DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 25. září 2016

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh šedesátý - Vitacit


Příběh šedesátý - Vitacit


Sedíme na panelech, kýveme nohama v roztrhaných džínách a máme huby červené od vitacitu. Prcalík přinesl několik pytlíků tohohle instantního nápoje, jehož konzumace se zvrhla v takovou menší závislost. Dodnes nechápu, jak jsem mohl sníst dva pytlíky, zapít je třemi pivy a nevyvrhnout všechno ven. Měli jsme kachní žaludky.


Těžkým letním vzduchem se vznáší tóny nějaké české kapely, která mi nic neříká. Mám velmi dobrou paměť na zvuk, na melodie, na hlasy, ale tady jsem mimo. "Co to je za heavík?": zeptám se jen tak, aby řeč nestála. "Vitacit": odpoví mi Jana a já ji chvilku přesvědčuji, že to není možné, že si ze mě dělá srandu, protože přece žádná skupina by se nemohla jmenovat po červeném, oranžovém nebo žlutém přeslazeném prášku. Je mi vysvětleno, že je to pravda a můj smích je k nezastavení. "Ty si neviděl film Horká kaše?": zakřičí na mě Kytka, který sedí s Mirkou až na druhé straně panelů. Jsou do sebe zakousnutí a působí opravdu hodně zamilovaným dojmem (koneckonců jako my všichni). "Neviděl": přiznám se a všichni se mi smějí. 

Nejsem sám a tak jdeme ke Kytkům domů, kde nám jeho krásná máma připraví občerstvení, my dodáme pivo a u videa se řechtáme jako blázni. "Vždyť je to totální kokotina": zhodnotí kvality filmu Prcalík a ještě dlouho do noci si děláme srandu z hlášek, které tam ti rádoby metalisti pronáší. Nejvíc si pamatuji prohlášení v domě, dole u schránek, kde jeden protagonista prokopne schránku a pronese památnou větu: "Nemá tady bydlet". Nevím, jaké mládí jste zažili vy, ale já na podobném sídlišti vyrůstal a dodnes považuji tohle veledílo za úplnou kravinu. Tedy až na ty skladby, které si i po letech pamatuji. 

Kytka měl doma po rodičích starý gramofon a protože má rád heavík, tak přinese (někdy v červnu v prodejně Supraphonu koupený) vinyl se světlým obalem a nápisem "Vzhůru přes oceán". My, drsní tvrďáci, sázející v hudbě na rychlost a tvrdost si ze začátku děláme z desky i kapely srandu, ale po nějakém čase ji přicházíme na chuť. Konečně taky něco, co si můžeme mimo Debustrolu zařvat, protože je to česky. Obzvláště skladba Rebel se začátkem:

"Rána bičem - dráb se usmívá
je ztracen - kdo je živý
rána bičem - vychovává
doba podivná"


je námi často citovaná a obzvláště takhle cestou ze školy někdy doslova skandovaná. Miloš "Dodo" Doležal se pro nás stává velkou osobností a chceme jej i Vitacit vidět naživo. Pokaždé, když o kapele mluvíme, tak spiklenecky naznačujeme lízání vitacitu z ruky a všichni ihned víme, o koho jde. Nedá se nic dělat, musíme do Prahy, abychom si své nové idoly poslechli na koncertě. 

Přiznám se, že výlet do hlavního města, ani tamní metalisty a metalistky si příliš nepamatuji. Byla mi totiž přivezena od Sabata, který byl u příbuzných na Moravě, lahev slivovice. Moje mladé tělo nebylo na takový rychlý přísun alkoholu zvyklé a tak znám celý výlet jen z vyprávění. Prý jsem si dokonce skočil z pódia (což je ale informace věrohodná asi jako že Elvis ještě žije). Jedna z mála matných vzpomínek se váže právě ke zmíněné skladbě Rebel, kterou jsme celá naše parta řvali z plných plic spolu s celou kapelou. Zbytek se mi ztratil v obrovském temném okně.   

Pak těžké ráno, mrtvý hlas, Kačenka propletená se mnou. Asi jsme u nich doma, poznávám podle lustru. Rozhlédnu se a jsme tu všichni. Já, jako vždy první vzhůru, hlava s vizáží pátracího balónu a právě se probouzející Prcalík. "Dá si někdo v(V)itacit?": zahuláká do pokoje s alkoholickými výpary a vytáhne jeden pytlík s nápojem. Zvedne se mi žaludek a na záchodě trávím několik minut. "Ty mladý dneska nic nevydržej": ozve se za mnou Kytka, který vitacit ochutnal a pozvrací se do vany. Zdá se, že koncert se opravdu vydařil. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 24. září 2016

Report, photos, video - PATIOR ERGO SUM - MY LAMENT, ET MORIEMUR, BLUES FOR THE REDSUN - club Divadlo pod Lampou, Plzeň - 23. 9. 2016

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS zde/here - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Slovo DOOM lze přeložit jako zkáza, záhuba, zánik, pocit zatracení, beznaděj. Přiznám se, že v pátek ráno jsem se v přesně takovém stavu nacházel. Předchozí neděli jsem si rozhodil celý týden cestou na koncert do Olomouce, v práci pak bloumal jak mátoha a potom vyrazil služebně na dva dny do Berlína. Seděl jsem tak odpoledne doma a říkal si, že nejlepší, co bych měl udělat, tak si dát pár kousků piva, pustit si nějakou jednoduchou komedii a pak konečně usnout.

Jenže to bych nebyl já, starý pan Asphyx. Doom metalový koncert jsem už dlouho nenavštívil a ET MORIEMUR jsem prostě vidět musel, minule mě totiž „rozhodili“ na několik týdnů. Pojal jsem celý večer jako takový odpočinek, pár prchavých chvilek zklidnění v dnes jinak tolik rychlém světě. Omluvil jsem se dětem a slíbil jim celý následující den – dcera mi pochválila tričko BLACK SABBATH, speciálně pro tento večer vyžehlené, pohladil manželku po tváři a už jsem seděl v tramvaji. Metabolismus se mi postupně zpomaloval a na Chodském náměstí jsem v Plzni vystupoval už zcela klidný a připravený na DOOM.


Blues for the Redsun
Vlezu do klubu, dýchne na mě takové to zvláštní příšeří a chvilku mi trvá, než se rozkoukám. Pivo si dávám s chutí, ihned mě hodí do "lepší - klidnější" nálady. Doomaři jsou z mého pohledu tiší intelektuálové a tak se snažím „nerušit“. Potkávám pár známých (méně než normálně, ale doom metal je největší současný underground, tak se není čemu divit), chci prohodit pár slov o posledním albu CANDLEMASS, které miluju přes dvacet let, ale pak raději mlčím, nikdo se totiž na moji starobu nechytá.

Musím si, utahaný z práce a vůbec, na chvilku sednout. Na pódiu už ladí první kapela. Cítím najednou na zátylku takovou zvláštní tíhu. Dneska to bude úplně o něčem jiném, než bývám zvyklý, říkám si pod vousy jako starý prašivý death metalista. Očekávám s napětím začátek, už potřebuji pustit žilou.

Setkání s BLUES FOR THE REDSUN bylo pro mě premiérou. Něco málo jsem si na internetu o kapele zjistil a byl jsem na jejich sludge doom metal hodně zvědavý. Stál jsem a nechal na sebe všechen ten nihilismus působit. Zpočátku jsem byl rozpačitý, ale naše vlnové délky byly ten večer hodně podobné a tak jsem měl najednou pocit, že jsem potkal čtrnáctiletou Christiane F. z knihy My děti ze stanice Zoo. To byla esence zhudebněného lidského hnusu a pro mě osobně velmi silný a zajímavý zážitek.





ET MORIEMUR jsou v doom metalu pojem. Kapela umí namíchat doom a death metal v přesně tom smutném poměru, jak to mám moc rád. Pryč byla najednou únava celého týdne, pryč bylo všechno kolem. Byl jsem náhle Starcem na moři, Tulákem po hvězdách i François Villon tvořícím právě svoji Baladu. Ne, pro moji maličkost to nebylo vystoupení, ale spíš mrazivé ráno u nás na chalupě, když na podzim vyjdu bosý do jinovatkou pokryté trávy. Pomalu, postupně si mě pánové omotali do svých doomových sítí a já se na nich houpal jako loďka na vlnách. Říkám a opět tvrdím - krystalický smutek a doom metal s velký D! Díky za to krásné smutnění!





Belgičtí MY LAMENT pokračovali v náladě celého večera. Jejich doom metal byl stejně naléhavý, bolestivý i návykový a pánové uchopili smutek také po svém. Slyšel jsem z jejich tvorby inspiraci u OFFICIUM TRISTE, u SATURNUS, u ATARAXIE. Byla to povedená zádušní mše. Klubem létaly jako rozčilené vážky dlouhé vláčné melodie, zpěvák vyprávěl příběhy o žalu, smrti o filozofii dlouhých stínů. V čistých vokálech byl ale falešný a tahal doslova za uši. Přesto jsem stál a páteří mi chvílemi projížděly dlouhé záchvěvy zimomrazu. Belgický pohřeb se také vydařil.





Návštěvnost bych odhadoval na takových padesát lidí. Zvuk byl slušný a nemám žádných výraznějších námitek. K organizaci snad jen jedna připomínka. Celý večer nabral poměrně časový skluz. Pro nás, starší a pokročilé to je pak pěkně náročné. Přeci jen, vstávám celý týden v půl páté a souboj se spánkem jsem chvílemi díky tomu dost prohrával. 



U nás před domem poblikává do šera lampa. Slétávají se k ní můry ze širokého okolí. Stojím u zdi a močím z vysoka na beton. Pořád mi v hlavě zní doom metalové melodie a neustále dokola si říkám, že to byl opravdu vydařený večer. Jdu spát se zváštním pocitem, jakobych se byl právě vyzpovídat knězi a všechna tíha ze mě spadla. Víc doom metalových koncertů v Plzni, prosím. Děkuji pořadatelům za opravdu krásný večer. DOOM!

  • author of photos Jakub Asphyx
VIDEOS zde/here - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
Promotion!

info:

Photos - PATIOR ERGO SUM - MY LAMENT, ET MORIEMUR, BLUES FOR THE REDSUN - club Divadlo pod Lampou, Plzeň - 23. 9. 2016

My Lament
PHOTOS
author of photos – Michal Radoš
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky


BLUES FOR THE REDSUN



















ET MORIEMUR




























  MY LAMENT


















Report, photos, video - PATIOR ERGO SUM - MY LAMENT, ET MORIEMUR, BLUES FOR THE REDSUN - club Divadlo pod Lampou, Plzeň - 23. 9. 2016

TWITTER