mohl hrát na skutečný život a pak máte srandu z toho, jak ohrnuje nos nad obyčejným hnojem. Chudák tam stojí a mnohdy ani netuší, jak je jeho hlava opravdu podobná té, která je na obalu desky, totiž prasečí. Co se týká hudby, je vše v nejlepším pořádku. Masakrální gore metal, kombinovaný s grindem. Vše zahráno s nadhledem, zkušenostmi a velkou silou. Čtrnáct songů, narvaných do 31 minut. Různé mezihry, legrácky a hlavně krásně taneční rytmus. Co víc si přát? Ano, já vím, že je to jednoduché, že to není nic převratného. O to víc se ale album hodí k restartu mé hlavy.

K tanci a poslechu vás zvou polští gore grindeři NUCLEAR VOMIT. Tentokrát se bude tančit v tom nejšpinavějším chlévě. Máte plné zuby politiků, šíleně chytrých manažerů a rádi si skočíte do rytmu? Tak potom je novinka "Chlew" pro vás jako stvořená. Hudba je zde ostrá, rytmy zběsilé a ještě si užijete spoustu legrace. Dovedu si představit, že v příštích volbách půjdu volit stejná prasata, jako je to na obalu. Letošní album je doslova narvané energií a hodí se k absolutní očistě vaší mysli. Poláci jednoduše umí. Víc myslím dodávat netřeba. Maniakální gore grindová deska, která vám nakope vaše zadky. A ještě u toho bude sranda. Velmi dobře!




Asphyx says:

To the music invite you Polish gore grinders NUCLEAR VOMIT. This time it will dance in the dirtiest shed. Are you fed up with politicianssmart managers and do you like to jump to the beat? Then the new "Chlew" is ideal for you. The music is sharp,  rhythms are furious and even you can have lots of fun. I can imagine that in the next elections I'll vote the same pigs as on the cover. This year's album is crowded with energy and goes together with the absolute cleansing of your mind. Poles in simply terms can. I can't deliver more, I think. Maniacal gore grind album that will kick your ass. And it will still be fun. Very well!

Recenze/review - FIRESPAWN – Shadow Realms (2015)



FIRESPAWN – Shadow Realms
CD 2015, Century Media Records

Kompozitní materiál je obecně vzato materiál ze dvou nebo více substancí s rozdílnými vlastnostmi, které dohromady dávají výslednému výrobku takové vlastnosti, které nemá samo o sobě žádná z jeho součástí. Obvykle je jedna ze součástí zároveň i tmelem.

A tmel je přesně to, co kapele FIRESPAWN občas chybí. Tato skupina je poskládána ze samých slavných osobností tvrdě metalové scény, jako jsou LG Petrov (ENTOMBED), Fredrik Folkare (NECROPHOBIC, UNLEASHED), A. Impaler (NECROPHOBIC), Matte Modin (DARK FUNERAL). Pánové se rozhodli stvořit death metalovou desku, zasahující spíše do starších dob. Ne vždy se jim to ale povedlo. Hned první poslech mě docela vyděsil, protože klipovkou „Lucifer has spoken“ mě docela navnadila. Jenže zbytek songů byl jinak spíše zklamáním. Raději jsem nechal nahrávku chvilku uležet a vracel se k ní spíše opatrně, po částech. Čas udělal své a já si na některé skladby dokonce zvykl, některé bych zařadil mezi to lepší, co bylo G. Petrovem poslední dobou vypuštěno ven, ale jako celek mi pořád přijde všechno hrozně roztříštěné. Muzikanti předvádějí sice perfektní výkony, když byste si rozdělili jednotlivé nástroje, tak znějí opravdu dobře, ale celku chybí výše zmíněný tmel, případně lepší produkce.


Přijde mi, jako by se FIRESPAWN neuměli dohodnout, cože to vlastně budou hrát? Občas se pořádají poměrně zdařilé výlety do švédského podsvětí devadesátých let a zazní nejeden dobrý old schoolový riff, jindy jsou ale zcela nesourodě pořádány melodické orgie death metalu s moderním puncem. Jsem z toho zmatený, někdy dokonce lehce naštvaný, protože očekávání byla asi příliš velká. Jestliže jsem byl značně roztrpčený u odtrženého projektu/kapely ENTOMBED A.D., tak moje rozčarování nad dalším počinem Mr. Petrova trvá. Vždyť je to občas jednoduchý, ničím zajímavý big beat! Vím, že spousta z vás se mnou tento názor sdílet nebude, ale já si zkrátka nemůžu pomoct. Některé motivy jsou zajímavé, dodají mi pokaždé naději, ale jsem ihned následně smeten obyčejným preludováním. Téhle smečce chybí nějaký dráb, drsný policajt, který nad nimi bude stát a vymáčkne z nich to nejlepší. Bohužel, nikdo takový se nenašel a podle toho to taky vypadá.



