GODLESS TRUTH po 7 letech na podiu

sobota 1. dubna - klub Famu od 18:45 (doors 18:00)

GODLESS TRUTH – Olomouc - progressive death metal
https://www.facebook.com/godlesstruthofficial/
https://www.facebook.com/godlesstruth/

KEEP ON ROTTING - Litoměřice -  technical death metalhttps://www.facebook.com/keeponrotting/

DEMIMONDE – Praha - kosmik dark experimental metal
https://www.facebook.com/demimondeofficial/
hudba https://demimondeofficial.bandcamp.com/

BEAST WITHIN THE SOUND – Praha – modern thrash/death metal/hardcore
https://www.facebook.com/beastwithinthesound/

NEW HATE FORM – Liberec – experimental metalhttps://www.facebook.com/newhateform/

První letošní Progue Echoes bude mocné! Na scénu, a hlavně i koncertní podia, se po více než 6 letech vrací GODLESS TRUTH, a my máme tu čest udělat jejich vůbec 1. koncert! A u téhle premiéry přece musíte být, a v první řadě!

Godless Truth až na pauzu v letech 2011-2016 za 23 let existence stihli v několika sestavách nahrát 4 alba, pár EP a singlů, ale především odehrát stovky koncertů, několikero evropských tour, včetně jednoho japonského. Ale co by to bylo za návrat, kdyby nová sestava, samozřejmě čítající věčného kormidelníka Švanyho u kytary, přišla odehrát jen své staré skladby. Krom osvědčených kousků dojde i na prezentaci nového materiálu pro už chystanou studiovku, z níž už týden je venku první ochutnávka Fortune Time!

Buďte naladěni: progresivní, ale energický death metal s melodickými a technickými prvky vás přesvědčí, že i bez svého letitého zpěváka Godless Truth ještě neřekli své poslední slovo!

Nemáme ale radost jen z navrátilých „Olomoučáků“. Jako další do sestavy přibyla jedna z našich naprosto nejoblíbenějších kapel, „litoměřičtí“ KEEP ON ROTTING, kteří aktuálně podia šetří a připravují nové skladby. Jsme rádi, že si Vopičáci s frontwomankou Dahlien udělali čas a že G.Truth předehřejí podium na nejvyšší stupeň!

Třetí na soupisce jsou s Progue Echoes nerozlučně spjati. Jsou jimi samozřejmě pořádající pražští experimentátoři DEMIMONDE prezentující po 16 letech nové - úspěšné - album Cygnus Oddyssey. A jejich poslední koncert na půdě Matičky měst se, stejně jako v případě KOR, odehrál v listopadu – máte příležitost obě skvadry po více než 4 měsících vidět opět na pražském podiu!

Hájit barvy Prahy nebudou ale jen pořádající Demimonde. Podpoří je BEAST WITHIN THE SOUND, kteří už nějakou dobu mají před vydáním nové desky …and Vice Versa. Energický a moderní metal vycházející z thrashe mísící death, hácéčko i melodie chytne za pačesy každýho riffo-milce.

Pokud by si někdo mohl myslet, že poslední kapela soupisky je jen do počtu, ať se přihlásí pro výprask! NEW HATE FORM z Liberce netlačí na pilu, jsou přemýšlíví, nebojí se zpomalit, nebojí se groovu, ani jemně disonančních post-rozkladů a oblažují silnou atmosférou. Buďte v klubu od začátku, byla by chyba je propásnout!

info zde:
https://www.facebook.com/events/1828782070717965/

18:45 – 19:20 New Hate Form

19:50 – 20:25 Beast Within the Sound
20:50 – 21:30 Demimonde
21:50 – 22:30 Keep On Rotting
22:50 – 23:40 Godless Truth

Recenze/review - INVASION - Destroyer of Mankind (2017)

INVASION - Destroyer of Mankind

CD 2017, Abyss Records

Vyhlásil jsem kdysi, válku samotnému nebi. Nevěřil jsem řeči usměvavých kněží, nevěřil jsem v nenávist. Přesto mě poslali na frontu, bojovat se zbraní v ruce. Zabíjel jsem, ničil a páchal zlo. Prý ve jménu dobra. Vyhráli jsme a já jsem přesto ten poražený. Opuštěný ve svých děsivých snech. Dostal jsem řád s honosným jménem, ale mám pocit, že jsem prohrál celý svůj život.

Válka je tématem, které patří k death metalu, jako k mrtvému zimník. Američtí thrash/deathoví maniaci INVASION, kteří datují vznik své kapely do roku 1989, jsou věrni odkazu kapel jako BOLT THROWER, HAIL OF BULLETS, ASPHYX, DEMONICAL. Rozvíjejí starý, valivý smrtící kov a i když nepřinášejí vůbec nic nového, odsýpá jim to stejně dobře, jako prázdné nábojnice z kulometu. Pokud nehledáte a neočekáváte od hudby nic novátorského a spokojíte se s klasikou a tradicí, tak si album "Destroyer of Mankind" užijte stejně jako já. A to i přesto, že je poměrně monotónní. 

