DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 4. ledna 2017

Asphyxovy zápisky - I. - Tramvaje cinkají, muzika hraje do kroku


Úvod:
Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit. 

Tramvaje cinkají, muzika hraje do kroku

Když jezdíte každý den ráno ve stejný čas tramvají, tak vám připadá, že je většina cestujících vašimi známými. Netrpělivě vyhlížíte mladou paní, protože má moc hezkou postavu a jako jediná se v pět ráno směje. Sice jenom v momentech, kdy se jí rozsvítí její mobilní telefon, ale stejně je na ní moc hezký pohled. Zato ten padesátník, s břichem až po kolena, s vodnatou tváří a neustále nasupeným výrazem, ten by zase tak často nastupovat nemusel. 

Sedáváme všichni ve vagónech na stejných místech a když nám je někdo zasedne, tak si sice stoupneme jinam, ale už to zkrátka není ono. Ubíhá jedna zastávka za druhou a vy, i když je umíte nazpaměť, tak stejně někdy zapomenete vystoupit. Potom je celý den za nic. Nejhorší to bývá v obdobích, kdy se mění počasí a lidé si stěžují, že je jim teplo nebo zima. To potom jedu raději o jednu tramvaj déle, protože ta paní řidička, co mě vozí normálně, má úplně jiný pojem o tepelné pohodě. Topí jako blázen a mezi lidmi najednou smrdí pot, včerejší alkohol a nabalené dámy v péřových bundách sípou, že není slyšet ani má oblíbená hudba.

Občas přijde kontrola, máme tu teď pár mladých holek - revizorek. Bývá to pozdvižení, alespoň nějaká změna. Málokdy někoho chytí, ráno jezdí poctivci, co platí daně, chodí každý den jako stádo do zaměstnání a i když si jich nikdo moc nevšímá, tak na nich stojí celá společnost. Vybila se mi baterie v přehrávači a musel jsem vyslechnout rozhovor dvou korpulentních žen s vycpávkami v ramenou (americký fotbal?), se sestřihy na hlavách, za které by se nemusel stydět žádný akční hrdina. Bavily se pět zastávek o nějakém doktorovi, že nechtěl v seriálu dát (barvitě a nahlas řečeno SEX) nějaké sestřičce. A že je to hajzl, a druhá že ne, že se na něj vždycky těší, protože je o hodně hezčí, než její starej.

Potom zjistily, že se každá baví o úplně jiném seriálu. Miluju cesty tramvají, i když jsem nevyspalý, rozmrzelý a už mi hlava šrotuje, co zas budu dělat v práci. Dokonce, když musím občas autem, mám sto chutí zamávat všem, kteří stojí na ostrůvku. Odpoledne jim závidím, protože mě ve středu města předjedou a když mě vidí v zácpě u semaforů, přijde mi, že se posmívají. 

Nejradši mám zastávku na které vystupuji a pak jdu ještě pár kilometrů pěšky. Než nasadím sluchátka, uslyším ještě nářek z oken nedaleké nemocnice, ale následuje voňavá alej stromů a na tu se každé ráno hrozně těším. Nehledě na to, že sestřičky, které se mnou jezdívají ze sídliště, jsou neskutečné kočky. Hned bych si s nimi továrnu vyměnil, pomyslím si, ale pak ucítím desinfekci a mé myšlenky se ihned vytratí. Potkám ještě pár pejskařů, už ani neštěkají - ani psi, ani staré dámy v zimních bundách, pod kterými mají pyžamo. Pletl jsem se jim ze začátku do vodítek, ale teď už mě všichni znají. 

Co budou dnes mít děti k obědu? Našlapuji do rytmu podél jídelny. Ptám se tak, když zamávám mladému pošťákovi, u něhož obdivuji neskutečnou schopnost rychlého přesunu mezi schránkami. Je to fakt borec, to je atletický výkon! Nasaji vůni připálených výpečků, otřesu se nad cibulí, která je v podání školských kuchařek i po čichu hořká. Proběhnu kolem policie, měšťáků, kteří si tam podezřele často tahají lehké děvy a u branky s ostnatým drátem se nadechnu, protože jsem v práci. Tak zase zítra nebo vlastně s některými z vás i odpoledne. Ještě, že jsem dnes tramvaj stihl a muzika mi hrála krásně do kroku.

Ostatní zápisky zde:
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/asphyxovy-nejen-hudebni-zazitky.html

úterý 3. ledna 2017

Recenze/review - DEMIMONDE – Cygnus Oddyssey (2016)


DEMIMONDE – Cygnus Oddyssey
CD 2016, MetalGate Records

Zdá se, že hudební fantazie maniaky z DEMINONDE ani po šestnácti letech neopustila. Marně jsem pátral ve své paměti a stejně originální těleso jsem v našich českých vodách nenalezl. V roce 2000 jsem sice zaznamenal jejich album "Mutant Star", ale abych pravdu řekl, nějak jsme si tenkrát vzájemně nesedli. Letošní setkání s novinku "Cygnus Oddysey" dopadlo úplně jinak. Zrovna jsem dokoukal před premiérou nových Star Wars všechny předešlé díly a byl naladěn na vesmír. Pustil jsem ve své lodi tlačítko play, rozpustil se ve hvězdokupách a marně se pokoušel uniknout meteoritům. Mé pochybnosti o tom, zda existují mimozemské civilizace vzaly za své ihned po první skladbě. Letěl jsem dál a kochal se progresivním dark metalem, deathem, blackem, samply, šumy, ruchy, thrashem, djentem. Zajímavé bylo, že všechno sedělo v jednom pevném celku, opentleno technickými a pestrými rytmy bicích, variabilním naléhavým zpěvem a hlavně šílenou náladou nekonečna. 




Sem tam slyším lehké ozvěny NOCTURNUS, novinka mi připadá syrovější, drsnější, než její předchůdce. Občas zaznamenám přístup ke skladbám, jako mají Francouzi GOJIRA. Vše to jsou ale jen náznaky, vzdálený pocit. DEMIMONDE jsou živoucím organismem, měňavkou, která během několika okamžiků mění svůj tvar. Zpočátku působí deska lehce chaoticky, ale věrní dávno vědí, že stačí vytrvat. Potom se dostanete do stejného rauše, jaký způsobují rostliny v množství větším než malém. Celkově připomíná "Cygnus Oddyssey" zprávu od neznámé civilizace. Je jen na vás, zda ji dekódujete a pochopíte. Osobně mě doslova fascinuje obrovská porce fantazie, skvělý zvuk a produkce, hravost, košatost, pestrost. Možná bych se nebál příště ještě víc "odvázat". Stroje nás už dávno stejně ovládly a všemocná síť pohltila, tak proč do toho pořádně nekopnout. Pražští progresivní metalisté vás vezmou na výlet mimo realitu. Pozřou vás jako slintající Vetřelec, vyvrhnou do stavu beztíže a nakonec přikovou na kříž k boku vesmírné lodě. 



Na albu je spousta hostů (osobně si nejvíc užívám vokál Dahlien), obal (doplněný o parádní komiks - author Adam Eidy Pelda) je proveden s psychotropní elegancí a krásně doplňuje hudbu. Nic nebylo ponecháno náhodě, je vidět a hlavně slyšet, že kapela odvedla poctivou, avantgardně temně progresivní, vznešeně experimentální práci. Jedná se o hodně pocitovou a hudebně těžce zařaditelnou záležitost, která vás po čase doslova uhrane, přetvoří k obrazu svému a donutí přemýšlet. Nalaďte své radary na vesmír, udejte směr mimo naší sluneční soustavu a nechte se unášet nahrávkou, která je originální ze samé své podstaty. Mezi zasvěcenými se říká, že na počátku byl velký třesk, případně Slovo a "Cygnus Oddyssey" na mě působí jako deska, která s až filozofickým přístupem jde také ke kořenu věci. Baví mě a baví mě opravdu hodně a to i přesto, že se jinak pohybuji v úplně jiných vodách. Hudba je jen jedna a DEMIMONDE se povedlo ji uchopit po svém. A to se cení nade vše. Dark progresivní experimentální metal, který vás vezme na výlet napříč galaxiemi! Skvěle!


sumarizace:

Zdá se, že hudební fantazie maniaky z DEMINONDE, ani po šestnácti letech neopustila. Kapela je jako živoucí organismus, který během několika okamžiků mění svůj tvar. "Cygnus Oddyssey" zprávu od neznámé civilizace. Je jen na vás, zda ji dekódujete a pochopíte. Osobně mě doslova fascinuje obrovská porce fantazie, skvělý zvuk a produkce, hravost, košatost, pestrost. Pražští progresivní metalisté vás vezmou na výlet mimo realitu. Pozřou vás jako slintající Vetřelec, vyvrhnou do stavu beztíže a nakonec přikovou do kříže na vesmírnou loď. Nic nebylo ponecháno náhodě, je vidět a hlavně slyšet, že kapela odvedla poctivou, avantgardně temně progresivní, vznešeně experimentální práci. Jedná se o hodně pocitovou a hudebně těžce zařaditelnou záležitost, která vás po čase doslova uhrane, přetvoří k obrazu svému a donutí přemýšlet. Nalaďte své radary na vesmír, udejte směr mimo naší sluneční soustavu a nechte se unášet nahrávkou, která je originální ze samé své podstaty. Album mě baví opravdu hodně a to i přesto, že se jinak pohybuji v úplně jiných vodách. Hudba je jen jedna a DEMIMONDE se povedlo ji uchopit po svém. A to se cení nade vše. Dark progresivní experimentální metal, který vás vezme na výlet napříč galaxiemi! Skvěle!

Asphyx says:

It seems that maniacs from DEMINONDE still have some fantasy after sixteen years. This band is like a living organism which change its shape after a few moments. “Cygnus Oddyssey” message from an unknown civilization. It´s up to you whether you decode it and understand it. Personally I am literally fascinated by the huge portion of imagination, great sound and production, playfulness, expansiveness and diversity. Those Prague progressive metal players will take you on a trip outside reality. The will eat you like a drooling Alien, send you to the weightlessness and finally the will chained you on a cross on a space ship. Nothing was left to chance and you can see and hear that the band did a very good and avant-garde dark progressive and nobly experimental work. This is very real and musically difficult to categorize album. It will settle you and reshape you in its own image and also it will make you think. Tune your radars to the Universe, give it the direction outside our solar system and let the album to take you there. This album is an original from its nature. Enjoy this album very much even though I like other musical styles. There is just one music and DEMIMODE managed to grab it in their own way. And that is the most important value. Dark progressive experimental metal which will take you on a trip across the galaxies! Great! 

Seznam skladeb:
  1. The Final Destiny  
  2. The Generation Ship
  3. Event Horizon
  4. Te Kore
  5. Data Breed
  6. Singularity (Absolute Word explanation)
  7. Laval Formation
  8. Dark Matter
Čas: 46 minut

Sestava:
  • Bizzaro – bicí
  • Tintas – kytary
  • m4xp4yn3 – kytary
  • Afagddu – basa, programování
  • De.polar – vokály, programování
hosté:
  • D'aven - klávesy
  • Ankhabut - synťáky, programování
  • Dahlien – zpěv
  • Ashok – kytara
  • Iggy - kytara
  • Zuska – zpěv 

Recenze/review - SADISTIC BUTCHERING - Murderous (2016)


SADISTIC BUTCHERING - Murderous
CD 2016, Nice to Eat You Records

Zavrtám ti šrouby do uší, naříznu ti pusu do nekonečného úsměvu. Budu tě mučit, ponižovat a užívat si tvoji bezmoc. Vím moc dobře, že se mi stejně nemůže nic stát. Spravedlnost je na mě krátká. Až mě přestaneš bavit, podříznu ti hrdlo a pohodím někde u cesty. Pořídím si jinou hračku. Už se těším.

Tak přesně nějak takhle mluvil nedávno v televizi ještě nedospělý kluk, který za rozmazanou tváří díky věku seděl u soudu kvůli své první vraždě. Já se na podobnou nespravedlnost nedovedu moc dlouho koukat a tak jsem raději utekl vedle do pokoje, abych si spravil chuť nějakou drsnou muzikou. Tentokrát, protože jsem z toho všeho zla byl až příliš rozlobený, jsem volil americké brutální death metalisty SADISTIC BUTCHERING. Jakoby přede mnou začala zase ožívat všechna hnusota, které je člověk jako druh schopen. Mělo to ale jednu nespornou výhodu. Věděl jsem, že se jedná o připodobnění, o kritiku, o vyřvání nespravedlnosti celému světu přímo do obličeje. 


SADISTIC BUTCHERING, připomínající svojí tvorbou třeba PUTRID PILE, VIRAL LOAD, INSIDIOUS DECREPANCY, jsou drsnou a syrovou odpovědí na krvavé stříkance u nějaké hodně ošklivé vraždy. Vaše uši jsou porcovány ostrými riffy, kulometem (programovaných) bicích, i guturálně laděným vokálem. Nic pro slabé povahy, ani nic převratného, ale rozhodně se jedná o velmi solidní materiál. Občas mívám na podobná hudební "zvěrstva" velkou chuť. Očistí totiž mou nervovou soustavu ode všech zbytečných informací a zklidní moji mysl. "Murderous" mě odpoutaly od reality a šedě všech dní. A toho si cením v současné době nade vše. Vím, že album není ničím zase tolik výrazné, ale poslouchá se velmi dobře. Dobré řemeslo dokážu vždy ocenit a tentokrát se ve vší té hudební brutálně death metalové krvi doslova rochním. Parádní deska pro všechny milovníky syrové smrti!


sumarizace:

SADISTIC BUTCHERING a jejich nová deska připomínají pořádně rozzuřené patology. Riffy, nože, bicí, skalpely, vokál, pily, mají nabroušené v tom nejlepším nožířství. Americká brutal death metalová šlechta čerpala inspiraci pro svoji tvorbu spíše v klasickém období death metalu a tak je jejich nová deska velmi syrová, krutá a krvelačná jako čerstvě rozzuřená šelma. Představte si nějakou kobku, kde se páchají morbidní a nechutné, hudebně zvrácené obřady. Máte dvě možnosti. Buď vás album chytne a smete z povrchu zemského nebo utečete strachem pryč. Přežijí jen ti nejsilnější! Nahrávka má obrovský tlak. Je nekompromisní a plná šílených melodií. Jako člen řádu rychlého kovu smrti jsem navýsost spokojen. Svět je už hodně dlouho špatné místo k žití, ale "Murderous" je ještě temnější. Osobně jsem se chytil na tuhle krvavou návnadu během pár prvních tónů a na konci poslechu jsem ležel umlácený v rohu pokoje. Brutal death metalová deska, která vás přitluče na zeď! 


Asphyx says:

The new album by SADISTIC BUTCHERING sounds like a group of very angry pathologists. Their riffs, knives, drums, scalpels, vocals and saws had been edged in the best cutlery ever. This American brutal death metal aristocracy has been taking their inspiration from more classical period of death metal and that´s why their new album is very raw, cruel and sanguinary like a beast. Imagine some kind of a cell where some morbid and nasty musically kinky rituals are done. You have two choices: A) the album would catch you and it would kill you or B) you would run away because you would be scared! Only the strongest will survive. This album has an enormous pressure. It is cruel and full of crazy melodies. As a proud member of the fast deadly metal cult I have to say that I´m satisfied. The world is a very bad place to live, however the "Murderous" is more dangerous and darker. I actually liked this album with a very few tones and in the end of the listening I was knocked out in the corner of the room. This is a brutal death metal album which would pin you on the wall. 


Tracklist:
1. Murderous
2. Jugular Flesh Avulsion
3. Manditory Eradication
4. Meat Is Meat, Bone Is Bone
5. Crown Of Guts
6. Spoiled Kill
7. Premonition Of Blood
8. God Of Slime

band:

pondělí 2. ledna 2017

Několik otázek – rozhovor s grindovou mlátičkou ATARAXIA ze Slovenska.


Několik otázek – rozhovor s grindovou mlátičkou ATARAXIA ze Slovenska.

Recenze/review - ATARAXIA - Ataraxia (2016)

Ave, představ prosím našim čtenářům vaši kapelu. Kdy byla založena, jaký styl muziky hrajete apod.?

Sevas! Sme kapela Ataraxia z Ružomberka zo severného Slovenska. Vznikli sme v lete 2014 a po pár zmenách členov hráme vo štvorici crustovejší grindcore alebo grindcorovejší crust. Rok 2016 je pre nás prelomový, protože dvaja členovia sú ostrieľaní borci z Košíc, z kapiel Killchain alebo Obliterate, a tak už sa cítime viac interregionálna kapela. Zostava je Gabi – spev, Kubez – gitara, Sťu – basa a Marko – bicie.


Kde a za jakých podmínek jste novou desku nahrávali, kdo měl na starosti zvuk, produkci, mastering?

Nový album sme nahrávali v dedinke Badín neďaleko Banskej Bystrice (Slovensko). Sídli tam malinké, ale zato veľmi príjemné štúdio SPK Audio a jeho majiteľ Miro Spevák, ktorý nám zbúchal komplet celú nahrávku vrátane masteringu. Podmienky boli skvelé, prakticky sme to zbúchali za pár dní plného nasadenia. Čo sa týka produkcie, tak tá je čisto kapelná záležitosť.

Jakým nákladem a na jakých nosičích byla novinka vydána (CD, digital, vinyl, kazeta)?

Začiatkom augusta 2016 sme „vydali“ nový album v digitálnej podobe cez bandcamp a práve sme ho prostredníctvom labelu Slovak Metal Army v decembri vydali na CD, v zatiaľ limitovanom počte 300ks.


O čem pojednávají texty, kdo je jejich autorem a jakým způsobem vznikaly?

Naše texty vznikajú väčšinou spontánne, ale mnohokrát ich téma alebo motív v nás rezonuje už dlhšie. Väčšinou je to frustrácia z doby a spoločenskej situácie okolo nás, ale objavíte u nás aj témy jako nádej, súdržnosť a podobne. Každý v kapele občas prispeje buď celým alebo úryvkami nejakých textov, ale najčastejšie píše texty Gabi a Kubez.

Kdo vytvořil logo kapely, kdo se stará o grafiku a webové stránky? Co vy a sociální sítě? Přikládáte těmto věcem velký důraz?

Logo kapely vytvoril gitarista Kubez. Ono to ani logo moc nie je, skôr sme chceli niečo jednoduché. S grafikou sme od vzniku kapely spolupracovali s našim dobrým kamošom Rasťom Kmeťom, ktorého fotografie a štýl máme odjakživa radi. Ideme s dobou, takže o aktuálnom fungovaní kapely sme aktívni aj na internete. Všetko je v našej réžii, takže ľudia nás môžu priamo kontaktovať.



U jakého labelu jste svoji desku vydali a proč právě tato společnost? Jste spokojeni s tím, jak vás label zastupuje, propaguje a stará se o vás?

Album vydávame pod záštitou labelu Slovak Metal Army, ktorý vznikol prerodom dávneho Immortal Souls a spojením ďalších aktívnych ľudí v slovenskom undergrounde. Kto si nepamätá 90. roky ani cez skvelé nahrávky, tak Immortal Souls kedysi vydali kľúčové albumy nielen slovenského death metalu a organizovali priam svetové koncerty v našich končinách. Spokojnosť je na oboch stranách a my sme nesmierne radi, že vznikla, resp. opäť ožila takáto obojstranná podpora.


Které kapely patří mezi vaše vzory, kde berete inspiraci?

Máme radi severský crust, portlandskú scénu okolo kapiel His Hero Is Gone, Tragedy a pod., ale v neposlednom rade švédsky death metal a rôzne grindcorove klasiky. To by bolo asi tak ku kapele jako celku, no milujeme rôzne žánre a subžánre, čiže inšpirácia je vždy a všade pokiaľ nemáte v hudbe predsudky.

Posílali jste svoji nahrávku na firmy (na které), jaká byla odezva?

Osobne sme nahrávku rozposlali do pár firiem, ale odozva zatiaľ nie je žiadna, preto by sme ich z rešpektu k nim neradi menovali. So „vznikom“ Slovak Metal Army sa táto propagácia obnovila a my sme len radi, keď sa naša hudba dostane k viac poslucháčom.

Kolik máte za sebou koncertů, kde hrajete nejraději (klub, festival) a které vystoupení považujete za nejlepší?

Ešte nie toľko, aby to stálo za reč haha, ale niečo cez desať ich bude. Ide o kvalitu a kvantita príde s ňou. Určite radi hráme v domovine (Ružomberok a Košice), ale zároveň radi hráme všade, kde je dobrá atmosféra, skvelí ľudia a ešte lepší zvuk. Najlepší koncert ešte len príde!


Jaké máte plány do budoucna, čeho chcete s kapelou dosáhnout?

Chceme čo najviac hrať, tvoriť nové skladby a zároveň sa tým baviť a baviť našou hudbou aj iných. Máme v pláne zopár koncertov, v rámci ktorých chceme spropagovať nový album.
Na jakých kontaktech vás fanoušci najdou?

Určite nás nájdu na facebooku, bandzone alebo bandcamp, ale pokojne nás môžu kontaktovať aj mailom alebo dať si s nami pivo na koncertoch.

Děkuji za rozhovor.

Ďakujeme za podporu a pozdravujeme všetkých čitateľov Deadly Storm!


email: ataraxiark@gmail.com

A few questions – interview with grind machine ATARAXIA from Slovakia.



A few questions – interview with grind machine ATARAXIA from Slovakia.

Recenze/review - ATARAXIA - Ataraxia (2016)

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc. ?

Hi! We´re Ataraxia from Ružomberok in the north of Slovakia. The band came into existence in summer 2014 and after a few line-up changes it is now a four-piece and we play crusty grindcore or grindy crust. The year 2016 has been a real breakthrough for us because the two band members who joined us are experienced guys from Košice, from the bands Killchain and Obliterate so we feel like a more interregional band. The line-up is: Gabi – vocals, Kubez – guitar. Sťu – bass, Marko – drums.

 

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

New album was recorded in a small village called Badín, not far from Banská Bystrica (Slovakia). There is a small but cozy studio SPK Audio and its owner is Miro Spevák who managed the whole recording including mastering. Conditions were great and we basically made the whole album in a few days of hard work and we took care of production ourselves.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

We “released” the album in a digital form on Bandcamp and now we’ve just released CDs through Slovak Metal Army label in a limited number of 300 pieces for now.



Who is the author of the lyrics and how were they created and what do they deal with?

Our lyrics are usually created spontaneously but a lot of times their theme or motif resonates inside us for a longer time. Mostly they are about the frustration with this day and age and social situation around us but you can also find themes like hope, unity and so on. Everybody in the band sometimes contributes with either whole lyrics or at least a passage but Gabi and Kubez usually write them.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo was created by Kubez. It is hardly a logo in the traditional “metal” sense because we wanted something simple. Since the creation of the band, we’ve worked on the graphics with our good friend Rasťo Kmeť whose photography and style we’ve always liked. We try to keep up with the times so when it comes to band´s activities, we are active on the Internet as well. We deal with everything that is concerned with the band so people can contact us directly.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you?

Album is being released under Slovak Metal Army which is a rebirth of old Immortal Souls and a cooperation of other active people in Slovak underground scene. Who doesn’t remember the 90´s by great albums, Immortal Souls released key albums (not only) of Slovak death metal and they organized gigs of world-known bands here in our country. Therefore, the satisfaction is on both sides and we are immensely happy that this mutual support has come alive again.



Which bands do you idolize and where do you get your inspiration?

We like Scandinavian crust, Portland scene around bands like His Hero Is Gone and so on and last but not least Swedish death metal and various grindcore classics. That’s mostly about the band as a whole. I love various genres and subgenres so there is inspiration everywhere unless you have prejudice in music.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We have sent the recording to several labels but there hasn’t been any response yet. Therefore, out of respect towards them, we don’t wanna name anybody. With the “creation” of Slovak Metal Army, this promotion has been renewed and we are very pleased that our music will reach more listeners.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Not a number worth talking about..haha..but I think that approximately ten. We aim for quality and quantity will go hand in hand with it. We definitely like to play “at home” (Ružomberok and Košice) but at the same time we like to perform in every venue with a good atmosphere, great people and good sound. The best concert will only come!



What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We want to play as much as we can, write new songs and at the same time have fun with it and entertain others. We have a few upcoming gigs where we want to promote our new album.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

They can of course find us on Facebook, Bandzone or Bandcamp but feel free to contact us by email or have a beer with at concerts.

Thanx for the interview.

Recenze/review - GUTTED - Martyr Creation (2016)


GUTTED - Martyr Creation
CD 2016, Xtreem Music

Kobercový nálet bicích, kulometná palba kytar, řev bestie. Vítejte v brutální death metalové bitvě, která má jen jednoho vítěze. Jsou jimi maďarští šílenci GUTTED, kteří nás loni počastovali pořádně krvavou porcí extrémní hudby. Novinku "Martyr Creation" jsem si pustil zcela nepřipraven a měl jsem najednou pocit, že zažívám totální vyhlazení své mysli. Má střeva cákla na podlahu, mozek se rozstříkl na chladnou zeď a končetiny jsem si s chutí sám amputoval. Bylo už na čase, protože muzika ve stylu GORGASM, IMMOLATION, DEEDS OF FLESH, NILE, HATE ETERNAL, ORIGIN mi začala pronikat do krve takovým způsobem, že ji hnisavě zahušťovala. Odpadávalo mi maso od kostí a stával jsem se postupně, s každým dalším songem, svým vlastním skeletonem.



Pentagram, zaražený do země, působí z obalu mocným dojmem. Krásně doplňuje veškeré šílené antihumánní zlo, které je z novinky cítit na sto honů. GUTTED zkrátka svému krvavému řemeslu rozumí, jsou mu plně oddáni a je to hodně znát. "Martyr Creation" mi přijde oproti třem předešlým dlouhohrajícím deskám a jednomu EP méně grindové. Nové album je techničtější, temnější a syrově zvukově ošetřené. Fanoušci, kteří kapelu viděli naživo, můžou stejně jako já potvrdit, že je to smršť, nekompromisní valivé tsunami, které po sobě zanechá jen spoušť plnou utrpení. Jestli máte rádi songy, které vás provrtají jako ta nejnabitější brokovnice, tak neváhejte ani chvilku. Neodehrává se zde sice nic novátorského, ale proč si pořádně nezařádit, no nemám pravdu?! Technický brutální death metal, který vás stáhne z kůže!



sumarizace:

Novinka maďarských GUTTED je krutá, zlá a ošklivá. Morbidní melodie se střídají s ještě nechutnějšími motivy. Tohle je brutální death metal v jeho klasické podobě. Syrový, masakrující. Z desky cítím obrovský tlak a energii. Možná se občas kapela nevyhne určité monotónnosti, ale to tak nějak k tomuto stylu patří, jako k hrobníkovi lopata. Užívám si houpavé melodie, chrlím spolu se zpěvákem chorobné texty. Jsem u poslechu po lokty ponořen v krvi a spolu s GUTTED provádím pořádně nechutnou pitvu. Pokud se potřebujete odreagovat od dnešního ošklivého světa, neznám nic lepšího, než si narvat do hlavy "Martyr Creation". Co na tom, že zde ožívají mrtvoly a pánům chirurgům všichni na operačním sále zemřou? Tak to má být a tak je tomu v brutálním death metalu správně. Letošní album vás smete jako tsunami. Berte a nebo nechte být! Skvělá řeznická práce!



Asphyx says:

The new album by Hungarian GUTTED is cruel, bad and ugly. Morbid melodies are changed by more disgusting motives. This is a brutal death metal in its classic form. Raw, cruel. I feel the huge pressure and energy from this album. There is some monotonous passages, however this is something typical for this style like a shovel for a grave digger. I enjoy their melodies and I have to sing the lyrics with the singer. During the listening of this album I´m lying in the blood and with the GUTTED I´m doing a disgusting necroscopy. If you have to clean yourself from today´s ugly world I don´t know better way how to do it than listen to the "Martyr Creation". Who cares that death bodies are coming back to live and every person who is being operated by surgeon will die? This is how it´s supposed to be in the real brutal death metal. This album is going to take you like a tsunami. Take it or leave it! Amazing butcher work! 

Tracklist:
01. Chaos of the Beginning (Intro)
02. Cosmos of Humans
03. False Happiness
04. Consuming Life
05. Deeper than Hell
06. Fades Away
07. Kings of Emptiness
08. Hell Dwells Inside
09. Into Oblivion
10. Atrophied Existence (Outro)

band:
Sándor Hajnali - Vocals, all lyrics
Gábor Drótos - Guitars, song writing
Sándor Tamás - Drums
András Horváth - Guitars (Live Musician)
Péter Lipák - Bass (Live Musician)

neděle 1. ledna 2017

Recenze/review - INSULTER - Crypts of Satan (2016)


INSULTER - Crypts of Satan
CD 2016, Witches Brew

Zničili mu všechno v co věřil, zničili mu všechno, za co celý život bojoval. Měl najednou pocit, že se hroutí základní hodnoty, které vyznával. Dlouho nad tím přemýšlel, ale už to nešlo takhle dál, musel něco udělat. Jinak by se nemohl podívat do zrcadla. Jednoho dne už nemohl vydržet ten tlak v hlavě, seběhl do sklepa, vykopal kvér po dědovi a šel bojovat za práva jediného pravého black/thrash/death metalu.

Přímo na bojišti, v té nekonečné vřavě, potkal německé šílence INSULTER, kapelu, která uznávala stejné pořádky jako on. Slovo dalo slovo, CD bylo vyměněno za kořalku a měl celý život doma na co vzpomínat. Satan, temnota, destrukce. To jsou věci, které všichni v hudbě uznávají. Old school metalový feeling, žádné pózy, ale přímý úder do syrového kusu masa. Vezměte staré SODOM, KREATOR, opepřete je kousky DESASTER, americkými i evropskými death metalovými legendami, přidejte špetku doomu a blacku. Vše podělte prašivinou a výsledek dvakrát krvavě podtrhněte. Jsem ve svém živlu! Hell!



Na "Crypts of Satan" lze nahlížet okem dnešního kritika a nenechat na kapele nit suchou, jenže já patřím stejně, jako ten chlápek v úvodu, do staré gardy old school metalových bojovníků v záloze. Proto si prvotinu INSULTER neskutečně užívám. Slyším z ní ozvěny opuštěných hrobů, lámání exhumovaných kostí, pořádnou pařbu pod pódiem. Novinka má v sobě sílu, drive, obrovský kus feelingu. Co na tom, že už tu všechno bylo? Alespoň nemusím poslouchat pořád dokola jen staré kapely. Bouchám pěstí do stolu, podupávám nohou, odcházím od klávesnice, pořádně protřepat palici. Zkrátka, dělám vše, co dělávám u alb, které mi proniknou do krve. Oceňuji nadšení, poctivost, uvěřitelnost, dobré nápady i zvuk. Black thrash metal ze starých katakomb! Skvěle!


sumarizace:

INSULTER jsou jako zlo z dávných dob. Archivní black/death thrashové postupy, rezavý zvuk, touha zničit tenhle svět. Tohle všechno v jejich novince "Crypts of Satan" slyším. Album je určeno pro všechny hudební patrioty, pro milovníky starých časů. Hudba je to jednoduchá, zákeřná, ale má v sobě velkou sílu a energii. Berte a nebo nechte být. Dejte si pivo a nic neřešte! Na hromadě plesnivých kostí stojí německé komando INSULTER a snaží se nám vysvětlit, že peklo opravdu existuje. Věřím jim to! Black/thrash death metal, který je plesnivý jako stará rakev! Ďábelský rituál!

Asphyx says:

INSULTER are like some evil from ancient times. Archival black/death thrash methods, rusty sound, desire to destroy this world. These all I hear on their news "Crypts of Satan". The album is for all music patriots, for lovers of old times. The music is simple, insidious, but it has a big strength and energy. Take or let it be. Have a beer and don't sweat anything! There is standing the Germany squad INSULTER  on a pile of moldy bones and try to explain to us that the Hell really exists. I believe them! Black/thrash/death metal, that is musty like an old coffin! Diabolical ritual!

Tracklist:
1. Into The Pits Of Gehennah
2. Demon Reborn
3. Thrashing Hell
4. Black Blood Desecration
5. Destroy All Holiness
6. Rites Of Possession
7. Satanic Bier
8. Into Battle

band:
Stimme: Unholy Masochist
Gitarre: Alcoholic Patrolator
Bass: Michi von Einst
Schlagwerk: Infernal Firedemon

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sedmdesátý třetí - Kino Oko je lepší než kino Svět


Příběh sedmdesátý třetí - Kino Oko je lepší než kino Svět


Ležíme v posteli, koukáme do stropu a jen tak probíráme svět. Nohy propletené navzájem. Cítím její dech, je jako kočka, která vrní. Mám ji pod rukou, ukrytou stejně, jako to dělávají labutě se svými mláďaty. Je tak krásná! Čeká nás nedělní odpoledne s několika filmy. Vymyslela to její kamarádka Jarmila, holka s obrovskými brýlemi, divným pohledem a občasným šílenstvím v očích. Milovala nezávislé kino a Kačka jí slíbila, že půjdeme s ní. Kytka s Mirkou souhlasili, Prcalík rovnou řekl, že si zajde radši na pivo. Vyzvedli jsme ještě Janu. Nechtělo se nám. Ale znáte to, pro kamarády všechno. A já se těšil, že se budeme muchlovat ve tmě. Jenže všechno bylo jinak.

Zdravíme se s Jarmilou, která má na sobě květované šaty a vypadá jak prototyp současné biomatky (je to stejně někdy úsměvné, jak se historie pořád dokola opakuje). Na Kytku působí jako nepřítelkyně mužů, trošku nevoňavá, ale směje se, tak jí všechno odpouštíme. Vlezeme bočním vchodem do kina Svět. Tam je nahoře, úplně pod střechou shromaždiště všech filmových šílenců. Jsou tam stolečky, na každém popelník a čajová konvice. "Škoda, že není pivo": pronese Kytka a všichni se otočí. "My u nás pivo nepijeme, to je přízemní, možná bude víno": usměje se pan uvaděč a chlápek, který to celé řídí, v jedné osobě. Představí se jako Jarda a nám je hned jasno, s kým bude ten večer největší sranda.

Mluví totiž přiteplale a hrozně rád se poslouchá. Jarmila mu visí na rtech a je určitě jejím guru. "Tak není lesba, ale on taky nevypadá jako chlap, mám v tom hokej": pošeptá mi ještě Jana a já se nepřístojně usměji nahlas. Všichni se na mě otočí a já se omluvím, že mi kamarádka říkala jeden filmový vtip. Usedáme, Jana nám potají nalévá do šálků s čajem rum z placatice. Možná to nebude tak špatný, přitulím se ke Kačence a snažím se jí zajet rukou pod svetr. Jenže Jarmila mě okřikne, že bude přednáška. Jarda je ve svém živlu. Asi půl hodiny uvádí film a my ani ke konci jeho nudných slov nevíme, o čem bude. Když konečně začne promítání a Kytka si naschvál do tmy říhne, jsem už docela unaven.

Na plátno přijdou kluk a holka, on ji otočí a šoupne jí ho do zadku. "Á bude porno nebo umění, to si nechám líbit": usměje se Jana a zase nás okřiknou. Jenže pak zjistíme, že oba milenci jsou brácha se sestrou a že šukají z radosti z toho, že zabili své rodiče. Ty zakopali a zalili betonem do sklepa. A celé to trvá přes dvě hodiny. Nevím, jestli se mám smát, brečet, být šokován a tak raději šmátrám Kačence po noze. Štípnu ji naschvál, ona zaječí a Jarmila nám řekne, že od téhle chvíle jsme bez čaje. Ve filmu pořád brácha brousí ségru a já jsem hrozně rád, že už je konec. Všichni se zvednou, mlčí a jdou kouřit na vzduch.

Stojíme kousek vedle, cítíme se divně a Jarda je zase středem pozornosti. Vysvětluje nám, o čem vlastně celý film byl a my vypadáme jako tupci, protože my tam viděli jen sex a vraždu. Bohužel následuje další kousek umění. Okupujeme bufet, který je dole v kině. Několik vodek nám trošku zvedne náladu a přijdeme tak (zaplať Satan) o další přednášku. Usedáme, Kytka sem tam něco zahlásí, ale já už nemám slov. To co následuje, předčí všechna má očekávání. V novém filmu od nějakého slavného umělce je divadelní točna, na které jsou samí stojící nazí lidé. Staří, svraštělí, beze slov. Jana prohlásí něco o tom, že to je jak v bazénu v šatnách a já už se jen řehtám. Někdy tak v polovině celého díla, kdy se točna pořád točí a lidé jsou pořád staří, svraštělí a s nepřítomným pohledem, zdrháme pryč. 

"Ty vole, to byl ale promrdanej den!": řve smíchy Kytka a my napodobujeme scény z obou filmů. Je večer a zaplujeme do jedné malé hospůdky ve městě. Dáme pár piv, kroutíme hlavami nad vším tím uměním, kterému ve svém mládí nerozumíme a nic nám neříká. Pak Janu napadne, že by si to chtělo spravit chuť. Kousek od nás je kino Oko, kam chodíme každý měsíc aspoň jednou. Jsou v něm staré přísné paní uvaděčky s baterkami a v kytičkových šatech, které nás kontrolují, zda neprovádíme nepřístojnosti, lístek stojí pár korun a můžeme se na sedačkách muchlovat. Souhlasíme, kupujeme vstup a těšíme se na starou francouzskou komedii s Četníky. Moje ruka je dávno pod Kaččiným trikem, naše zamilovanost z nás dělá jedno teplé tělo, klubko mladých háďat.

Filmu rozumíme, smějeme se nebo spíš řehtáme. Kino Oko je rozhodně lepší než kino Svět. V předních řadách, kam je levnější lístek, sedí romská komunita, lížou plátno, jak se říká. Když tak vzpomínám, říkám si, že jsme tenkrát viděli všechny ty skvělé filmy vlastně náhodou. My tam chodili, že byla uvnitř tma a ještě to znělo před rodiči dobře. "Bereš své děvče do kina, na kultúúru?": říkávala moje babička a občas mi dala i nějakou tu korunu. Miloval jsem čekání ve frontě na lístky, klidně i v zimě, protože jsme měli jeden druhého, navzájem si třeli ruce, doplňovali rum do žil a po filmech chodili do hospod probrat děj, znovu se zasmát komediím, bát se u thrillerů, líbat se u romantických komedií. 

Kino Oko mělo svoji nezapomenutelnou atmosféru, jiskru ve vzduchu, všechny ty postavičky, od sprosté prodavačky lístků, přes elegantního starého pana promítače, až po převážně mladé návštěvníky, kteří na tom byli jako my. Chtěli mít chvilku pro sebe, být za pár korun v teple a ještě si užít se svým protějškem mnohdy nádherné nejen filmové zážitky. Viděli jsme tak s Kačenkou americké černobílé komedie, celou plejádu skvělých herců, klasiky, i sci-fi, komedie. Bez rozdílu stylu, shlédli jsme vše. 

Sedávali jsme na sklápěcích vrzajících dřevěných koženkových sedačkách s pohledem na spousty džínových bund před námi. Kačenka třeba naschvál, abych se dobře poměl, nenosila do kina podprsenku. Staré paní, sedící vždy po stranách kina, uváděly s baterkami déle příchozí (smělo se jen do patnácti minut, jinak už vás na film nepustili), tolerovaly muckání a objímání, nevadilo ani líbání, ale jakmile to někdo moc rozjel, byl vyveden. Nám se to stalo asi jen pětkrát.

Smějeme se s Četníky a protože je nám uvnitř dobře, kupuji všem lístky ještě na Vinetoua. Dávají třetí díl (vidíme ho asi popadesáté), holky zase brečí když hlavní hrdina umírá a my kluci máme cestou z kina chuť opět zachránit celý svět, být poctiví, pomáhat slabým. Vyprovodíme Janu, pak pod lampou s Kačkou cvrlikáme jako dvě hrdličky a potom už musíme domů. Dám si ruce hluboko do kapes, vezmu to přes park, hned kolem kina Svět. Tam zrovna někdo vysvětluje jedné holce, že se nesmí dívat na ten film očima někoho, kdo vidí jen soulož mezi sourozenci a vraždu. Dívka má nechápavý výraz a já si začnu naschvál pohvizdovat ústřední melodii z francouzské komedie. Nechávám všechen filmový svět za sebou a pohltí mě šedivé sídliště.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER