Tak mi končí další koncertní
sezóna. Možná se objevím někde na nějakém
menším, lokálním festivalu, kde zahraje má hodně oblíbená kapela, ale jinak si dám klidový režim. Uvidím, mám teď po
těch deseti měsících v podzemí obrovskou chuť vyrazit do lesů, sednout na
kolo, protáhnout kosti v horských koupalištích. Ponořit se do hor,
provádět skopičiny s rodinou a vůbec odpočívat (a taky psát). Ještě
předtím, než jsem se ale uzavřel do soukromí, vyrazil jsem do Prahy. Hráli tam
totiž retro death metalisté SKELETAL
REMAINS a mí čeští oblíbenci DYSANGELIUM.
Dysangelium
A tak jsem v pátek
večer, než jsem druhý den odpoledne odjel do Jizerských hor na chalupu,
uspořádal ještě jednu misii. Jel jsem sám, s hlavou už plnou dovolené a
slunce. Čekala mě dálnice narvaná dovolenkáři, zácpami, zátarasy a vůbec samými řidičskými libůstkami. Jsem já to stejně takovej masochista, říkám si někde u
Berouna, to když se ploužím krokem a mám radost, když zařadím druhý rychlostní
stupeň. Ale co, dodám a osolím v přehrávači nové CANDLEMASS. Odkládám auto
na Zličíně, kupuji lístek na MHD a jedu podzemím až na místo určení. Je jím
klub Fatal. Nejdřív trasou metra C, pak přestup na A a nakonec pěšky až do
klubu. Rezignoval jsem na mapy i přípravu a tak trošku bloudím. Nakonec se ale
dobré dílo podaří a jsem na místě. Uff,
to zase byla cesta, odfrknu si.
Skeletal Remains
Klub Fatal je pro mě takový
divný. Já vlastně ani nevím proč, ale cítím to tak. Možná na mě působí
to pódium za rohem (a ještě k tomu vysoké). Každopádně, takový průměr. Jsem asi holt zvyklej na
větší pajzly. Obsluha ale příjemná, o tom žádná. Piju sladký a pěkně hnusný limonády (mám
strach, abych ráno nevyměšoval na záchodě kostkový cukr), potkávám pár kolegů
ve zbrani a je mi nakonec fajn. Jsem unavený, jako tažný kůň a jdu si koupit nové tričko SKLELETAL REMAINS. Kupodivu na mě mají velikost, i když jej kytarista hledá asi pět minut. Už chci, aby se
začalo hrát, abych se „probudil“. Stane se tak a já se propadnu do víru death
metalových riffů. Jsem zase ve svém živlu.
Skeletal Remains
DYSANGELIUM
jako předkapela rozhodně nezklamali. Naopak, byli velmi dobrou volbou.
Pardubické rouhače jsem poměrně dlouho neviděl a bylo už na čase si občerstvit
jejich kombinaci deathu, blacku a poctivé smrtící práce. Na tyhle maniaky je
vždy spolehnutí. Jinak tomu nebylo ani v Praze. DYSANGELIUM to do nás narvali pod tlakem, hezky postaru, poctivě.
Na téhle kapele se mi vždy líbila určitá černá jiskra, kterou jsem cítil
z vystoupení i tentokrát. Chvílemi jsem se přistihl, že si představuji,
jak z pódia ztéká žhavá láva. Ono tomu tak doopravdy bylo. Otevřely se
brány do pekla, vypustily se ty nejkrvelačnější bestie a byli jsme rozsekáni
pořádně nabroušenou kosou. Vynikající death metalové vystoupení a pro mě krásně
morbidní zážitek! Masakr!
SKELETAL
REMAINS nám předvedli zahnívající směs jak vystřiženou ze
starých desek DEATH, MORGOTH, PESTILENCE, OBITUARY. Přenesli jsme se po časové
ose směrem do devadesátých let minulého století a nechali se ovívat pořádně
zasmrádlým puchem, vanoucím snad odněkud z dlouho nevětrané kobky. Bylo to
studené, undergroundové, hutné, jako krev z prasklého vředu. Nohy mi
začaly automaticky podupávat do taktu a ruce se křečovitě kmitaly v živelném
paroháči. Moje misie byla u cíle. Spolu se SKELETAL
REMAINS jsme velebili pravý, reálný a nefalšovaný old school death metal.
Otevřeli jsme pár hrobů, vykopali a exhumovali starý rezavý smrtící kov. Cítil
jsem se ve svém živlu a odměnou mi byl skvělý starosvětský zážitek. Parádní
set, připomínající zpuchřelý dotyk mrtvoly.
O organizaci (pořádání) se podělily dvě zkušené firmy
(Obscure Promotion a Neonarcis). Jedná se o protřelé harcovníky, na které je
spolehnutí. Akce se vyvedla i tentokrát, díky za to! Zpoždění bylo akademických půl hodiny. V týdnu bych asi prskal, v pátek mi to zase tolik nevadilo.
Dysangelium
Zvuk byl tak trošku lomený, díky místnosti občas roztříštěný a na DYSANGELIUM ze začátku "divný". Pak se vše srovnalo do normálu. Za mě žádný zázrak, ale ani žádný průšvih. Trošku mě mrzely světla jak na diskotéce, podle mě to stejně jako čmoudy k death metalu nepatří.