Na hromadě naskládaných kostí stojí můj spolubojovník a nechává se fotit na památku. Stýská se mi po domově, mé ženě a klidu. Poslouchám raději novinku "Destroyer of Mankind" a říkám si, jak INVASION dobře vystihli náladu opuštěného bojiště. Death metal je zde starý, spíše chladnější a připomíná buldozer, který za chvilku přijede, aby vše srovnal se zemí. Vypadá to, že Američané mě umí naladit na válku. Jejich novinku považuji za zdařilou a i když bych mohl mít spoustu připomínek k nepůvodnosti, dělat to nebudu. Z jednoho prostého důvodu. Album mě baví! Válečný death metal zahraný způsobem starých mistrů! Na zteč!

sumarizace:

"Destroyer of Mankind" je albem, které připomíná náladu, která je na bojišti po nějaké hodně krvavé bitvě. Studené melodie, krutý hlas, nálada rovná mrazu. Tohle všechno na novince amerických INVASION naleznete. Čtvrté album v řadě, čtvrtý zásek do death metalové knihy smrti. Mám pro tyhle vojáky velkou slabost a ani letos mě nezklamali. Jejich nahrávka je hodně návyková, nepostrádá velkou spoustu zajímavých motivů a nápadů. V mém osobním žebříčku ji řadím na přední místa nahrávek tohoto roku. Fascinuje mě energie a nakažlivost, která je cítit snad z každého tónu. Tohle je přesně ten druh death metalu, který mi koluje v krvi. Drsný, zběsilý, ale zároveň melodický a ostrý. Nezbývá mi tak nic jiného, než novou desku všude chválit a doporučovat. Nemám absolutně žádných připomínek. Takto nějak by to mělo vypadat. Válečný death metal zahraný způsobem starých mistrů! Na zteč! Vynikající záležitost.

Asphyx says:

"Destroyer of Mankind" is an album reminding me mood on the battlefield after some bloody battle. Cold melodies, cruel voice, frozen mood. All this you’ll find on the news of American INVASION. The four album in the line, the four cut in the death metal book of Death. I have a weakness for this solders and they don’t disappoint me even his year. Their recording is addictive, it doesn’t miss huge number of interesting ideas. I give it on the front places in my charts. I’m fascinated with energy and contagiousness, that I feel from each tone. This is the death metal flowing in my blood. Rough, furious, but also sharp and melodic. I have no other choise and I must praise and recommend this album. I have no comments. War death metal played in the way of old masters! Attack! Excellent stuff!

track list:

1. I Am the Enemy         
2. Approaching Cauldron of Horror         
3. The Divine Wind         
4. Iron Bottom Sound         
5. Dying on the Beaches of Normandy         
6. A Satisfying Death         
7. Play the Devils Piano         
8. Summon the Wolfpack         
9. Shores of Betio Island

band:

Phlegm - Vocals/Bass
;DK - Drums -
;Tyrant - Lead Guitars
;Desolation - Lead/Rhythm Guitars

http://www.officialabyssrecords.com/abyss053cd-invasion-destroyer-of-mankind-cd.html

https://www.facebook.com/InvasionUSA

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh osmdesátý pátý - Jednou umřu na půdě

Příběh osmdesátý pátý - Jednou umřu na půdě

Venku už tají i poslední zbytky sněhu. Chodíme s Kačenkou po Jizerkách, zavěšeni do sebe a šeptáme do větru slova o tom, jak se nikdy neopustíme. Moje džínová vesta je posetá nášivkami kapel, které máme oba rádi. Má holka je sama vyšívala, kolikrát si prsty propíchala až do krve a já jí pak z konečků a bříšek sál sladkou krev. Koukáme na sebe mezi prvními sněženkami, občas se propadnu do bahna a pak ještě víc, protože jsem gentleman a přenáším svoji modrou vílu přes potok. Nateče mi ledová voda do bot značky Prestige. Studí, mám mokro a nasáklo v ponožkách a chce se mi čůrat proti větru.

Večery trávíme před chalupou, usazeni na lavičce, kterou vyráběl před mnoha lety můj děda. Repráky vytažené se starou věží do oken. Obituary, Sodom, Vader, Saxon. Opíjíme se rumem, tančíme bosí a zmrzlí po anglickém trávníku, který mě od dětství neskutečně štve, protože ho musím pořád sekat. Pak padneme na záda, vlasy jí voní mládím a jarem a já ji neslušně ohmatávám na místech, která se nám chlapům tolik líbí. Směje se a musím ji za taktů metalové nakládačky odnést do pokoje, kde jsme jen my dva, vyhaslá kamna a touha. Dokonáno jest a já dřímám hluboce a znaveně. 

"Smrťáku, musíš mi ukázat půdu, jak si slíbil": jsem probuzen hlasem posazeným přesně tak, jak to mám rád. Trošku hlouběji, což by nikdo od tak křehké bytosti nečekal. Mírně nakřáple, přitažlivě. Lezeme po dřevěných schodech nahoru a já plácám svoji milou do zadku v napresovaných džínách v rytmu dohrávající kazety. Pak žebřík, jistím ji, aby se nepropadla přes trouchnivějící příčky. Jo, měl bych ho opravit, ale až jednou, až bude čas. Vytáhnu se jako gymnasta na okraj půdy a ucítím vůni sena, která tam bylo skladováno naposledy před mnoha a mnoha lety, zatuchlinu starých knížek a okoralost ohmataných vinylů. "Hele, gramofon": vyjekne radostně dívka mých snů a pohladí mě po tváři. Vidím jí v kaštankovitých očích další svůdnou jiskru. Je mi sedmnáct a testosteron dostane zase zabrat. Tam mezi starými zaprášenými svazky knih ještě po Němcích, kterým byla chalupa kdysi zabavena.

Jak dýcháme, jako bychom byli dva mladí nezkrotní koně, rozvíříme prach. Musíme se tomu smát. Vikýřem se proplete na půdu jarní, už zapadající slunce a jako mávnutím proutku se rázem ochladí. Naskáče mi husí kůže a mám divný pocit, chvilkovou předtuchu, na které jsem nikdy nevěřil. Kačenka objeví černobíle zažloutlé fotky mé babičky a dědy a usmíváme se nad jejich válečnou láskou. Slezu dolů a Káča mi podává krabice s poklady. Chytám ji do náručí, mačkám, silně, až trošku zakňourá, stejně jako to dělávají kočky. Sedneme si před chalupu, přehodíme kazetu. Chci něco klidnějšího a probíráme se vinyly po dědovi.

Samá vážná muzika, ruští, němečtí, italští skladatelé. Vytáhnu svého miláčka Brahmse a pokouším se zapojit starý gramofon. Nejdřív to nejde, nemáme nikde jehlu a tak se vydám na další výpravu na půdu. Musím si už vzít baterku. Nacházím a dole sedí Káča uprostřed louky a pláče. "Já se omlouvám, ale jsem zvědavá": čte dopisy, které psala babička dědovi a obráceně, když byli totálně nasazení. Mávnu nad tím rukou, oba jsou již bohužel po smrti a sednu si vedle ní. Brahms nám ukazuje, že kdysi dávno skládal taky tak trošku metal.

Zmizím pro rum. "Neplakej, má panenko neplakej": prozpěvuji a podávám Kačence loka. Ohne jej do sebe, mezi slzami se usměje a já si ten pohled pamatuji navždy. Má v očích takovou zvláštní barvu, odlesk, který už pak nikdy nevidím. Asi ten rum, možná Brahms nebo dopisy z války. Kdo ví? Ochladí se a uklízíme všechny kabely, krabice i po louce roztahané dopisy, kazety a gramodesky. Jde se dovnitř, zatopíme v kamnech. Jenže nám to nedá, přijde nám, že něco nahoře na půdě šramotí.

"To jsou duchové": bojácně šeptá Kačenka, ale já vím, že je to kuna. Nechám ji ale v tom, holky když se bojí, tak dodávají pak člověku větší pocit mužnosti. Bereme baterky, deku pod zmrzlé zadky a vydáváme se na půdu. Naše touha hltat historii je velká. Nikdo tam není, přesto šeptáme. Nechceme narušit ponurou atmosféru místa. Musím na záchod a napadne mě divná myšlenka. Beru nahoru spacáky a ani nemusím své dívce nic říkat. Oba víme, že tuhle noc strávíme mezi starými knihami a deskami. Je to jako zkouška odvahy, opředená tajemnem. Dlouho do noci si vyprávíme příběhy plné strašidel, já přidám ty jizerské, o dávných vraždách, vlkodlacích, o Němcích i Rusech po válce. 

Pak pomalinku tiše oddychujeme, šťastní, že jsme jen my dva spolu, bez celé party. Čeká mě za pár měsíců maturita, ale já místo učení divočím s Káčou v peřinách, piju hektolitry piva, rumu a poslouchám spolu s ní metal. Nad tím vším přemýšlím, přitulený ve spacáku a dychtivý do dalších dní. Oddechuje neklidně, přerývavě, asi byly mé zkazky moc hororové. Odhalím ji jako upír pramen vlasů z krku, aby jej nevdechla a napadne mě, že pokud jednou umřu, tak bych si přál, aby to bylo tady, nahoře na půdě, mezi vzpomínkami, v horách, se svou modrou vílou po boku. Přitisknu si její zadek do svého klína, spí se mi tak nejlépe a za chvilku dřímám splynutý s celou scenérií. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Recenze/review - ANNIHILATOR - Triple Threat (2017)

ANNIHILATOR - Triple Threat

2CD/DVD Live album 2017, UDR Music

Jeff Waters a jeho thrashoví ANNIHILATOR patří už dlouhodobě ke smečkám, které si dám vždy s chutí. Je sice pravda, že mám nejraději jejich starší alba, ale poslední záseky měly také něco do sebe. Letošní živák "Triple Threat" jsem si koupil vlastně náhodou. Šel jsem do prodejny s CD a zbývalo mi zaokrouhlit částku za muziku na celé číslo. A bylo to. Teď tu sedím sám, s rodinou na jarních prázdninách a mám "svůj večer". Chvíli se kochám obalem, nasávám vůni bookletu a pak pouštím DVD. 

Techničtěji laděný thrash metal alá ANNIHILATOR mě zcela pohltí. Dohromady 23 songů, ostrých jako břitva, k tomu ječák, řežba i spousta skvělých melodií. Jestli měla být tahle deska takovou pozvánkou na koncert, tak bych s chutí hned vyrazil. Dvojalbum mě naladilo, vcuclo a občas se mi dokonce chtělo skandovat spolu s davem na obrazovce. Pokud máte tuhle legendární skupinu rádi, tak neváhejte. Je to sice opravdu jen záležitost pro fanoušky, ale o tom to celé je, no nemám pravdu?! A teď mě prosím omluvte, musím do lednice pro další pivo. Pak budu pokračovat a asi si dám všechno ještě jednou dokola. Povedená deska a hezký sběratelský kousek!

Asphyx says:

I have no words. An excellent album for all loyal fans! The obligation for all the devotees, who likes ANNIHILATOR! Thrash metal gods in excellent form! Wow.

Tracklist:
CD 01:
01. Sounds Good to Me
02. Bad Child
03. Innocent Eyes
04. Snake in the Grass
05. Fantastic Things
06. Holding On
07. Stonewall
08. In the Blood
09. Crystal Ann
10. Phoenix Rising

CD 02:
01. King of the Kill
02. No Way Out
03. Creepin' Again
04. Set the World on Fire
05. Welcome to Your Death
06. Never, Neverland
07. Bliss
08. Second to None
09. Refresh the Demon
10. Alison Hell
11. Phantasmagoria
12. Crystal Ann
13. Phoenix Rising

TOURING BEASTS: Jeff Waters (vox, guitar), Fabio Alessandrini (drums), Rich Hinks (bass) & Aaron Homma (guitar)

https://www.facebook.com/annihilatorband/

http://www.annihilatormetal.com/

http://www.udr-music.com/en/

Recenze/review - INFAMOVS - Under the Seals of Death (2017)

INFAMOVS - Under the Seals of Death

CD 2017, Memento Mori

Pořád mě dokážou překvapit. Stále odcházím raněný. Lidé, o kterých si myslíte, že jsou rovní, najednou přijdou a vrazí vám zezadu nůž do ledvin. Bez čekání, s úlisným výrazem ve tváři. Mrzí mě to a jsem najednou slabý, bezbranný, odhalený jak malé děcko. Utíkám rychle do své ulity, roztržitě hledám CD na uklidnění. Do očí mě uhodí rudě temný obal chilských INFAMOVS. Padám na kolena a modlím se, abych dostal rozhřešení.

INFAMOVS jsou jako klubko hadů, jako společenství padlých kněží. Jsou rouhaví, blasfemičtí, neurvalí, šílení, ale pořád mají čistší štít, než v úvodu zmíněný bývalý přítel s přetvářkou na obličeji. Jejich death metal je starosvětský, vycházející ze starých dobrých INCANTATION, MALEVOLENT CREATION, IMMOLATION. Na své prvotině se sice pohybují pouze ve starých prašivých mantinelech old school death metalu, ale jsou velmi přesvědčiví, živočišní a vzteklí jako rozzuřené bestie. A hlavně, jejich dlouhohrající prvotina "Under the Seals of Death" mě jako fanouška baví poslouchat.

Nemám vlastně s ničím problém, líbí se mi jak zvuk, tak nápady a hlavně černá aura, která jednotlivé skladby provází. Pro někoho málo, pro mě tak akorát, abych se uvolnil, naladil na záhrobí a desku si užil. Nejedná se o nijaké posouvání stylu. Na to ale také INFAMOVS nehrají. Jsou to staromilci, kteří hrají pro pamětníky. Nic jiného nečekejte. Že je to málo? Nemyslím si. Jsem rád, že podobné kapely pořád hrají. Je to sice vlastně jen retro jdoucí na samou svou podstatu, ale je to také album, které je temně pestré, zákeřné, postupně zahnívající. Zasáhne vás náhle, přepadne zezadu, nemilosrdně. Velmi solidní old school death metal z Chile!

sumarizace:

První dlouhohrající album INFAMOVS se opravdu povedlo. Kombinace studených melodií, krutého zpěvu a neskutečné energie na mě opět funguje. Ze záhrobí povstali všichni nemrtví a svět je doslova zahalen krví. Nahrávka působí jako rozkládající se mršina. Old schoolové motivy, smrt v očích a nekonečné utrpení. Tohle všechno při poslechu zažijete. Budete odcházet od svých hi-fi věží rozsekáni na malé kousky, vaše mysl bude čistá a krev nakažená. CD s klidem mohu doporučit všem poctivým fanouškům reálného death metalu, kteří se rádi prohrabují starými kostmi. Exhumujte staré mrtvoly, vypusťte zombie na tento svět! Přijdu si jako v nějakém hodně krutém hororu. Morbidita, špína, hnus a neskutečný tlak. To všechno na "Under the Seals of Death" naleznete. Tento masakr jen tak někdo nepřežije. Old school death metal, u kterého praskají víka od rakví! Velmi solidní záležitost!

Asphyx says:

The first full-length album INFAMOVS came really off. The combination of cold melodies, harsh vocals and incredible energy works again. The dead and undead rose from the beyond and the world is wrapped in blood. The recording acts like a decomposing carcass. Old school motifs, death in the eyes and endless suffering. All this you'll experience during listening. You'll leave from your hi-fis cut into small pieces, your mind will be clear and blood infected. I can recommend this cd to all honest real death metal fans who likes rummaging in old bones. Exhume old corpses, let zombies out into this world! I'm coming like in very brutal horror. Morbidity, dirt, filth and surreal pressure. This all you'll find on "Under the Seals of Death". This massacre can survive only someone. When you are listening this old school death metal, the lids from the coffins are cracking! Very solid thing!

Traсklist:
1. Into the Death 1:16
2. Dawn of the Black Dance 5:11
3. Call upon Blasphemovs 3:02
4. Impure Plaguiarisms 3:04
5. God of Pestilence 3:38
6. Of Force and Plague 5:20
7. Interlude 3:54
8. Serpent of Sin 4:54
9. Chaos-Madness 3:51

Line-Up:
A . M - Drums (2014-present)
S . D - Guitars (2014-present)
F . U - Vocals (2015-present)
F . G - Bass (2016-present)
R . B - Guitars (2016-present)

https://www.facebook.com/infamovs.deathmetal/

https://soundcloud.com/infamovs

http://www.memento-mori.es/

https://www.facebook.com/memento.mori.label

Recenze/review - MORAST - Ancestral Void (2017)

MORAST - Ancestral Void
CD 2017, Totenmusik / Ván Records

Vynořil jsem se ze tmy, velký a tajemný. Zářily mi oči a z mých úst plynula krvavě černá slova plná lží. Ano, jsem to já, váš nový Mesiáš. Podej mi ruku a vydej se se mnou do říše nemocných snů.

MORAST. Německý black doom metal. Nálado - tvůrci, pohybující se mezi temnými stíny starých kostelů. Pečlivě a vznešeně vystavěné riffy, ale hlavně všude se vznášející černá nálada, dělají z novinky "Ancestral Void" velmi chutnou záležitost. Black doomová prvotina, která opravdu stojí za pozornost. Záležitost vyloženě pro všechny fajnšmekry, gurmány, kteří rádi tráví dlouhé hodiny mezi opuštěnými stěnami svého pokoje. Zklidňující, zároveň tepající, přitažlivá. Taková je nová deska MORAST.

Určitě znáte ti chvilky mezi snem a bděním, kdy nevíte, co je a co už ne pravda. MORAST se pohybují přesně na této hranici. Balancují na ní, popichují mě ostrými ostny svých riffů, pak zahalí pláštěm zapomnění, uhranou, rozmělní a stvoří ve zcela novou éterickou bytost složenou jen ze samých šedých odlesků světla. "Ancestral Void" je hodně pocitovou záležitostí, která nebude asi vyhovovat každému. Osobně jsem dostával chuť hlavně takhle k večeru, kdy se mé nebohé tělo postupně připravovalo na inkarnaci. Stal jsem se opravdovým démonem, mesiášem, bytostí z onoho světa. "Z nebe zase pláče krev!": křičel jsem ze svých snů. "Co je a co už není sen?": ptám se znovu a odlétám někam do nekonečna. Zvláštní album s ještě zvláštnější atmosférou. Baví mě.

sumarizace:

"Ancestral Void" je velmi zvláštním, zajímavým albem. Kombinace black metalu, doomu a smutku dělá z novinky hodně návykovou nahrávku. Připomíná mi setkání se stíny, případně chvilky, které musí zažívat sebevrah před svým činem. Svým způsobem hodně těžká, pomalá, přesto drsná, syrová. Taková je hudba MORAST. Varuji všechny, kdo mají labilnější povahu, aby si na tuhle desku dávali velký pozor. Není to nic pro slabé jedince! Na CD by měla být nálepka, že může způsobit deprese. Skladby mají až odlidštěný náboj. Jsou mocné, rozvláčné a obsahují v sobě velké množství hnisu. Němci jednoduše umí navodit absolutní atmosféru zmaru a beznaděje. Black doom metalová deska, u které si budete muset dávat pozor, abyste si neprořízli tepny na rukou. Skvělé album!

Asphyx says:

"Ancestral Void" is a very interesting and unusual album. The combination of black metal, doom and sadness makes this album a very addicting record. It feels like a meet with shadows or the moments which suicidal person feels right before he do what he wants to do. In some way this is a very heavy, slow and yet cruel and raw – that is the music by MORAST. I must warn you – if you have an instable character, be careful with this record. This is not something for the weaks! There should be a sticker on the cover – “This might cause depressions”. The songs are unhuman. They are powerful, expatiative and contain a big amount of putridity. These German guys just know how to set the absolute ruin and hopelessness atmosphere. Black doom metal album which might cut your hand veins. An amazing album!

TRACKLIST
1. Crescent (4:55)
2. Forlorn (4:25)
3. Sakkryfyced (6:10)
4. Compulsion (4:51)
5. Loss (6:35)
6. Ancestral Void (8:42)

LINE-UP
L. – drums
F. – vocals
R. – bass
J. – guitar

https://www.facebook.com/morastofficial
http://totenmusik.tumblr.com/

https://www.van-records.de/

Recenze/review - SEPULCHRAL - Back from the Dead (2017)

SEPULCHRAL - Back from the Dead

CD 2017, Great Dane Records

Páčím víko od staré rakve, pokouším se dostat dovnitř. Nejde to, nepomáhá ani velká síla a použití všech nástrojů. Jakoby byl uvnitř podtlak, nějaká temná síla, která mě nechce pustit. Znaven usedám, otírám zpocený obličej a odplivnu do dálky. Pak se ozve hlasité puknutí a v náruči šklebícího se skeletonu leží jako nějaký vzácný artefakt kompilační album francouzských SEPULCHRAL.

Vítejte na záhrobních orgiích plných stínů. K tanci nám hrají jedni z nejpovolanějších. Kapela, která datuje svůj vznik do roku 1989, černo černá bestie, která je synonymem klasického špinavého death metalu. Slyším zde starou evropskou školu v podobě, v jaké se hrávala v dobách mého mládí. Záležitost vyloženě pro sběratele, fanoušky tmy a táhlých ozvěn z onoho světa.

Album vychází jako CD i jako digitální formát. Jsou na něm obsaženy skladby z let 1991 - 1992. Hudba je patřičně prašivá, zavánějící metalovým pravěkem, ošklivým zvukem a "nepříjemným" vokalistou. Kývám se do rytmu, vzpomínám na počátky death metalu.  SEPULCHRAL byli vždycky underground a navěky v něm zůstanou. Je to dobře. Mám podobné smečky moc rád. Dodávají mi určitý pocit jistoty, že to v záhrobí pořád vře. Album se rozkládá mým pokojem jako stará mrtvola. Promlouvá ke mě hlasem srozumitelným, jasným a zřetelným. Je i mojí krví a zároveň krásným sběratelským kouskem v mé sbírce. Staroba, plíseň, smrt! Až navěky, amen! Kult!

sumarizace:

SEPULCHRAL  a jejich kompilace plná totálního zla jsou zde! Naleznete na ní skladby, které jsou temné, maniakální a ošklivé. Pokud máte rádi temný plesnivý death metal, tak neváhejte ani chvilku. CD připomíná obrácenou modlitbu. Francouzi umí navodit hodně zlou a špinavou atmosféru. Při poslechu si přijdu, jako bych právě otvíral nějaký dávno starý hrob. Dýchne na mě pach hniloby a samotné smrti. Zazní ostré riffy SEPULCHRAL a mrtvoly jsou exhumovány. Cítíte ten strach? Z nebe padá krev! Nahrávku bych doporučil všem milovníkům záhrobí. Špinavý death metal, nahraný v samotném pekle! Inferno!

Asphyx says:

SEPULCHRAL and their compilation, full of total evil, are here! You can find here the songs that are dark, manic and ugly. If you like dark moldy death metal, so don't hesitate. The CD resembles an upturned prayer. The French can make much evil and dirty atmosphere. When I'm listening, it's like a just opened long old tomb. The smell of rot and death itself. Sharp riffs of SEPULCHRAL sounds and corpses are exhumed. Do you feel the fear? The blood is falling down the sky! I would recommend this recording to all lovers of the dead. Dirty death metal, recorded in the hell! Inferno!

TRACKLIST:
1- Putrefying mass 2016

2- Internal decomposition 2016 

3- Disembowlement of the dead 2016
4- Vampirus spectrum 2016
5- Putrefying mass 1992
6- Disembowlement of the dead 1992
7- Personal suffering 1992
8- Rigor mortis 1991
9- Putrefying mass 1991
10- Internal decomposition 1991

Line up 2016:
Cadaver sanguisugus : deadly beats on dead skins
Vampires spectral : bassgrave and calls to ruin Veneficus antropophagus : lucifers chainsaw and sepulchral voice

https://greatdanerecords.bandcamp.com/album/back-from-the-dead
http://www.greatdanerecs.com/produit2.php?ref=GOUDJ069&id_produit=252
https://www.facebook.com/Sepulchral-FR-376627276022856/?fref=ts 

Recenze/review - DEIVOS - Endemic Divine (2017)

DEIVOS - Endemic Divine

CD 2017, Selfmadegod Records

Vytáhli mě z postele, uprostřed noci. Odvezli do staré haly, kde se mě pokusili vyslýchat. Neřekl jsem ani slovo. Připadal jsem si jako skála, ze které odlupují kousky kamene. Nic ze mě nedostali. Zažil jsem už horší věci, poslouchal jsem totiž nové album "Endemic Divine" polských DEIVOS.

Ano, je to tak. při společných setkáních s těmito polskými technickými death metalisty mám opravdu pocit, jako bych se ocitl v nějaké hodně nerovné bitce. Ze všech stran na mě útočí komplikované riffy, černá a temná atmosféra a smrt. DEIVOS hrají podle mustru, který kdysi nastavili třeba takoví CRYPTOPSY, LOST SOUL, DECAPITATED, TRAUMA, DEEDS OF FLESH. Navíc přidávají kousek sebe a výsledkem je velmi slušné album pro všechny fanoušky techniky v death metalu.

"Endemic Divine" asi nebude útočit na přední příčky death metalových hitparád, ale je nutné také rovnou napsat, že se jedná o velmi solidní práci. DEIVOS rozumí svému řemeslu, jsou opravdu zdatní a zkušení muzikanti, kteří přesně vědí, co a jak chtějí hrát. Na obal i zvuk byl kladen velký důraz a vše sedí na svých místech. Přesto mám chvílemi pocit, že se zde hraje spíš pro hudebníky, než pro obyčejného strávníka. Pokud totiž chcete od nahrávek i nějakou tu uhrančivou atmosféru, případně strhující nápady, tak těch se na novince Poláků nedočkáte. Chybí mi trošku větší tlak, jiskra, kterou potřebuji pro to, abych album vynášel do samotného pekla. Takhle jen uznale pokývám hlavou, ocením prstoklad a půjdu dál. Solidní technické death metalové album, bez větší přidané hodnoty.

sumarizace:

DEIVOS letos stvořili pořádně technické a progresivní album. Jeden složitý riff střídá druhý, nálada je nelidská, nápady pestré. Poláci nahráli rozhodně zajímavou desku, u které nenechali nic náhodě. Na mě osobně je sice něco až příliš komplikované a někdy si dokonce říkám, že to hrají již stroje a ne lidé, ale nahrávku považuji rozhodně za hodnou pozornosti. Techničtěji zaměření fanoušci budou určitě velmi spokojeni. Dostanou přesně tu porci hudby, kterou se rádi proplétají. Kapela kombinuje to nejlepší z technického death metalu. Na vstřebání je potřeba určitě spousta času a i po dlouhé době je možno objevovat spoustu nového. Horší je to s touto deskou jako celkem. Album mi přijde poměrně roztříštěné. Složitá death metalová, technická a temná skládanka, která se rozhodně povedla. Jen mám občas problém ji pochopit.

