DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 22. prosince 2016

Recenze/review - ATARAXIA - Ataraxia (2016)


ATARAXIA - Ataraxia
CD 2016, Slovak Metal Army

Jezdila touhle cestou skoro každý den. Znala každou zákrutu, každý strom. Dnes si zpívala nové skladby slovenských grind death metalistů ATARAXIA. Oceňovala sílu, kterou z nich cítí. Řvala, řadila rychlosti víceméně po paměti. Potom proti ní vyjel v jedné zatáčce náklaďák plný dřeva a smrti. Odvezli ji, rozřezali a nakonec sešili. Vše se ji spojilo v jedno. Bouračka i album. Pokaždé, když si novinku znovu pouští, má dodnes pocit, jakoby opět prolétla čelním sklem svého auta.

Grindoví šílenci ATARAXIA opravdu působí hodně návykovým, drtivým dojmem. Už když jsem si jejich stejnojmenné album ve stylu NASUM, NAPALM DEATH, TERRORIZER, GADGET, LOCK UP, BRUTAL TRUTH, PHOBIA, švédských death metalových legend a crustu, pustil poprvé, měl jsem pocit, že se mi znovu otevřely staré zhnisané rány. Žaludek se zkroutil do dlouhé křeče a měl jsem sto chutí řvát spolu s kapelou jejich texty. Syrově, surově, jako opuštěný hrob, působí novinka slovenských maniaků. 



Přefiltrujte několik hektolitrů špíny, napěchujte ji do hmoždíře s tmou, přidejte odhodlání a hlavně obrovský kus srdce a nadšení pro grind a death metal. Ano, tohle album nahráli srdcaři pro srdcaře. Všechno zde sedí v krásně morbidním celku. Zvuk, obal, texty, provedení. Marně jsem hledal alespoň něco, co bych kapele vytkl. Samozřejmě, nabízí se "nepůvodnost" materiálu. Jenže na to já nehraji, přátelé. Vnímám hudbu tak jak leží, jak mi je podána. A ATARAXIA umí jednu věc, kterou zase tolik kapel nemá. Rozhýbala mé staré kosti, donutila mě k soukromé pařbě v pokoji, k neustálému přehrávání alba "Ataraxia" v autě. Je esencí energie, síly, nadšení, nespoutanosti, i jakési rebelie, kterou z nahrávky cítím. Takhle nějak by to mělo vypadat, říkám si stále dokola a chci vypadnout z práce ven s tím, že prvnímu hajzlovi, kterého potkám, proženu pěst obličejem. Grind death metal, který vás přibije na zeď! Skvěle!


sumarizace:

Nové album grindových šílenců ATARAXIA působí hodně návykovým, drtivým dojmem. Už když jsem si jejich stejnojmenné album ve stylu NASUM, NAPALM DEATH, TERRORIZER, GADGET, LOCK UP, BRUTAL TRUTH, PHOBIA, švédských death metalových legend a crustu, pustil poprvé, měl jsem dojem, že se mi znovu otevřely staré zhnisané rány. Žaludek se mi zkroutil do dlouhé křeče a měl jsem sto chutí řvát spolu s kapelou jejich texty. Syrově, surově, jako opuštěný hrob, působí novinka slovenských maniaků. ATARAXIA umí jednu věc, kterou zase tolik kapel nemá. Rozhýbala mé staré kosti, donutila mě k soukromé pařbě v pokoji, k neustálému přehrávání alba "Ataraxia" v autě. Je esencí energie, síly, nadšení, nespoutanosti, i jakési rebelie, kterou z nahrávky cítím. Takhle nějak by to mělo vypadat, říkám si stále dokola a chci vypadnout z práce ven s tím, že prvnímu hajzlovi, kterého potkám, proženu pěst obličejem. Grind death metal, který vás přibije na zeď! Skvěle!

Asphyx says:

The new album by grind freaks ATARAXIA feels insanely addictive and crushing. When I heard their eponymous album for the first time, which was in the style like NASUM, NAPALM DEATH, TERRORIZER, GADGET, LOCK UP, BRUTAL TRUTH, or PHOBIA, swedish death metal legends and crust, I felt like my old suppurating wounds re-opened. My stomach twisted into a long spasm and I wanted to scream the lyrics with the band. Raw, brutally, just like a lonely grave – that is how this new album by those Slovak maniacs feels to me. ATARAXIA can do one thing which other bands can´t. They made my old bones move and made me to have a private party in the room and I also playback the album “Ataraxia” in my car. It is the essence of energy, power, excitement, unbridled and also some kind of rebellion which I feel from the album. This is how it should look – that is what I am thinking when I want to go out of work and punch first asshole I meet on the street. Grind death metal which will nail you on the wall! Great!

Tracklist:
1.Parazit
2.Cesta zatratenia
3.Vztýčená päsť
4.Mamonári
5.Vývrat
6.Atómové ticho
7.Obžerstvo
8.Bratstvo neohrozených
9.Vatry
10.Realita


band:
Maro - drums
Gabi - vocals / screams
Jakub - guitar, bass

email: ataraxiark@gmail.com

Recenze/review - FOETAL JUICE - Masters of Absurdity (2016)


FOETAL JUICE - Masters of Absurdity
CD 2016, Grindscene Records

Tvůj život už dávno ztratil svoji cenu. Jsi jen položkou, dalším číslem v řadě. Znásilnili tvoje tělo i mysl. Stala si se hadrem, zcela zbytečným kusem masa. Lidé od tebe odvracejí tvář hnusem a tví zákazníci jsou nemocní jedinci, kteří si nejsou schopni vybudovat normální vztah. Našla si konečně řešení. Nejdřív břitva, potom prášky, nakonec provaz. Nic z toho nevyšlo, ještě si chtěla přeci jen trošku žít. Další den plný utrpení, špíny a lidského hnusu. Teď tu stojíš, na římse domu, kde tě dlouhá léta trápili. Stačí jen jeden krok a staneš se andělem, který když dopadne na zem, vytvoří hromadu kostí a masa. Nedělej to, říkám ti, nedělej to! Pusť si radši novou desku britských FOETAL JUICE!

Jedná se přesně o ten druh klasického death metalu, který vás vytáhne z úplného dna. Je ošklivý, surový, ale člověku pustí do žil neskutečné množství energie. Kapela vznikla v roce 2005  a po poměrně velkém množství různých splitek, EP a singlů konečně letos přichází s dlouhohrajícím albem. To je doslova narvané šílenstvím, tradičními deavadesátkovými postupy, parádním uvěřitelným zvukem a gore záležitostmi. 



Death metal, opepřený nezbytnou dávkou grindu můžu vždy a všude. FOETAL JUICE si nehrají na nic nového. Jsou ale velmi solidními skladateli ve stylu starých dobrých VOMITORY, LOCK UP, DESECRATION, CRYPTOPSY, ale i třeba CANNIBAL CORPSE. Líbí se mi taková ta těžko definovatelná samozřejmost, se kterou se skladby poslouchají. Mají drive, sílu, temnotu. Opravdu si připadám, jako bych měl každou chvíli skočit do propasti. Na rozdíl od postavy v úvodu ale spadnu jen do hudební řeky plné krve, hnisu a kostí. Letošní album "Masters of Absurdity" sice nepřináší žádné překvapivé momenty, ale je povinností pro každého fanouška extrémních stylů. Death/grindová nahrávka, která neskutečně řeže!


sumarizace:

Hey bastards! Britská death grindová mašina FOETAL JUICE je zde se svým novým albem "Masters of Absurdity"! Je až po okraj narvané těmi nejkrutějšími melodiemi a působí jako dlouhá, bolestivá smrt na opuštěných jatkách. Nahrávka se opravdu povedla. Pánové na ní kombinují to nejlepší, co kdy bylo v deathu a grindu nahráno. Tohle album je syrové jako srážka s náklaďákem plným shnilých kostí, masa a utrpení. Novinka je doslova povinností pro všechny fanoušky surového zvuku, morbidního vokálu a riffů, které vás rozsekají na malé kousky. "Masters of Absurdity" vám vyřízne srdce z těla a přibije jej na dveře od pitevny! Takhle si představuji hudbu, která bude znít při konci lidské civilizace. FOETAL JUICE jsou ve své vrcholné formě a tak vám mohu jejich letošní počin jen a jen doporučit! Death grindová exhumace lidské mysli! Skvělé album!

Asphyx says:

Hey bastards! The British death grind machine FOETAL JUICE is here with new album "Masters of Absurdity". It is full to the brim of the most cruel tunes and it is like the long, painfull death on the deserted abattoir. The recording has succeeded. The men connect the best what was played in grind and death. This album is raw like crash with a lorry full of rotten bones, flesh and suffering. The news is duty for all fans of raw sound, morbid vocals and riffs that cut you into small pieces. "Masters of Absurdity" cuts out your heart and nails it on the door of autopsy room! This is how I imagine the music playing at the end of human civilization. FOETAL JUICE are in their top form and I can their act only recommend. Death grind exhumation of human mind! Great album!

Tracklist:
01. Dutch Oven
02. Phantom Visions
03. Noneckahedron
04. The Leachate King (feat. Ben MC Crow & Michael Collins)
05. Brutal Tooth
06. Gin'll Fix It
07. Grave Denied
08. Booze Locust
09. Nun so Vile (feat. Ol Drake)
10. More Hate, More Hell

band:
Sam - Vocals
Ry - Guitar
Ben - Bass
Rob - Drums

https://foetaljuice.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/FoetalJuice
https://www.reverbnation.com/foetaljuice

středa 21. prosince 2016

Recenze/review - HELLCRAWLER - Sandstorm Chronicles (2016)


HELLCRAWLER - Sandstorm Chronicles
CD 2016, On Parole Productions

Už jsem toho měl plný zuby. Pořád mi někdo říkal, co mám jíst, jak se mám oblékat, co mám poslouchat za muziku, s kým se smím a s kým ne bavit. Myslel jsem si, že podobná doba je dávno pryč. Mýlil jsem se. Těch nařízení, přechytralých obličejů plných prázdných slov, je snad víc než dřív. Musel jsem zmizet. Vzal jsem si křiváka, pod to tričko kapely ze staré švédské školy, práskl dveřmi a utekl od všeho pryč. Čekal mě krásný večer, kousek za městem, kde je klid. Hrála tam na hřbitově zrovna slovinská death´n´rollová smečka HELLCRAWLER. Vyloženě odpočinková záležitost. Už jsem to fakt potřeboval.



Jasně, na "Sandstorm Chronicles" lze nahlížet jako na obyčejné album ve stylu devadesátých let, starých ENTOMBED. Jenže na mě v tomhle případě ten D-beat efekt funguje, parádně si při poslechu odpočinu, ponořím se do rytmu deathu, crustu, punku, lehkého hard core. Hudební intelektuál asi úpí a kroutí hlavou, já si s chutí rozdrtím další lebku. Líbí se mi, že si kapela na nic nehraje, nepředstírá, je přirozená, jako chlad právě otevřeného hrobu. Je to málo nebo moc? Jak asi pro koho. Mě novinku baví poslouchat, i když samozřejmě není ničím výjimečná. Potřeboval jsem klid, nějaké to pivo a pořádný randál. Death´n´rollový masakr v podobě, v jaké ho hrají HELLCRAWLER, mi bude vždycky dělat dobře. Slušné album pro chvíle záhrobní pohody.



sumarizace:

HELLCRAWLER nám na své novince jasně ukazují, že dobrý švédský death metal se dá hrát i ve Slovinsku. Albem jsem od začátku až do konce absolutně stržen a pohlcen. Je jako přitažlivý magnet, plný utrpení, chladu a smrti. Slovinci umí krásně balancovat mezi rychlými a pomalými pasážemi. Líbí se mi jak zvuk, tak jednotlivé nápady. Nahrávka působí zvláštním smutným dojmem. Evokuje ve mně vzpomínky na poslední věci člověka. Jsme prach a v prach se obrátíme! Jako celek je CD krásnou ukázkou velmi dobrého řemesla, zběsilosti a šílenství. Pokud máte rádi devadesátá léta v jejich nejlepší formě, tak budete určitě spokojeni. "Sandstorm Chronicles" působí jako seknutí sekyrou přímo do hlavy. Rozpůlí vás na dvě části. Jedna bude pařit jako o závod a druhá spočine v nekonečném utrpení. Švédský death metal ze Slovinska, který vás spálí mrazem! Vynikající záležitost.


Asphyx says:

HELLCRAWLER shows us on their new album how good is Swedish death metal played in Slovenia. This album broke me down and I was absolutely absorbed since the begging. It is like a magnet, full of misery, cold and death. Slovene knows how to balance between fast and slow passages. I like the sound and the ideas. This record feels interestingly sad. It evokes memories of last possessions of man. We are just an ash and we will be ash again! As a whole this CD is a nice example of good work, furiousness and craziness. If you like the 90th in its best from you will be satisfied with this album. "Sandstorm Chronicles" feels like a cut of axe right into a head. It will cut you in half. One half will go crazy for parties and the other half will be dead in the infinite misery. Swedish death metal from Slovenia which will burn you with coldness! Amazing!


Tracklist:
01.Unholyverse 05:29
02.Death Park 03:43
03.Grim Moira 02:59
04.Pathway in the Dunes 03:36
05.Hell's Gorge 03:44
06.The Last City of Seiyn 03:20
07.Sea of Storms 03:57
08.Wasteland Shamanism 04:14


band:
Alan.Andraz.Miran.Matthias.Pijoe.

úterý 20. prosince 2016

Recenze/review - DAWN OF DEMENTIA - Immolation of Avernis (2016)


DAWN OF DEMENTIA - Immolation of Avernis 
CD 2016, vlastní vydání

To se nám to hraje, když se to umí. Napadá mě u novinky amerických technicko death metalových progresivců DAWN OF DEMENTIA. Jedno preludium střídá druhé, ostrý kytarový výjezd doplňuje zvonivá basa a spousta z nás, obyčejných fanoušků je zmatena. Nezoufejte, nebudete sami! Pro podobnou hudbu je nutná hlava s trychtýřem zaraženým přímo do mozku. Cítíte to chvění, ty rychlé změny nálad? Agresivitu skloubenou s temnotou? Že ne? Pořád nic? Dejte tomu čas, klid, pak to možná přijde. A pokud ne, tak se také nic neděje.

DAWN OF DEMENTIA jsou hudebníci - šílenci v dobrém slova smyslu. Snaží se posouvat hudbu složitým směrem. Jsou techničtí až běda, zběsilí ve svém nadšení a přesvědčení. Nečekejte skladby, tak jak je znáte. Jedná se spíš o sraz death metalových matematiků, kteří se po konferenci rozhodli zahrát ještě rychleji, s větším maniakálním výrazem. Určitě se jedná o skvělý materiál pro všechny muzikanty, jen si nejsem jistý, kolik posluchačů "Immolation of Avernis" pobere. Je to svým způsobem neskutečný extrém, který nebude vyhovovat každému.



Jak se vlastně dají podobná alba hodnotit? Je to pro mě hodně těžké. Jednak si myslím, že ne všechno jsem byl schopen vstřebat, skousnout a rozlišit a jednak musím mít na podobné záležitosti typu KOSSUTH, FALLUJAH, BEYOND CREATION, NECROPHAGIST opravdu náladu. Neumím hudbu z "Immolation of Avernis" poslouchat unavený, nenaplňuje mě, ani mi nekroutí palci u nohou. Přijde mi odlidštěná, zahraná způsobem, kdy si říkám, jestli u nástrojů ještě stojí lidé. Každopádně, to už je na každém z vás. Já se zmítám někde mezi uznáním a nepochopením. Kapelu obdivuji, že všechno zahrají, za zvuk, za nápady, ale chybí mi trošku té živočišnosti. Tu už ale dneska vlastně stejně nikdo u hudby nehledá a tak je vše v nejlepším pořádku. 


sumarizace:

Na svém prvním albu pokračují DAWN OF DEMENTIA přesně tam, kde minule přestali (kapela má ještě jedno EP "Residuum" z roku 2012). Jejich death metal je velmi technický, progresivní a pánové se nebojí experimentovat. Občas mi sice chybí trošku víc živočišnosti a pocitu, že to hrají ještě lidé, ale jinak jsem spokojený. Desku bych doporučil všem, kdo jsou otevřeni novým vlivům v hudbě a rádi u ní přemýšlejí. Songy jsou komplikované, chladné a nepostrádají energii. Ne všechno je zahráno s lehkostí a občas to v některých skladbách trošku zaskřípe, ale jako celek je nahrávka velmi dobrá. Progresivní technický death metal, který má svoji duši!

Asphyx says:

On their first album DAWN OF DEMENTIA continue exactly there, where they stopped last time (the band have one EP "Residuum" - 2012). Their death metal is very technical, progressive and gentlemen aren't scared of experiments. Although I sometimes miss a little bit more animality and the feeling that people are playing still, but otherwise I'm satisfied. The album I would recommend to all who are opened to new influences in music and like thinking about it. The songs are complicated, cool and don't miss energy. Not everything is played with ease and it  creaks sometimes a bit in some songs, but as a whole the record is very well. Progressive technical death metal, having its soul!

Tracklist:
1. Sealing The Crypt Of Banishment
2. Subterranean Exposure
3. Universal Imperaliasm
4. A Caustic Cleasing
5. Transience
6. Earth Reciprocation
7. Consuming Calsified Remains
8. Matrix Of Oblivion
9. Immolation Of Avernis

band:
Derick Harshbarger - Guitar, Vocals Brad Kearnaghan - Guitar Joel Schwallier - Bass Colin Foster - Drums Manny Casas - Live vocals

pondělí 19. prosince 2016

Recenze/review - TEETHGRINDER – Nihilism (2016)


TEETHGRINDER – Nihilism
CD 2016, Lifeforce Records

Útok ostrým nožem, s úmyslem vás na místě vykostit. Rány, směřované přímo do žaludku. Krvácení, vysoko a v rytmu dohasínajícího srdce. Pomalu se stmívající svět, rozšklebené tváře okolo jdoucích, kteří jen odvrátí zrak a případně vyfotí pomíjivý zážitek. Už dávno jsem lidskou rasu zavrhl, stejně jako ten nebožák, který šel původně náhodou špatným směrem. Potkal bestii a zemřel úplně zbytečně. 

Stalo se to dlouho předtím, než jsem tam dojel tramvají. V sluchátkách novinka TEETHGRINDER s názvem "Nihilism", která vyzařuje úplně stejnou zlou energii a beznaděj, jako místo s obkreslenou mrtvolou na asfaltu. Cítil jsem hnus vznášející se kolem, pach krve i nenávisti. Jakoby se do mě obtiskly kousky zla. Přidal jsem volume a zmizel raději pryč.


TEETHGRINDER jsou válec, drtička, hrající dohromady grind, crust, black, powerviolence, hardcore. Na jedno CD je narváno obrovské množství agresivity, hudební nenávisti. Holanďané působí opravdu jako parta vzteklých psů, kteří se rozhodli, že vám vyrvou vnitřnosti z těla. Připadám si, jakoby mi někdo zarážel do hlavy tisíce vrutů. Chvilku mi sice trvalo, než jsem všechny ty hlukové stěny rozkryl, ale když se povedlo, sousedi měli co dělat, aby se ihned neodstěhovali. Jste naštvaní na dnešní svět? Vytáčejí vás dementní příspěvky na internetu? Máte sto chutí prohnat pěst svému šéfovi hlavou? Nedělejte to, pusťte si raději "Nihilism". Uleví se vám, uvidíte. Vynikající album, plné toho nejkrutějšího hudebního extrému.


sumarizace:

TEETHGRINDER letos nahráli album, které je doslova narvané šíleností. Ostré riffy, morbidní vokál a zběsilé tempo. Pro očistu vašeho mozku jako stvořené! Hudba zde připomíná svět po apokalypse. Zbylo nás jen pár věrných. Zbytek zemřel v nekonečných křečích. Brutalita, grindové pasáže a absolutní chaos. To jsou TEETHGRINDER. CD bych doporučil všem, kdo se chtějí pořádně rozsekat. Novinka je jako rána pěstí přímo do obličeje. Porazí vás a rozdrtí! Velmi dobře!

Asphyx says:

TEETHGRINDER recorded an album full of madness this year. Sharp riffs, morbid vocals and furious pace.  It is made for cleaning of your brain! The music here is like the world after the apocalypse. It has left  only a few devoted. The rest died in endless cramps. Brutality, grind passages and absolute chaos. These are TEETHGRINDERI would recommend this CD to everyone who wants to be cut up well. The news is like a punch in the face. It will defeat and crush you! Very well!

Tracklist:
1. Somnambulant (03:34)
2. The Soil Has A Thirst For Blood (02:18)
3. Isolation (03:58)
4. The Pain Exceeds The Fear (03:44)
5. Force Fed Ideologies (01:51)
6. Carnist (05:18)
7. Sicarius (02:54)
8. Pale Flowers (03:19)
9. Bite The Hand That Feeds (06:04)

band:
Mart Wijnholds Wieger Jan Scheper Jabe Piter Faber Jonathan Edwards

neděle 18. prosince 2016

Recenze/review - CRYPTIC BROOD - Wormhead (2015)


CRYPTIC BROOD - Wormhead 
EP 2015, Xtreem Music

Až mi jednou budou okusovat červi maso od kostí, tak už mi bude všechno jedno. Budu se na hemžení v mém těle dívat z perspektivy člověka, který už dávno ví, jak to probíhá. Poslouchám totiž death metal dlouhá léta. Vybírám si kapely a jejich desky, které mě nějakým způsobem osloví. Nejsem všemocný a ani se neschovávám za přehnanou kritiku. Jsem si vědom toho, že má hudba je stará, nemoderní a že dokáže v dnešní době zaujmout jen pár nadšenců. Tentokrát bych pro vás měl další tip. Německé old school death metalisty CRYPTIC BROOD. Maniaky, kteří mě rozsekali naživo a ihned jsem si běžel koupit jejich EP.

Němci sice vypadají jako nějací hrobničtí učni, ale nenechte se mýlit, zdání hodně klame. CRYPTIC BROOD hrají muziku z devadesátých let, jsou předčítači ze starých rukopisů. Člověk si připadá jako při návštěvě nějaké staré hrobky, kde si daly rande kapely jako AUTOPSY, OBITUARY, WINTER, CELTIC FROST, HELLHAMMER, ASPHYX. Pod nohama praskají dávno zetlelé kosti, riffy se zadírají až někam do zadních částí mozku a já přetáčím EP "Wormhead" stále dokola.



Dlouhé skladby, s nádechem doomu, plesniviny, záhrobí a strachu. Kolem se vznáší odér z dlouho nevětrané krypty. Neodstatek světla způsobil, že kapela opatřila svůj styl ještě větší dávkou patiny. Mám to takhle rád, album z loňského roku si dávkuji často a s chutí. Vlastně ani nemá cenu vysvětlovat, proč se mi deska líbí. Podobné záležitosti se jednak těžko popisují a nám, prokletým, stejně stačí jen pár prvních tónů. Pak propadneme peklu. No a vy ostatní? Vám to bude stejně jedno. CRYPTIC BROOD připravují dlouhohrající počin, je tedy na co se těšit i v blízké budoucnosti. Němci přesně pochopili, o co nám v podzemí jde. Doporučuji všem milovníkům červích tanců ve vašem těle. Prašivina!


sumarizace:

Máte rádi starý, morbidní a prašivý death metal? Navštěvujete s chutí old school death metalové koncerty a je vám milejší ostrý riff, před moderní a technickou smrtí? Tak potom jsou pro vás CRYPTIC BROOD jako stvoření. Jejich novinka sice rozhodně nepřináší nic nového, ale předkládá nám staré pořádky v death metalu takovým způsobem, že budete doslova uhranuti. Odkazy starých poctivých kapel, chorobný hlas, obrovské nasazení a zběsilost. Tohle všechno mě při novince "Wormhead" napadá. Procházíme se spolu s kapelou po starém pohřebišti, vyzvedáváme z hrobů alba z devadesátých let a přidáváme lehce modernější zvuk. Při poslechu je smrt tak blízko! Tančíme na hrobech s těmi nejkrásnějšími zombie. Old school death metal, který je prašivý, jako víko od staré rakve! Velmi dobře!

Asphyx says:

Do you like an old, morbid and manger death metal? Do you like to go to old school death metal concerts and you like more a sharp riff than a modern and technical death? The CRYPTIC BROOD are here for you. This new album doesn´t make something original, however it brings us the old manners of death metal in a way you would love. Links to an old faithful bands, sick voice, a huge drive and furiousness. This is what I think about while listening the "Wormhead". We are walking in an old graveyard and we are picking up albums from the 90th from graves and we adding some more modern sounds. While listening to this album death is near! We are dancing on graves with the most beautiful zombies. An old school death metal which is manger like a lid of an old coffin! Very good!

tracklist:
1. Temple of Pestilence
2. Gargling Vicious Mass
3. Infecting the Brood (Suffocation cover)
4. Wormhead


band:
Steffen Brandes – Drums & Vocals / Michael Lehner – Guitar & Vocals / Dennis Butzke – Bass & Vocals

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sedmdesátý první - Černá vdova, doupě všech kovových duší


Příběh sedmdesátý první - Černá vdova, doupě všech kovových duší

"Je to všechno totálně v prdeli!": křičel už z dálky Prcalík. Běžel, ano, on opravdu běžel. Nebylo to u něj obvyklé, spíš bych řekl, velmi ojedinělé. Muselo se opravdu stát něco hodně zlého. Vypnul jsem kazeťák, kde zrovna němečtí ASSASSIN drtili svoje "Interstellar Experience". Byli jsme napnutí, tiší, jako v takových těch amerických filmech, kdy kamera najíždí někam nahoru a zabírá raději celou scenérii. "Sabath měl infarkt": hlásí nám náš udýchaný kamarád a my máme strach, aby ho neměl taky.

Házím mu jednoho lahváče, aby se trošku uklidnil, Prcalinka ho objímá, protože vidí, že je pořádně rozrušený. Je to s podivem, protože on byl jinak synonymem kliďase. "Sabath byl včera v hospodě U Dubu a přišel tam nějakej cápek a že prej mu vrátili celej barák v restitucích, který vyřizoval několik let. No a zavírá to tam": vyprávěl nám žhavé novinky Prcalík. Byli jsme z toho najednou v šoku. Do garáže jsme po jejím vykradení chodili už jen občas a to ještě navíc hlavně v létě. Nad panely se vznášely samá sprostá slova, nadávky. Někdo začal dokonce řvát texty od Debustrolu: 

Tak odsuď ty hrozný činy Dyť i bůh není bez žádný viny
Běž do prdele!!!..

Zvedli jsme se jako jeden muž a připomínali jsme obrovského modrého džínového hada, když jsme vyrazili směrem k nemocnici. Nechtěli nás pustit všechny dovnitř, šli jsme tedy jen my, jádro celé party. Já, Prcalík, Kytka a samozřejmě naše holky, které cestou jako správné ženské jediné pamatovaly na pár věci, které pacienti potřebují. Sabath neměl nikoho kromě nás a pár starých mániček z hospody. "Tak jenom na chvilku, potřebuje klid": řekne nám pan doktor a to jen díky tomu, že potkáváme jednu kamarádku, která se učí na sestřičku. Leží tam chudák, náš kamarád, s popelavou kůží ve tváři, s očima, které v sobě nemají žádný lesk.

"To jste hodní, ale já už jsem tady skončil": pronese místo pozdravu Sabath a na Kačence, holce mojí citlivé, je vidět, že je hodně naměkko. My kluci, pronášíme takový ty tvrdý řeči, jak se to tak dělává, ale je na nás asi vidět, že jsme z toho všeho taky pěkně hotoví. "Ten kretén tam chce místo hospody udělat nějakej butik nebo co?": začne to v Sabatovi bublat a tak se rozloučíme a jdeme radši pryč. Před nemocnicí stojí už asi padesát lidí, místní tamtamy vše roznesly po celé Boleslavi a vypadá to spíš jak před koncertem, než spořádaná návštěva v nemocnici.


Říkáme všem, jak na tom Sabath je a oni jdou pod okna, kde leží celé oddělení kardiochirurgie. Pak někdo, nevím už kdo přesně, začne skandovat slova podpory. Všichni se postupně přidají a větrem se ozývají výkřiky: "Drž se! Tebe nedostanou! Sabate, neválej se tam a pojď radši na pivo!" Působí to celé hrozně dojímavě, ale pak vykoukne nějaký doktor a poprosí nás o klid. Jdeme radši do města, couráme se před zavřenou hospodu U Dubu. Pár mániček vzlyká, nadává a kleje, zavření jim rozhodilo jejich denní rituály, změnilo jim zničeho nic celé životy. Chvíli se tam postává, pak se někdo naštve, vezme šutr a hodí ho do okna. My, mladí thrasheři bereme radši kramle, ale z vyprávění vím, že tenkrát musela zasahovat dokonce policie. Starý rockerský fotři se toho rozhodně nebáli. 

Chodili jsme za Sabathem rovnou ze školy. Byl tam chudák v nemocnici zavřenej skoro dva měsíce. Nosili jsme mu nejdřív jen nějaké oblečení, pak walkmana a nakonec hlavně pivo. Z depresivního chlápka, který to vzdával, se stal zase starý dobrý přisprostlý kamarád a pak už to šlo samo. Zůstávala před námi poslední otázka, kam se bude chodit do hospody? Nevěděli jsme. Přicházela pomalu zima a na panelech to začalo být o zdraví. Pak přišel Prcalík se spásnou myšlenkou, že dole pod Radoučí, ve vesnici s názvem Debř, je hospůdka, dokonce vedle se sálem a že tam by to šlo.

Vyslali nejdřív mě a Kačenku, abychom hospodu prověřili. A tak jsme na jedné procházce, které jsme měli spolu tolik rádi, nasměřovali svoje kroky do tamního pajzlu. Seděli tam jen čtyři chlápci, se kterými jsme si hned padli do oka i do noty. Pokecalo se, pan výčepní byl taky rád, protože co vám budu povídat...hned na poprvé jsme tam s Kačkou zavírali, dokonce nám pustili z kazeťáku nějaký ten metal (výčepák měl hrozně rád Iron Maiden). Bylo vyhráno. Hned druhý den jsme vše hlásili a kluci řekli, že se to musí prověřit. Šlo se tedy znovu. Dopadlo to úplně stejně jako první den, jen s tím rozdílem, že jsme se s mou modrou vílou utrhli dřív a ještě několikrát v chladu a zimě obešli Radouč. A přišli tak na jednu úžasnou věc. Člověk cestou z hospody na sídliště krásně vystřízlivěl a doma pak vypadal jako slušňák.


Chodilo se do Debře poměrně často, možná by se dalo i říct, že skoro celou zimu 1992. Největší událostí sezony nebyly tentotokrát pro celou vesnici tradiční akce jako zabíjačka, Mikuláš, ani vánoce, ale týden před Štědrým dnem, kdy se znenadání otevřely dveře a zjevil se v nich Sabath. "Nazdááááár vy volové, tak mě na revers pustili, prej nesmím pít, ale pár pivek si dám, jen tak na chuť": zahlásil hned mezi dveřmi, obrátil do sebe na ex jedno točené a pro nás všechny se stal ten večer překrásným člověkem, kamarádem, důvěrníkem - zkrátka, všude byly doslova cítit pozitivní emoce. Pilo se na kamarádovu počest, že přežil svoji smrt a tak. Největším překvapením večera potom bylo, že se Sabath znal s výčepákem, kluci spolu sloužili u PTP. 

Pro nás, pro mladý thrashery, mělo všechno ještě jednu obrovskou výhodu. Vedle v sále se mimo pár schůzí různých politických stran, hasičů a fotbalistů, nic jiného nekonalo. Měli jsme najednou spadlou v klíně obrovskou místnost, kde se dalo hrát, zkoušet, pít a dokonce i přespat, když se to dohodlo. Vše nakonec vyústilo v Sabathův nápad, založit tam rockový klub. Prcalík navrhl ihned název - Černá vdova. Chytl se okamžitě. Dokonce, ještě předtím, než náš kamarád, který byl po infarktu jak znovuzrozený (měl novou náplň života), celý nápad zrealizoval, sehnal peníze, lidi a podobně, jsme všichni začali říkat, že se jde pít do Vdovy.

Místo hospody U Dubu opravdu udělal pan majitel butik, kde prodávali takové ty divné oblečky jako všude jinde. Nápis hlásal "Pravá italská móda", ale my jsme se zařekli, že tam nikdy nevstoupíme. Porušil jsem to jen jednou, když už obchod poněkolikáté změnil majitele, ale cítil jsem se hrozně. Pořád jsem místo stojanů na šaty viděl rozesmáté vlasaté máničky, dřevěné stoly polité pivem, i výčepáka, který na jeden zátah dal hladinku. Skončila tenkrát velká část našeho mládí, kultovní pajzl, kde jsme čerpali znalosti o knihách, o hudbě a o životě vůbec. Utekl jsem z obchodu ven a měl co dělat, aby mi nevyhrkly slzy do očí. Těch vzpomínek na mě bylo zkrátka moc.

Novou základnou modro džínových thrasherů i starých mániček se tedy stala Černá vdova. Díky Sabathovi a jeho známým jsme tam s klukama viděli neskutečné množství kapel, setkali se se spoustou svých idolů a potkali lidi, kteří tenkrát táhli nejen český metal dopředu. Tenhle pajzl se stal na dva roky, až do nešťastných událostí roku 1994, naším útočištěm, doupětem všech kovových duší. Bylo nám tam moc dobře. Doba byla podobným uskupením a klubům nakloněna a my, mladí a nadšení jsme se naplno ponořili ještě hlouběji do metalového podhoubí. O tom ale zase někdy jindy.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 17. prosince 2016

Recenze/review - REVELATIONS OF RAIN - Akrasia (2016)


REVELATIONS OF RAIN - Akrasia
CD 2016, Solitude Productions

Pokora, lidem chybí pokora, říkám si, když chodím ulicemi. Vidím ty zachmuřené tváře, vztek, neomalenost. Obrazovky svítící do tmy vám nikdy lidský hlas nenahradí. Jakoby všem zmrzl navěky úsměv v křeči. Neupřímnost, zloba. Potkat pak člověka, z kterého je cítit pozitivní energie je skoro zázrak. Než se tak ale stane, musím se několikrát převtělit v sebe sama. Raději si poslechnu nějakou hudbu, napadají mě třeba ruští melodičtí doomaři REVELATIONS OF RAIN. Těleso, které uchopilo tento smutný styl stejným způsobem, jako to dělají DOOM:VS, SKEPTICISM, OFFICIUM TRISTE, TYRANNY, SHAPE OF DESPAIR. 

V letošní novince "Akrasia" jakoby se zračil nekonečný ruský kraj, ledové pláně, lesy plné čistoty. Vše je syrové, přesto jemné, nakrájené během okamžiku ostrým nožem. Nejvíc jsme si padli do oka cestou ranním městem, kdy dole kolem centra sněžilo a když jsem vystoupil za tónů prvních dvou skladeb z tramvaje, tak mě objal holomráz. REVELATIONS OF RAIN nejsou vlastně ničím noví, nejsou objevovači, drží se tradice, klasických postupů, které skládají vedle sebe s vkusem a citem pro věčnost.


Jestliže má být výsledným dojmem z doomových desek smutek, tak tentokrát bych si troufal tvrdit, že novinka "Akrasia" by mohla slabším jedincům způsobit deprese. Líbí se mi ten led, padající sníh, šepot větru, dlouhé táhlé melodie i hlas, který dodává celé scenérii ještě na větší beznaději. REVELATIONS OF RAIN vyprávějí příběhy o tom, že na konci tunelu vás žádné světlo nečeká, naděje už dávno chcípla hladem a zbyl už jen chlad. Najednou mi přijde, že vidím do černých duší všech, co potkávám ráno na ulici. Přehrabuji se v jejich snech, smutcích, beznaději. Troufám si směle tvrdit, že letošní počin se Rusům opravdu povedl. Vynikající klasický doom metal!


sumarizace:

Doom metal v podání ruských REVELATIONS OF RAIN je velmi smutný. Pánové přesně vystihli náladu nekonečných procházek mezi náhrobky. Všude je smutek, tma a smrt. Z desky je cítit obrovské nadšení pro záhrobí. Nálada je pochmurná, skladby monumentální a bolestivé. Nechce se mi ani věřit, že je to první album kapely. Beru CD do ruky čím dál tím častěji a rád se nechávám unášet pomalými tóny "Akrasia". Venku zase mrzne a do našich duší vstupuje nekonečná temnota. Album, které vám probodne srdce kouskem ledu!

Asphyx says:

Doom metal made by Russian REVELATIONS OF RAIN is very sad. Gentlemen exactly described the mood of  endless walks among the tombstones. There is sadness, darkness and death everywhere. You can feel huge enthusiasm for the dead on the album. The mood is somber songs are monumental and painful. I can't even believe that this is the first album of the band. I take the CD to my hand more and more often, and I let me be carried by "Akrasia"Outside it freezes again and the darkness is coming into our souls. The album, that will pierce your heart with a piece of ice!


Line up: 
Ilya Remizov - Guitar
Olesya Muromskaya - Bass 
Denis Demenkov - Drums 
Yuriy Ryzhov - Guitar

Track list: 
1. Altar Of Whores 
2. Through Phobetor’s Night 
3. Scaffold 
4. In Joy And Sorrow 
5. Instead Of A Thousand Words 
6. Demons Of Mercy 
7. Root Of All Evil
8. On Snow Wings

pátek 16. prosince 2016

Recenze/review - PUTRIFIED - The Flesh. The Scythe. The Tomb (2016)


PUTRIFIED - The Flesh. The Scythe. The Tomb
EP 7" vinyl 2016, Unholy Prophecies

Donutili ho, aby identifikoval její tělo. Ležela tam, na kovovém pitevním stole, stále zohavena. Promlouvala k němu dál, jako ve dnech, kdy se spolu radovali, dělali takové ty věci, co spolu dvojice dělávají. Pak potkala bestii. Mohl to být další obyčejný den, přemýšlela zrovna nad tím, co koupí k večeři. Vyskočil z temného koutu tiché ulice a zničil jí všechny plány. Byla doslova roztrhána, přivolaná policie dokonce nejdřív myslela, že se jedná o nějaké zvíře. Tohle všechno vyprávěly její ostatky. Odvrátil svoji bolestí zkřivenou tvář. Někde venku pořád běhalo samotné zlo.

Hudba se dá vnímat různými způsoby. Někdo si potrpí na počet kmitů po hmatníku, jiný na pózách kapely, já mám rád, když si sednu, pustím do svého pokoje death metalový chlad a pak čekám, co se mnou všechen ten nihilismus udělá. Nyní jsem si, ani nevím proč, vzpomněl na jeden starý temný film. Fascinovala mě tenkrát opravdovost, přesvědčivost herců, s jakou uchopili zrůdnou látku. S novinkou PUTRIFIED to mám nastavené hodně podobně. Je chaosem, špínou, zimomrazem, který mě objal a už nepustil. 



Kapela nesbírá nikde žádná moc vstřícná hodnocení, jenže mě baví. Je to stejné, jako s filmy, knihami nebo čímkoliv jiným. Nevíte ani proč, ale zanechají ve vás nějaké emoce, zážitek. A mě hudba vyvrhnutá na "The Flesh. The Scythe. The Tomb" přesvědčila. Působí jako takové ozvěny odněkud z podzemních chodeb. Naříkají ve svých kobkách padlí kněží, chvějí se oltáře s Kristovými ostatky strachem. Starý, opravdu hodně starý švédský death metal, zahraný způsobem, jakým ho hrávaly jedny z prvních kapel stylu. Při poslechu si připadám jako při identifikaci své vlastní mrtvoly. Jsem obětí hudebního zla, tmy, vytažené z kobek, kde se ještě nedávno pořádaly okultní obřady. Album pochopí asi pouze ortodoxní fanoušci smrti, ale i tak jej mohu jen doporučit. PUTRIFIED otevřely dveře do záhrobí. Pro mě už není návratu. Skvěle!


sumarizace:

Máte rádi starý, morbidní a prašivý death metal? Navštěvujete s chutí old school death metalové koncerty a je vám milejší ostrý riff, před moderní a technickou smrtí? Tak potom jsou pro vás PUTRIFIED jako stvoření. Jejich novinka sice rozhodně nepřináší nic nového, ale předkládá nám staré pořádky v death metalu takovým způsobem, že budete doslova uhranuti. Odkazy starých poctivých kapel, chorobný hlas, obrovské nasazení a zběsilost. Tohle všechno mě při novince "The Flesh. The Scythe. The Tomb" napadá. Procházíme se spolu s kapelou po starém pohřebišti, vyzvedáváme z hrobů alba z devadesátých let a přidáváme lehce modernější zvuk. Při poslechu je smrt tak blízko! Tančíme na hrobech s těmi nejkrásnějšími zombie. Old school death metal, který je prašivý, jako víko od staré rakve! Velmi dobře!

Asphyx says:

Do you like an old, morbid and manger death metal? Do you like to go to old school death metal concerts and you like more a sharp riff than a modern and technical death? The PUTRIFIED are here for you. This new album doesn´t make something original, however it brings us the old manners of death metal in a way you would love. Links to an old faithful bands, sick voice, a huge drive and furiousness. This is what I think about while listening the "The Flesh. The Scythe. The Tomb". We are walking in an old graveyard and we are picking up albums from the 90th from graves and we adding some more modern sounds. While listening to this album death is near! We are dancing on graves with the most beautiful zombies. An old school death metal which is manger like a lid of an old coffin! Very good!



TWITTER