DEADLY STORM zine

neděle 28. srpna 2016

Report, photos, video - METAL MADNESS 2016 – S.D.I., CASKET, MORTIFILIA, FLESHLESS, DEFLORACE - Ostrov Santos, Sušice – 27. 8. 2016

S.D.I.

OSTATNÍ FOTKY ZDE / OTHER PHOTOS HERE

- author of photos Jakub Asphyx

Report,foto, video – METAL MADNESS – MASTER, MORTIFILIA, LAHAR, SHAMPOON KILLER, MALLEPHYR, 1000 BOMBS - Ostrov Santos - Sušice – 29.8.2015

Povolal jsem do boje všechny (kamarády) zálohy a lázeňská koncertní metalová sezóna mohla začít!

Celé prázdniny jsem strávil v lesích a bylo už na čase navštívit nějaký festival. Minulý týden mě namlsala skvělá BŘEZOVSKÁ METALOVÁ NOC a tak jsem se moc těšil. Po dlouhé době se mnou jel taky Michal a přidal se i Goro s Anet a tak byla naše tradiční četa postarších metalistů kompletní (a doplněna o jedno hezké děvče). Byli jsme v Sušici i minulý rok a moc jsme si to užili. Opakování se tak samo nabízelo.

Osobně jsem byl nadšený z prostředí, z dobrého piva, ze spousty známých. Velikostně tak akorát, s velmi dobrou pohodovou náladou, se loni dostal festival METAL MADNESS na špičku všech mnou navštívených venkovních akcí.

Mortifilia

Je sobota poledne a já stojím dole u kostela na Lochotíně. Naše tradiční místo setkání je lehce poznamenáno nábožnými písněmi, které zní z přilehlé zahrady. Mám sto chutí tam vlítnout a promluvit si se všemi těmi ovcemi hezky od plic, ale neučiním tak, protože je tu už Michal se svoji rozjetou dodávkou. Už jsme spolu nikam nejeli dlouho a tak je naše cesta do Sušice v hodně veselé náladě. Konečně! taky neřídím (díky moc za odvoz!) a hrozně se těším na pivo.

Už jen ta krajina kolem Sušice dává tušit, že se řítíme do samé, nejen metalové krásy. Koukám z okénka a těším se jako malej Asphyx. Vynechal jsem obří festivaly a tak už si potřebuji (jako každý závislák) narvat do žil a uší pořádnou porci metalu.

Parkujeme, já si protahuji nohy i tělo a hned se ženu k výčepu. Pivo mi chutná, obsluha u výčepu je milá. Kolem se trousí pár známých, zdravíme se. Spolu s prvním douškem do mě vstupuje klid. Cítím se jako budhistický mnich, který právě vstupuje do nekonečné extrémní meditace. Čekám na první kapelu.

S.D.I.

Opět, jak je mým zvykem, budu psát pouze o kapelách, které jsou mi blízké, ostatním publikuji jen fotky. Jel jsem si festival hlavně užít, nejsem krutopřísný kritik, stojící ztuhle pod pódiem a nesleduji kdejakou muzikantovu chybičku. Berte tedy můj text jako slova metalového fanouška pro fanoušky.

Jsou jimi berounští thraheři MURDER I.N.C. Tahle kapela zraje každým naším setkáním. Ctitelé osmdesátkového thrash metalu v klasické podobě předvedli pěkné vystoupení. Minule (viděl jsem je také s S.D.I.) se mi moc nelíbili, ale tentokrát to řezalo jako rezavý nůž. Dobrá práce!

Recenze/review - MURDER INC. - Povolení zabíjet (2016)

Pak jsme přivítali brutálně deathovou DEFLORACI. Těšil jsem se moc, podobný syrový a surový smrtící kov mi koluje v krvi. A mé očekávání se naplnilo jako odtok krve na patologickém stole. Pánové mě doslova rozsekali. Naživo to znělo ještě lépe než z desek. Chyběl snad jen Hannibal Lecter, který by nám naservíroval naše hudbou proprané a vyždímané mozky. Tohle byla brutální death metalová vražda v přímém přenosu. Bestiální výkon!

Blackoví NAURRAKAR

YTIVARG a jejich grind/black

Němečtí death metalisté CASKET mě rozhoupali v old school death metalovém rytmu (nejvíc mi jejich tvorba připomínala mé oblíbence JUNGLE ROT). Klasické melodie téhle kapely, která vznikla už v roce 1990, zněly uvěřitelně, drtivě a silně. Mám to v podobném stylu moc rád a tak jsem se plně a s chutí oddal exhumaci starých hrobů. Trojice smrťáků to do nás nasypala pod tlakem a rozmačkala nás jako rozjetý buldozer. Killer gig!

ACID FORCE jsem viděl naposledy v Plzni a doslova mě tam oslnili svojí energií. V Sušici to bylo hodně podobné. Mladý a neklidný thrash, spousta melodií, k tomu džínové stejnokroje. Retro jako řemen, ale zahrané s přehledem a citem pro věc - můj kladný názor potvrdil i kytarista S.D.I., který pařil vedle mě. Líbilo se mi to moc a užil jsem si set těchto slovenských maniaků vrchovatě. Thrash!

Recenze/review - ACID FORCE - Towards The Nuclear Load (2016)

FLESHLESS jsem viděl minulý týden a když naběhla tahle death grindová parta na pódium, věděl jsem, že to bude opět válec. A byl. Smrt kombinovaná s melodiemi, dupající a rytmické bicí, které vás donutí k tanci pod pódiem. Měl jsem náladu na stahování z kůže. Mé přání mi bylo splněno a děčínští bardi mě rozsekali na malé kousky. Skvěle!

Recenze/review - FLESHLESS – Devoured Beyond Recognition (2015)

S.D.I. podruhé po návratu. Poprvé to bylo v Praze a bylo to dokonale vzpomínkové. Kapela od té doby brázdí Českou republiku poměrně často a tak jsem byl zvědavý, jak na mě tahle německá thrashová parta bude fungovat tentokrát. Je sice pravda, že to nebylo takové jako „poprvé“, ale jak známo, krev nevyměníte. V jejich vystoupení bylo hodně energie, spousta nostalgie, ale také tuna legrace. Bavilo mě to a bavilo mě to hodně. Staré psy zkrátka novým kouskům nenaučíte a každý si rád zahaleká dávné, notoricky známé fláky. Je to tak dobře a platí to jak pro mě, tak i pro kapelu. Satan byl deflorován, megamosh proveden a já spokojen!

MORTIFILIA ten večer nejen celou tuhle festivalovou nádheru uspořádala, ale i křtila novou desku „... When I Killed The God“. Jsem moc rád, že jsem byl u toho. U téhle smečky se mi vždycky líbil určitý severský chlad a velký cit pro melodie. Poslední kapela večera nám na rozloučení předložila pořádnou porci studených skladeb, které mě pálily až do morku kostí. Určitě znáte ten pocit, když už nemůžete, jste unavení, ale stejně složíte náklaďák uhlí. Tak s MORTIFÍLIÍ to bylo hodně podobné, jen s tím rozdílem, že na valníku byly naskládány staré, prašivé kosti. Sušičtí mě probodli kusem ledu, prokleli navěky a obětovali na oltář smrti. Díky za to, excelentní vystoupení!

Nové album MORTIFILIA- „... When I Killed The God“ objednávejte zde/ order here!

new CD and t-shirt in my collection

Návštěvnost celého festivalu mě velmi mile překvapila. Bylo o hodně víc lidí než loni. Obrázek o tom, kolik lidí navštívila tuhle metalovou oázu získáte z fotek zde. Úžasnou atmosféru dotvářeli i samotní členové S.D.I., kteří se procházeli mezi lidmi, byli velmi vstřícní, s každým se fotili. Tohle byl metal, který znám z dob svého mládí. A ten stánek se zmrzlinou si budu taky pamatovat - byla dobrá. Skvělý nápad!

Zvuk byl dle mého názoru jak kdy. Některé kapely měly hrozně vytažené bicí. Hlavní skupiny ale zněly velmi dobře.

Organizace byla stejně jako loni v absolutním pořádku. Kombinace prostředí, pohodových lidí a skvělé nálady pro mě opět udělala z tohoto festivalu jedno z míst, kam se už dnes chci znovu vrátit. Akcí je v dnešní době spousta, ale METAL MADNESS je pro mě již určitou jistotou, která opět nebyla zklamána. Domů jsem odjížděl nadšený a vůbec se mi nikam nechtělo.

Díky moc pořadatelům, kapelám, díky kamarádům a vlastně všem, kteří můžou za to, že jsem si užil poslední prázdninový víkend krásně metalově! Budu chválit, kudy budu chodit. Úžasný festival! To byly Lurdy, přátelé!

OSTATNÍ FOTKY ZDE / OTHER PHOTOS HERE

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS zde/here - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Report, foto, video – METAL MADNESS – MASTER, MORTIFILIA, LAHAR, SHAMPOON KILLER, MALLEPHYR, 1000 BOMBS - Ostrov Santos - Sušice – 29.8.2015

Promotion!

https://www.facebook.com/events/298815257130971/

https://www.facebook.com/events/152785985135888/

https://www.facebook.com/events/249648115368140/

Recenze/review - DEPRIVE - Temple Of The Lost Wisdom (2016)

DEPRIVE - Temple Of The Lost Wisdom

CD 2016, Memento Mori

Recenze/review - DEPRIVE – Into Oblivion (2015)

Otevírám dveře od bytu, přivolávám výtah a mačkám na svém MP3 přehrávači tlačítko play. Do uší mi zní novinka španělského rouhače Erun-Dagotha, a jeho kapely/projektu DEPRIVE. Stisknu směr suterén a na sedm pater se ponořím do death doomového odéru, plného okultismu, špíny, zla a smrti ve starém provedení. Někdy kolem prvního patra mě začne jímat hrůza, která se znásobí ještě tím, že výtah pokračuje dál, dolů, do podzemí. Umírám děsem v očekávání, co bude, až se dveře otevřou. Je tam chodba, opletená břečťanem s hemžícími se pavouky. Ticho, zatuchlina a do toho ostrý zvuk kytary. Záležitost pro všechny milovníky pradávných melodií. Jako ve snách si uvědomím, že není vidět světlo. Pomalými krůčky se šourám po shnilém písku. Vezmu za první kliku a obejme mě temnota.

DEPRIVE hrají ve stylu PARADISE LOST, MORBID ANGEL, HYPOCRISY, MY DYING BRIDE, BOLT THROWER, INCANTATION a hrají dobře. Jejich/jeho death doomový styl musí dělat dobře snad každému fanouškovi podsvětí. Nic nového v temnotách, ale potřebný feeling a špinavý drive se dostavuje se stejnou jistotou jako samotná smrt. Zdůraznit musím "příjemně" morbidní vokál a nehostinnou atmosféru celé novinky. Erun-Dagoth hraje hudbu tak, jak ji cítí. Je to poctivec, šílenec, který kdysi propadl hudebnímu zlu. Buďme za to rádi, protože jinak bychom byli ochuzeni o spoustu zachmuřených melodií, záhrobních proslovů i plazivých motivů, které vás doslova omotají svoji až nechutnou přirozeností. Nové album "Temple Of The Lost Wisdom", které bylo nahráno snad někde v opuštěných katedrálách, mě baví poslouchat, užívám si jej a těším se každé brzké ráno, až spolu zase pojedeme výtahem.

sumarizace:

„Temple Of The Lost Wisdom“ je krásně morbidní vzpomínkou na staré death/doom metalové časy. Jednotlivé songy mají obrovskou sílu a musely být nahrávány v tom nejhlubším podzemí. Svět se sice dneska točí už úplně jinak, ale pro nás pamětníky, se jedná o velmi příjemný zážitek. Riffy jsou ostré jako katova sekyra, hlas vytažený odněkud z močálu a atmosféra připomíná poslední odsouzencovy minuty před popravou. Tenhle znovu nahraný výlet do historie se vydařil velmi dobře. Takhle nějak má znít reálný, poctivý death/doom metal. Plesnivě, krutě, morbidně. A teď už mě prosím nechte, musím se zavřít do své kobky, obětovat temným silám a rouhat se bohům. Budou mi k tomu hrát DEPRIVE! Totální old school death/doom metalový masakr. Obraťte všechny kříže a vítejte v zemi nemrtvých!

Asphyx says:

„Temple Of The Lost Wisdom“ is a pretty nice morbid memory of old death/doom metal times. Every song is very powerfull and was recorded in the deepest underground. The world is other today, but for us survivols this is a very pleasant experience. The riffs are shark like axe, the voice coming from the marsh and the atmosphere reminds the last convict´s minutes before execution. This trip to the history succeeds very well. This is the real, honest death/doom metal. Rotten, cruel, morbid. And now, let me be, I close myself to my cell, I will sacrifice to the dark forces and blaspheme against Gods. And I will listen to DEPRIVE! Total old school death/doom metal massacre! Turn all crosses and welcome in the land of Undeath!

Recenze/review - DEPRIVE – Into Oblivion (2015)

Tracklist:
1. Other Earth
2. A Mournful Prophecy
3. Vortex Of Repulsion
4. Doomed Tears Of Humanity
5. Hyperborean Serenades - The Elder Race Mystery
6. Gospel Of The Black Sun
7. Temple Of The Lost Wisdom
8. Fall Of Atlantis
9. A Desperate Praise
10. Incarnation Of The Macabre

band:
Erun-Dagoth - All instruments, Vocals

https://www.facebook.com/deprivedeathdoom

http://www.memento-mori.es/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh padesátý šestý - Moje černá víla

Příběh padesátý šestý - Moje černá víla

Jistě jste si všimli, že se v mých příbězích začala objevovat jedna ze zásadních postav mého mládí. Kateřina. Ano, byla to ona, moje holka, můj sen, moje ztělesnění dívčí bohyně. Do té doby, než jsem ji na jedné zábavě v Mnichově Hradišti potkal, jsem byl spíš jako bludička, která, jak už to tak bývá, hledala, kde smočí své kladélko. Měl jsem ze ženských srandu a šlo mi primárně jen o to jedno. Tak už to u mladých chlapců bývá a ani já jsem nebyl výjimkou. Celé naše, v podstatě dokonalé a překrásné, soužití bylo nakonec přerušeno šíleným koncem, ale na to, abych jej sepsal zatím ještě nemám sílu. Už jenom to, abych o Káče začal mluvit/psát mi dalo takové práce, že jsem větší psychické vypětí (ani po těch letech) už hodně dlouho nezažil. Nakonec jsem se ale zavřel na několik dní na chalupu v Jizerkách, bloumal sám po lesích a nakonec to šlo ven tak nějak samo.

Ve vlaku na Mnichovo Hradiště seděla celá naše skupina černých duší. Prcalík si broukal a pak řval texty od Slayer, Kytka si četl v nějaké knize, Jana na mě dělala cukrbliky. Mirka si pořád rovnala podprsenku, protože ji prý nějak nesedí. Prcalinka se tulila ke svému milému a pořád mu říkala, aby už držel hubu. Začínal jsem jim všem ty vztahy závidět. Za holkama jsem chodil pořád, pokaždé nějakou "ulovil", ale bylo to takové hrozně přelétavé. A hlavně, "byly to stejně hrozný, i když krásně kozatý krávy", jak trefně poznamenával pokaždé, když jsem nějakou přivedl, Prcalík. Já bych tak kritický nebyl, ale pravdou je, že mi má děvčata přišla spíš jako dekorace, než jako rovnocenné partnerky a členky party.

"Musíš taky někdy slevit ze svých nároků": prohlásil od knihy dosud zahloubaný Kytka a já nechápal, jak vytušil, o čem přemýšlím. "Nojo, jenže Kuba pořád chce ty kozatý, prdelatý a ještě ke všemu chytrý - to je jako chtít po Slayer, aby začali hrát country": mudroval Prcalík a v podobném duchu jsem dojeli až na nádraží. Bylo mi smutno. Jana, má průvodkyně citovým životem, to nějak vycítila a chytla mě kolem pasu a pokoušela se mi zvednout náladu. Moc se ji to nedařilo. Ládoval jsem do sebe v hospodě jeden Klášter za druhým, s úmyslem se z toho všeho opít. Jelo se na Debustrol. Pak tam hrála ještě nějaká místní heavy sedlácká kapela, která nás štvala, ale to nevadilo. Byli jsme fanoušci a hlavně, že byl večírek.

Debustrol ten den málem sál rozsekali na malé kousky. Neuropatolog mi zněl ještě dlouho do noci pořád v uších. A jak jsem byl opilý, dal jsem si brýle k Janě a stal se chlapcem, co tančí nekonečný thrashový tanec. Cítil jsem, jak ze mě vyprchává všechna ta frustrace z toho, že jsem sám, a taky zběsilost, kvůli které tuhle muziku miluju. Nechci se chlubit, ale tenkrát jsem byl králem parketu. Pak následoval konec, přídavek, řev a šlo se vedle do výčepu na pivo. Do sálu stejně napochodovaly vesnické řepy a s tím jsme nechtěli mít nic společného. Přes dveře začaly zvučit místní hvězdy a já si šel pro první orosený kousek. Koutkem oka, jen tak mimoděk (neměl jsem pořád ještě brýle, protože Jana se ztratila někde na záchodě) jsem zahlédl malinkou, štíhlou panenku, která tam seděla v koutě. Zastavil jsem se, ona pozvedla kaštánkově hnědé oči a já ji sjel pohledem od hlavy až k patě. Nebyl to vůbec můj typ. Ale ty oči, ty oči přátelé!

Hodil jsem do sebe jeden žejdlík, kecali jsme o hudbě a kolem se potácel opilej Kollins z Debustrolu. Všichni ho plácali po zádech, on se u nás zastavil a zašklebil se, jak to umí jen on. "Ty vole, vy ste to zase kurva rozjeli, díky!" a pak se svalil na židli. My se jako orthodox fans dmuli pýchou a já konečně dostal svoje brýle. "Nechceš pivo?": ozvalo se za mnou a já odpověděl "to víš, že jo, ty vole", aniž bych se ohlédl. Vůbec jsem nevěděl, kdo to na mě mluví. Až po letech mi došlo, že ten hlas byl krásně plný, žensky mazlivý, ale přesto pevný a přímý. "Tak tady máš": položila přede mě panenka s kaštanovým pohledem jeden Klášter a já chvíli seděl s hubou dokořán. Byl jsem jak opařený. Koukali jsme si do očí, jako to dělají v těch přiblblých filmech. "Co kdybys nezíral a koupil slečně taky pivo, co?: ozvalo se za mnou od Jany a kopla mě do holeně. "Jauuu, ano, jasně, co piješ": koktal jsem a na všech u stolu jsem viděl, že se chovám jako pako. Roztomilé, ale pako.

V mátohách jsem vstal, prodral se lidmi a kouřem a ona šla za mnou jako kdybychom k sobě pasovali od nepaměti. "Já jsem si myslela, že patříš k tý prsatý holce...a je moc dobře, že ne..víš, já už na tebe koukám dlouho, jenže ty jsi vždycky odešel s jinou, no a já si musela dát tři panáky, abych se odhodlala": sdělovala mi překotně a hrozně roztomile. "No, víš....no, já, já jsem byl prostě debil": bylo jediné, co jsem ze sebe vykoktal. Pak jsem zvedl ruce, pohladil ji po tváři a nenapadlo mě nic jinýho, než jí dát obrovskou pusu. "Tak vidíš, konečně si našel tu pravou, věř mi, to já poznám!": ozvalo se za mnou a já tenkrát ani netušil, jakou měla Jana pravdu. S Kačenkou jsem strávil celý večer, až do odjezdu vlaku, pak i cestu pěšky na Staré město v Boleslavi. Povídali jsme si. O hudbě, o nás, o naší partě. A pak, někdy kolem páté ranní jsme šli do parku, protože jsme oba měli doma rodiče (tady bych si to nechal s dovolením pro sebe) a bylo to překrásný a pak jsme se loučili a já jí pořád dokola říkal, že je moje černá víla, že ji miluju a že budu navždy a myslel jsem to smrtelně vážně, protože jsem věděl, že to tak bude.

Doma právě vstával otec do práce, byl z něj cítit alkohol a tak jsme se jen pozdravili a šli každý svou cestou. "Spal" jsem s otevřeným oknem a koukal na hvězdy a byl v tom až po uši. Chvilku jsem klimbal, ale jen pár minut, protože se hned ráno jelo na nucené práce na chalupu. Odpoledne jsem zdrhnul, šel na stopa, abych Kačenku zase viděl. Vyzvedl jsem ji u nich doma, přinesl ji tři kazety kapel, co po mě chtěla (mimo jiné Saxon) a už jsme šli ruku v džínové ruce směr panely. Takhle hrdě jsem si snad ještě nikdy v životě nevykračoval. Káča držela láhev Slováckého slunce (humus, ale levné víno), přijímací to dárek do party a když jsme došli na Radouč, tak jsme se skoro vznášeli.

"Tohle je Káča, moje černá víla": uvedl jsem své děvče, byl hrdý a měl jsem skelný pohled. "Vítej panenko!": pronesl Kytka a všichni ji objali. Pak začalo jakože zkoušení z hudby (nikdo k nám nesměl, pokud neprošel - byly paka, který nepoznaly ani Metallicu). Kačenka obstála se ctí a ještě nám vždycky řekla navíc nějakou zajímavost, kterou jsme nevěděli. Já zářil a Jana se potutelně usmívala. Holky si ji vzaly mezi sebe, kluci mi ji chválili a najednou se v zapadajícím slunci nad Michalovickou putnou začaly vznášet ševelivé hlasy našich krásek. "Jsme mi to ale blbci šťastný, vošklivý, metalový, ale máme nejkrásnější holky pod sluncem, co?": pozvedl vesele lahev Prcalík a my všichni věděli, že má pravdu. Byli jsme všichni zamilovaní, jak zákon káže!

Nikdy jsem to pak už v životě nezažil, ale všechna děvčata spolu vycházela, jako kdyby to byly vlastní sestry. Podporovaly se, pomáhaly si, kecaly, staraly se o sebe i o nás, spojené v jeden modro černý celek. Následovala spousta srandy, popíjení a pak od té doby tradiční noční procházka ke Kačenčiným domovním dveřím.

Nepotřeboval jsem spát, jíst, nepotřeboval jsem nic, jen být v její přítomnosti. Začala, po letech hledání, jistota, plnohodnotný vztah se vším všudy. Byl jsem šťastný jako nikdo na světě. Moje černá víla pro mě byla jedním z lidí, které mě ovlivnili na celý život. Mě a naší partě začala další éra. Tahle malinká, hubená slečna s kaštánkovitýma očima, nášivkou Sodom na zádech a zadkem, který se mi nikdy neokoukal, stála po mém boku jako nějaká řecká bohyně. Ona to bohyné opravdu byla. Přišla ze začouzeného pajzlu v Mnichově Hradišti a naplnila moji duši po okraj světlem.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html