Návštěvnost byla bohužel nějakých 30 - 40 lidí. Jen nevím, kolik z nich doopravdy platilo, poslední dobou mi přijde, že jsou pod pódiem samí zástupci médií, kamarádi kamarádů, fotografové a obyčejného fanouška aby člověk pohledal. Nevím, co dělají. Asi doma čumí do počítače. Inu co, jejich chyba.
Skeletal Remains
Ploužím se noční ulicí kolem Olšanského hřbitova. Čekám, že přes zeď přeskočí nějaký nemrtvý a bude si
se mnou chtít dát rande. Občas mám pocit, že opravdu někoho vidím, ale tipl
bych si to spíš na zloděje, než na „oživlého“ nebožtíka. I když, kdo ví, celý
večer jsme velebili smrt v hudbě a stát se může cokoliv. Jsem u metra a
když tam vidím ty podivné existence, lituji, že jsem si neustlal na hřbitově,
tam by byl aspoň klid. Přestupuji na trasu B a když platím na Zličíně za
parkování, mám co dělat, abych neusnul. Škoda, že někdo nejel se mnou, aspoň by
mě kopl pod koleno, abych se probudil. Otevřu si pro jistotu okénko a ohulím
CANDELMASS do tmy.
Dysangelium
Celou cestu si zpívám
nahlas, řvu texty jednotlivých skladeb a dálnice mi tentokrát přijde nekonečná.
Zívám, mžourám unavenýma očima postaršího konstruktéra a když pak parkuji v Plzni,
jsem rád, že jsem doma. Já myslím, že těch deset měsíců, co předcházelo
pátečnímu koncertu, jsem vyplnil tolika nejen death metalovými akcemi jako
nikdo jiný. Je na čase si taky trošku odpočinout a načerpat síly. Už se těším,
až se zítra ztratím v lesích. S tím usínám a jsem moc rád, že jsem
vyrazil. Byl to totiž parádní smrťácký zážitek. Užijte si léto, fesťáky a na
konci srpna se na vás zase budu těšit. Díky za všechno!
CD 2016, Casket Music Vždycky mě fascinovala vznešenost katedrál. Vysoké špičaté věže, jednoduchost katolických staveb. Ze zdí na mě pokaždé dýchne historie. Líbí se mi ten chlad, klid i sochy svatých, zavěšených na stěnách. Nevěřím v Boha, ale rád se uchyluji do stínu oltářů. Pokaždé mě to zklidní, srovnám si myšlenky v hlavě. Na každém výletě navštívím místní kostel. Sleduji tváře věřících, jdoucích na ranní modlitbu. Jsem ale jen pozorovatelem, bezvěrcem, který usedá při mších až někam do zadních lavic. Vždy si projdu i hřbitov, velmi často připojený k hlavní budově. Občas, když je to umožněno, tak se podívám i do katakomb, to abych si připomněl, že pod každým svatým stánkem je také smrt. Novinku britských doom/deathařů THE DROWNING jsem si na podobné "rozjímací" procházky zařadil vlastně automaticky. Stačilo pár ukázek na internetu, samozřejmá vzájemná přitažlivost a bylo to. Seděl jsem skoro u vchodu, sluchátka ukrytá pod vlasy a sledoval jsem kněze, jak odříkává své slova o Bohu, odezíral jsem mu ze rtů a najednou měl pocit, že mi lže. Že pod tou slupkou bělostné kutny se ukrývá nějaká ošklivost. Jako bych měl rentgenové oči a spolu s hudbou, podobnou v mnoha momentech MORGION, MOURNING BELOVETH, OFFICIUM TRISTE, PARADISE LOST, ENCHANTMENT, viděl skrz průhledné tělo služebníka božího. Vše se spojilo v jeden podivný zážitek a já jsem musel ven, na vzduch. Na mramorovém kříži seděl krkavec a pokálel trnovou korunu.
Těch příběhů, různě do tmavých barev hozených, mi na mysli vytane při poslechu "Senescent Signs" pokaždé velké množství. Není divu, hudba je to pro mě inspirující, zklidňující, zároveň smutná a studená, jako svěcená voda v kamenné misce u vchodu do kostela. THE DROWNING netvoří nic nového, ani převratného. Nikam doom ani death metal neposouvají, ale svůj těžký, pomalý úděl nesou dál hrdě a rozhodně se nemají za co stydět. Pokud má být hudba hlavně o přenosu emocí a má ve vás vyvolat nějakou reakci, tak potom považuji novinku těchto "smutkařů" za dokonalou. Když bychom se ale podívali okem nějakého zkušeného kritika, jednalo by se o velmi solidní nadprůměr. Je to vlastně jedno. Já si desku užívám, jsem jí pohlcený a zahalený, jako do nějakého černého pláště. Líbí se mi ta vznešenost, zatěžkanost zároveň, ten kousek syrové pravdy, která bývá v kostelech tolik potřeba. Už se těším na další výlet, někam do hor, do malé katedrály. Zahalím svoji tvář a oddám se plně tónům plazivého death doomu metalu.
sumarizace:
Death doomoví THE DROWNING jsou jako pomalu zahnívající mrtvola. Jejich hudba je bolestivá, plazící se jako jedovatý had, připravený neustále k útoku. Je noční procházkou opuštěným hřbitovem, je smutkem všech pozůstalých. Riffy jsou zde jednoduché, ale o to víc intenzivní, nápady morbidní, nálada temná. Od podobných záležitostí toho víc nechci. THE DROWNING sice nepřinášejí nic nového, ale své hrobnické řemeslo zvládají na výbornou. "Senescent Signs" je jako modlitba k temnotě. Vaše duše nikdy nenajdou svůj klid. Vítejte na okultní seanci. Dnešní noc bude dlouhá. Album, které křísí nemrtvé! Temnota opět vyhrála.
Asphyx says:
DeathdoomTHE DROWNING are like aslowlyrottingcorpse. Their music ispainful, crawling like a poisonous snake, alwaysreadyto attack.It isnight walk through lonely cemetery, the sadness of survivors. The riffsaresimple, but a little bit moreintensive,ideas aremorbid, mood is dark. And I don't want more similar matters. THE DROWNINGdon´t bring nothing new, but they make theirgravedigger job very well."Senescent Signs"is likeaprayerto the darkness. Your soulswill never findpeace.Welcometo theoccultsession. This nightwill be long. The album, which revives theundead! Darknesswon again.
Tracklist:
01. Dolor Saeculi
02. Broken Before The Throne
03. Betrayed By God
04. Never Rest
05. At One With The Dead
06. House Of The Tragic Poet
07. Dawn Of Sorrow
08. When Shadow Falls
09. The Lament Of Faustus
band:
Guitar - Mike Hitchen Guitar - Jason Hodges Drums - Steve Hart Bass - Richard Moore Vocals - Matt Small
CD 2016, Pulverised Records Zahuštěné šlápoty, postava bez tváře, hejno krkavců hledajících mršinu. Z křídel padlých andělů stéká do větru hnis. Leží tu uprostřed cesty, opuštěná, studená, nemrtvá. Vaše minulost. Umírám touhou poznat, jak se to vlastně stalo. Rozmlouvám rozvláčně se stíny a přemýšlím, proč, pro všechny svaté, proč? Včera ještě krásná dívka, plná života byla zohavena, zneuctěna a teď tu běhá okolo vrah. Číst podobné zprávy v novinách, když žijete jen kousek od místa činu, je bolestivé. Najednou dostáváte strach o svou rodinu, ohlížíte se ráno v temné chodbě domu, sledujete jako ohař pořád okolí. Nikdy ho nenašli, zbyl jen smutek a pláč. Prázdné místo v srdcích pozůstalých. Smrt si nevybírá, je krutá, ošklivá a je lepší před ní zavírat oči. Nemyslet na ni, oprostit se od toho neodbytného pocitu, že to jednou čeká i nás. Někdy je to ale těžké, obzvlášť, když kývnete na to, že sepíšete pár řádek o švédských VANHELGD. Tahle bezbožná smečka přichází letos se svým čtvrtým albem, které je další z odpovědí na chladná rána na opuštěném hřbitově. Je doslova narvaná studenými melodiemi, vypjatým vokálem plným hnusu, špíny a odmítání dobra. Švédi krásně a se zručností sobě vlastní balancují někde mezi temnotou, zimou a tmou. Cítím zde inspiraci ASPHYX, AT THE GATES, DISMEMBER, GRAVE, ale i lehkých blackových náznaků. Hudba je zde naléhavá, až "vtíravě" přitažlivá, zároveň odmítavá, ošklivá a rozkládající. Působí velmi hnilobným doomovým dojmem.
Představte si mlýnek na maso, meloucí jen samou tmu. Představte si obrazovku vaší televize, kde právě našli v úvodu zmiňovanou dívkou. Ne, není to žádný americký umělý seriál, ale syrové ozvěny severu. Stejně jako hudba VANHELGD, která vás pohltí, uzavře do temné komory, kde budete o chlebu a vodě trpět na věky věků. Budete se modlit, aby vaše duše mohla konečně přejít na druhou stranu. Už zase jde zástup nemrtvých, už opět zanechává za sebou mokvající stopy hnisu. Cesta do pekla je dlážděna ostrými hroty našich špatných činů. "Temple Of Phobos" je albem, které mě dostalo na lopatu. Přijdu si jako prokletý, zavržený, odsouzený k nekonečným depresím. Zhasněte! Umlčte všechny zvuky a slyšte slova plná mokvajících ran. Takhle nějak by mělo vypadat death metalové album, které mě dokáže přišpendlit na zeď. Členové severské death metalové legie odvedli vynikající práci.
sumarizace:
VANHELGD letos přišli s hudbou, která splňuje všechny moje požadavky na poctivý, reálný old school death metal. Jejich nahrávka je plná neskutečné černé energie. Hroby se otvírají, zvony zvoní umíráček. „Temple Of Phobos“ může být klidně soundrackem pro vaší poslední cestu. Podzemí opět ožilo a vyslalo na náš svět posly apokalypsy. Mrtví mi jdou po krku a zlo je cítit všude kolem. Death metal je zde starý a plesnivý a nepostrádá obrovskou dávku naléhavosti. Připadám si, jako bych ležel při okultním obřadu na oltáři smrti a byl navěky obětován. Člověk se při poslechu stává morbidním básníkem, tulákem po záhrobí. Přiznávám se bez mučení. Album mě neskutečně rozsekalo a stalo se mým průvodcem na onom světě. Zapalte svíce, exhumujte starý poctivý death metal! Doporučuji! Vynikající temný old school death metal! Absolutní kult!
Asphyx says:
VANHELGD come this year with music fulfilling all my requirements for honest, real old school death metal. Their record is full of unreal black energy. The tombs were opened, bells ringing the death knell. „Temple Of Phobos“ may be the soundtrack to your last trip. Underground came alive again and sent messengers of apocalypse to our world . Deads are hunting me and the evil is everywhere. Death metal here is old and moldy and doesn't miss a huge amount of urgency. I feel like I was lying at an occult ritual on the altar of death and I was forever offered. When listening it becomes a morbid poet, a wanderer on the other world. The album cut me up and it became my guide on the other world. Light a candle, exhume old fair death metal! I recommend! Excellent dark old school death metal! Absolute cult!
TRACKLIST
1. Lamentation Of The Mortals 2. Rebellion Of The Iniquitous 3. Den Klentrogenes Klagan 4. Temple Of Phobos 5. Gravens Lovsång 6. Rejoice In Apathy 7. Allt Hopp Är Förbi
Když se tenhle smuteční průvod vydal na cestu, říkal jsem si, že něco není v pořádku. Za zvuků doomových CHALICE OF SUFFERING se šlo pohodlně, hudba se k rozloučení hodila velmi dobře. Jen mě zarazila trojice průhledných postav, motajících se kolem nosičů rakve. Vyrazili jsme na svítání, směrem nahoru na kopec. Tam na hřbitově, s výhledem do kraje, se odehrál celý obřad. Vzpomínalo se, vyzdvihovaly se dobré stránky nebožtíka. Rodina truchlila a kousek opodál stály bývalé milenky s napuchlými tvářemi od pláče. Všechno se zdálo být klasické, tradiční, stejně jako příjemně plynoucí hudba. Ať na ty éterické bytosti. "Přišli si pro něj": pronesla do řeči kněze snad stoletá dáma na vozíku. Říkali o ní, že už občas blouzní. Ona je stejně jako já viděla a slyšela jejich tichý pláč. Prvotina doomových CHALICE OF SUFFERING byla vybrána na poslední cestu pohřbívaného tak nějak automaticky. Ctí totiž všechny náležitosti stylu, je bolestivě poklidná, mezi náhrobky až hmatatelně smutná. Mám sto chutí zmizet, "odplakat" si to rozloučení s blízkým zemřelým někde v klidu. Jenže to nejde. Pohřeb je veřejná věc a nemůžu ostatním odepřít vzpomínky. Americký záhrobí šepot je takovou studenou hrou na schovávanou. Některé melodie oceníte až za několik dní, musíte mít náladu, hlavu čistou a pokud možno neposkvrněnou vztekem. Pak tato deska vynikne jako černá labuť v houfu ostatních. Pozoroval jsem vodní hladinu se sluchátky na uších a divil se, co všechno dokáže stvořit vítr ve spojení s vodou. Pro poslech potřebujete širokou melancholickou duši a radost z prodlužujících stínů v srdci.
Hraje se zde pro milovníky ESOTERIC, EVOKEN, TYPE OF NEGATIVE. Má maličkost je spokojena, napojena na desku, prolnuta s naším i oním světem. Hudba je zde předvídatelná, někdy možná až syrově obyčejná, jenže když já v ní pořád cítím velký kus zahnívající mysli. Hodnotím muziku podle toho, zda se mnou něco dělá, jestli ve mě vyvolává nějaké emoce. CHALICE OF SUFFERING mě mají na lopatě, i když moc dobře vím, že všechen ten smutek už byl podobně zhudebněn i jinde. Nevadí mi to. Oceňují krásně čistý zvuk, atmosféru větru proplétajícího se mezi náhrobky i určitou temnou auru, která pro mě dělá z dobrých alb ty ještě lepší. Vždyť jinak bych si toto album určitě na poslední cestu nevybral. Už zase vychází ze zatáčky další průvod. Pohřbívá se každou středu. To může přijít kněz z vedlejší vesnice. Pokud u toho chcete také být, mohu vám "For You I Die" jen doporučit.
sumarizace:
Doom metal v podání amerických CHALICE OF SUFFERING je velmi smutný. Pánové přesně vystihli náladu nekonečných procházek mezi náhrobky. Všude je smutek, tma a smrt. Z desky je cítit obrovské nadšení pro záhrobí. Nálada je pochmurná, skladby monumentální a bolestivé. Nechce se mi ani věřit, že je to první album kapely. Beru CD do ruky čím dál tím častěji a rád se nechávám unášet pomalými tóny "For You I Die". Venku zase mrzne a do našich duší vstupuje nekonečná temnota. Album, které vám probodne srdce kouskem ledu!
Asphyx says:
Doom metal made byAmericanCHALICE OF SUFFERINGis verysad. Gentlemen exactlydescribed themood of endlesswalksamongthe tombstones. There is sadness, darkness and death everywhere. You can feel huge enthusiasmforthe dead on the album.The mood issombersongs aremonumentalandpainful.I can't even believe thatthis is the firstalbumof the band. I takethe CDto my handmore and more often, and I let me be carried by"For You I Die".Outsideit freezesagainand the darkness is coming into our souls. The album, that willpierce your heartwith a piece ofice!
Track list: 1. Darkness 2. Who Will Cry 3. For You I Die 4. Alone 5. Screams of Silence 6. Cumha Do Mag Shamhrain 7. Fallen 8. Void
Album Line-up: John McGovern - Vocals Nikolay Velev (Nangilima) - Keyboards / Guitars Will Maravelas (We Are Legion, Plague of Stars) - Guitars / Bass Aaron Lanik (We Are Legion, Plague of Stars) - Drums Robert Bruce Pollard (Wandering Oak) - Tin Flute Allan Towne (We Are Legion, Mastiff) - Guest Vocals Kevin Murphy - Bagpipes / Irish Gaelic Vocals
Ave
PURGATORY! Poslouchám vaši letošní novinku „Omega Void Tribvnal“ už nějaký čas
a pořád v ní objevuji pro sebe nové a nové kousky temnoty. Přiznám se, že
jsem od vás čekal dobré řemeslo, ale že mě takhle rozsekáte, tak to ne. Album
se podle mě opravdu povedlo. Jaké máte reakce od fanoušků, co recenze?
Zdravíme, Jakube! Moc si
ceníme těch krásných slov ohledně naší nové nahrávky. Moc děkujeme za podporu a
mimochodem i za česko-anglický rozhovor! Veškeré recenze a zpětná vazba od
fanoušků a médií jsou velmi pozitivní. Dokonce existuje spousta lidí, kteří nás
znají mnoho let a nikdy se jim moc naše hudba nelíbila. Ale díky této nahrávce
se to změnilo a už nám přišli na chuť. Vypadá to, že jsme něco museli udělat
dobře, haha!
Hráli
jste už některé songy z novinky na koncertě? Jak fungují na fanoušky? Máte
už nějaký potencionální hit? Osobně bych si tipnul druhou skladbu „Prophet of
Demonic Wrath“.
Už jsme se snažili zapojit
několik písní do seznamu ještě před vydáním alba a před koncertem. Od té doby
jsme neměli zase tolik koncertů, kde bychom skladby mohli zahrát. Ale teď už
máme za sebou hodně příležitostí, kde jsme mohli skladby vyzkoušet více než
jednou. A po nespočet zkouškách se cítíme více a více připraveni, abychom nový
materiál hráli naživo! Jakmile lidé poznají, že hrajeme novinky, tak většinou
sledují a poslouchají více pozorně. Je těžké a v tuto chvíli vlastně moc
brzy k tomu abychom určili potencionální „hit“. Každá píseň z alba
„Omega Void Tribvnal“ má z našeho pohledu svoji osobitost a my si užíváme
hraní každého songu. Kromě písně, kterou jsi jmenoval je tu ještě další a to
především „Chaos. Death. Perdition“, stejně tak jako „Codex Anti“ – to jsou
obrovská riffová monstra a je neuvěřitelné jak masivní energii vytvoří, když se
hrají naživo. Zároveň jsou to nejrychlejší songy z alba a líbí se nám jak
je odstřelujeme z obličejů diváků!
Album
má pro vás netypický bílý obal. Kdo je jeho autorem a co má znázorňovat?
Přiznám se, že tentokrát jsem si musel chvilku zvykat, ale po nějaké době jsem
musel mít tenhle motiv i na tričku. Je vynikající, originální, apokalyptický!
Obal alba vytvořil SB (www.deathworship.com). Stal se naším
kamarádem už před mnoha lety. Je to místní muzikant, naprostý blázen
s jasnou vizí temnoty a smrti. Během celého procesu kdy jsme dávali
dohromady „Omega Void Tribvnal“ jsme si uvědomovali, že chceme album se syrovým
a klasickým typem umění. SB měl stejné myšlenky. Po několika konzultacích a
prvních pokusech přišel s nápadem použít „The Temptation of St. Anthony“
od Jeasquese Callota. Okamžitě jsme si uvědomili, že tenhle typ umění je přesně
to, co sedí k neústupné, násilné a temné atmosféře našeho alba. Potom už
jen experimentoval s barvou. Bílá tomu celému přidala na originalitě, ale
přesto album působí oldschoolově, tak jsme to tak nechali. Ačkoli jsme se
tohoto „odvážného rozhodnutí“ trochu báli, jakmile jsme viděli finální produkt,
bylo nám jasné, že jsme zvolili správně. Navíc, staré stehy a měděné stopy,
které jsou použité po celém nákresu, znázorňují znepokojující neskutečný pocit
temnoty, která číhá na každém rohu existence! Mimochodem: Jak někteří navrhují
bílá trička a my tak aktuálně uvažujeme o tom, že necháme takový design
vytisknout. Do té doby máme ale skvělá „Omega Void Tribvnal“ trička a
zapalovače se speciálními kresbami od Thomase Westphala z Necromaniac
Artworks a Petera Handzuse známého jako Digital Wortex.
V death
metalu se občas zapomíná na texty. Vy zpíváte o temnotě, smrti, satanismu. O
čem jsou texty na novém albu a kdo je jejich autorem? Snažíte se jimi něco
sdělit, předat nějaké poselství?
Pět textů napsal náš basista
Peter. Další tři napsal náš kamarád ve zbrani AK AndyChrist „Deathmonger“ (HATESPAWN / CHARON). Dělal i vokály na mnoha našich prvotinách. Tentokrát se nás
zeptal, zda nemůže také napsat jeden či dva texty k nadcházejícím písním.
No a nakonec musel ten parchant udělat tři, haha! Asi nemusím vysvětlovat, že
vložil svůj propastný hlas i do „Omega Void Tribvnal“. Vzhledem k tomu, že
je naše hudba násilná a rouhačská, temná a děsivá, majestátní, ale zároveň
bláznivá a morbidní, tak naše texty musí atmosféru hudby ještě podtrhnout. Na
novém albu se texty točí kolem negativní filozofie a ani-religiozity a o
užívání metafor. Představ si, že až umřeš, tvůj duch se bude konfrontovat
s kosmickými zjeveními. Uvědomíš si, že narození, život a smrt jsou jen
bezvýznamné výskyty. Že za tím vším vlastně není žádný význam. Že všichni
bohové, všechny pravdy, všechno je umělé. Že člověk nenalez žádnou pravdu, ale
pouze tu, kterou si sám vytvořil. Závěrečné drcení a depresivní odhalení předtím,
než sestoupíš do věčné temnoty.
Novinka
má opravdu hodně temný, ostrý zvuk. Přesto lehce odlišný od předchozích alb.
Podepsán je pod ním opět Patrick W. Engel. Ten vám dělal i předchozí nahrávky.
Uvažovali jste tentokrát jinak? Měl Patrick odlišné zadání? Některé pasáže na
mě působí až „doomovým dojmem“. Mimochodem, hrozně moc se mi líbí, že je krásně
slyšet baskytara. Dodává to celé desce ještě větší tlak.
Patrick je zvukový mág, kterého
jsme hledali už dlouho. Nebylo vůbec pochyb o tom, že budeme spolupracovat
s ním. Obecně je jeho vize toho, jak má znít death metal a jak se má
dělat hudba v souladu s našimi názory. A z toho důvodu byl
inženýrem, mixovým a masteringovým inženýrem a producentem v jedné osobě,
opět! Místo ale bylo tentokrát jiné. Náš starý přítel z MUSICAL MASSACRE
investoval hodně práce a peněz do transformace jejich zkušebny a studia. Potom,
co jsme nově přestavěnou zkušebnu viděli, tak jsme věděli, že musíme produkovat
naše album právě tam! Takže Patrick prostě sbalil svoji přenosnou studiovou
techniku a použil některou techniku z nového studia. Navíc, nejenom že
vždy přispívá svými nápady do procesu nahrávání, ale také ve studiu udržuje
profesionální a zároveň uvolněnou atmosféru. Hned jak uslyšel pár našich
novinek, tak věděl, že naše hudba je teď temnější a více atmosférická. A proto
se snažil formovat velmi násilný basově těžký zvuk, který stoupá jako zeď
z hukotu a temnoty. Jsem pokaždé sakra ohromen jeho prací!
„Omega
Void Tribvnal“ vychází opět u War Anthem Records na CD a na vinylu u Animate
Records.
WAR ANTHEM RECORDS vlastně
vydává CD, DigiCD a dokonce i LP desku „Omega Void Tribynal“! ANIMATE RECORDS
opravdu vydali vinylovou verzi posledních vydání, něco jako „20 let
Undergroundu“ nebo „Deathkvlt – Grand Ancient Arts“. A nejdříve jsme si
mysleli, že to bude stejné, jako předtím, ale nakonec to nějak nevyšlo. Ve
finále jsme extrémně spokojeni s vinylem, protože to vyšlo jako velmi
ušlechtilý Gatefold LP s vytištěnou vnitřní vložkou 12x12.
Poslední
dobou to vypadá, že se vinyl jako nosič stává čím dál tím víc oblíbenější.
Pozoruješ tento „trend“ také? Prodáte na koncertech víc CD nebo vinylů? Vím o
vás, že jste velcí milovníci vinylů, máš za poslední dobu ve své sbírce nějaký
opravdu vzácný kousek?
Ano, tohoto trendu jsme si
dobře vědomi. Když někdo chce vydat vinyl, musí akceptovat čekací dobu více než
půl roku, nebo ještě déle! Jako zázrakem se nám povedlo vydat LP verzi „Omega
Void Tribvnal“ právě v čas abychom ji mohli prodávat na koncertě. Řekl
bych, že jsme v tomto případě měli dost veliké štěstí. Pořád si myslím, že
prodáváme víc CD nosičů a Digi-CD nosičů, než vinylů. Ale počet vinylů rozhodně
stoupá. Ale ať už se jedná o trend, nebo ne je bezva, že lidé pořád chtějí mít
něco skutečného v rukou. Lidé chtějí znovu prožívat tu radost
z vinylu – jeho vizuály, haptický pocit, ten pocit rituálu a vůbec celý
zvuk desky. A lidé chtějí něco, co se nedá konvertovat na mp3 formát nebo něco,
čeho se tak snadno nemůžou chopit piráti jako u CD. Vždycky pro nás bylo
důležité mít naše publikace na vinylech a ano, my jsme taky vinylový blázni.
Mimochodem: Sám mám ve své sbírce pár sakra skvělých nahrávek a jsou to pro mě
velice vzácné kousky! Ale jaké jsou skutečné rarity? Když to budeš vnímat jako
„trend“, tak máš pak tisíce barev na nahrávku a to stojí za houby.
Minulý
rok jste se několikrát objevili i u nás v České republice. Pamatuji si na
skvělý koncert v Praze, pak jste vystoupili i v Plzni na Phantoms of
Pilsen a potom jste měli menší turné s HYPNOS a DYSANGELIUM. Jak se vám u
nás líbilo a co říkáš na české fanoušky? Vidíš třeba nějaký rozdíl mezi
koncerty v Německu a v Čechách?
Hlavně Phantoms of Pilsen
byl skvělý zážitek. Crew byla hrozně milá a nápomocná a pivo bylo samozřejmě
sakra dobré, haha! DYSANGELIUM se stali našimi přáteli velice rychle během
několika víkendovek, které jsme s nimi dělali v poslední pár letech!
Jsme velice poctěni, že nás opakovaně zvou na jejich koncerty a je neskutečné
je vidět, jak jsou namotivováni. Všude s sebou berou svoji neskutečnou
backline a my jsme mohli jejich backline zařízení použít kdykoli jsme
potřebovali. Díky bando bláznivých death metalových psychopatů! HYPNOS jsou
našimi přáteli už dávno. Teď už jsou českou legendou a naprosto si takovou
slávu zaslouží, protože mají skvělé soustředění, jsou všestrannými a
ambiciózními hudebníky! O tom se ostatně všichni přesvědčili v Uherském
Hradišti v prosinci 2015. Doufám, že tam natočili nějaký dobrý materiál,
jak doufali. Jsme rádi, že se vrátili na pódium, protože víme, že opravdu žijí
tvorbou muziky. Mezi českým a německým koncertem není zase takový rozdíl, jak
by se mohlo zdát, ale pár jich je. Z nějakého důvodu přijdou
v Čechách vždycky nějací týpci, kteří ani nejsou metaloví fanoušci. Vypadá
to, jakoby prostě šli do svého oblíbeného klubu na pivo – nezajímá je, jestli
tam zrovna hraje metalová show nebo ne. To se obvykle v Německu neděje.
V poslední
době začíná spousta mladých kapel znovu hrát „old school death metal“. Většině
to moc nejde, ale pár nových, slušných kapel, které pochopily, o čem to je, se
najde. Máš nějakou oblíbenou u které si myslíš, že má na to, „oživit staré
časy“?
Podle mě je super, že je
spousta mladých lidí, kteří kašlou na moderní a přeprodukovanou produkci a
snaží se zachytit ducha starých hrdinů. Je fajn, že hodně lidí připomíná
původce jejich oblíbeného stylu hudby, že opravdu hledají v klasických
nahrávkách a oslavují tyhle kapely tak, jak si zaslouží. A já si myslím, že
hodně nových kapel je opravdu dobrých, ne-li sakra skvěláých Je tu ale samozřejmě i
vlna kapel, která přijde a nikdy nemůže dosáhnout takového vrcholu, jako její
hudební předkové. Ty skutečné diamanty se ale vždycky ukážou, protože o dobrých
kapelách se nemlčí a rychle se to o nich na scéně šíří. V naší lokální
Death/Black Metal scéně máme spoustu skvělých kapel jako je II, ARCHAIC,
THORNS, ABYSSOUS, VIDARGÄNGR & NOCTURNAL WITCH! Mě se tedy osobně líbí
death metalová scéna ve Finsku – KRYPTS, LIE IN RUINS, CORPSESSED, LANTERN a
další!
V roce
2013 jste oslavili dvacet let v undergroundu. Jste už dnes pamětníci. Když
porovnáš vaše začátky a současnost, změnila se doba hodně? Myslím tím teď
přístup fanoušků, labelů, promotérů apod. Často slýchávám, že „už to není
takové, jako to bývalo“. Co si o tom myslíš ty?
Celý svět se sakra změnil a
to od základu…Potencionální přístup k fanouškům, labelům, promotérům a
bookerům atd. obrovským způsobem vzrostl, to máš naprostou pravdu. Na druhou
stranu je tady jen malé množství kapel a tím pádem se můžou kapely dostat
v podstatě kamkoli chtějí. Nahrávání celého alba se stalo velmi
jednoduchým úkolem. Vzhledem k tomu, že máme dnes k dispozici moderní
vybavení, může v podstatě každý nahrávat své nápady u sebe v ložnici,
přidat pár skvělých bicích paternů a nakonec vlastně může mixovat a masterovat
všechno sám. To znamená, že vydání alba může být vzrušujícím zážitkem tak
akorát pro kapelu, nebo pro jedince, který to dělá – ale pro nikoho jiného už
to není taková pecka. Když chce kapela uspět, musí mít buď štěstí a získá
úspěch čistou náhodou, nebo makáš jako černej na financování, promování a
distribuci sebe sama dokud nedostaneš dobrou smlouvu s labelem a dost
podporovatelů, kteří Ti pomůžou na Tvojí cestě. Každé vydání pro nás bylo
klíčové a znamenalo obrovský skok – ať už první pásky a později dva EPs, nebo
později naše první album v roce 1993 a 1994. Dnes se může stát, že když
vydáš album, nikdo se z toho neposere. Album musíš promovat jako blázen na
všech sociálních médiích atd….
Fenoménem
současné doby je internet. Občas mi přijde, že někteří lidé ani jinde nežijí.
Jaký vztah mají PURGATORY ke stahování hudby? Spousta „fanoušků“ si hudbu už
jen stáhne, na koncert kouknou na youtube a fyzické médium je pro něj jen
záležitostí pro „starý fotry“. Zajímalo by mě, jak vnímáš tenhle „fenomén“ ty?
Internet změnil svět a
spojil všechny se všemi. Ale lidé, kteří používají internet k tomu, aby si
vytvořili celý nový život, novou identitu a kteří z internetu čerpají
veškerou sociální interakci a spokojenost, těch je mi upřímně líto. Koho sakra
zajímá, co znamenáš na internetu? Připadá mi, že mnoho lidí je posedlých samo
sebou. Celý sociální proces se přetransformoval do virtuální reality, což je
vlastně jen poloviční reality. Mít „CD“ na pevném disku, to je prostě jen součást
dnešní doby, ve které žijeme. Je to rychlejší, a když už ho nepotřebuješ, není
jeho ztráta skutečnou ztrátou hodnoty. Když někomu spadne iPod do záchodu,
ztratí veškerou muziku. Vidí vůbec tihle lidé hodnotu v hudbě? Ve formátu
mp3 není žádná hodnota, absolutně žádná. Takže zastáváme názor: „Serem na to!“.
Internet je jen nástroj. Můžeš ho používat rozumně pro propagaci Tvojí hudby,
abys informoval fanoušky, abys prodával svoje věci online, nebo rychle
odpovídal na žádosti ohledně koncertů, apod. Živé video na YouTube je taky
super věc a užít si „youtube session“ jednou za čas je fajn. Pustíš si živá
videa, nebo profesionální videa dalších kapel a to je radost. Ale skutečným
potěšením je kupování vinylů, CDček, navštěvování koncertů, potkávání se s přáteli
a místními metalovými blázny a popíjení. Tohle přece nic nenahradí!
Často
slýchávám na koncertech v Čechách, jak lidé nechodí, jaká je malá
návštěvnost. Zajímalo by mě, jakou máte vy zkušenost z Německa? Pro nás
jste velká země se spoustou kapel, promotérů. Jezdí k vám často skupiny,
které naší malou zemi na turné vynechají. Chodí se u vás na death metalové
koncerty? Máte raději kluby nebo větší festivaly?
Musím říct, že tohle si
uvědomujeme taky. V České republice jsme měli pár koncertů a je pravda, že
návštěvnost nebyla moc veliká. Nevím, zda to bylo způsobeno reklamou, která
zklamala, nebo tím, že v té době probíhaly jiné koncerty v okolí. Je
to opravdu škoda, protože víme, že čeští fanoušci umí dost pařit!
V Čechách jsme měli koncerty, kde byli fanoušci doslova šílení a to se
v Německu moc často nestává. Ale je pravda, že s návštěvností jsme
měli a v některých místech stále máme problém. Nicméně se zdá, že Německá
scéna ožívá stále víc. Ačkoli téměř každá šňůra jde přes Německo, ačkoli máme
nespočet metalových festivalů a ačkoli máme spoustu koncertů po klubech, pořád
máme na většině koncertech docela vysokou návštěvnost. Hlavně tady v Sasku
je scéna nabitá novými kapelami a promotéry. A s nimi přichází i noví fanoušci, kluby které je podpoří a organizují metalové akce. My rozhodně více
upřednostňujeme atmosféru klubu – především když je to akce, která je dobře
zorganizovaná a když organizátoři vědí, co dělají. Je pravda, že na festivalech
zažíváme skvělé zkušenosti, ale není to tak osobité a známé jako v klubu.
Co
chystají PURGATORY v nejbližších měsících? Podpoříte novinku nějakým
delším turné a zavítáte také k nám do České republiky?
Protože jsme nedělali šňůru
opravdu hodně dlouho, jsme dost hladoví po tom, ukázat celé Evropě a možná
ještě dál, čeho jsme schopni a rozšířit trochu té magořiny! Ve většině případů
nám naše práce nedovolují cestovat do zahraničí na více jak víkend, ale snažíme
se to změnit! Protože zpětná vazba na „Omega Void Tribvnal“ je zatím víc než
dobrá, pracujeme na několika speciálních gigách v zahraničí. A koncert nedaleko Sokolova 20. srpna 2016 je mimochodem oficiální! Pak doufáme, že
vydáme rozdělené EP s finskými bastardy LIE IN RUINS a to v průběhu
letošního roku. Dál budeme hrát na několika letních festivalech tady
v Německu – jako je Party-San Open Air, Chronical Mosher Open Air a
Protzen Open Air. Zavítáme také do Nizozemí na Stonehenje Festival. Sledujte
stránky www.purgatory666.de kde se
objeví další informace o následujících koncertech!
Děkuji
za rozhovor, přeji spoustu prodané hudby, plné koncerty šílených fanoušků a
budu se těšit zase někde na setkání s vámi!
My také děkujeme a ještě
jednou díky za Tvojí podporu! Doufám, že se zase uvidíme v České Republice
nebo na nějakém divném místě kde probíhají death metalové rituály! Zdravíme
všechny čtenáře! Chaos! Smrt! Zatracení!