DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 5. října 2017

Photos - BLASPHERIAN, INCARCERATION - club Modrá Vopice, Prague - 4. 10. 2017

Blaspherian
PHOTOS
author of photos Michal Radoš
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky


INCARCERATION















BLASPHERIAN






















Mr. Asphyx and Michael Koch - INCARCERATION













Mr. Ashyx and Daniel Silva - INCARCERATION


Mr. Asphyx and BLASPHERIAN

středa 4. října 2017

Recenze/review - WOMB - Devotion To The Sea (2017)


WOMB - Devotion To The Sea
CD 2017, Chaos Records

Do mé mysli se pomalu vkrádá zimolez a kostitřas. Životní funkce se postupně ukládají ke spánku. K věčnému, nekonečnému, nenávratnému. Kývám hlavou do rytmu, smutný a opuštěný. Nakonec zůstanete stejně jen se svým vlastním svědomím. Umírám a nebo ještě žiji? Kdo ví? Kdo pochopí? Obestřel mě neprůstřelný závoj chladu.

Death doomové seance bývají jedny z mých nejoblíbenějších. Mám rád tu atmosféru opuštěných hřbitovů. Nutí mě k zamyšlení, k rozjímání, k šustivým krokům po kamenitých cestičkách. Vyhlédnu si opuštěný hrob a spřádám imaginární příběhy o jeho obyvatelích. Čtu jména na náhrobcích, podávám si ruku s nemrtvými. Hudba mě zasahuje na těch nejcitlivějších místech. Hrají ji totiž jedni z nejpovolanějších, španělští WOMB.


"Devotion To The Sea" je albem plným toho nejjadrnějšího death doom metalu. Je chladné, mrazivé, drtivé zároveň. Připodobňovat nebudu, poslechněte ukázky, na vzory WOMB přijdete určitě sami. Zrovna tuhle desku poslouchám často při temných večerech, když se připravuji na spánek, u četby dobrého hororu. Španělé nejsou stylotvůrci, ale hrobnickému řemeslu rozumí velmi dobře. U tohoto stylu je nakonec stejně nejdůležitější výsledná smutná nálada. A na mě jejich skladby fungují bezezbytku. Připadám si, že mé nedávno zemřelé tělo leží na loďce, houpe se na vlnách. Na břehu stojí pozůstalí a z očí jim tečou krvavé slzy. Těch obrazů, představ, emocí, mám mnoho. Přichází pomalu podzim a sychravost následujících dní doslova k podobným nahrávkám vybízí. Už vím, co si pustím dnes večer. Death doomová panychida, která se opravdu povedla!


sumarizace:

Doom deathové poselství o bolesti bylo předáno. WOMB umí pomocí své muziky krásně zhudebnit smutek, strach, umírající podzim i krásu smrti. Pomalé, dlouhé songy se vám pomalu zaryjí až někam do mozku, nahlodají ho a rozloží na malé kousky. Album se opravdu povedlo, je hodně nakažlivé, ošklivé, vytažené odněkud z toho nejhlubšího hrobu. Fascinuje mě atmosféra, klid a rozvaha, s jakou jednotlivé songy zní. Zima letos stále nepřichází, ale je ji možno s klidem nahradit novou deskou "Devotion To The Sea". Mrazivé pasáže jsou protkány vokálem ze samotného pekla a vy jste pomalu ukolébáni k nekonečné smrti. Přijdu si jako na nějaké černé mši, na spirituální seanci, kde se všichni společně pokoušíme vyvolat duchy nemrtvých. Nálada celé nahrávky je pochmurná, zlá, přesto velmi přitažlivá. Doporučuji všem, kdo rádi večer uléhají do své oblíbené rakve. Death doomové CD, které vás zmrazí navěky!

Asphyx says:

Doom death metal message of pain was passed. WOMB can set to music with their songs sadness, fear, dying autumn and the beauty of death. Slow, long songs dig up somewhere in the brain, erode and split it into small pieces. The album is really good, it is very contagious, nasty, pulled from the deepest grave. I'm fascinated by the atmosphere, calm and balance, sounding in each song. The winter isn't still coming this year, but it can be easily replaced with the new album "Devotion To The Sea". Frozen passages are weaved with vocals from hell and you are slowly lulled to endless death. I feel like on the Black Mass, on a spiritual session, where we all together tryi to invoke the spirits of the undead. The mood of the record is grim, evil, but also very appealing. I recommend to all who likes to lie down in the favorite coffin in the evening. Death doom CD, which will freeze forever!

Tracklist:
1. Vessel To Nowhere
2. Retreat From Myself
3. A Lying Past
4. Time Of Scorn
5. Devotion To The Sea
6. Nothingness
7. Seven Strides Into Despair
8. Caverns Of Obliteration And Self-Denial

WOMB are:
Emilo - Vocals
Asz - Guitars
Phalcor - Bass
Alastor - Drums 

Recenze/review - DEAD CARNAGE - Flesh, Blood, Orgy (2017)


DEAD CARNAGE - Flesh, Blood, Orgy
CD 2017,  Pařát Productions

for english please scroll down

Někde tam na severu Moravy, uprostřed hřbitova plného havířů, se nachází starý polorozpadlý hrob. Chodívám okolo každý den a přemýšlím, čím mě tolik přitahuje. Nakonec jsem ten krumpáč a lopatu do rukou musel vzít a exhumoval jsem veškeré ostatky v něm uložené. Byl plný starého poctivého death metalu a na jeho náhrobku do tmy zářil nápis DEAD CARNAGE.

První, co mě při poslechu novinky "Flesh, Blood, Orgy" těchto maniaků problesklo hlavou, tak byla myšlenka o stejně zkažené krvi. Moje vnímání, stejně jako kapely, bylo utvářeno v devadesátých letech minulého století. Jako bychom byli propojení stejným zvukem, nápady, ledovými pavučinami plesnivého smrtícího kovu z dávných časů.



Na "Flesh, Blood, Orgy" jsou uctívány odkazy kapel jako BOLT THROWER, ASPHYX, MASSACRE, LOUDBLAST, staré švédské školy. Je tak činěno s jasným a čitelným poselstvím - zničit vše živé v okruhu několika kilometrů. DEAD CARNAGE se mi trefili přesně do mého vkusu. Pro dnešního posluchače budou někdy možná až moc monotónní, špinaví a oškliví. Hráno je zde pro dříve narozené a pak pro všechny ty, kteří dokáží ocenit krásu prašiviny ještě poctivě vyrobených rakví. Novinka sype přesně tak jak má, skladby mají ten správný tlak a nátisk. Co si přát víc? Desku zdobí parádní obal, zvuk je drtivý jako kladivo mlátící do bělostných lebek v kostnici. Možná bych ocenil ještě víc špíny, víc síry a smradu, ale to berte jen jako povzdechnutí starého hrobníka. Tohle album z hlavy jen tak nevyženu. Hrob je exhumován, kosti rozdrceny, vzduch je mrtvolný. Vypadá to, že vše je v nejlepším pořádku. Velmi dobré death metalové album ze staré školy, které nechá vzpomenout na doby, kdy světu ještě vládla stará poctivá Smrt!



Asphyx says:

Somewhere in the north of Moravia, in the middle of a cemetery full of miners, there is an old half-buried grave. I walk around every day and wonder why it attracts me so much. I had to take the shovel in my hands and exhume all the remains in it. It was full of old, honest death metal, and DEAD CARNAGE lit his tombstone in the darkness.

The first thing that flashed my head when I listened to the news "Flesh, Blood, Orgy", was the thought of the same bloodshed. My perception, same like a perception of the bands, was shaped in the nineties of the last century. As if we were connected with the same sound, ideas, ice cobwebs of moldy deadly metal from ancient times.


"Flesh, Blood, Orgy" are revered by bands like BOLT THROWER, ASPHYX, MASSACRE, LOUDBLAST, old-school Swedish. It is done with a clear and readable message - to destroy everything living within a few miles. DEAD CARNAGE hit exactly my taste. For today's listener, they may sometimes be too monotonous, dirty and ugly. It is played here for the previously born and for all those who can appreciate the beauty of the dust of made coffins. The news is just the way it is, the songs have the right pressure. What more do you want? The album is adorned with a beautiful cover, the sound is crushed like a hammer bumping into the white skulls in the ossuary. Maybe I would appreciate even more dirt, more sulfur and smudge, but just take the sigh of the old grave. I just will not get this album out of my head. The grave is exhumed, the bones crushed, the air is cadaveric. It looks like everything is in the best order. A very good death metal album from the old school that remembers the times when the old honest Death still dominated the world!

tracklist:
Imperial Suffocation
Dismembered By Evil
In Hell
Where Angels Dying
Immortal
Demonized
Damned Slavery Part II
Lucifer´s Shadows
Don´t Punish Me
Fresh, Blood, Orgy

band:
Petr „Pedy“ Šmukař – Bass
Ferenc 777 – Drums
Milhaus – Guitars
Joshua – Vocals
Yabback – Guitars

https://www.facebook.com/deadcarnage/?fref=ts
http://deadcarnage.cz/
http://www.paratmagazine.com/
http://bandzone.cz/deadcarnage
order here:
http://www.paratshop.cz/cs/5256-dead-carnage-flesh-blood-orgy-.html

úterý 3. října 2017

Recenze/review - INVERTED SERENITY - As Spectres Wither (2017)


INVERTED SERENITY - As Spectres Wither
CD 2017, vlastní vydání

Utahování hlavy do svěráku má svá jasně daná pravidla. Musíte pomalu, postupně, aby vám lebka ihned nepraskla. Dobré je také zvolit vhodné čelisti, oběť přece musí pořádně trpět. No nemám pravdu?

Novinka kanadských progresivních death metalistů INVERTED SERENITY připomíná příjemné chvilky strávené při utahování vaší hlavy do svěráku. Opravdu. Je propracovaná, se skvěle řezajícím zvukem. Jen si musíte nechat ještě vyvrtat do lebky pár děr, to aby jste si album opravdu narvali dovnitř. Je totiž komplikované, náročné na poslech a rozdrtí vás nebývalou silou. Nahrávka určená pro všechny hledače nových melodií.



Na "As Spectres Wither" se mi asi nejvíc líbí určitý tlak, který na mě postupně vyvolává. Zákon o zachování energie dostává pěkně na frak. Přijde mi, že vlastně jen pořád přibývá, nikde se neztrácí. A to vlastně po celou hrací dobu. Stylově lze pány připodobnit k BEYOND CREATION, DECREPIT BIRTH, SOREPTION, DECAPITATED, DEAH. Těch vlivů je samozřejmě víc, ale hlavní je vždycky nakonec výsledek. A ten můžeme dvakrát podtrhnout. Rovnice o mnoha neznámých je spočítána a nahrána na výbornou. Kapela se zbytečně neztratila ve složitosti a nepostrádá pro mě hrozně důležitý feeling a energii. Novinka je sice opravdu hodně pestrá a občas neuchopitelná, ale zároveň má v sobě ten správný nakopávající efekt. Pokud na mě půjdete s progresivním death metalem, tak bych poprosil v tomto stylu. Tahle deska se totiž neskutečně povedla. Doporučuji!


sumarizace:

"As Spectres Wither" mi připomíná tlakový hrnec, až po okraj naplněný extrémními nápady. Nechybí ani melodie a odlehčené pasáže. Po nějaké době nádoba praskne a nám bude umožněno se setkat s gejzírem riffů, různých zvuků, valících se pasáží i komplikovaných momentů. Album je tak určeno všem příznivcům progresivity, hudební nekorektnosti a šílenství. INVERTED SERENITY jsou nejvíc extrémní právě v tom, že se vymykají všem obvyklým představám o hudbě. Pánové před námi roztáčí pestrý kolotoč neotřelých, barevných melodií. Nenechte se ale mýlit, nahrávka je zároveň velmi ostrá, kořeněná. Připomíná pozření té nejchladnější chilli papriky. Vítejte v továrně na radost i bolest! Extrémní záležitost pro labužníky! Vřele doporučuji všem, kdo se rádi nechávají unášet na vlnách šílené a kruté progrese! 

Asphyx says:

"As Spectres Wither" reminds me a autoclave full of extreme ideas. It is not lack of melodies and light passages. After some time the autoclave is going to crush and we will be able to see a torrent of sounds, rolling passages and complicated moments. So, this album is for fans of progressivity, incorrect music and madness. INVERTED SERENITY are extreme because they are beside every ordinary ideas of music. These guys are able to roll a colorful whirligig of unordinary, colorful melodies. However, this record is very shape at the same time and spicy. It reminds me eating the hottest chili pepper in the world. Welcome to factory of happiness and hurt! Extreme thing for true fans! I have to recommend it to all of you who like to listen crazy and cruel progress!

pondělí 2. října 2017

Recenze/review - LUCIFER´S CHALICE - The Pact (2017)


LUCIFER´S CHALICE - The Pact
EP 2017, vlastní vydání

for english scroll down please

Sleduji měsíc v dáli, je mi chladno a vlci mi jdou po krku. Běžím, strachy mi těžknou nohy. Je zima a sníh křupe jako kosti starců. Otevírám těžkou bránu kostela a myslím si, že budu zachráněn. Uprostřed chrámu stojí skupina padlých kněží a zrovna vyvolává zlé duchy. Vypadá to, že jsem zde dobře.

Za oltářem stojí britská heavy kapela LUCIFER´S CHALICE, nástroje v rukou a právě přehrává svoje nové EP "The Pact". Začnu podupávat nohou, házet hlavou do rytmu. Zdá se, že tahle černá mše se mi bude líbit. Heavy metal s doomových a okultním nádechem mohu vždy a s chutí.




Z "The Pact" je cítit inspirace slavnými IRON MAIDEN, GRAVE MAGUS, PAGAN ALTAR, ale i starými BLACK SABBATH. Nijak mi to nevadí, riffy jsou totiž originální a celkový dojem velmi dobrý. Oceňuji schopnost kapely vytvořit pochmurnou, kovově chladnou atmosféru opuštěných katakomb. Chybí snad už jen všichni démoni a pekelný oheň, i když ten z desky také cítím. Jsem jím sežehnut, následně zavržený navěky k životu v temnotě. LUCIFER´S CHALICE hrají hudbu ze starých poctivých času a hrají ji velmi dobře. Pevně doufám, že se brzy dočkám nové dlouhohrající desky a znovu si zopakuji četbu starých heavy metalových učebnic. Slušná práce!


Asphyx says:

I am watching the moon in the distance, I am cold and the wolves want my flesh. I am running, my legs are heavy from the fear. It is cold and the snow cracks like bones of old people. I open a heavy gate of a church and I think I am going to be saved. In the middle of the temple are fallen priests who just call evil spirits from the world beyond. It looks I am on the right place.

Behind the altar is the British heavy band LUCIFER´S CHALICE, they are holding the instruments and they are playing their new EP “The Pact”. I start to move my feet in the rhythm, I swing my head. It seems that I will really enjoy this black mass. Heavy metal with doom and occult feeling, that is what I like.


From the album “The Pact” you can feel the inspiration by the famous IRON MAIDEN, GRAVE MAGUS, PAGAN ALTAR but also the good old BLACK SABBATH. I do not mind because the riffs are original and the whole impression is very good. I appreciate the band´s ability to create a gloomy, metallic and cold atmosphere of abandoned catacombs. The only thing which is missing is the infernal fire and demons, but I can still feel them from this album. I am burned down by it, then forever despised in the darkness. LUCIFER´S CHALICE play the music from the good old right day and they play it well. I hope to see the new long-played album soon to repeat the reading of the old heavy metal books. Decent work!


Track List:
I. Hung at the Crossroads
II. The Pact
III. Full Moon Nights
IV. Priestess of Death

Lucifer's Chalice are:
Kat Shevil Gillham - Drums
Sergio Ramírez Mendoza - Lead Guitars
Charlie Wesley - Rhythm Guitars and Vocals
Dan Hughes - Bass 

PHOTOS - BELPHEGOR - Březovská Metalová Noc - 26. 8. 2017


PHOTOS
author of photos Pavel Kovalančík
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky

PHOTOS - BELPHEGOR - Březovská Metalová Noc - 26. 8. 2017 








neděle 1. října 2017

Recenze/review - SPECTRAL VOICE - Eroded Corridors of Unbeing (2017)


SPECTRAL VOICE - Eroded Corridors of Unbeing
CD 2017, Dark Descent Records

for english scroll down please

Mám strach, přiznávám. Cuká mi v břiše, pálí mě dlaně. Hlava již brzy pukne. Stará opuštěná katedrála, kosti mých předchůdců poházené všude kolem. Krvácím, stigmata! Poklekám a odříkávám modlitbu proti stínům. Nepomáhá. Už je tady, už jen pár chvil. Můj vlastní démon!

Pro poslech novinky amerických death doomařů SPECTRAL VOICE jsem se musel zavřít na dlouhou dobu do své oblíbené hrobky. Naslouchám ozvěnám ze záhrobí, rozmlouvám s nemrtvými. Zazní první táhlý tón, zaduní bicí. Kolem padá mlha smíchaná se špínou. Jsme jenom prach, nicota, zrnko černé duše ve věčnosti. "Eroded Corridors of Unbeing" je albem, které mi vypráví příběhy o mé vlastní smrti. Přivykl jsem temnotě.

      

"Eroded Corridors of Unbeing" je návykovou drogou ve stylu ABHORRENCE, DISEMBOWELMENT, CIANIDE, DECOMPOSED. Vypadá to, že kapela strávila nějaký čas na odvrácené straně našeho světa a nasávala tam rozmluvy umrlců. Pak své vzpomínky na záhrobí vzala, nasekala je na hrubé kousky, nemíchala a narvala nám je do chřtánu. Líbí se mi zvuk, líbí se mi obal, líbí se mi vlastně úplně všechno. A navíc jsem doslova fascinován pochmurnou atmosférou. Válí se mraky nad městem, vzneslo se k nebesům hejno černých havranů. Padají mrtví na zem. Jsou znamením, naším death doomovým osudem, přáním brzkého setkání se samotnou Smrtí. Poslouchám dál a po chvíli váhám mezi sebevraždou nebo věčným životem v zatracení. Takhle má znít reálný, prašivý death doom metal! Vynikající album!


Asphyx says:

I am afraid, I admit. My belly is pulling, my palms are burning. My head will soon explode. An old abandoned cathedral, the bones of my predecessors are everywhere. I am bleeding, stigma! I kneel and chant a prayer against shadows. It does not help. It will be here really soon, any minute. My own demon!

To listen to the new album by American death doom band SPECTRAL VOICE. I had to lock myself for a long time to my favourite tomb. I listen to the echoes from the world beyond, talking to the undead. There is the first pulse tone, you can hear the drums. The mist is falling around mixed with dirt. We are just dust, nothingness, the grain of a black soul in eternity. “Eroded Corridors of Unbeing” that is the album which tells stories about my own death. I get used to the darkness. 

“Eroded Corridors of Unbeing” is the record which is a very addictive drug in the style of ABHORRENCE, DISEMBOWELMENT, CIANIDE, DECOMPOSED. It seems that this band spent some time on the other side of our world to draw from conversations among death people. Then they took their memories from the world beyond, chopped it into rough pieces, did not mix it and then put it into your mouths. I like the sound, the cover and everything. And I am literally fascinated by the gloomy atmosphere. Clouds are laying over the city, a cloud of black ravens rose up to heaven. They are falling down death. They are the sign that our destiny is death doom and we will meet with the death itself very soon. I listen to the album and after a while I compare the option of suicide an eternal life in damnation. This is how the real, dusty death doom metal should sound like! Excellent album!

TRACKLIST
1. Thresholds Beyond  (7:20)
2. Visions Of Psychic Dismemberment  (13:59)
3. Lurking Gloom (The Spectral Voice)  (5:27)
4. Terminal Exhalation Of Being  (8:21)
5. Dissolution  (9:38)


LINE-UP

J. Barrett - Bass
P. Riedl - Guitar
E. Wendler - Drums and Voice
M. Kolontyrsky - Guitar




PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sto dvanáctý - Malé radosti


Příběh sto dvanáctý - Malé radosti

Když jsem seděl ještě před týdnem v lese kousek od Máchova jezera a pletl si provaz k oběšení, bylo to něco hrozného. Osud mi ale dal ještě mnoho let a mě najednou přišlo, že svět je neskutečně krásný. Asi jak jsem prožil ty nekonečné chvíle smutného rozjímání, sáhl si na dno, tak mě teď všechno pořádně nakoplo. Možná k tomu přispělo i to, že boleslavskou Škodovku kupovali Němci a otec musel díky práci na několik týdnů vypadnout do Reichu.

Třeba, když se má milá zvedla, s kalhotkami čerstvě nataženými a zařízlými mezi půlky a šla proti světlu, tak ji klínem prosvítalo slunce. Dělával jsem si z toho legraci a chtěl: "Spolknu ti sluníčko má milá, nech mě ochutnat". Smála se tomu a nechala mě ještě chvilku roztouženého.

Chodívali jsme s walkmany na uších, odstřiženi od celého šedivého sídliště. Zahleděni jen do sebe, do svých malých radostí, do hudby a piva, společně s našimi kamarády. Jakoby se v létě, kdy byla škodovácká dovolená, sídliště vyklidilo a zbylo nás jen pár. Máma s bráchou na chalupě, ne já s vámi nepojedu, vy budete řešit jen otce a já si nechci kazit poslední prázdniny v životě. 

Bylo vedro k zalknutí a dole u Jizery jen my a malá cikáňata. Naše holky v rozpuku, občas s horním dílem plavek dole, aby nám udělaly radost. Vypálený asfalt končil spolu s panelem u prvního žlutého vřesu. Pak už byly jen útlé cestičky, syslí nory, netřesky, chráněný travní porost a svoboda. Šla vždy přede mnou, vrtící zadečkem v ustřižených rozpáraných džínových kraťasech. Tak krásná, tak lačná. 

Občas jsme se rozeběhli, s igelitkami a brašnami Adidas od Poláků plnými hudby, úprkem k panelům. Protože ten kdo tam byl první, vybíral si u Sabatha kazetu k přehrání. Co my to slyšeli všechno za skvosty, za malé radosti. Vždycky kývajíce hlavou a čekajíce, kdo první řekne verdikt. "Je to píčovina": pronesl Prcalík zrovna nad novou desku Kreator. "Moc tam hrajou, tohle není metal": dodal Kytka a já se styděl říct, že mě se ale kurva líbí. Pokračovala nekonečná debata o hudbě, k tomu pivko. Holky na našich klínech, smyslné a až nábožně přihlížející, jak tomu ty jejich kluci rozumí.

A my jsme machrovali, kecali o hudbě, pak se na oko pohádali a dali si skoro do držky, vole! Přetlačovaná, kroucení rukou, ale nikdy nijak ošklivě, většinou končily naše "bitky" smíchem a hubou plnou listí. "Jááááá neechcccííííííí, aby to skončilooooo": křičela Jana a nahoře na panelech si k potěšení nás všech sundala tričko, aby pařila jen tak, jak ji matka příroda stvořila. A že si dala záležet. Vůbec nám nevadilo, že nebyly peníze, auta, drahý oblečení, nejmodernější cokoliv. Byli jsme mimo, odříznutí od světa kolem, jen spolu, s hudbou a mládím.

Viděla má milá na keři malého motýla, opatrně ho chytla do dlaní, aby mu nesetřásla prach z křídel. Přinesla ho, posadila ho na mé staré ošklivé brýle a smála se mi, že jsem motýl Emanuel. Honil jsem ji pak v dubovém háji, až se nechala dostihnout a dál už to byla jen naše soukromá věc. Nebo mi přinesla Vitacit, jahodový, protože ho měla ráda a vysypala mi ho na břicho pod tričko Slayer. A že mě olíže. Pro ní i pro mě malá velká radost.

Mudroval jsem za svitu měsíce, když jsme seděli na rohu nad řekou. Koukali na Michalovickou putnu, romantika dýchala všude kolem. "Nemusí mít člověk příliš věcí, důležitý je, co má v sobě, jak přemýšlí a chová se": kýval jsem rozvážně hlavou. Četl jsem zrovna knihy o budhismu a spousta myšlenek mě donutila k přemýšlení. "Smrťáčku, Budha má ve spoustě věcí pravdu, jen prosím tě, nedej se na celibát, to bych nevydržela": smála se mi pak, když už jsem filozofoval moc. 

Nejlepší hra mladých metalistů bývala ta po lehkém odéru trávy, po trošce toho THC. Vymyslel jí Prcalík a říkávali jsme jí naše Malé radosti. Byla jednoduchá. Každý dostal za úkol předvést nějaké zvíře. A tak jsem byl pštrosem se svými brýlemi, Kačenka lasičkou (ta prdýlka!), Kytka šimpanzem, který málem vyvrátil strom. Zhulení do neskutečného smíchu jsme pokračovali předváděním muzikantů. Nepíšu o tom kvůli tomu, že můj Dave Mustaine vyhrál, ten se paroduje dobře, ale Doro od Jany, případně Lemmy od Prcalíka byli vynikající. K tomu tématicky hrála muzika. 

Míval jsem vždy rozkecáno a řešil celej svět, jak už bývá mým zvykem, když si mám s lidmi co říct, až ke Kačence domů. Rodiče na dovolené, byt jen pro nás dva a magora papouška. Ten na mě vždycky divně koukal, když jsem ležel na své milé a zrovna nedržel celibát. "Neříkej mu, že je svině, on za to nemůže, že mě taky miluje": plísnila mě a já se nemohl odtrhnout od tílka Saxon, v kterém byly uvězněny její víte co. Moc dobře věděla, nemusela se to nikdy učit, že lehce zahalené tělo je rajcovnější než ty nevyvalenější vnady. Vždycky jsem pak přemýšlel, kde jsem vlastně ke všemu tomu štěstí přišel. 

V televizi nic nedávali, jen tuny reklam slepených debilními americkými seriály. A nebo komunistické retro, hnus, špína, lidská tupota. Diskotéky pro nás nebyly nic přitažlivého a tak zbývala hospoda, víkendové koncerty a pak už jen panely a sídliště. Pro ostatní jsme byli mnohdy máničky, špinavý metly, odrbanci, vágusové, chuligáni. Bylo nám to jedno, my věděli své. Měli jsme muziku, holky, pivo a každý asi tunu malých radostí. Víc jsme nepotřebovali.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER