DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 28. ledna 2016

Recenze/review - FALLEN – Fallen (2015)


FALLEN – Fallen
CD kompliace 2015, Solitude Productions

Zvoní umíráček. Nebožtík je chudák na dubovém prkně úplně sám. Nikdo se s ním nepřišel rozloučit. Snad jen jedna stará paní, ale ta chodí na všechny pohřby. Není se čemu divit, děti už se dávno přestaly rodit. Všichni místo plození jen koukají do blikajících obrazovek a úplně zapomínají na reálný život. I na smrt. Raději nechají své zemřelé neosobně zpopelnit. Hlavně, aby se s nimi po smrti nesetkali. Je to divný svět. Neosobní a čím dál tím víc smutný. Chlad je považován za normální a přehrávané vyjadřování emocí za opravdové city. Někdy je mi z toho úzko. Mám z ničeho nic chuť někam utéct, uniknout ze všeho a jen tak relaxovat. Tentokrát jsem si jako muziku pro chvíle odpočinku zvolil norské doomaře FALLEN a jejich stejnojmennou kompilaci záhrobních písní. Ihned se ocitám na reálném, syrovém pohřbu a vlastně po celou dobu cítím, jak se mi v hlavě pomalinku uvolňuje nashromážděný tlak.

Míval jsem hrozně rád prvotinu FALLEN (a zatím také jedinou desku) „A Tragedy´s Bitter End“ (2004). Je sice pravda, že se mi v tom šíleném množství CD nepodařilo ji dohledat, a tak mi v tomto případě musel pomoct všemocný internet. Znovu jsem se plazil v nekonečném stínu, opět se málem propadl do depresí. FALLEN umí navodit šíleně bezvýchodnou atmosféru. Jsou chladní a přijde mi jakoby útočili přímo na nejskrytější zákoutí lidské mysli. Vždycky při poslechu vytanou na povrch vzpomínky, kdy jsem se nezachoval zrovna rovně a skladby jsou pro mě takovou soukromou zpovědí. Občas mi sice nesedí vokál, dokonce mě v určitých chvílích napadá něco o falešném zpěvu, ale to je spíš můj osobní pocit, není to žádným problémem. Norové jsou stejně vážní, jako přednášející v pohřebních sálech. Mluví o nebožtících spíše z té lepší stránky. Rozhodně nečekejte žádnou špínu. Všechno je křišťálově čisté. Jako smrt samotná.


Ráno začalo mrznout a ihned celá nahrávka získala na ještě větší intenzitě. Hudba je zde podobná té, kterou tvoří třeba takoví SHAPE OF DESPAIR, FUNERAL, PANTHEIST. Plyne v pomalých rytmech. Páni muzikanti si nás vychutnávají hezky po kouskách, v dlouhých a nikdy nekončících písních. Atmosféra plyne jako kalící se voda špinavé řeky. Je jen otázkou okamžiku, kdy spatříte dole pod jezem ruku utopence. Vodní andělé se vznášejí v peřejích, hltají plnými doušky zbytky kyslíku a doufají, že to nebude příliš bolet. Až jednou vyplave na povrch všechno to utrpení společně s nafouklým tělem, teprve pak si všichni uvědomí, proč ho dohnali k sebevraždě. Zůstane jen smutek pozůstalých, kteří své bezprostřední zážitky budou sdílet na sociálních sítích. Stane se fotkou, pouhým zábleskem okamžiku. Zemřel a zůstal po něm jen neaktualizovaný profil na facebooku. Napadají mě různé příběhy, vyvstávají na mysli dokonce i ty staré, dávno zažité. Všechny se ale díky muzice FALLEN motají kolem odchodu z tohoto světa. Je to zvláštní, ale svým způsobem mě to očišťuje.



Odložte všechny nedůležité věci, odhalte svoji mysl, uklidněte svoje duše. Jsou tady FALLEN a jejich nová letošní kompilace smutných písní. Funeral doom metal v jejich podání je velmi chladný, smutný a pojednává o posledních věcech člověka. Klasické songy, tradiční studená atmosféra. Nahrávku bych doporučil všem, kteří rádi tráví dlouhé hodiny na hřbitovních cestách. Pečlivě vystavěné skladby pomalu gradují, hlas preluduje jako kněz při poslední modlitbě. Slyším zase zvony! Kdo bude další na řadě? Všichni tam, do země stínů, jednou musíme a FALLEN nás na to připraví opravdu velmi dobře. Pokud milujete podzim, sychravé počasí, mráz zalezlý někde v kostech, padající a umírající listí, budete s „Fallen“ trávit určitě dlouhé chvíle. Vítejte na pohřební hostině, podávána bude nová deska FALLEN.


Asphyx says:

Put away all your trivial duties, unfold your minds and keep calm your souls. The FALLEN is here with its new compilation of sad songs. Funeral doom metal in this delivery is very cold, sad and it tells a story about the last things of a man. The classic songs, traditional cold atmosphere. I would suggest this record to people who like to spend long hours on grave trails. These songs are accurately build and they slowly rise, the voice preludize like a priest during the last prayer. I can hear the bells! Who is the next in line? Everyone has to go to the land of shadows someday and the FALLEN prepares us very good for it. If you love autumn, rainy weather, cold inside of your bones, falling and dying leaves, you will spend a lot of time with the FALLEN. Welcome to the funeral dinner where the new album by FALLEN is served. 