Sedím a pokouším se desku narvat do hlavy, kudy to jen jde. Nedaří se. Dokonce mám někdy i chuť zavřít okno wordu a na všechno se vykašlat. Ne že by to byl až takový průšvih, to si páni muzikanti nevezmou na triko, ale nějak nechápu, jak někdo může přes svoje zkušenosti a dříve odvedenou práci, pustit ven takový nedodělek. Tady jde všechna legrace stranou. Můžu mít původní kapely jednotlivých členů rád, ale přece nebudu mít od nich v oblibě něco jen kvůli slavnému jménu v bookletu. Troufám si tvrdit, že v hodnocení zrovna téhle nahrávky se budou mezi fanoušky vést poměrně spory. Uvidíme. Za moji maličkost si troufám tvrdit, že asi nebudu mít příliš často chuť se k albu vracet. Slova, které mě napadají při společných setkáních asi nejčastěji, tak je získaný pocit, že je to šíleně MDLÉ! Bohužel.

První deska kapely FIRESPAWN se nepovedla. Nedovedu pochopit, jak může skupina, která je složena ze samých slavných osobností, vypustit ven takový nedodělek. Jako by kapele chyběl někdo, kdo z nich vymačká to nejlepší. Riffy jsou zde velmi obyčejné, skladby nemají žádný tlak a hluchých míst je velká spousta. Pár dobrých motivů a nápadů to nezachrání. Snažím se na nahrávkách nalézt spíše to dobré, ale tentokrát s tím mám docela problém. Kde je prosím energie? Kde síla? Kde smrt? Nikde ji slyším. Další slova mě nenapadají. Škoda, čekal jsem hodně, dostal jsem málo. Death metal, který vůbec neřeže.

Asphyx says:

The first album by FIRESPAWN is not good enough. I don´t understand how could this band which is full of famous musicians published such an unfinished album. It feels like the band is missing someone who would pushed more to make the album better. The riffs are very basic, songs don´ t have any pressure and there is a lot of soundless passages. There is a few good motives and ideas, however that is not enough. I try to find something good about this album but this time there is no way. Where is energy? Where is strength? Where is death? I can´t hear it anywhere. There is nothing more to say. What a shame, I just expected a lot and received a little. Death metal which not cuts, at all.  

Seznam skladeb:

1. The Emperor
2. Imperial Burning
3. Lucifer Has Spoken
4. Spirit Of The Black Tide
5. Contemplate Death
6. All Hail
7. Ruination
8. Necromance
9. Shadow Realms
10. Ginnunga
11. Infernal Eternal


Čas: 42:36

 

Sestava/band:


G Petrov - vocals (Entombed A.D., Morbid, Nihilist)
Fredrik Folkare – guitar (Necrophobic, Unleashed)
Victor Brandt – guitar (Entombed A.D., Six Feet Under (live))
A. Impaler - bass (Necrophobic, Naglfar (live))
Matte Modin – drums (Raised Fist, ex-Dark Funeral, ex-Defleshed, ex-Infernal)


středa 2. prosince 2015

Recenze/review - TYRANT GOATGALDRAKONA – Horns in the Dark (2015)


TYRANT GOATGALDRAKONA – Horns in the Dark
CD 2015, Caverna Abismal Records

Bělmo otočené ven, bulvy pukající v roztodivných paprscích. Třas rukou, loupání v kostech, bolavá záda, smrt v očích. Bolestivé světlo, vtíravý strach z čehokoliv. Navždy zničený život, mnohokrát proklínaný Bůh, bezmoc, beznaděj. A nekonečný pláč. Dlouhých 12 let. Opuštěná kobka, malá miska s vodou, sem tam jídlo. A mučení. Nekonečné, šílené. Ty jeho oči. Ne, už je nechci nikdy vidět. Měl pohled samotného ďábla.

Když jsem viděl tuhle slečnu ve zprávách, bylo mi ji opravdu hodně líto. Ten magor, co ji na dlouhá léta zavřel do podzemí a mučil ji, by zasloužil rovnou převést na popravčí špalek. Nejsem soudce a lynč se mi protiví, ale aspoň by naše milá humánní společnost dala najevo, že to co udělal, se opravdu nesmí. Zvedá se mi žaludek a mám potřebu někam utéct. Pryč od lidí, od hnusu, od špíny. Uchyluji se do své temné komnaty, pouštím si novou desku TYRANT GOATGALDRAKONA a zjišťuji, že toho utrpení se jen tak nezbavím. Jen s tím rozdílem, že tento způsob negace světa nikomu neubližuje, naopak, uklidňuje mě, napájí energií, přetavuje mě k obrazu svému. Získávám na dobu poslechu desky svobodu. Je to jako modlitba v obráceném gardu. Doslova saju atmosféru starých kobek, práchnivého death metalu ve stylu INCANTATION, IMMOLATION, IMPRECATION, DRAWN AND QUARTERED. Jen s tím rozdílem, že deska a kapela nepochází z Ameriky, ale z Maďarska.


Usedám do křesla, pohlížím do protivníkových očí. Album vyvolalo mého nového spolubydlícího. Má zahnuté rohy a od huby mu jde pára. Dámy a pánové, dovolte, abych vám představil samotného Lucifera. Vypráví mi spolu s kapelou dlouhé příběhy, nezapomene bohužel ani na ten jeden, hnusný, reálný, televizní. Podávám mu ruku a jdeme spolu na dlouhou procházku podzemím.  Není to zde tak zlé, jak jsem si myslel. Hudba je sice morbidní, plesnivá, stará a opotřebovaná jako rezavý stroj na zabíjení, ale to mi nijak nevadí. Jsem starý deathový maniak a maďarský kvapíkový guláš mi dělá dobře na duši i na těle. Jsme opět v temnotě. Dotýkám se stínů, obracím ruce k prosbě. Nechte mě v téhle časové bublině ještě chvilku! Ať nemusím tam mezi umělohmotné, pozérské kapely! Chci zůstat na věky v pekle, spolu s TYRANT GOATGALDRAKONA a ostatními prokletými šílenci.


Potkávám cestou ráno do práce středně velkého potkana. Dopřává si zbytky jídla u jedné jídelny. Pokaždé zvedne hlavu a naše oči se setkají. Mám neobytný pocit, že se odněkud známe. Připomíná mi jednoho staršího chlápka, co ho vídávám na undergroundových koncertech. Možná to je nakonec on. Tento pán má v pohledu zvláštní odstín, jakoby věděl, která kapela mi dodává sílu ze záhrobí. Nedávno mi skupinu TYRANT GOATGALDRAKONA pochválil. A to je pro mě stokrát cennější, než stovky recenzí. Mám to nastavené podobně. Nechci vám tady rozebírat každičký tón, jednotlivou skladbu, chci napsat jen pár svých pocitů. A ty jsou při poslechu „Horns in the Dark“ opravdu jen samé pozitivní. Tenhle death metal sice hraje obrovské množství kapel, ale jen některé umí předat kýžené zlo mezi nás, prostý fanouškovský lid. Maďarům se to povedlo. Novinka je hodně bolestivou odpovědí na otázky týkající se života a smrti. Temný smrtící kov, který vám pootevře dveře do záhrobí!



Asphyx says:

When I go to work I see a medium sized brown rat. It eats the leftovers from some restaurant. Every time I see it, it pick up its head and our eyes meets. I just feel we know each other. It reminds me an old man who I see on underground concerts. Maybe it´s the same “person”. He has the same shadow in his look, like he knows which band would give you an energy from the other world. Earlier this year he actually admire me the TYRANT GOATGALDRAKONA. That is almost priceless for me more than hundreds of reviews. I feel it the same. I don´t want to tell you tone by tone about each song I just want to tell you a few of my feelings. And those feelings are only a positive ones when listening the “Horns in the Dark” album. This death metal is played by many bands, however just a few of them knows exactly how to hand down the evil for us, for the ordinary fan people. These Hungarians did it well. The new album is very hurtful answer on questions about life and death. Dark death metal which will open the doors to another world for you! 



Seznam skladeb: 

01 - The Mountains of Irkalla
02 - The Thief Of Lies
03 - Church Of The Fire
04 - Dawn Of Decay
05 - Horns In The Dark
06 - King Of The Desert
07 - Arcanum-Secretum


Sestava/band:

Hellfire Commander of Eternal War and Pain - Vocals/Drums
Grave Desecration and Necrosodomy - Guitars/Bass

Minirecenze/minireview - DEAD TWILIGHT - Endless Torment (2015)


DEAD TWILIGHT - Endless Torment 
CD 2015, vlastní vydání

Italští bombarďáci DEAD TWILIGHT letos nahráli teprve své první album. Je to s podivem, protože tahle temně krutá death metalová kapela působí na scéně již od roku 2001. Každopádně, pokud se podíváme na jejich novinku zevrubněji, zjistíme, že je plná ostrých riffů, velkého tlaku a smrtícího chaosu. Opravdu si přijdu jako při bombardování od nějakého hodně velkého bombardéru. Kobercové nálety starých melodií, smrt a nářek prchajících civilistů i ďábelské škleby vojáků opojených smrtí. Devadesátá léta opět ožívají, hroby vydávají další a další svědectví a já si znovu říkám, že tady je mi velmi dobře. Není divu, italští matadoři se s tím moc nemažou a ještě navíc přidávají pořádnou porci nepropustné tmy. 

Kapela se sice nevyhne v některých momentech lehké monotónnosti, ale s tím se v tomto stylu musí počítat. Kdysi se mi zdál sen, ve kterém jsem chytl nějakou šílenou chorobu. Potácel jsem se v horečkách, odpadávalo mi maso a čekal jsem na smrt jako na osvobození. Ještěže jsem se nakonec probudil, jinak by se tahle noční můra změnila ve skutečnost. S novinkou DEAD TWILIGHT  to mám nastavené hodně podobně. Při poslechu znovu sním, zmítám se v nekonečných křečích. Hraje se tady totiž přesně ten druh death metalu, který je přirozený ve své starobě a hnilobě. Riffy i nápady jsou sice podobné slavným smečkám ze starých dob, ale přidána je aura jisté zlomyslnosti. Rozdíly asi pozná opravdu jen fanoušek stylu, ale pro něj je také tato nahrávka určena především.

V Itálii byl letos otevřen jeden hodně starý, zahnívající hrob. Vydal svědectví o old school death metalu, zahraném s citem a poctivostí. Album jsem si přehrával stále dokola a cítil jsem, že mě pohlcuje nějaká hodně zlá choroba. DEAD TWILIGHT  umí složit opravdu dobrou, plesnivou skladbu. Nahrávka se velmi dobře poslouchá a zcela mě pohlcuje. Odehrává se zde hodně poctivá hrobnická práce. Zapalte kříže, obětujte Satanovi! Takto nějak by to mělo vypadat! Desku doporučuji všem starým poctivým fanouškům. Reálný death metal, který vám vyvrhne vnitřnosti! A to velmi krutě!


Asphyx says:

In Italy was opened a very old, rotting grave this year. It testified about old school death metal, played with feeling and honesty. I played the album over and over and I felt how I 'm absorbed by some bad disease. DEAD TWILIGHT are able to make a really good, moldy song. The recording is very good for listening and it absorbs me completely. It's very honest gravedigger work. Light the Cross, sacrifice to Satan!  This is the way it should look like! I recommend to all old honest fans. The real death metal that will gut you!  Very cruel!

úterý 1. prosince 2015

Recenze/review - AUTOPSY – Skull Grinder (2015)


AUTOPSY – Skull Grinder
EP 2015, Peaceville Records

Nahoře na kopci už zase z dubových trámů staví šibenici. Slyším přes zamřížované okno údery kladiv a smích dělníků. Poslední snídaně, míchaná vajíčka a nekonečný strach. Potom se zhoupne oprátka a křupne mi za krkem. Padám do nicoty. Zajímavé je, že cítím úlevu. Berou mé tělo do rukou katovi pacholci a přichází usměvavý felčař. Konstatuje smrt a dívá se na hodinky. Za chvíli má schůzku a tak se otočí a už je pryč. Spočinu na dřevěném prkně, shlížím na své tělo a přemýšlím, proč vlastně celé tohle divadlo nastalo. Prý jsem nevěřil v jejich Boha. Nepomohly ani moje výtky k tomu, že kdyby existoval, nedopustil by tolik zla. Odnášejí mě do studené márnice, měním postupně svůj tvar, uvolňuji ze sebe napětí. Těším se na věčnost. Ta bohužel nikdy nepřijde.



Do parády si mě totiž berou američtí patologové AUTOPSY. Porcují mé tělo na malé kousky, znovu ho skládají, nutí mě hltat mou vlastní krev. Morbidní ve svých textech, s listovými pilami místo kytar, řežou, pak pálí kahany jedovatých plamenů. Člověk nebo to, co z něj zůstalo, se stává v jejich přítomnosti básníkem smrti. Legendární otcové zakladatelé, jedni z prvních, kteří jsou a navěky budou považováni za strůjce death metalu, jsou dnes již poměrně „netvrdou“ kapelou. Hrají sice zběsile a se šílenstvím ve skladbách, ale také postaru, s plesnivinou a krutostí v zádech. Ten nekonečný odér, načerpaný v pitevnách, je na novince samozřejmě pořád cítit, jen si myslím, že mladším posluchačům toho příliš neřekne. Zdálo by se, že Američané již vše svoji tvorbou řekli (a tento pohled je samozřejmě možný a pochopitelný), ale pro nás, kteří jsme je zažili v jejich počátcích, budou pořád polobohy. Dodnes mě dokážou přitáhnout k přehrávači a i když už jsem spoustu nápadů od nich slyšel někdy dříve, celek mě neskutečně baví a užívám si ho.



„Skull Grinder“ je dalším pokračovatelem v řadě. AUTOPSY jsou velmi tradiční, neměnní a připomínají axiom, jasné daný a spolehlivý. Kombinace rychlých chaotických riffů, odkazujících snad až někam k thrashi, chaosu a prvotní špíně a potom mé oblíbené doomové pasáže, za které by se nemusel stydět ani Alfred Hitchcock ve svých filmech. Při poslechu před sebou opravdu vidím stovky obrazů, úryvků z černobílých hororů, případně pasáže z napínavých knih, napsaných mistry ve svém oboru. Napětí, jakýsi neklid a postupné deptání, vedoucí k jedinému. K šílenství. Těžké je popisovat můj vztah k jedné z mých nejoblíbenějších kapel. Pro nováčky, případně pro ty, kdo ještě kultu nepropadli, by stačilo povinně chvilku hledět na nádherný obal od Wese Benscotera. Co říkáte? Pořád nic? Tak to potom raději tuhle muziku přenechejte všem nám pozůstalým. Pokud neslyšíte tu krásně starou produkci, která není zbytečně hlasitě, ani není „vyčištěná“, tak to potom nejste hodni. Nezoufejte ale, horory nejsou pro každého.

Mistři operačních sálů, legendární death metalisté AUTOPSY, jsou opět zde. Letos nám přinášejí EP, které připomíná opus samotné smrti. Album, nahrané snad v márnici, je chytlavé, bolestivé a kruté zároveň. Američané pokračují v tom, co umí nejlépe. V death metalovém šílenství. Vítejte v království nihilismu. Zběsilé riffy, chaotické pasáže a doomový klid. To vše jsou hlavní devizy této kapely a i letos je využívají na sto procent. Nahrávka to není převratná, spíš je krvavým dárkem pro všechny věrné fanoušky. Některé songy připomínají rezavý nůž, projíždějící vaším břichem, jiné zase ledové ostří sekyrky, která si dává rande s vaší hlavou. Krutost a síla se zde ukrývá v morbidních nápadech. AUTOPSY jdou dál po své cestě a nehledí okolo. Je to moc dobře. Jsou jistotou v dnešním zmateném světě. EP doporučuji poslouchat při četbě hororů z osmdesátých let. Potom vynikne atmosféra celé desky nejlépe. AUTOPSY opět zhudebnili náladu, vznášející se nad starým popravištěm. Věrní fanoušci budou určitě spokojeni a já jsem nadšen. Kult!


Asphyx says:

Masters of operating rooms, the legendary death metallers AUTOPSY are here again. This year they bring an EP, that reminds opus of death itself. The album, recorded perhaps in the morgue, is catchy, painful and cruel at the same time. Americans continue in that way they do best. In the death metal madness. Welcome to the kingdom of nihilism. Frantic riffs, chaotic passages and doom calm. These are all main sign of this band and this year they use them to one hundred per cent. This recording isn't ground-breaking, it's rather a bloody gift for all loyal fans. Some of the songs resemble rusty knife, stabbing your belly, others are like ice blade of axe, that has a date with your head. Cruelty and power are hiding in morbid ideas. AUTOPSY go further along its path and don't look around. And this is very well. They are sureness in today's chaotic world. Listen to the EP while reading horror  of the 80th. The atmosphere of whole album will come to the fore best. AUTOPSY set to music the mood hovering over the old scaffold again. Loyal fans will definitely be satisfied and I'm excited. Cult!


Seznam skladeb:

Side A
1. Strung Up and Gutted
2. Skull Grinder
3. Children of the Filth

Side B
4. Sanity Bleeds
5. The Withering Death
6. Waiting for the Screams
7. Return to Dead


Čas: 28:28

 

Sestava/band:


Chris Reifert – zpěv, bicí
Eric Cutler – zpěv, kytara
Danny Coralles – kytara
Joe Allen - basa


https://www.reverbnation.com/autopsyofficial

Recenze/review - THIRD STORM - Taritiya Me (2015)


THIRD STORM - Taritiya Me
EP 2015, Dark Descent Records

Zdá se, že mě zlo nepřestane neustále překvapovat. Nebo alespoň to hudební. Tentokrát převlečené do pláště black metalu, ozvláštněno doomem a doplněno až ambientními chvilkami. THIRD STORM pochází ze Švédska a letos se vrátili po mnoha letech nečinnosti. Kapela se již v osmdesátých letech vzhlédla v temnotě a letos se rozhodla opět zničit tento svět svým černým uměním. Je to totální underground, pro spoustu lidí nestravitelný. Jedná se spíš o takové postupné navozování zmaru a beznaděje, než o klasické skladby, tak jak je znáte z dnešní přetechnizované doby. Tady je všechno syrové, ošklivé, plné stínů. Nedoporučuji chodit s albem v přehrávači setmělými ulicemi. Udělal jsem to jen párkrát a pak litoval. Viděl jsem příšery za každým rohem. Zajímavě pojaté jsou texty, plné filozofie, vesmíru a nicoty.

V tvorbě THIRD STORM můžete nalézt všechny extrémní styly. Setkáte se jak s doomovými náladami, tak se syrovým a zákeřným blackem a na důraznosti celému EP dodá dunivý death metal. Kapela, uložena dlouho ve starých rakvích, letos znovu drásá, bolí, šmátrá po vás pořádně ostrými drápy. Nakonec se tak jedná spíše o obrácenou modlitbu, plnou rouhání, setkávání s duchy dávno zemřelých, než o "obyčejné" songy. Hltám plnými doušky chuchvalce upletené z černoty. Přijdu si, že polykám skelnou vatu, napuštěnou zaschlou krví a napěchovanou do mého hrdla. Dusím se vší tou špínou, marně hledám světlo. Není úniku, pokud budete jednou chyceni, tak vás tahle nahrávka rozhodně nepustí. 

THIRD STORM se povedlo zhudebnit tmu. Jejich novinka je hodně zlým albem. Zákeřným a ošklivým. Připomíná našeptávání od samotného Satana. Švédská legenda jasně dokazuje, kdo je pánem temnoty. Kombinace všech špinavých extrémních stylů a jasný cíl dodává EP neskutečnou sílu. Nahrávka je tak spíše okultním obřadem, než jen pouhým zážitkem. Na povrch vylézají všechny zlé lidské vlastnosti. Jakoby se země dotýkaly černé mraky. THIRD STORM nám přinášejí hodně zlou modlitbu. Myslím, že tentokrát budou duše zemřelých povolány na tento svět. Deska, která smrdí sírou!



Asphyx says:

THIRD STORM were able to set to music the darkness. Their new album is very bad. Malicious and ugly. It reminds the whispering of Satan. Swedish legend  shows clearly who is the lord of darkness. The combination of all dirty and extreme styles and clear goal gives incredible power to the EP. The recording is more occult ritual rather than mere experience. All  bad human characters are coming out from the surface. Like  black clouds touching the ground. THIRD STORM bring us very bad prayer. I think this time the souls of the dead will be called  to this world. Album, that stinks of sulphur!

TWITTER