CD 2017, Supreme Chaos Records Měl jsem obrovskou chuť vypadnout ven. Vzal jsem do ruky jedno z CD, které se mi válejí na hromadě a čekají na recenzi. Viděl jsem na obalu lebku a to v dávných dobách mého mládí vždycky býval symbol dobré muziky. Usednu do auta, vymotám se z města a už si to svištím po asfaltu opuštěných silnic. Mačkám play a najednou jako bych se přenesl do sedmdesátých let. Přidávám plyn a chce se mi létat. Z reproduktorů na mě duní odkaz starých BLACK SABBATH, RAINBOW, THIN LIZZY, PENTAGRAM, WISHBONE ASH, možná chvílemi i prvních IRON MAIDEN. Vzpomínám na večery na chalupě u gramofonu a je mi najednou tak hrozně skvěle, že se mi nechce přestat. THE OSSUARY jsou z Itálie a přesně vystihli všechno, co mám na téhle hudbě rád. Melodie, zpěv i takovou tu smutně krásnou náladu. Opravdu zažívám posmrtné doomové heavy blues.
"Post Mortem Blues" je návratem do sedmdesátých let minulého století. Jedná se o prvotinu, která mě doslova uhranula. Jezdil jsem autem po okolí, s reproduktory tak nahlas, že se za mnou holky otáčely. Co na tom, že byl v jejich očích mimo radosti vidět také stesk po starých časech? Muzika je jenom jedna a ta, kterou nám letos předkládají italští heavy/doom metalisté THE OSSUARY je takovým příjemným ledovým odkazem. Miluji jejich hru s harmoniemi, vznešený hlas i melodie s drtivým účinkem. Zahoďte předsudky, sedněte si do křesla, otevřete láhev toho nejlepšího vína a vychutnejte si vzpomínkový hudební zážitek. "Post Mortem Blues" je hudbou pro staré gurmány, kteří ještě vědí, jak se má nahrát smutek. Slušelo by se kapele poděkovat za skvělý zážitek a spoustu studených chvil. Mrazí mě v zádech a užívám si album stále dokola. Heavy doom metalové album, které vás odnese na márách do vašeho vlastního hrobu! Vynikající deska!
Asphyx says:
“Post Mortem Blues” is a throwback to the seventies. It is the first album by this band which bewitched me. I drove around the city in my car with the speakers so loud that girls were turning their heads towards me. Who cares that in their eyes was not only happiness but also nostalgia for the old good days. There is only one music and this Italian heavy/doom metal band THE OSSUARY is like a nice icy reference this year. I love their game with the harmonies, the royal voice and melodies with a crushing effect. Throw away your prejudices, sit in a chair, open a bottle of the best wine and enjoy this memorial music experience. “Post Mortem Blues” is music for old gourmets who still know how to play a sadness. We should thank to this band for this great experience and a lot of cold moments. It freezes me and I enjoy this album over and over again. Heavy doom metal album which will take you away on a bier to your own grave! Excellent album!
CD 2016, Xtreem Music Říkala mi moje milá, abych tam nechodil. Nedal jsem si říct. Byl jsem zvědavý. Otevřel jsem dveře do sklepa, ve staré opuštěné chatě. Ozývaly se zespoda divné zvuky. Musel jsem tomu přijít na kloub. Už se nikdy nevrátím, líbí se mi tady, v podzemí. Po tváři mi lezou krvaví červi, v kostech se rozkládá postupně strach. Teď jsem to i já, kdo vydává šílené skřeky. Jsem mezi svými, nemrtvými. Válí se mlha kolem naší chaty, čouhají ruce utopenců z černé hladiny jezera. Našlapuji opatrně, abych celou šílenou, ale zároveň poklidnou atmosféru nenarušil. Na stromech visí oběšenec s tváří obrácenou k nebi. Usedám do proutěného křesla, zapaluji dýmku plnou šustivých bylin a plně se oddávám novému albu španělských FAMISHGOD. Do éteru beznaděje se vyhrne jako žhavá láva hudba ve stylu INCANTATION, GRAVE MIASMA, DISEMBOWELMENT, INVERLOCH, WINTER, NECROS CHRISTOS. Je na čase zase jednou poctivě umřít, zmítám se ve svých pocitech jako ten oběšenec ve větru.
Tohle je hudba pro hluboké rozjímání, pro chvíle, kdy se zastavíte a začnete přemýšlet nad svým osudem. V hlavě se vám už jako dítěti usadila myšlenka, co bude jednou po smrti a FAMISHGOD jsou těmi, kteří na ní dávají odpověď. Ta je sice zahalena v mlze nejistoty, ale o to je přitažlivější. Parádní temný zvuk, těžké mokvající nápady dělají z alba "Roots of Darkness" až bolestivou záležitost. Nutná je samozřejmě výbava v podobě hrobnického náčiní a přesvědčení o tom, že máte death/doom metal rádi. Není nutné se dál modlit k neexistujícím bohům. Raději zaměřte svůj zrak do říše mrtvolných fantazií. Říkala mi moje milá, abych tam nechodil. Neposlech jsem ji a teď jsme tu oba dva. Proměněni v prach. Death doomové album, které mě naplnilo tmou a smutkem. Velmi dobře!
sumarizace:
Loňské album "Roots of Darkness", plné toho nejsmrdutějšího old school death metalu, se rozhodně povedla. Najdete na něm ty nejvybranější kousky zahnívajícího masa. Každý hrobník, fanoušek old school death metalu a doomu by měl zbystřit svoji pozornost. Na albu se totiž odehrávají ty nejtemnější okultní rituály, chrastí se s kostmi a drtí se lebky ostrými melodiemi. FAMISHGOD pocházejí z toho nejhlubšího podzemí a na jejich hudbě je to znát. Je ostrá, studená a špinavá, jako opuštěný hrob. Vítejte v zemi zla a beznaděje! Death doomová nahrávka, která vás spálí na popel! Kult!
Asphyx says:
Last year'smorbid album "Roots of Darkness" of the most stinkingold schooldeath metalisdefinitelysucceeded. You can findherethe primestpieces ofrottingmeat.Eachgravedigger, a fan of old schooldeath metalanddoomshouldsharpen his attention. The albumisthe darkestplace of occult rituals, thebones are rattlingandskulls are crushed withsharpmelodies.FAMISHGODcomefrom the deepestunderground and this is evident on their music. It is sharp,coldand dirty likeabandoned grave. Welcome to the landof evil anddespair! Deathdoomrecordingthat willburn youto ashes! Cult!
Track list: 1. Abyss of the Underworld 07:40 2. Bad Omen 09:17 3. Molested, Defiled, Disrupted 09:46 4. Chamber of Chaos 08:11 5. Eternal Embrace 09:02 6. Lost Language of the Dead 10:33 7. Mournful Sounds of Death 10:27
Line up: Dave Rotten - Vocals Pako Deimler - All instruments
CD/LP 2017, Nuclear War Now! Productions Když jsem kdysi před třiceti lety s metalem začínal, tak pro mě byla na tomto stylu nejpřitažlivější určitá temná jiskra, kus rebelství, které mě k němu přitahovalo. Jak šel čas, tak u spousty kapel všechno tohle vyprchalo a mnoho nových to nikdy nemělo. Mám rád živočišnost, takový ten heavy efekt, kdy vás deska smete z povrchu zemského. A je mi celkem jedno o jaký subžánr se jedná. Brazilští pekelníci HOLOCAUSTO se ke mě poprvé dostali až někdy v devadesátých letech (datují svůj vznik do roku 1985) a pamatuji si, že mě tenkrát ta výbušná směs SARCÓFAGO, VULCANO, BEHERIT, MUTILATOR, MYSTIFER, POSSESSED, GRAVE DESECRATOR, NIFELHEIM doslova posadila na zadek. S kamarádem jsme u pro nás tehdy záhadné a exotické nahrávky seděli, protáčeli ji pořád dokola a kolem se ozývali jen samé výkřiky obdivu.
Uběhla hodně dlouhá doba, metal jako celek se posunul do oblastí o kterých by se nám tenkrát ani nezdálo. HOLOCAUSTO zůstali stejní. Neučesaní, rebelští, maniakální, špinaví a neomalení ve své kombinaci thrashe, blacku a starého deathu. Jako by před člověkem ožívaly staré stíny. Novinka "War Metal Massacre" je doslova narvaná pradávným dřevním metalem, který čerpá ze samotných základů stylu. Nevím, jak zrovna tuhle prašivinu ocení dnešní zhýčkaný strávník, ale věřte, že pro nás ortodoxní vyznavače znovu otevřených hrobů se jedná o velmi dobrou záležitost. Líbí se mi, že Brazilci si na nic nehrají. Jednoduše přijdou, vyloží náklad prašivých kostí, pustí nám k tomu sirénu volající k útoku a odejdou středem jako vítězové. Je to zkrátka kult a je potřeba se k němu tak stavět. Black thrashová nahrávka, která vyhladí vše živé! Orthodox!
sumarizace:
HOLOCAUSTOjsou jako zlo z dávných dob. Archivní black thrashové postupy, rezavý zvuk, touha zničit tenhle svět. Tohle všechno v jejich novince "War Metal Massacre" slyším. Album je určeno pro všechny hudební patrioty, pro milovníky starých časů. Hudba je to jednoduchá, zákeřná, ale má v sobě velkou sílu a energii. Berte a nebo nechte být. Dejte si pivo a nic neřešte! Na hromadě plesnivých kostí stojí brazilské komando HOLOCAUSTOa snaží se nám vysvětlit, že peklo opravdu existuje. Věřím jim to! Black/thrash metal, který je plesnivý jako stará rakev! Ďábelský rituál!
Asphyx says: HOLOCAUSTO are like some evil from ancient times. Archival black thrash methods, rusty sound, desire to destroy this world. These all I hear on their news "War Metal Massacre". The album is for all music patriots, for lovers of old times. The music is simple, insidious, but it has a big strength and energy. Take or let it be. Have a beer and don't sweat anything! There is standing the Brasilian squad HOLOCAUSTO on a pile of moldy bones and try to explain to us that the Hell really exists. I believe them! Black / thrash metal, that is musty like an old coffin! Diabolical ritual!
CD 2016, vlastní vydání Po stěnách visí uschlé zbytky koster, na oltáři do tmy září kapky krve. Všude přítomné pavučiny dávají jasně na vědomí, že tahle kobka nebyla už hodně dlouho používána. Vzduchem zní bolestné výkřiky dávných obětí. Vítejte v black/thrash death metalové síni slávy. Tentokrát do ní bude uvedena jedna z nejpovolanějších kapel - brazilská legenda VULCANO. Měl jsem nedávno rozhovor s jedním mladíkem, který kroutil nad mojí zálibou v old schoolových záležitostech hlavou. Chvíli jsem ho poslouchal a pak zjistil, že jsem asi fakt už starý, v metalu opotřebovaný a s názory jako rezavá konzerva. Šel jsem domů a dal si nové VULCANO a jejich album "XIV" pořádně nahlas. Poslouchal jsem a bylo mi úplně jasné, že tahle hudba opravdu už dnes patří do kovového archívu. To mi ale přece nebrání v tom, si ji pořádně užít.
VULCANO se jako správná legenda drží svého kopyta, svého mustru, kdysi nastaveného v osmdesátých a devadesátých letech. Jejich první alba jim už nikdo neodpáře a i když dnes můžeme vznést tunu námitek a dokola omílat názor, že nevidíme v tvorbě Brazilců žádný posun, nic to nemění na tom, že taková ta ledově temná síla a plesnivina je z jejich nové desky pořád cítit. Mladí, kteří tuhle kapelu objevili až v posledních letech si mohou doplnit vzdělání a my staří válečníci se usadíme do křesla, otevřeme láhev něčeho dobrého a vychutnáme si metal ve stylu SARCÓFAGO, NIFELHEIM, SEPULTURA (old), HOLOCAUSTO, MUTILATOR, POSSESSED, MYSTIFER, VENOM a spousty dalších, kteří kdysi odjistili granát s nápisem Metal na boku. Slyšíte to šustění starých kostí? Vnímáte tu patinu prašivých ozvěn ze záhrobí? Tak potom je pro vás novinka určená jako poslední pomazání pro věřícího. Tohle je kult, na který mi nesahejte! Staré peklo, jak se patří!
sumarizace:
Wov, tak tomuhle říkám poctivý, parádní black/thrash death metal metal. Při poslechu vzpomínám, jsem dojatý a užívám si riffy ostré jako čerstvě nabroušené nože. Brazilská legenda loni vydala album, které je rezavé, šíleně energické a obsahuje v sobě až magickou přitažlivost. Starý metal v této podobě si nechám vždy a všude líbit. Syrové, poctivé, s velkým počtem hitových skladeb. Takové je album "XIV". Jsem šokován, kde se ve starých pánech bere tolik energie a síly. Přijdu si jako při zásahu elektrickým proudem. Vynikající nahrávka! Takhle nějak by měl znít black/thrash death metal! VULCANO s vámi! Až na věky, amen!
Asphyx says:
WOV, so this is thehonest, awesomeblack/thrash death metal. When listeningI remember, I'm touched andI enjoyriffs sharp like freshsharpenedknife.Brasillegend releasedan album this year thatisrusty, insanelyenergetic and itcontains magical attraction. Old metalin this form, I enjoy always and everywhere.Raw,honest, with a large numberof hitsongs. Thisis thealbum "XIV". Where can the oldmasterstakeso much energyand strength?I feel like to be hit with anelectric current. Excellentrecording! This issound of black/thrash death metal! VULCANOwith you! For ever and ever, amen!
Tracklist: 01. Propaganda and Terror 02. Thunder Metal 03. The Tides of Melted Metal 04. Necrophagy 05. Behind the Curtains 06. Thou Shalt Not Kill 07. Paradise on Holocaust 08. The Face of the Abyss 09. To Kill or Die 10. I'm Back Again
band: Luiz Carlos Louzada - Vokills Zhema Rodero - Guitar Carlos Diaz - Bass Arthur "von barbarian" - Drums Gerson Fajardo - Guitar
Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit.
Sám mezi všemi
"Teda holky, já se tak šíleně těším, to bude super víkend!": hlaholí jedna moje kolegyně v práci (mluví jak nějaká vlezlá pipka z reklamy) a ostatní se nadšeně přidávají. Těší se, že v Plzni bude "konečně" pořádná pařba. V pátek vystoupí na firemní vánoční akci tři revivalové skupiny, hrající za pár desítek tisíc slavné skladby takovým způsobem, že se mi chce blejt jen z plakátu a v sobotu, jako vrchol víkendu přijede Michal David. V práci kafe "zadarmo" z kávovaru nepiju, ale vedle stojí kopírka a tak slyším všechny ty nadšené výkřiky.
"Pojď s náma zapařit Kubo!": lísá se ke mě třicetiletá dosud nezadaná slečna, která to chce se mnou pořádně rozjet. Dozvídám se, že když mám dlouhý vlasy, nosím metalový trička s nápisy i do práce, tak jsem ten správnej rebel na víkend. Volím svoji oblíbenou výmluvu na děti, manželku a sport. Zase trhám partu, protože jdou všichni, ne? Jenže já nemůžu, nejde to. Michala Davida a jeho skladby jsou pro mě něčím tak nechutným, že mě nikdo nedostane do tanečního kola ani párem volů.
Prostě NE!
Jenže mě nakonec "přemluvili - doporučili - vždyť to znáte - šéfové a firemní vánoční večírek" - jo byl jsem tam a stydím se za to. Revival revivalů a roztančený dav pod pódiem. Firma šetří a originál by asi nedala, ale tohle je na mě moc. Jakože Kabát se zpěvákem, který za mnou přijde na bar a chce se bavit. Asi ho upoutalo moje tričko Motorhead. Jak mám v žilách spoustu alkoholu, posílám ho do prdele a nazývám ho zlodějem i tak blbých a vlezlých skladeb. Nechápavě kouká a holky z vedlejší kanceláře čumí. "Ty se s ním jako znáš? Můžeš nás vyfotit?": ptají se mě a já utíkám do patra na "diskotéku", protože jedna z nich je tak přítulná, že se až stydím.
Nojo, jenže tam stojí chlápek u kláves a zrovna roztáčí celý parket songem Pijeme kolu od hitmakera Dejvida, jak říká. Nevím kam zmizet a tak jdu do šatny (jediná asi 70 letá šatnářka má pochopení, přijde ji ta hudba taky jako kravina!) a domů. Usínám s pocitem, že jsem sám mezi všemi a že asi musím působit hrozně divně, protože se neumím bavit na povel. Ráno mě bolí hlava, ne z chlastu, ale z hudby a raději vezmu děti na šesti hodinovou procházku do lesů. Nikdo tam není, protože je hnusně. Super! Ani si nevzpomenu, že večer to zase všichni roztočí na koncertě Davida, uff.
Mé utrpení pokračuje po víkendu. Odboráři připravují na další pátek výlet do Prahy na nějakej muzikál a holky to zase pořád řeší. Co si vezmu na sebe? Bude zpívat Lucka Bílá? Zastaví nám v Bílé labuti? Zní to kolem mě celý týden a tak raději trávím hodiny se sluchátky na uších. Sedím u počítače a seru zvysoka i na emaily, které mě zvou na skvostné melodie a skvělé obsazení. Jsem zase sám mezi všemi a přemýšlím, kde se u mě stala chyba?
Můžu já za to, že mi rodiče pouštěli starý rockový páky? Můžu za to, že naše parta mladíků a koček v devadesátých letech hltala metal a punk plnými doušky? Můžu já za to, že nemám rád Michala Davida (letos budeme mít 30 let výročí neoblíbenosti z mé strany)? A můžu já za to, že mi lezou dnešní rádia na nervy? Jasně, můžu. Měl bych se přizpůsobit, konečně zařadit moji maličkost do davu a vylejt se jak váza, když se to prostě dělá.
Kolegyně se od pátečního rána šlechtí, vzaly si šaty ke slavnostním příležitostem, pořád koukají do zrcátek (a posílají selfie na všechny strany). "Ještě je pár míst volných, můžeš sedět vedle mě?": pokouší se mě ještě jednou přemluvit tentokrát kozatá čtyřicátnice a já v jejích očích vidím mrdavou touhu ženy, kterou manžel dávno neoprašuje. Usměju se, s díky odmítnu muzikál a vlastně i sex a na spravení chuti vyhledám nejbrutálnější kapelu, kterou mám zrovna v přehrávači. Večer jsem v práci skoro sám (beze všech), jen s vrátným, který je hluchý jak poleno a výlet do Prahy by asi neocenil.
Nevadí mi to, natočím si repráky směrem z otevřených oken a pouštím do opuštěných továrních zdí poslední thrashové fláky mých oblíbenců. Někdy si přijdu jako kůl v plotě, ztracený mezi 30 lety nastřádané hudby v hlavě a smrtí. Když už se nechám vylákat do hospody od mladých, tak čumějí do obrazovek a chtějí chodit jen do restaurací, které vypadají jako studené velko - vývařovny. Mají tam piva, která se jen ochutnávají (pivo s lipovou příchutí, celerovou a šalvějí, no?!) a nepijí. Je s nimi hrozná nuda, vůbec se nesmějí a pořád řeší zlostně kraviny. Někdy s námi jsou i staří, ale ti zase jen nadávají na manželky a já jsem opět sám mezi všemi.
Ještě že mám tebe, můj milý blogísku, tobě to můžu všechno říct a napsat. Ty mi rozumíš, stejně jako má rodina, mí kamarádi a přátelé, s kterými trávíme čas často dole pod pódiem na koncertech. Vy mě nenutíte poslouchat rádia bez duše a kapely, které hrají jako když v dálce sere pes. S vámi je svět ještě v pořádku. Sejde se nás, starých i mladých metalových hlav někdy jen pár, ale už nejsme osamocené sloupy v davu. Jedu to takhle 30 let a jiný už nebudu.
Někdy mám poslední dobou pocit, že se všichni okolo zbláznili - ortodoxní reklamou ovlivněná zdravá výživa, chlapi (asi jediný nedávám do polívky koriandr, protože prostě neumím/nechci vařit - cože to jako fakt, zeptá se mě kolega hipster v hospodě - ty vopravdu nevaříš a nefotíš to? - řeknu jo a sem zase rebel), co pořád řeší narcistně sami sebe a já nestíhám sledovat jejich nové módní trendy. Jo a taky mě nebaví každý týden bowling, kuželky, motokáry, šipky a vůbec - klucka to totiž neskutečně prožívají a dělají tabulky s výsledky a není to zábava, ale vlastně jen pokračování práce...
Ještě že je tu muzika, říkám si pokaždé, když jsem za divného...a čím dál tím častěji mlčím...a poslouchám hudbu...
Končím rozjímání, vedle u kopírky se zase vaří kafe a co jsem tak zaslechl, tak do Plzně přijedou kapely, o kterých se jim (ani mě) ani nesnilo...zase jsem sám mezi všemi...a vybil se mi přehrávač, no nenaštvalo by vás to?
CD 2017, Xtreem Music Taková obyčejná hádka, kterých už zažili mnoho. Jenže ona už nemohla dál. Nešlo to. A tak vzala velký kuchyňský nůž, kterým jinak krájeli chleba a se vší nashromážděnou nenávistí mu ho zabodla hluboko do břicha. Plakala, když ji umíral v náručí. Otřela ostří do utěrky a šla se dívat na svůj oblíbený televizní seriál. Stejně jako každý den. Nakonec z téhle dvojice zbyla jen jedna věta v černé kronice. Jinak nic, jen zápach zahnívajícího těla, se kterým dívka ještě několik měsíců žila. Další, podobný příběh plný zla byl zhudebněn také na novince - prvotině španělských death grinderů NASTY SURGEONS. Ti čerpali inspiraci u starých dobrých EXHUMED, CARCASS, NECRONY, THE COUNTY MEDICAL EXAMINERS, GENERAL SURGERY. A nutno rovnou napsat, že jsou více než jen dobrými žáky. Album "Exhumation Requiem" se stalo na dlouhou dobu mým krvavým pokrmem a užíval jsem si jej jako málokterou krmi.
Na "Exhumation Requiem" se mi vlastně líbí úplně vše. Od obalu (Juanjo Castellano), přes špinavý a přesto čitelný zvuk, až po schopnost složit dobře zapamatovatelné temné songy plná zla. Španělé si sice nesnaží styl zvaný death/grind někam posouvat, ale řemeslo zvládají více než dobře. A navíc! Deska se neskutečně "příjemně" poslouchá. Je v ní obsaženo velké množství emocí, které jsou na posluchače přenášeny jako nějaká smrtelná choroba. Nezbývá, než si jít otevřít svůj oblíbený hrob, exhumovat staré prašivé kosti a spolu s nimi se roztančit na rakvích plných zetlelých vzpomínek. NASTY SURGEONS se jejich první deska opravdu povedla.Jen si dejte pozor, až budete brát v kuchyni do ruky nůž. Tohle album je totiž neskutečně návykové.
sumarizace:
Death grindová mašina NASTY SURGEONS se toho rozhodně nebojí. Jejich kombinace krutosti, špíny, hnusu a hudební nenávisti se povedla. "Exhumation Requiem" je albem, vhodným pro všechny extrémní hudební maniaky. Je silné, nepostrádá dobré nápady a obsahuje v sobě pořádně studené kousky tmy. Dávám si ho rád do uší ve chvílích, kdy potřebuji pořádně pročistit hlavu. Nápadů mají NASTY SURGEONS na rozdávání a zdá se, že ve Španělsku se zrodila další z kapel, které to umí pořádně rozjet. Kombinace old school death metalu a grindových postupů musí dělat dobře snad každému, kdo má rád reálnou, morbidní hudbu.NASTY SURGEONS jsou pro mě velmi příjemným krvavým překvapením. Doporučil bych ji všem, kdo rádi skáčou z pódia, tráví dlouhý čas v mosh-pitech a obdivují metal, který se hraje hezky od podlahy. Tohle death grindové album vám nakope zadky opravdu pořádně. Skvělá krutá práce!
Asphyx says:
NASTY SURGEONS recorded a putrescent piece of flesh which should be in every collection of the real death/grind fan. This album has a special place in my collection and I enjoy the purid smell. Solid guitar departures, killing drums and all around is the smell of charnel house. Honestly, does a fan of a death need anything else? Open the graves, exhume corpses and listen the words of the hell. I feel like someone is trying to hide me alive. It should have a sign on the cover that says “may cause mental damage”. Welcome to the worst dissection ever. The death grind maniacs is here and full of strength and it showed us how the best massacre is done. Great, very acute and pressurized album.
Track list: 1. The Resurrectionists 05:18 2. The Creation of the Monstrosity 03:50 3. Human Flesh is Also Food 03:10 4. Antemortem Dissection 03:32 5. Autopsy's Protocol 03:49 6. Nasty Surgeons 05:18 7. Ode to Bad Taste 03:46 8. Burnt with Sulfuric Acid 03:46 9. Devoured Alive 04:01 10. Exhumation Requiem 03:35
Line up: Dr. Weaver - Guitar/Vocals Dr. G. Navazo - Guitar Dr. A. Ruiz - Bass Dr. R. Mur - Drums
Ave
SACRAMENTAL BLOOD! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor
v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě
neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás
celou historií SACRAMENTAL BLOOD.
SACRAMENTAL BLOOD vstala z popela mojí
předchozí kapely ANDROPHAGOUS v lednu 2002. Udělali jsme několik
neoficiálních demo nahrávek a v roce 2005 jsme podepsali smlouvu
s Walk Records pro nahrání a vydání našeho debutového dema „Inception of
Ceremony“. Demo vyšlo v roce 2006 jako část splitového CD s Ophiolatry
z Brazílie. Po dvou měsících jsme obě kapely vyrazily na trip abychom si
zahráli na European Blastour 2006. V lednu 2009 jsme začali nahrávat naše
debutové album a dali jsme si krátkou pauzu, abychom si mohli zahrát na
„Storming the Balkans“ turné s God Dethroned a Fleshgod Apocalypse.
Nahrávka byla hotová hned po skončení turné, ale proběhlo u nás několik
problémů mezi členy kapely. A tak jsme kapelu a album dali na chvíli
k ledu. V roce 2011 jsme si k sobě vzali nového
vokalistu/kytaristu Srdjana Todorovice a nahráli demo „The Second Death“, které
bylo propagací pro nadcházející turné „Disgorging the Balkans“ s Mexickými
Disgorge a Natron. Srdjanovi vokály nám daly úplně nový zvuk. Proto jsme se po
skončení turné rozhodli, že album přetočíme – především vokály a většinu
kytarových sól. Album mixovalo a masterovalo 16th Cellar Studio (Řím) a vše
dělal Stefano Morabito a vydali jsme ho v roce 2016. Nakonec jsme album
vydali 3x ve 3 různých formátech a u 3 různých labelů: Ghastly Music
(Japonsko), Miner Records (Švýcarsko) a Rebirth the Metal (Německo).
V době, kdy čtete tenhle rozhovor, bude už vydaná také verze od
brazilského labelu Insane Records a Lab6 Music, bude to digipack pro Brazílii.
\
Od
loňského května máte venku novou desku „Ternion Demonarchy“. Jak ji vnímáš teď,
s odstupem času? Co na ní říkají fanoušci? A jak dopadla u hudebních kritiků?
Byla to doba, ale je skvělé mít album konečně
vydané, po tolika letech čekání a práce. Reakce jsou skvělé. Zatím jsme
neviděli jedinou špatnou recenzi a vypadá to, že se všem líbí. Dokonce se album
umístilo na několika seznamech nejlepších vydání roku 2016. Takže víc nadšeni
ani být nemůžeme.
Jakým
způsobem vznikal nový materiál pro „Ternion Demonarchy“? Jak vlastně tvoří/skládají
SACRAMENTAL BLOOD?
Písně jsme skládali hodně
dlouho. Jeden, nebo dva songy jsem složil ještě před skládáním písní pro první
demo, ale schovával jsem si je pro album. Prostě, doma napíšu riffy a čas od
času mi ostatní kluci ukážou, co napsali oni, no a já doma všechny tyhle riffy
přetransformuji v písně. Když mám pocit, že jsou písně hotové, ukážu je
bubeníkovi, společně propracujeme detaily a nakonec se celá kapela naučí
samotnou píseň a možná i něco přidáme. Riffování je trochu komplexnější a složitější,
takže v podstatě neexistuje, že bychom se sešli a písně skládali dohromady
a jammovali ve zkušebně. Dá to opravdu hodně psychické práce a ne pouze hraní.
Já na skládání potřebuji opravdu klid, domov a dostatek času, abych se mohl
věnovat všem detailům.
Kdo
je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?
Všechny texty, na tomto
albu, jsem napsal já. V podstatě jsou všechny o náboženství a zničující
přirozenosti lidstva. Některá témata se také dotýkají témat jako psychické a
sociální odcizení, klonování a čarodějnictví. Ale takové písně jsou vícevrstvé a
obsahují hororové příběhy a nesou v sobě podstatně hlubší témata.
Kdo
je autor obalu „Ternion Demonarchy“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste
vůbec motiv na obal vybírali?
Náš obal namaloval skvělý
španělský umělec Juanjo Castellano Rosado, který dělal také pro Revel in Flesh,
Avulsed, Vomitory, atd. Mám jeho obrazy rád, tak jsem se mu ozval a zeptal se
ho, zda by měl o spolupráci s námi zájem. Dal jsem mu několik nápadů o
celkovém konceptu našeho alba a on přišel s takovým skvělým kouskem. Je to
určitě jeden z jeho nejlepších výtvorů.
Skvělý
je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu
jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?
Původně jsme celé album
nahráli v Srbsku u Wild Cat Studio v Kragujevacu. Když jsme ale
chtěli udělat několik změn a rozhodli jsme se přetočit vokály a asi 60-70% sól,
tak jsme se obrátili na Archsound Studio v Bělehradě. Kompletní album jsme
pak poslali do 16th Cellar Studio v Římě, kde Stefano Morabito (známý pro
jeho práci pro Fleshgod Apocalypse, Hour of Penance etc) udělal změny, mixing a
mastering. My jsme mu řekli, jaký chceme zvuk, on nám posílal několik verzí,
dokud jsme neuznali, že je album takové, jaké jsme ho chtěli. Ačkoli to vše
dělal on, my jsme si mohli říct jakékoli změny. Několikrát jsme ho požádali,
aby začal úplně znovu. Osobně bych si přál, aby mělo album trochu víc old
school zvuk, více organický a méně zpustlý a stlačený. Ale na druhou stranu to
bylo vše naše rozhodnutí, protože jsme se chtěli vyhnout tomu, aby album znělo
jako typické srbské sračky. Hodně lidí album chválí, protože je to vlastně
death metal z počátku devadesátých let s moderním zvukem, což nezní
jako recyklace ničeho, takže jsme vlastně s výsledkem spokojeni.
Nové
album vyšlo u japonských Ghastly Music. Proč jste si vybrali právě tento label
a jak jste s jeho prací spokojeni?
Je vlastně jen jediný důvod,
proč jsme k nim šli a to je ten, že nám dali ty nejlepší podmínky. Mluvili
jsme s několika dalšími labely a dokonce se o nás zajímalo několik
velikých labelů. Ale nakonec se nic nedělo, tak jsme smlouvu podepsali u
Ghastly Music. Smlouva nám umožňovala dávat licenci i dalším labelům, tak jsme
toho využili a vydali album u více labelů. Chtěli jsme se ujistit, že budeme
mít lepší distribuci a všechny formáty, které by fanoušky mohly zajímat.
Rebirth the Metal z Německa nám vydali kazetu, Miner Records
(Švýcarsko/Srbsko) vydali CD pro bývalou Jugoslávii a doufáme, že jednou vydají
také vinyl. A konečně, Insane Records a Lab6 Music z Brazílie budou během
dvou až tří týdnů vydávat digipack pro Brazílii.
Hrajete od roku 2002. To je na kapelu pěkně dlouhá doba. Dalo by
se říct, že jste se stali legendou. Jaké byly vaše začátky? Jak vlastně skupina
vznikla a co byl první impuls k tomu, začít hrát death metal?
Ha, legendami bych nás tedy
určitě neoznačoval. To je trochu moc, ale i tak děkujeme. Já jsem chtěl death
metal hrát odjakživa. Proto jsem se naučil na kytaru, abych mohl založit svojí
vlastní kapelu. Od roku 1994 do 2001 jsem hrál v kapele Androphagous a
spolupracoval jsem také s Heretical Guilt a Stone To Flesh (The Stone).
Z kapely Androphagous jsem odešel v roce 2001, ale za pár měsíců mi
volal bubeník (původní člen Sacramental Blood) a snažil se mě dostat zpátky do
Androphagous. Ačkoli jsem zpátky nechtěl, později jsem mu nabídl, abychom
založili úplně novou kapelu. A tak se zrodila SB. Moje láska k death
metalu byla vždycky (a pořád je) tak strašně silná, že jsem si prostě našel
cestu, jak hrát právě tenhle styl muziky.
„Ternion
Demonarchy“ je teprve vaším prvním dlouhohrajícím albem v historii. Na to,
že hrajete už tak dlouho, to není moc. Co je toho příčinou? Nebyl čas nebo
peníze?
Primárním důvodem byl nedostatek peněz a
dobrých studií v Srbsku + nějaké změny v kapele. Písně na album byly
hotové již od roku 2008. Předtím jsme zkoušeli některá další studia, ale
nakonec jsme se vrátili zpátky k Wild Cat studiu, kde jsme nahrávali demo
„Inception of Ceremony“. Studio bylo plné, a proto jsme mohli natáčet jen pár
dní za sebou každých 5-6 týdnů. Během toho jsme změnili vokalistu a odjeli na
šnůru s God Dethroned a Fleshgod Apocalypse. Album tak muselo jít stranou
a my připravovali nového zpěváka na veškerou tu práci. Když bylo album konečně
nahrané, tak se nám nelíbil zvuk. Proto jsme album poslali do jiného studia na
mix a mastering. Bohužel mezi některými členy kapely vznikly problémy a album
se opět muselo dát k ledu a počkali jsme na lepší časy. Když jsme dali
dohromady novou sestavu kapely a nahráli nové demo. Následně jsme se rozhodli,
že je čas na nahrání kompletního alba a to nás stálo dost času na to, abychom
sehnali dostatek peněz na studio a samozřejmě zase najít pořádný label. Takže
se z toho nakonec vyklubal projekt, který se táhl dlouhých 6 až 7 let.
V současné
době si většina lidí nová alba stahuje z internetu a používá jen jeho
digitální podobu. Jak vidíš tuhle problematiku ty? Zajímal by mě tvůj pohled
jako muzikanta.
Nejsem
z toho nadšený. Rozumím tomu, že si fanoušci nechtějí alba
před-objednávat, protože existuje spousta špatných alb, které jsou propagována
jako mistrovská díla. Ale jakmile si uvědomíte, že se vám něco líbí, pak není
důvod, proč si tu věc nekoupit. Zvlášť když si uvědomíte, že nežijeme
v 90. letech, kde bylo každé death metalové album trhák. Dnes je zde velmi
málo alb, která jsou skvělá, a prodej takových alb by měl být určitě větší. Ale
to je v pořádku, pokud lidé alespoň chodí na koncerty a podporují kapely
touto formou. Jenomže většina fanoušků raději stojí před klubem a popíjí pivo a
stěžují si, že nemají peníze na lístky a že je celkově scéna na pytel. Další
příšerností jsou merche, které se teď neuvěřitelně rozrostly. Mluvím o
produktech, které kapely prodávají – pivo, víno, špagety, sýr, spodní prádlo a
já nevím co všechno. Takže spousta kapel zaprodává svoji image a sami sebe a
z toho je mi zle. Rozumím tomu, že někteří to mají jako způsob obživy a
musejí nějak kompenzovat nízkou prodejnost desek. Ale pořád je to nechutné.
Myslím,
že „Ternion Demonarchy“ by nejvíc slušelo vydání na vinylu. Neuvažujete o tom?
Jaký je vlastně tvůj vztah ke gramodeskám, k jejich zvuku? Jsi sběratelem?
Ano, mysleli
jsme, že si album zaslouží být venku ve všech formátech. Miner records dostali
práva na vydání vinylu. Vypadá to, jakoby dnes každý mohl vydat CD, takže
vydání LP desky je něco speciálního. Já je bohužel nesbírám, ale určitě se mi
jejich zvuk líbí víc, než na CD.
U
nás v Čechách nechodí na death metal zrovna příliš moc lidí. Jak je tomu u
vás v Srbsku? Podporují fanoušci kapely? Kupují CD, merchandise apod.?
To záleží na konkrétní show. Některé koncerty
jsou hojně navštěvované, ale některé jsou zase naprosté fiasko. Když jsme
s kapelou začínali, tak to bylo mnohem lepší. Klidně jsme na náš koncert
prodali přes 300 lístků. „Ternion Demonarchy“ se prodává dobře, na naše poměry,
a fanoušci si objednávají merch. Ale jsem si jistý, že by to mohlo být ještě
lepší.
Jsou
nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?
Zrovna jsem
objevil kapelu Resergency z Řecka. Je to zabijácký old school death metal
a album se jmenuje „False Enlightment“. Určitě se na ně podívej. Další
zajímavou kapelou je určitě Bolzer. Slyšel jsem jejich jméno před nějakou
dobou, ale poslechl jsem si je až nedávno. Poslední Asphyx je také fajn, to
jsem si poslední týdny pouštěl docela často.
Znáš,
posloucháš nějaké kapely z České republiky?
Samozřejmě,
Česká republika měla vždycky husté kapely. „Sex 'N' Death” kapely
Dark je pořád jedním z mých nejoblíbenějších. Jsem také velikým fanouškem
Krabathor („Lies“ a „Orthodox“), Hypnos (především „The Revenge Ride“ a
„Heretic Commando“), Root („The Book“ a „Black Seal“ jsou skvělá alba). Znám i
další kapely – Pandemia, Fleshless, Intervalle Bizzare, Heaving Earth, Godless
Truth a další grind core a black metal kapel, které neposlouchám.
Co
chystají SACRAMENTAL BLOOD v nejbližších měsících?
Ve dvou letech
chceme hrát co nejvíce koncertů. Museli jsme přestat hrát kvůli bubeníkovým
problémům, ale teď jsme kompletní a chceme hrát prostě co nejvíc. Vypadá to, že
tohle pro nás bude velice náročný rok, protože už teď máme zabookováno 15
koncertů pro rok 2017. Na dalších datech neustále pracuji, takže tento rok
navštívíme hodně míst. Což samozřejmě zahrnuje také vystoupení na Vašem
festivalu. Na přelomu září a října budeme na tour s Deranged, takže to
vypadá, že tohle pro nás bude dobrý rok.
18.
3. 2017 vystoupíte u nás na festivalu DEADLY STORM IN BOŽKOV. Už teď se těším,
že si spolu dáme pivo! Máte pro fanoušky připravené nějaké překvapení, můžeme
se třeba těšit, že zahrajete nový song?
Na náš první
koncert v České republice se už nemůžeme dočkat. Doufáme, že nám tento
koncert otevře zase nové dveře a že si u Vás zahrajeme více koncertů. Zapsali
jsme se také na Anti-trend festival v srpnu, což by měl být snad také
dobrý krok. Jinak nic speciálního v plánu není, snad jen hrát Ternion, jak
jen to půjde. Bude to naše první show, takže to nebude nic, co by lidé viděli
již dříve:).
Děkuji
za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny
dobrých nápadů.
Děkujeme za
podporu a přání. Uvidíme se na Deadly Storm! Bude to pecka!