Seznam skladeb:


01. Gravdans

02. Weary and Wretched
03. To the Fallen
04. Morphia
05. Now That I Die
06. The Funeral
07. Drink Deep My Wounds
08. Persephone


Čas: 01:19:36

Minirecenze/minireview - THIRD SOVEREIGN - Perversion Swallowing Sanity (2016)


THIRD SOVEREIGN - Perversion Swallowing Sanity
CD 2016, Transcending Obscurity India

O tom, že existuje v Indii kapela THIRD SOVEREIGN jsem se dozvěděl až v době, kdy jsem začínal o muzice psát. Není to zase tak dlouho. Přitom tahle smečka má ve své zemi velké množství fanoušků, na kontě jedno album z roku 2007 ("Destined to Suffer") a nějaký ten singl, EP a split. Přiznám se, že staré album mě nijak neuchvátilo a nebylo pro mě žádným velkým přínosem. U letošní novinky je to úplně jiné. Je to sice "zase" obyčejný, klasický death metal protkaný thrashem v řadě, ale tentokrát má ty správné plesnivé death metalové koule. Pánové se inspirují v dobách, kdy u nás v Evropě zažívaly největší dny slávy VADER, SEPULTURA, MONSTROSITY, CANNIBAL CORPSE. Navíc ale přidávají velkou porci vlastních nápadů a temnoty.

Ne, opravdu se nejedná opět o nic výjimečného. Jenže. Je zde obvyklé a tolik časté jenže. Mě to jednoduše baví! Není to sice nic, co bych si dal do první přihrádky pro často poslouchaná alba, ale také nic, co by mě nějak uráželo nebo nedej Satan štvalo. Skladby mají drive, zajímavý zvuk a když přivřete obě oči nad nepůvodností nápadů (jako snad u každé dnešní kapely), tak máte před sebou najednou velmi chutnou krmi. Songy hezky odsýpají, mají drive i feeling. Zkrátka to kope jako splašená kobyla. Není to plnokrevník, ale poctivý tahoun, vhodný na tu nejtěžší práci. Má lehká skepse časem vymizela úplně a začal jsem si automaticky podupávat nohou. To je pro mě jasným znamením, že zrovna tahle deska má něco do sebe. Příště bych přidal klidně na ostrosti a tlaku, ale jinak nemám s novinkou žádný problém.

"Perversion Swallowing Sanity" je solidním metalovým albem. Na kapele je hodně znát, že se postupně vyvíjí a zraje. Inspirace starými postupy je sice patrná na každém kroku, ale jinak se jedná o dobrý materiál. Líbí se mi to nadšení a poctivost, které z nahrávky cítím. Pokud příště kapela dodá lepší, průraznější zvuk a songy budou pestřejší, myslím, že tu budeme mít kapelu, která nám všem ještě nakope zadky. Zatím se budu s hodnocením držet trošku při zemi. THIRD SOVEREIGN letos nahráli dobré, zajímavé CD. Jsem moc zvědavý, s čím přijdou příště. Tentokrát jsem spokojený tak na sedmdesát procent. Death metal z Indie, který ctí tradice. Dobrá práce! 




Album Line-up: 
Vedant - Vocals
Benjamin - Guitar
Jonah - Bass
Reuben - Drums

Track list: 
1. Sakei Ai Hla / Grave of Humanity
2. Sarcophaga
3. Living This Hate
4. Slaughtered Mankind
5. Devolution of Mortality
6. Spawned With Guilt
7. Holocaust of Preaching
8. Dark Black
9. Burnt Epitome


Asphyx says:

"Perversion Swallowing Sanity" is a solid metal album. There's to know that the band  evolves and matures step by step. Inspiration of old methods is evident on every step, but otherwise it's a good material. I like the enthusiasm and honesty, that I feel from the recording. If the band give some better, more penetrating sound next time and the songs will be more various, I think we will have a band that will kick the ass to allTHIRD SOVEREIGN recorded some good, interesting CD this year. I am very curious what will come next. This time, I was satisfied about seventy percent. Death metal from India, which respects tradition. Good job!

středa 27. ledna 2016

Minirecenze/minireview - GLOAMING - Keep Close the Watchfires (2015)


GLOAMING - Keep Close the Watchfires
CD 2015, vlastní vydání

Ploužím se nekonečným lesem a marně hledám svůj úkryt. Už zase po mě jdou mé vlastní běsi. Jsem pronásledovaný, vyděšený dlouhými stíny. Z očí krvácím. Konečně nacházím místo, kde na chvilku spočinu. Tady, na starém pohřebišti, vynikne hudba okultních death doomařů GLOAMING nejlépe. Inspirace COFFINS, HOODED MENACE, HALBERD, snad i TRIPTYKON je sice velmi čitelná, ale nevadí mi to. Mezi hroby se to ztratí. Novinka je velmi syrová, jakoby zastřená černou blánou z krve, špíny a hnisu. Zážitek je to až spirituální, svým způsobem sice jednoduchý, ale zcela naplňující. Obzvlášť zde, uprostřed nicoty. Mezinárodní uskupení z muzikantů z USA, Austrálie i Jižní Korey se řítí sice pomalu, ale jistě ke svému cíli. K absolutní smrti.

Někomu možná bude vadit pomalý rytmus, případně nekonečné opakování motivů, ale vězte, že tohle jsou zrovna atributy, které dělají tuhle hudbu ještě víc zatuchlou. Raději, než abychom hledali drobné nesrovnalosti, se pojďme pomodlit za odcházející den. Měli bychom, protože noc bude opět šílená, plná setkání se nemrtvými, děsivých zvuků i pláče těch, kterým ještě nebylo povoleno odejít na druhou stranu. Po nás a po téhle hudbě zůstane jen spálená země. Nejedná se o žádný nálet, ale klidné, zákeřné vyhlazování. Hudba zde jde až na samou dřeň vašich promrzlých kostí. Užívám si to. Bolí mě klouby, cítím se jako kdyby na mě přicházela horečka. Také jste pozorovali všechna ta temná zjevení? Pak určitě moc dobře víte, o čem hovořím. Jdi a nes svoji tíhu celý svůj život. A možná ještě dál, až za hrob, do země nikoho.

Death doomoví GLOAMING jsou jako pomalu zahnívající mrtvola. Jejich hudba je bolestivá, plazící se jako jedovatý had, připravený neustále k útoku. Je noční procházkou opuštěným hřbitovem, je smutkem všech pozůstalých. Riffy jsou zde jednoduché, ale o to víc intenzivní, nápady morbidní, nálada temná. Od podobných záležitostí toho víc nechci. GLOAMING sice nepřinášejí nic nového, ale své hrobnické řemeslo zvládají na výbornou. "Keep Close the Watchfires" je jako modlitba k temnotě. Vaše duše nikdy nenajdou svůj klid. Vítejte na okultní seanci. Dnešní noc bude dlouhá. Album, které křísí nemrtvé! Temnota opět vyhrála.


Asphyx says:

Death doom GLOAMING are like a slowly rotting corpse. Their music is painful, crawling like a poisonous snake, always ready to attack. It is night walk through lonely cemetery, the sadness of survivors. The riffs are simple, but a little bit more intensive, ideas are morbidmood is dark. And I don't want more similar matters. GLOAMING don´t bring nothing new, but they make their gravedigger job very well. "Keep Close the Watchfires" is like a prayer to the darkness. Your souls will never find peace. Welcome to the occult session. This night will be long. The album, which revives the undead! Darkness won again.

Minirecenze/minireview - SERPENTSPIRE - The Cosmic Throne (2015)


SERPENTSPIRE - The Cosmic Throne
CD 2015, vlastní vydání

Člověk si tak brouzdá po internetu, diskutuje se svými oblíbenými kapelami, podporuje smečky, o kterých si myslí, že stojí za to. Chodí mi stovky emailů denně se žádostmi o recenze. Nejtěžší bývá všechno přefiltrovat a pak pečlivě vybrat ty, o kterých chci dát vědět. Někdy mě zaujme obal, jindy třeba jen zmínka v nějaké recenzi. Je to různé. Proč mě zaujali američtí techničtí death metalisté SERPENTSPIRE vlastně ani nevím. Zpočátku se mi nelíbilo vůbec nic. Obal mi přišel přeplácaný, hudba nevýrazná a hlas nijaký. Jenže jsem jednou zcela náhodou zapomněl jejich desku nechat hrát, když jsem odešel něco řešit do vedlejšího pokoje. Zajímavé bylo, že najednou vše znělo perfektně. Možná za to mohl zvuk, přelomený přes chodbu, nevím. Vrátil jsem se a náhle zjistil, že mě nahrávka, i přesto, že se jedná o prvotinu, baví poslouchat. Zaměřil jsem se na ni tedy pečlivěji a po čase zjistil, že se jedná o velmi propracované a příjemně zahrané album.

Mnozí dnešní "moderní" death metalisté se zhlédli v komplikovaných postupech, nepropustných melodiích a šílených bicích. SERPENTSPIRE nejsou výjimkou. V současnosti se jedná sice o takové klasické technicko brutální album s oblíbenými texty o sci-fi, ale podle mě má tahle kapela v sobě něco navíc, kus něčeho zajímavého. Nedovedu to úplně přesně vyjádřit, ale pocitově mě baví se proplétat vesmírem spolu s těmito nadšenými Američany. Stylově zde nalezneme odkazy jak na DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, GORGUTS, OBSCURA, tak třeba temnější IMMOLATION. Pánové si neberou servítky, klidně do skladby hodí absolutně disharmonický riff nebo nepřátelský skřehot. Ten mix, který se zde nalézá, je opravdu hodně pestrý a spoustě lidem se bude zdát nejdříve asi i nepřehledný, ale s tím se musí každý poprat sám. Není to muzika pro slečinky, ale pro přemýšlivé a trpělivé jedince.

SERPENTSPIRE letos vydali album, které je plné komplikovaných, složitých melodií. Jejich death metal je velmi propracovaný a nepostrádá tolik důležitou energii i tlak. Zaujalo mě nasazení a temná nálada, která je na album cítit na každém kroku. Poslech jsem si sice užil až po nějaké době, ale byl o to intenzivnější. Připadám si jako kapitán vesmírné lodi, který bojuje s mimozemšťany. Smrt je tak blízko. Povedené technické death metalové album. Těším se na dlouhohrající desku!




Asphyx says:


SERPENTSPIRE has launched this album which is full of complicated melodies. Their death metal is very worked out and it doesn´t miss any important energy or pressure. I liked the appointment and the dark mood which you can feel with every single step you take with this album. I enjoyed this album after a few listens, however the experience was very strong. I feel like an captain of a space ship who fights aliens. Death is very close. This album is good technical death metal album. I´m looking forward for the long play album!

úterý 26. ledna 2016

Minirecenze/minireview - ACID KING - Middle of Nowhere, Center of Everywhere (2015)


ACID KING - Middle of Nowhere, Center of Everywhere
CD 2015, Svart Records

Kalifornští doom stoneři ACID KING jsou přesně tou kapelou, které bych si normálně asi moc nevšiml. Oceňuji sice jejich status legendy, dokonce mám i některá jejich alba doma, ale nikdy jsme si napadli do oka natolik, abych je blahořečil. Vždycky jsem je měl zařazené ve škatulce skupin, o kterých vím, pokaždé si jejich novinku poslechnu, pokývám uznale hlavou, párkrát ji proženu ušima a mizím pryč. Letos je to ale jiné. Nevím, jestli je to mou momentální náladou nebo chutí na objevování nových zákoutí hudby, ale padli jsme si do oka jako dva milenci v romantickém seriálu. Nebyla to sice láska na úplně první pohled, ale po nějaké době jsem zjistil, že mám "Middle of Nowhere, Center of Everywhere" natolik usazenou v hlavě, že by bylo dobré o ní napsat také pár slov.

Jestli se rádi ploužíte doomovými chodbami a oceňujete i veškeré pra-základní rockové postupy, myslím, že byste mohli být chyceni jako já. Tahle kapela má v názvu slovo král a nedivím se tomu. Pánům se opět povedlo nahrát desku, která je svým způsobem neskutečně chytlavá. Venku zrovna leje jako z konve, na okap dopadají litry vody a vy máte náladu pod psa. Nos plný rýmy, škrábání v krku. Tohle chce láhev tvrdého alkoholu, několik tablet vitamínů a klid na lůžku. Tvrďáci k doktorům nechodí, my máme radši léčbu hlukem. ACID KING z vás vyženou všechny zlé démony. Hezky pomalu, polehounku, budou vás zaříkávat, očarují vás a nakonec prožijete závěrečnou společnou křeč. 

"Middle of Nowhere, Center of Everywhere" je albem, které na mě působí jako pomalé zaříkávání. Doom stoneroví mágové opět ukazují, že patří k nejlepším kapelám ve svém stylu. Novinka je zákeřná, jako šelma na lovu. Pronikne vám do krve pomalu, otráví vás. Budete hnít zaživa. Naříkat. Zlo přichází nepozorovaně. O to víc krutě a bolestivě udeří. Nálada nové desky je pochmurná, mlhavě bažinatá. Někde uvnitř v každém z nás se ukrývá šílenství. Stejně jako v tomto albu. Nahrávka, která připomíná dunění hromů. Skvěle!



Asphyx says:

"Middle of Nowhere, Center of Everywhere" is an album that reminds slow incantation. Stoner Doom wizards shows again they are one of the best bands in their style. The news is insidious like a predator on the hunting. it will come into your blood slowly, like poisoning. You will rot alive. Moan. Evil comes unseen. It will hit more and more cruel and painful. The mood of the new album is gloomy, like a fog over the swamp. Somewhere inside in every man the madness is hidden. Like in this album. The recording that reminds rumble of thunder. Great!

Minirecenze/minireview - LEGION - Let Them Hate Us... (2015)


LEGION - Let Them Hate Us...
EP 2015, vlastní vydání

Dostalo se mi do ruky poslední EP české death metalové legie LEGION. Vložil jsem CD se čtveřicí songů do přehrávače a do mého pokoje se začalo vkrádat zlo. Nesvatá trojice skladeb je zbrusu nová a přidán je velmi slušně zahraný cover od slavných EMPEROR. Je slyšet, že si kapela na všem dala záležet. Přesto bych měl několik málo doporučení do budoucna. První připomínka je k nevýraznému zvuku. Nebo spíš jinak. Je dobrý, slušný, klasický. A s tím mám trošku problém. V dnešní době nadprodukce je nutné, aby se smečka snažila znít alespoň jinak než stovky ostatních. To se bohužel LEGION zatím nepovedlo.