Asphyx says:

The DEIVOS created very technical and progressive album. There is a lot of complicated riffs, the mood is nonhuman, and ideas are interesting. These Polish guys recorded very interesting album. For me it´s is maybe too complicated and sometimes it feels like the songs are played by machines, not by humans. However this album is interesting and you should take a look at it. Fans who like more technical music will be satisfied. They will received exact amount of music they like. This band mix the best of technical death metal. You have to take your time to absorb all of this and even after a long time you would find a lot of new things on this album. However, the problem is the album as a whole. It is dashed. Complicated death metal technical and dark puzzle which is very good. Sometimes I just have a problem to get it.

Tracklisting:
1. Daimonion
2. Apeiron
3. Sisters of Mercy
4. Dust of the Universe
5. Gods of Death
6. Through the Eyes of the Hangman
7. Courtesan
8. Endemic Divine
 

http://www.facebook.com/Deivos
http://www.selfmadegod.com
https://selfmadegod.bandcamp.com
http://www.facebook.com/selfmadegod
http://www.youtube.com/user/SelfmadegodRecords

Recenze/review - CONDEMNED - His Divine Shadow (2017)

CONDEMNED - His Divine Shadow

CD 2017, Unique Leader Records

Zdálo se mu každou noc, že padá z obrovské výšky do propasti. Těsně před tím, než se setkal se zemí, se vždycky probudil. Oči nateklé nevyspáním a děsem, křečovitý pohled a strach ze tmy ho provázely už dlouhou dobu. Pak jednou skočil a už se nikdy neprobudil. Našli ho dole před domem a vypadal jako polámaná loutka.

Američtí brutální death metalisté letos přicházejí se svým třetím dlouhohrajícím albem "His Divine Shadow", které opravdu připomíná seskok z velké výšky. Představte si skálu, pod vámi jen propast plná ostrých kamenů. Stačí se odrazit, pořádně pomlátit a polámat. Když budete mít štěstí, tak spustíte i lavinu. CONDEMNED jsou syroví klasici, kteří rozumí svému krvavému řemeslu. Novinka je valící se masou riffů, krve a kamení. Je drsná, přesně zacílená na všechny obdivovatele krutosti a brutality v death metalu.

Na "His Divine Shadow" CONDEMNED předkládají hudbu, kterou hráli a hrávají třeba takoví DISGORGE, DEVOURMENT, PUTRIDITY, PATHOLOGY, DEVANGELIC, INHERIT DISEASE, DISENTOMB a spousta dalších smeček. Občas mi to připadá, že je někde ve světě líheň, kde podobné kapely vyrábějí. Jenže přátelé, CONDEMNED dokáží zaujmout. Na mě působí hlavně ryzostí, oddaností, schopností složit skladbu, kterou si pamatuji. Nejsou sice vůbec ničím výjimeční, ani odlišní od ostatních a užije se opravdu asi jen fanoušek stylu, ale mě se líbí určitá přehlednost. Zkrátka a dobře, až skončím dneska v pitevně a omyji si ruce od krve, tak se asi vydám kousek za město. Máme tam vysokou skálu. Dám si do uší novinku "His Divine Shadow" a pak uvidíme. Brutální death metal, který mě baví hlavně díky jeho tradičním postupům. Zabijácká práce!

sumarizace:

CONDEMNED nám letos předkládají pořádně hnilobný náklad syrového masa. Brutální death metal v jeho klasické podobě zde zní velmi chytlavě a napínavě. Tradiční riffy, surový zvuk, houpavý rytmus dělají z nahrávky pořádně krvavou hostinu. Vítejte na zakázaných jatkách. Mistři řezníci zvládají svoje řemeslo nadmíru dobře. Nečekejte nic převratného, ale dobrou práci, kterou pánové opravdu umí odvést. Po stěnách stéká krev, někdo zase přinesl motorovou pilu a všichni amatérští patologové se usmívají. Dneska mají svůj velký den. Hudba je vhodná pro pitevní sály, pro operace bez narkózy i pro všechny ty, kdo se rádi bojí u hororů. Skladby doslova mokvají, cáká z nich hnis a morbiditě se meze nekladou. Osobně jsem si tenhle syrový death metal užil dosytnosti. Pokud máte rádi tradiční hodnoty ve smrtícím kovu, buďte vítáni. Dobrá a pořádně krvavá deska, která se opravdu povedla!

Asphyx says:

CONDEMNED gives us a very purid load of a raw meat this year. The brutal death metal in its own classic form which sounds very catchy and dramatic. Traditional riffs, raw sound, swing rhythm makes those records very bloody dinner. Welcome to forbidden slaughterhouse. The mister butchers know very well how to do their job. Do not expect anything special or unusual, however this is a very good piece of work. There is a blood running down the walls, someone brought a chainsaw again and all of the amateur pathologists are smiling. Today is their big day. This music is great for a dissecting room, for operation without an anesthesia, for everyone who likes to be scared while watching horrors. These songs are weeping, there is a lot of septic and there are no boundaries in case of morbidity. I really enjoyed this raw death metal. If you like the traditional merits in death metal, you are welcome. Good and very bloody album which is very good! 

Tracklist:
01. Penumbrae
02. Dawn
03. Omniscient Perturbations
04. Legion
05. Ascending the Spectral Throne
06. Nefarious Sanguine Decree
07. His Divine Shadow
08. Pestilential Reign
09. The Hive Ablaze
10. World-Reaving Terror

band:

Sam Townsley - Vocal
Steve Crow - Guitar
Ryan Reidy - Bass Guitar
Tyson Jupin - Drums

https://www.facebook.com/CondemnedOfficial/

http://www.indiemerch.com/uniqueleader/

https://uniqueleaderrecords.bandcamp.com/album/his-divine-shadow

Asphyxovy zápisky - Nesmyslné žebříčky čehokoliv

Úvod:

Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit.

Nesmyslné žebříčky čehokoliv

Všimli jste si, jak se snažíme díky počítačům všechno zjednodušovat? V SMS se už také nepíší celá slova, obklopují nás stovky zkratek, jejichž původ mnohdy neznáme. Přesto je používáme. Co mě ale doslova fascinuje, je zařazování hudby a umění vůbec do různých soutěží a žebříčků. 

Čtu si takhle jeden nejmenovaný časopis (to abych někoho nevytočil) a koukám, že tenhle měsíc vyhrála kapela, na jejíž novou desku jsem neslyšel a nečetl nikde kladné slovo. Inu, jseš už na to starej, mladým a jejich vnímání hudby už nerozumíš, říkám si, ale přesto mi to vrtá hlavou. Pak na mě vyskočí jiný článek o nejposlouchanějších nahrávkách minulého roku. Další čísla, statistika dostává na frak. Kroutím hlavou, své oblíbence zde opět nenacházím. Dělá to na mě dojem, že si to labely zaplatily. To by se ale určitě nestalo ne? Vždyť je to metal a tam se takové věci přece nedějí, směju se pod vousy.

Jenže pak přijdu na koncert a je mi sděleno, že nové album jedné skupiny je tedy nakonec docela dobrý, protože vyhrálo v soutěži XY. Hudební mdrlant změnil názor, na základě doporučení a vlastně i reklamy. A já pořád přemýšlím, kam zmizela lidská soudnost? Vždyť je přece jen a jen dobře, že každý posloucháme něco jiného a líbí se nám odlišná díla, nebo ne?

Natruc si jedu tu svoji, tvrdohlavou vlnu, občas jsem plísněn, že si dělám z velkých i malých muzikantských jmen legraci (jo, když jsem byl mladej, byl metal větší sranda!). Jenže já to jinak neumím. Prostě se mi něco buď líbí a nebo ne. A nějaké pofidérní žebříčky od lidí, kteří kolikrát hodnotí desky, kterým rozumí jako koza petrželi, na tom vůbec nic nemění. 

"To je takovej kretén, četls to? Von nám dal jen sedm bodů z deseti": nakloní se ke mě pan muzikant a já se tomu musím smát. "A to ti vadí? Jako proč?": odpovím mu a "mistr" na mě kouká jako vyoraná myš. "On poškodil naši kapelu a nerozumí vůbec umění, čurák": pokračuje dál a mě už to nebaví, tak mu řeknu, že možná nebude problém v tom, co a jak nahráli, ale že se chovají jako namistrovaní blbečci. 

Co takhle trošku pokory, přátelé?

Rozložil jsem si před sebou 128 časopisů s nesmyslnými hudebními žebříčky a přišel jsem na to, že nejsou o muzice, ale spíš o osobních preferencích, kamarádství mezi hudebníky a pisálky (a o penězích, ale to snad ani nemusím psát). Chtěl jsem si to poznamenat, ale vylezl by mi další graf a tabulka, tak jsem si dal radši pivo.

Jak se dá vůbec hudba nebo třeba obrazy hodnotit čísly? To jako budeme počítat množství úderů za minutu u technického death metalu (kdo dá víc vyhrává!)? Nebo rozsah hlasu u zpěváků heavy kapel? Je 6,666 bodů v jednom časáku víc než 7/10 v druhém? A má cenu věřit recenzi na thrash metalovou novinku člověku, který je známý pagan ortodox blacker? 

Kde se vůbec bere ta snaha všechno utřídit, spočítat, zařadit? Není si lepší najít své oblíbené psavce o muzice, kteří mají podobný náhled na svět jako já? A doplnit jejich postřehy poslechem ve virtuálním prostoru? Dělám to takhle už asi deset let a věřte mi, že nesmyslným žebříčkům čehokoliv se už dávno jen směju. Nevěřte také nikomu, následujte svůj instinkt! Hudba má spojovat stejně naladěné lidí, ne rozdělovat. 

Jdu si pustit jednu desku, která skončila snad ve všech žebříčcích všech hudebních časopisů úplně v dolních řádcích.A víte proč? Protože se mi prostě líbí. Jak prosté...