Další, neméně důležitý poznatek bych měl k nápadům. Na téhle smečce je hodně znát, že už má něco za sebou, bezesporu patří k tomu lepšímu, co je možné v našich luzích v death metalu slyšet a vidět (na živo to kope opravdu pěkně). Jenže mě přijdou všechny tři nové záseky si navzájem velmi podobné. Dokonce i zpěvák v nich má skoro stejný výraz. Cítím z tvorby LEGION snahu o blackové ušpinění, stejně tak jak to dělají ve své tvorbě polští BEHEMOTH, HATE, ale i třeba norští  BLOOD RED THRONE. Neberu to jako nějakou závadu, přesto to občas až moc bije do očí. Přes všechno tohle moje nevrlé prskání ale považuji EP "Let Them Hate Us.." za zdařilé. Zaplať Satan za každou death metalovou kapelu, která umí hrát. Jenže jak známo, nutno hodnotit v kontextu minimálně Evropy a v tomto ohledu LEGION ještě trošku zaostávají. 

ukázky zde/ teaser here:
http://bandzone.cz/legion

"Let Them Hate Us..." je albem, které se z větší části povedlo. Osobně bych měl sice několik připomínek ke zvuku a provedení, ale jako celek považuji EP za povedené. LEGION jsou death metalová smečka, která na vás zaútočí jako krvavá šelma. Občas sice kousne vedle, ale bolet vás to rozhodně bude! Kombinovány jsou zde klasické death metalové postupy s blackovou špinavostí. Pokud bych měl hodnotit počtem procent, dal bych s chutí sedmdesát. Novinka není vůbec špatným albem, jen by chtěla ještě trošku doladit. Černý death metal z České republiky, po kterém zůstane jen spálená země.

Asphyx says:

"Let Them Hate Us ..." is an album that is success from the bigger part. Personally I have a few comments to the sound and performance, but as a whole I find the EP well-done. LEGION are death metal pack, which will attack you like a bloody beast. It might sometimes bite beside, but it will hurt you definitely! There are combined the classic death metal with black metal dirty procedures. If I should evaluete by a percentage, I would give  seventy per-cent. Novelty isn't a bad album, but it needs a bit more fine-tuning. Black death metal from Czech Republic, which will leave burnt earth only.

pondělí 25. ledna 2016

Recenze/review - FEEBLE MINDED – The Perfect Suicidal Act (2015)


FEEBLE MINDED – The Perfect Suicidal Act
CD 2015, Nice to Eat You Records/ Amputated Vein Records

Syrový kus masa, který někomu odpadl při porcování mrtvoly. Byl to loni na konci roku pořádný masakr. Někde v Rokycanech je opuštěná továrna, možná snad bývalá jatka, kde se znovu probudilo z polospánku monstrum. Mocně, krutě a nekompromisně. FEEBLE MINDED. V českém undergroundu pojem. Kapela, táhnoucí káru plnou ostatků od roku 1996. Tři alba na kontě, z toho poslední ve velkém stylu. Přiznám se, nečekal jsem to. Předchozí počiny mi v některých věcech, co se týká zvuku a provedení úplně nevyhovovaly, ale tentokrát je to jiné. Mocnější, řvoucí, bolestivé. Death metal, spojený s lehkým odérem grindu. Masakrující nasazení. Absolutní výmaz mozkových závitů a hlavně riffující stěny, které vás povalí, zničí, převálcují. Vítejte v království bolesti, přátelé brutality v muzice! Bude nám tady spolu dobře, o to se už FEEBLE MINDED postarají.

Po stěnách stéká krev a já si říkám, kdeže jsem už tuhle spoušť viděl a slyšel. Něco mi říká, že podobnost a inspiraci si tihle řezníci vzali u SUFFOCATION, SEVERE TORTURE, DEHUMANIZED, INTERNAL BLEEDING, BROKEN HOPE, staré PYREXIE a dalších, převážně amerických maniaků. Směr je zde zcela jasný. Všechno zničit, rozkopat, roztrhnout řetězy a pustit všechny krvelačné šelmy mezi nás nebohé oběti. Hrozně se mi líbí, že jednotlivé nápady jsou jasně čitelné, nejedná se o žádný, dnes mnohdy tolik obvyklý chaos. Sází se spíš na poctivost, na dobrý riff, na zajímavou pasáž. Jestliže pak byli v minulých letech FEEBLE MINDED lehce nevýrazní, tak tentokrát zvuk doslova zabíjí (podepsáno Davos studio a Otyn). Přínosem je také nový drtič tlustých strun, Tomáš Halama (BRUTALLY DECEASED, HEAVING EARTH), u kterého začínám mít poslední dobou pocit, že u čeho se jen ochomýtne, tak to stojí opravdu za to. Alespoň u novinky rokycanských to platí.


Abych ale jenom nechválil. Občas mi přijde, že by to chtělo trošku přidat na vokálech. V některých momentech (ale opravdu jen v některých), jakoby ztrácely trošku na síle a nápaditosti. Moji výtku berte ale spíš jako lehký povzdech zmlsaného posluchače. Nové album je totiž nutné srovnávat nejen v kontextu našeho malého českého rybníku, ale alespoň Evropy. FEEBLE MINDED se (dle mého skromného názoru), katapultovaly z lokálního trhu za hranice, mezi pořádně ostré řezníky. S nimi je nutné je porovnávat. Své řemeslo zvládají stejně dobře, jako jejich vzory, mají k tomu skvělý zvuk, parádní obal a nové skladby vás doslova umlátí. Je jen na nich, jak dokážou album protlačit mezi fanoušky. Pevně doufám, že se to povede, protože osobně jsem z novinky nadšený, protáčím ji v přehrávači neustále dokola a těším se na každý nový poslech. Je to něco jako přepadení. Když na vás někdo vyskočí ze zálohy, sejme vás palicí a vy chvilku nevíte, co máte dělat. Nakonec podlehnete a ještě jste rádi, že s vámi tahle kapela vytře podlahu. Spadli jste někdy do žentouru? Ne? Tak si „The Perfect Suicidal Act“ sežeňte, narvěte do uší a pak budete také rozdrceni. Tohle je masakr přesně podle mého gusta! Krvavý, nekompromisní, syrový, jako mrtvola pohozená v příkopě u cesty.


Nové album FEEBLE MINDED je nahrávkou, která je plná death metalového násilí. Je ranou mezi oči, nekompromisním materiálem, který vás rozdrtí. Kombinace krutých riffů, skvělého zvuku a obrovského tlaku dělá z novinky velmi bolestivou death grindovou desku. Tohle je klasický, brutální death metal, který vám vymáchá obličej v kaluži plné krve. Žádné ústupky, žádný oddych. Jen kruté riffy, ostrý hlas a odpadající kusy vašeho těla. „The Perfect Suicidal Act“ řeže jako motorová pila, která nejde zastavit. Naporcovat, pověsit na háky a po odkapání zahodit na hromadu! Všichni fanoušci klasického brutálního death metalu by měli zbystřit svoji pozornost. V České republice byla uvařena hodně krvavá kaše. Nahrávka působí jako srážka s pořádně rozjetým vlakem. Doporučuji všem hudebním patologům, všem fanouškům smrtícího masakru. Brutální death metalové album, které zabíjí na potkání! Skvělá morbidní práce!

Asphyx says:

The new album by FEEBLE MINDED is full of death metal violence. It´s a hit between eyes, uncompromising material which will smash you. This combination of cruel riffs, amazing sound and huge pressure makes this album a very hurtful death grind album. This is a classic brutal death metal which will soak your face in a puddle of blood. No concessions, no rest. Just cruel riffs, sharp voice and falling pieces of your body. “The Perfect Suicidal Act” cuts like a power saw which is impossible to turn off. Carve it, hang it on hooks and discard it on a cluster after draining. All of those fans of the classic brutal death metal should pay attention. There has been cooked a very bloody mash in the Czech Republic. The album feels like a fast train accident. I would suggest it to all musical pathologists, all fans of death massacre. Brutal death metal album which kills everything, everywhere! Amazing morbid work!


Seznam skladeb:

Give some pain back
The pain is fascinating
Emotionless
Atheistical Bohemia
Refusing the future
Hell at 5 a.m.
Screaming and bleeding
God´s body 5:32
Isolation in the crowd


Čas: 26:26

 

Sestava/band:


Satris – guitar, Honzig – vokills, Wena - drums,Tom – bass, Adam - guitar

Minirecenze/minireview - MEGADETH - Dystopia (2016)


MEGADETH - Dystopia 
CD 2015, Tradecraft

První, co mě při poslechu nových MEGADETH napadá, že album "Dystopia" je příjemné. Jakoby se legendární zrzek Dave Mustaine trošku obával se do toho pořádně opřít. Mám tuhle kapelu odjakživa ve velké oblibě, považuji ji za velmi originální a rozpoznatelnou. Na rozdíl od mnohých mi vyhovuje i rezavý a určitých momentech až nepříjemný hlas. Zkrátka a jednoduše, jsem fanoušek a jako takový se snažím na kapele a jejich posledních deskách pro sebe najít to dobré. Nutno si uvědomit, že dávná sláva se už nikdy nevrátí. Nepřeje tomu ani doba, ani mladší fans, kteří už dávno chtějí po muzikantech trošku jiný přístup, něž jaký si osvojili MEGADETH v dávných dobách. Každopádně, "Dystopia" mě v rámci možností baví. Ne, není světoborná, ani asi nezapadne mezi nejslavnější alba téhle legendy, ale spíše bych ji označil za velmi solidní, poctivou práci. Nic víc, ale také žádný vyložený průšvih. 

Tlak na podobná velká jména musí být obrovský. Je to samozřejmě hodně o financích a tak do spousty věcí mluví producent (Toby Wright spolu s Mustainem). Zvuk (Ted Jensen - mastering, Chris Rakestraw - engineering, Josh Wilbur - mix) se mi zdá parádní (možná až moc "čistý" a "dokonalý", ale budiž). Nápady jsou taková Mustainovská klasika. Album na mě trošku působí jako snaha o návrat ke kořenům (s přihlédnutím k současným podmínkám a možnostem). Potud vlastně samá spokojenost. Nápady dobré, i když ne převratné, sóla klasicky "zmatená" (a pořád stejná), obal excelentní. Texty lehce provokující, i když tohle jsme už u MEGADETH také četli. Při celkovém verdiktu by se tak váha hodnocení přiklonila spíše ke kladné straně. Chybí mi jen takové to těžko popsatelné vzteklé drcení a prskání Davea přes mikrofon. A také nějaké riffy, které bych si zapamatoval. Chtělo by to jednoduše trošku větší koule. Ale tak, zase na druhou stranu, co chtít po starém pánovi, který před lety ohlásil návrat ke křesťanství, že ano? Nakonec mě, aniž bych vlastně moc věděl proč, novinka baví. A to čím dál tím víc. "Endgame" to sice není, ale určitou sílu tam jednoduše cítím, i když se tomu sám trošku divím.


Myslím si, že novým albem potěší MEGADETH všechny své staré a věrné fanoušky. Návrat ke kořenům je totiž cítit snad z každého tónu. "Dystopia" je solidní nahrávkou. Ničím sice nepřekvapí, ani neotočí kola metalových dějin, ale za mě spokojenost. CD postupem času roste, pomalu se mi vrývá do hlavy a tak mohu mluvit o dobré desce. Problém mám trošku se stále stejnými sóly a přílišnou délkou skladeb. Možná by mohly být nápady i víc ostřejší. Celkově bych hodnotil tak sedmdesáti procenty. MEGADETH se vrátili v dobré formě. Příjemné thrashové album!



Asphyx says:

I think the new album will make all old and loyal fans of MEGADETH happy. Returning to the roots is felt almost from every tone. "Dystopia" is a solid record. Although there's nothing surprising and it doesn't turn the wheels of metal history, but I'm satisfied.  The CD grows slowly with time, it sticks in my mind, so I can talk about a good album. Some little problem are still the same solos and excessive length of the songs. Maybe the ideas could be even sharper. Overall, I would evaluate seventy percent. MEGADETH come back in the good form. Pleasant thrash album!

neděle 24. ledna 2016

Minirecenze/minireview - ABBATH - Abbath (2016)

ABBATH - Abbath 
CD 2016, Season of Mist

Všechny pandy světa, spojte se! Ano, jedna z asi největších pand, co kdy běhala po této Zemi, vydala sólové album. Ex člen slavných IMMORTAL, OLD FUNERAL nebo "I" letos přichází se svoji novou deskou. Bombastické promo, perfektní mediální humbuk, lehké provokace, hraničící občas už s "dobrým black metalovým vkusem", ale hlavně hudba. Tenhle pán hrál vždycky jinak než ostatní. Měl jiné postupy na hmatníku a stal se tím zajímavý, slavný, ale i mnohými proklínaný. Novinku asi nebudou mít ortodoxní blackeři moc rádi. Bude v ní na ně moc heavy metalu, budou hovořit o zpronevěření se stylu a podobné věci. Jsou to všechno jen pózy, hra, přetvářka, nakonec zbude stejně jen muzika. 

ABBATH sice mají černobílý obličej, ale k jejich hudbě rozhodně takový postoj mít nebudete. Riffy jsou pořád jakoby vytažené od starých IMMORTAL, hlas stále chorobně posazený, ale když ono mě to nakonec docela i baví. Asi bych tomu už moc neříkal black metal (spíš takový heavy black roll), ale dobré to vcelku je. Nemám sice při poslechu přehnaně nadšený orgasmus z euforie, ale ani nepropadám depresi a totálnímu odmítání. Naopak. Album je to solidní, propracované. Jen si musíte odmyslet všechno to černé pozlátko kolem. Muzika je to jednoduše pro postarší blackery, kteří si potrpí na pózy, ale také ocení všechny dobré propriety, které kdy IMMORTAL měli. Je to studené, je to chladné, je to ABBATH. Kdysi jsem s ním četl rozhovor, kde psal, jak sedí doma v Bergenu, kouká do krajiny a skládá. Docela bych mu to věřil. Novinka mi taková přijde. I když, možná je to dnes už na podobné jméno málo.

ABBATH nahrál album, které přesně odpovídá jeho stylu. Je chladné, ledové, naléhavé. Některé skladby jsou sice trošku slabší a pocit mrazu se nedostavuje jako dřív u IMMORTAL, ale jako celek je nahrávka vcelku solidní. Nic nového pod sluncem, ale deska se dobře poslouchá a myslím, že fanoušci budou spokojeni. Máme tu vlastně klon IMMORTAL, který si žije vlastním životem. Chtěli jste klasický black metal made in Norway? Máte ho mít. Dobrá, ale ne vynikající práce. Jsem spokojený, ale srdce mi nezmrzlo.




Asphyx says:

ABBATH recorded an album, which exactly answers to his style. It's cold, icy, urgent. Some songs are a bit weaker and the frost feeling doesn't come as before with IMMORTAL, but as a whole the recording is very solid. Nothing new under the sun, but the album is good for listening and I think fans will be satisfied. Actually we've got here a clone of IMMORTAL, who lives its own life. Did you want the classic black metal made in Norway? You got it. Good, but not great job. I'm satisfied but my heart didn't freeze.

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh dvacátý šestý – Kýbl plný zvratků…


Příběh dvacátý šestý – Kýbl plný zvratků…

Probouzím se a koutkem okna zahlédnu, že nade mnou stojí má teta. Matně si vzpomínám, že jsem všem svým kamarádům slíbil, že je vezmu na chalupu do Jizerek. Ležím v posteli se dvěma holkama, všichni jsme nazí a moje teta je naštvaná jako bohyně Kálí. „Co to je v tom kýblu, panebože?“: zeptá se mě nekompromisně. Z rohu pokoje vykoukne Prcalík ze spacáku a začne po roztomilém představení mé tetě vysvětlovat, že to je vyjetý olej ze sousedova auta. Je natolik přesvědčivý, že mu to má nebohá příbuzná věří. To byla zase akce. Začalo to v pátek odpoledne, jelo se vlakem. S kazeťákem a báglem plným buřtů. Jana jako jediná nasmažila řízky, které jsme ji sežrali už kousek za Boleslaví. Kolem páté jsme v Jablonci. Následuje přesun do hospody U Zebry, kde se to šíleně zvrhne.

Prcalík balí místní slečny, jedna volá bráchu, ten přijede s traktorem a my na valníku házíme věci na chalupu. Ihned míříme zpět. Večer tady totiž v kulturáku hrají V.A.R. Masakr může začít. Kytka, v té době převtělený opět v intelektuála skáče v osm hodin do kašny a snaží se ji přeplavat. Jablonečtí metalisté, kteří takovou zvěř asi ještě neviděli, s úsměvem vše sledují a berou nás za šílené borce. Mám šplhací období, tak ukazuji všem moje vrcholné číslo. Výmyk na vrcholu pouliční lampy. Praclík to ze spodu komentuje, že prý vypadám jako holub. Jen prý zbývá, abych posral nějakou sochu. Do nosu nasáváme čistý horský vzduch a míříme směrem ke kulturáku. Před vchodem se to už začíná houfovat.

Jana mě prosí, abychom ji s klukama ohlídali, protože místní jsou dneska nějaký divoký. Dokonce musím po vstupu do sálu jednoho maníka chvilku držet pod krkem. Na slova odmítnutí od Jany nereagoval a nepatřil do naší party, tak by měl stejně smůlu. V.A.R. to rozjíždí pomalu na pódiu a já se u výčepu seznamuji s několika lidmi. Rozšafně zvu všechny také na chalupu. Berou mě za slovo a když pak celkem vydařený koncert končí, je k cestě lesem k nám připraveno poměrně velké množství lidí. Cestou na mě někdo volá, že na nádraží je non-stop a musíme nakoupit zásoby. Je pořád ještě pátek. Pak následuje neskutečně fingovaný nákup piva a různých lihovin. Dokonce někdo přivezl kárku a tak se najednou směrem do lesa vydává dlouhý průvod džínových postav.

Mezi smrkovím se ozývají velmi sprostá slova. Vede opět kolega Prcalík, který dal vulgaritám zcela jiný význam. Chvilku dokonce přemýšlím, co by některá slova mohla znamenat. Každý, bez výjimky, padáme několikrát přes pařezy, kamení a drny a máme co dělat, abychom Janu přesvědčili, že opravdu nepřekročila bludný kořen. Konečně chalupa. Sice jsme vzbudili půlku podhorské vesnice, ale sousedi nám to určitě rádi odpustí. Sedáme si na pečlivě udržovaný anglický trávník do kruhu a lejeme jak carský důstojníci. Pak už to mám tak nějak v mlze a znám všechno spíš z vyprávění. Prý jsem střílel ze vzduchovky po sousedových slepicích, s výkřiky o tom, že si nenechám vyklovat oči.  Také jsem se líbal s dvěma dívkami najednou s tím, že jsem pan domácí a je to u nás zvykem.

Je ráno, pořádáme výlet do Jablonce a pak znovu na chalupu. Potom je zase ráno a je tu má milá teta. Dodnes nechápu, jak jsme mohli všichni spát za zvuků nových Megadeth. Následovalo plísnění, promlouvání do duše, což se v té době u tolika puberťáků setkalo spíše s posměchem, než s kýženou pokorou. Celou neděli uklízíme, znovu sázíme různé vytrhané keře, já hrdinně opravuji vyražené dveře z pantů a pokouším se omluvit Prcalíkovu zaseknutou sekyru do suchého záchodu. Pro jednu dívku přijíždí její otec s nabitou kulovnicí v ruce. Marně se mu snažím vysvětlit, že jsem nebyl ani já, ani nikdo jiný po tak velkém množství alkoholu schopen ničeho, co by mohlo z jeho dcery udělat ženu. Nakonec dostávám facku a rozzlobený tatík znovu nasedá do auta s plačící dlouhovláskou. Jizerský alkoholický rachot pomalu spěje ke svému konci.

Pokaždé, když dnes chodím s pozůstalým kýblem, tím svědkem neskutečné kalby pro vodu, na tenhle příběh si vzpomenu. Dokonce jsem si ho jednou chtěl vzít i domů z chalupy do Plzně, aby mi připomínal mládí. Vždyť kde jsou ty časy rekordů, kdy člověk dva dny v kuse pil tak dvě piva za hodinu?



Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER