DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 20. dubna 2018

Recenze/review - MORBID ILLUSION - In the Crypt of the Stifled (2018)


MORBID ILLUSION - In the Crypt of the Stifled
CD 2018, Immortal Souls Productions

 for english please scroll down

Pomalu mi dochází vzduch. Slyším, jak padá další hromada hlíny na víko mojí rakve. Pohřbený zaživa křičím do tmy slova plná bolesti. Pálí mě kosti, jsem na pokraji šílenství. Poslední křeč, poslední vydechnutí. Jsem na druhé straně, podávám ruku nemrtvým. Mé tělo je náhle zcela zbytečné. 

 Vražda, násilí, hudební smrt. Novinka švédských MORBID ILLUSION jednoznačně zabíjí. Bez varování, krutě a nekompromisně. S temnotou a rezavou jiskrou ve skladbách. Brutální death metal se zde potkává s grindem a nezbytným švédským chřestěním kostí. Jedná se záležitost pro všechny, kdo se rádi a často nechávají pohřbít zaživa do svých oblíbených rakví.



"In the Crypt of the Stifled" je albem, které bezezbytku splňuje mé požadavky na dobrý morbidní zážitek. Jde přesně o ten druh death metalového vyhlazení, které způsobí totální genocidu mezi nemrtvými i mrtvými. Švédští gentlemani se s tím zkrátka nepářou a nejvíce asi připomínají rozjetý buldozer, hrnoucí před sebou hromadu špíny, kostí a krve smíchané s nenávistí. Deska je neskutečně heavy, má drtivý, devastující účinek. Žádné zbytečnosti, ale rovnou zásek sekerou do vaší hlavy. Pro mě osobně je nahrávka velkým překvapením a deskou, kterou si rvu do svých žil stále častěji. Až jednou najdete po letech moji rakev, bude tohle CD ležet vedle mé shnilé mrtvoly. Masakr! Peklo! Smrt! Skvělé album plné chladu, prašiviny a temné energie!


Asphyx says:

Slowly I am losing the air. I hear a further pile of a clay fall on the lid of my coffin. Buried alive, I scream the words full of pain into the darkness. My bones burn, I'm on the edge of madness. The last convulsion, last exhaling. I'm on the other side, I hand over my hand to the undead. My body is suddenly unnecessary. 

Murder, violence, musical death. The new album of Swedish MORBID ILLUSION definitely kills. Without warning, cruelly and uncompromisingly. With darkness and a rusty spark in songs. Brutal death metal meets grind core here with the necessary Swedish crepitation of bones. This is a matter for those, who like to be buried alive in their favorite coffins. 

"In the Crypt of the Stifled" is the album that completely meets my requests for a good morbid experience. It's exactly that kind of death metal extermination that causes total genocide between the undead and the dead. Swedish gentlemen do not fuck with it. They mostly resemble a bulldozer, which is pushing in front of him with a stack of trash, bones and blood mixed with hatred. The record is incredibly heavy, it has a destructive and devastating effect. No unnecessary things but straightforward cutting of the ax into your head. For me personally, this album is a big surprise and I dose it into my veins more and more often. Once you will find my coffin after the years, this CD will lie beside my rotten corpse. Massacre! Hell! Death! A great album full of cold, dust and dark energy!

Tracklist:
01 It Came Back
02 Involuntarily Cremated
03 Hounded And Hanged
04 Voices From The Beyond
05 The Vitiated Breed
06 Blessed Mutilation
07 Crawling In And Out Of Death
08 The Crypt Of The Stifled
09 Facial Defleshing
10 Mutation Amputation
11 Drenched In Battery Acid
12 Maim

band:
Arvid Sjödin - vocals, guitars
Isak Ekström -guitars
Jesper Ojala - drums
Andreas Hörmark - bass

čtvrtek 19. dubna 2018

Recenze/review - HELLFIRE DEATHCULT - Black Death Terroristic Onslaught (2018)


HELLFIRE DEATHCULT - Black Death Terroristic Onslaught
CD 2018, Deathrune Records

 Absolutní devastace svatých ostatků. Rouhání za zvuků nihilistických výkřiků mučených obětí. Zvukový chaos a absolutně nestravitelný black death metal. Představte si smečku rozzuřených šílenců, kteří vnikli do podzemí zadním vchodem, aby ničili poslední zbytky zohavených těl. Oči obrácené v sloup, kruté výkřiky plné smrtelné křeče. Extrémní zážitek pro pár vyvolených. Na novinku amerických HELLFIRE DEATHCULT lze nahlížet různými způsoby. Ze všech jde strach.

 Během prvního poslechu jsem chtěl novinku vypnout a odložit. Jenže hudební zlo je, stejně jako to reálné, tolik přitažlivé. Představte si zeď, postavenou z kamení, špíny, krve a utrpení. Padá přímo na vás. Bez slitování, bez jakéhokoliv záblesku světla. Dusíte se tmou a zcela nepřehlednými riffy. Inspirováni ARCHGOAT, PSEUDOGOD, BLASPHEMY, TEITANBLOOD, PROCLAMATION, IMPETIOUS RITUAL a dalšími prokletci, vyvrhli na onen svět skladby, u kterých vám začnou uši hnisat bolestí.


Zvukově mokvající album nejvíc asi připomíná mučení nevinných. Nečekejte žádné slitování, natož pak alespoň chvilkové nadechnutí. Jedná se o jednolitý celek, poselství z druhé strany, které mnozí z nás nepochopí. Není to ani účelem. Beru do rukou rezavý nůž a provádím krvavé úkony na svém vlastním těle. Ano, tato deska je hlavně o bolesti, strachu a šílenství. Je rouhavá, nepřehledná, jde za hranice vnímatelnosti. Připadám si jako ve středověkém vězení, kde trpím na obráceném kříži. Jen místo rozžhaveného železa cítím na svém těle hudbu HELLFIRE DEATHCULT. Má krev se sráží v černých kruzích. Opakuji temnou mantru, následujte mě do říše samotného Satana. Nevím, kolik z vás "Black Death Terroristic Onslaught" ustojí, ale já ho považuji za ďáblův plivanec do tváře všem pochybovačům. Koneckonců, na peklo věřit nemusíte, i když je v každém z nás. Nihilistická ozvěna ze záhrobí. Zhudebněné zlo. Inferno a smrt! Velmi dobře!


sumarizace:

HELLFIRE DEATHCULT na své druhé dlouhohrající desce působí jako vyslanci temnot! Album připomíná ozvěny ze samotného podsvětí. Nihilisticky znějící motivy, chorobný vokál, smrt ve vašich očích. Všechno tohle na novince naleznete. Doslova mě fascinuje zlá a ošklivá nálada celé nahrávky. Takhle nějak si představuji, že zní samotné peklo. HELLFIRE DEATHCULT se pohybují na hranici mezi naším a oním světem s morbidní elegancí. Hudba zde připomíná zápach zahnívajícího masa, zákeřnou nemoc, po které začnete hnisat zaživa. Je jako prasklý vřed, plný špíny a zkažené krve. Death metal, který vás přenese do záhrobí! Absolutní inferno! 




Asphyx says:

HELLFIRE DEATHCULT are on their second full-length album like envois of darkness! The album recalls the echoes from the underworld itself. Nihilistic sounding themes, morbid vocals, death in your eyes. All these can you find on the new album. I'm fascinated by bad and ugly mood of the record. This is how I imagine sounds of hell. HELLFIRE DEATHCULT move on the border between our and other world with morbid elegance. The music here reminds the smell of rotting meat, insidious disease, because of you start to fester alive. It's like a ruptured ulcer, full of dirt and rotten blood. Death metal, which takes you to Hades! Absolute inferno!

Tracklist:
1.Black Congregation Ov Sepulchral Darkness
2.Holocaustic Warfront
3.Satanic Nuclear Devasation
4.Death Conquers All
5.Bestial Invocation Ov War
6.Blood Lust Ritual
7.Terroristic Onslaught
8.Hellstrom Chaos Battalion
9.Baptized By Hellfire
10.Anti God Kommando
11.Triumphant Death March

band:
Perverse Ritual Necromancer - Militant Heretic Commands Ov Armageddon & Infernal Thundering Chaos
Apocalyptic Genocidal Desecrator - 7 Headed Annihilation Ov The Holy Trinity
Warhammer Sodomizer - Black Death Battalion Ov The Apocalypse

http://www.deathrune-records.com/

Recenze/review - EXORCIZPHOBIA - About Us Without Us (2018)


EXORCIZPHOBIA - About Us Without Us
CD 2018, Support Underground

 for english please scroll down

 Když se po výbuchu v muničním skladu usadil prach, chvilku jsem neslyšel. Třeštila mi hlava, z uší stříkala krev. Kolem se povalovala těla mých kolegů a než mi došlo jaké mám štěstí, že jsem přežil, uplynula celkem dlouhá doba. Na jiskřivou atmosféru, plnou doslova hmatatelné energie, jsem si vzpomněl i při poslechu nového alba thrashových maniaků EXORCIZPHOBIA.

 Přiznávám, rovnou a bez mučení, že předchozí tvorba téhle smečky mi zůstala spíše utajena. Většinou mi vadil zvuk. V něm udělali pánové asi největší kus práce. Letos je krásně čitelný, přesto bolestivě řezavý. Přesně takto to má být. Trošku mě zpočátku zarazil motiv obalu, ale nakonec jsme si "zvykl". Aspoň si jej budu pamatovat. A hudba? Je znát, že se kapela postupně vyvíjí, má jasný cíl a směřování. Hrát poctivý thrash metal klasického střihu. Nic nového v muničním skladu, ale je cítit, že se EXORCIZPHOBIA snaží o vlastní rukopis.



Z "About Us Without Us" je samozřejmě cítit inspirace SUICIDAL TENDENCIS, VOIVOD (v několika momentech slyším i PANTERU, SACRECH REICH, ANTHRAX). Je to hodně frázováním zpěváka, barvou jeho hlasu, ale i přístupem celé kapely. Líbí se mi, že ze skladeb cítím takový ten poctivý thrashový feeling. Odhodlání, neurvalost, ale i řemeslná zručnost dělají z desky velmi chutnou krmi. Člověk se sice musí odpoutat od zmiňovaných vzorů, ale jinak považuji album za opravdu zdařilé. Troufám si tvrdit, že nejen na české poměry. Vždycky budu víc oceňovat nadšení a energii, před technickými finesami. EXORCIZPHOBIA zkrátka naběhli k nám, do thrash metalového skladu, vhodili dovnitř odjištěný granát narvaný střepinami, střelným prachem a pravým metalem. Víc nechci a ani nepotřebuji. Důležitý je výsledek a ten je velmi dobrý. Koneckonců, neznám nic lepšího, než být rozstřelený po zdech. Thrash!



Asphyx says:

When the dust was settled down after the explosion in the ammunition dump, I did not hear anything in a while. My head was like in fire and the blood was spilling out of my ears. The bodies of my colleagues were lying around me, and it took a long time what I realized how lucky I had when I survived. During the listening to the new album of thrash maniacs EXORCIZPHOBIA I remember that atmosphere full of literally tangible energy. 

I confess, straightforward without torture, the previous work of this band has remained hidden to me. Most of the time I was not satisfied with the sound. It was probably the biggest step concerning the new record. This year the sound is beautifully legible, yet painfully rough at the same time. That's exactly how it should be. At the beginning, I was a little bit surprised by the album cover, but after that, I “used to” for it. At least I will memorize it. And music? It is obvious that the band gradually evolves, has a clear aim and direction – to play honest thrash metal in the classically way. Nothing new in the ammunition dump, but EXORCIPHOBIA is trying to develop its own handwriting.


Of course, the album "About Us without Us" is apparently inspired by SUICIDAL TENDENCIES, VOIVOD (sometimes I hear even PANTERA, SACRECH REICH, ANTHRAX ). Mostly it's caused by the vocalist phrasing, the color of his voice, but also the whole band's approach. I like the fact that I feel let’s say honest thrash metal feeling from the songs. Resoluteness, brutality, as well as technical ability, make the record very tasty. Although, the man have to break away the aforementioned idols, but anyway I consider this album as very successful. I dare to say that not only to the Czech conditions. I will always appreciate enthusiasm and energy more than technical demandingness. EXORCIZPHOBIA just came to us, into the thrash metal warehouse, threw inside a hand grenade full of shards, gunpowder and the true metal. I do not want more and I do not even need more. The result is important and it is satisfying. After all, I do not imagine anything better than being blown up the walls. Thrash!


tracklist:
Lost Again 
Planet-Penitentiary 
Relationshit 
Gypsy Rock’n’roller 
Beggars Of Today 
Time Does Not Heal 
About Us Without Us 
Just One Shot 
The Rats In The Walls 

band:
Tomáš Skoří Skořepa - kytara, zpěv 
Honza Erben - baskytara 
Ondra Šíma - kytara 
Filip Kudrna - bicí


středa 18. dubna 2018

Recenze/review - NETER - Inferus (2018)


NETER - Inferus
CD 2018, Satanath Records

 Tušil jsem, že se v mém sklepě děje něco podivného. Nemohl jsem spát a pronásledovaly mě šílené noční můry. Také jsem slýchával nářek a bědování. Asi ozvěny starého domu, říkal jsem si. Jenže bylo všechno jinak. Horší, bolestivější. Odhodlal jsem se až po několika měsících a pomalu sestoupil po kamenných schodech dolů. Otevřel jsem těžké kovové dveře a na protější zdi uviděl ukřižovanou mrtvou dívku. Děs v jejích očích žaloval. 

Novinka španělských death metalistů NETER je plná podobných krvavých příběhů. Filozofie smrti, obestřená temnou a zákeřnou hudbou. Naléhavou, zběsilou, maniakální. Inspirovanou u kapel jako MORBID ANGEL, IMMOLATION, DEKAPITATED, NILE, BEHEMOTH. S velmi solidními nápady ve skladbách. Vítejte v pekle!



Na "Inferus" lze samozřejmě nahlížet podobným způsobem jako na většinu dnešních death metalových alb. Ano, NETER nepřinášejí více smrti ani techniky. Ale jejich práce je velmi poctivá, s dobrým zvukem i obalem. Songy vás rozleptají jako ta nejlahodnější kyselina, vokál zasáhne přímo do mozku. Komplikovanost a atmosféra jsou zde dávkovány přesně v tom poctivém poměru, který mám rád. Možná bych snesl ještě víc bolesti, klidně i špíny, ale já do toho nemám kapele co mluvit. Každopádně, jestli máte pocit, že slyšíte i z vašeho sklepa podivné zvuky a nářek, měli byste zbystřit svoji pozornost. Možná i vy jste vyvoleni a stvořeni pro poslech "Inferus". Ruce i nohy vám ztěžknou jako po pořádné dávce morfia. Tohle album chce čas. Smrt si nevybírá! Velmi dobře!




sumarizace:

"Inferus" je velmi propracovaným albem, čerpajícím ze základů death metalu v podobě v jaké ho kdysi hrávali třeba takoví MORBID ANGEL, IMMOLATION, DEKAPITATED, NILE, ale i třeba BEHEMOTH. Pánové se nebojí ani ledových melodií a jako celek mi album opravdu připomíná nějakou hodně zákeřnou a zlou nemoc. Hudba mi kroutí vnitřnostmi, tlačí mi na mozek, dělá se mnou věci, které jste možná zažili jen v těch nejděsivějších snech. Připadám si, jakoby mi kapela vymáchala obličej ve sražené krvi. Z desky je cítit pravá, ryzí oddanost death metalu. Potkává se zde realita s krutostí. Vše je zahrané s inteligencí, syrovostí a špínou ve skladbách. Tohle je obřad, k vyvolání samotné Smrti. Death metalový buldozer, který vám rozdrtí lebky! Velmi dobrá záležitost pro všechny fanoušky morbidní temnoty! 
Asphyx says:


"Inferus" is very worked on album. It is based on the death metal foundations – just like it was played by MORBID ANGEL, IMMOLATION, DEKAPITATED, NILE,  or even BEHEMOTH. These gentlemen are not afraid to play cold melodies and as a whole the album reminds me very bad and evil disease. This music twists my bowels, pushes my brain and makes my body do thing you can only imagine in your worst nightmares. I feel like the band blew my face in blood. From this album you can feel a real, true devotion to death metal. Reality meets cruelty here. Everything is played with intelligence, rawness and dirtiness in those songs. This is a ceremony to invoke death itself. Death metal bulldozer that will crush your skull! Very good thing for all fans of morbid darkness!


Tracklist:
01. The Cords Of Sheol
02. Faceless
03. Rebirth Of The Overthrown 
04. The Pillars Of Heracles
05. Blazing Fallout
06. Atlantis Of The Sands
07. Galvanize
08. Primordial Entity
09. Endemic Warfare
10. The Eye Of Sirius

band:
Manuel Gestoso: Vocals & Guitars -
Andrés Rosales: Bass -
Manuel Sánchez: Guitars -
Luis Ruiz: Drums

Asphyxovy zápisky - Tričko Black Sabbath, které nebylo věčné


Asphyxovy zápisky - Tričko Black Sabbath, které nebylo věčné

Leknul jsem se, nejsem na podobný řeči zvyklý. V bazénu si partička dvacetiletých klučinů zrovna chválila nějaký krémy na holení prsou. Nic proti, prachy se musí točit a reklama vám dneska do hlavy vtluče i co nechcete, ale stejně. Jsem asi už fakt starej, my kecávali o tom, jaká holka má největší kozy. A jak jsem se leknul, asi jsem si chtěl nějak podvědomě chránit zadek, tak se mi na zádech roztrhlo moje snad dvacetileté tričko Black Sabbath. S krucifixem vepředu. Achjo.

Odplavu, obleču se a v tramvaji na mě padne takovej divnej pocit. Triček mám doma přes tři sta, žena mi za ně pořád nadává, není je kam dávat, už je ani nechce žehlit, ale tohle bylo výjimečné. Mám rád staré věci, které vyprávějí/mají svůj příběh. Měl jsem jej na sobě, když se narodily naše děti a já vyjukaný postával před "dopékací místností pro dvojčata" a čekal, až mě vpustí dovnitř. Malý spal na boku jako já, ale dcerunka mě viděla poprvé v životě a rovnou i s nápisem Black Sabbath. Už tenkrát bylo vybledlé, obnošené, bylo věcí, kterou jsem hrozně rád cítil na těle. Přesně definovalo sousloví - padne jako ulité.

Koupeno kdysi v Plzni u Jižního nádraží, v mrňavém kamenném obchodě s hudbou. Prodala mi ho stará mánička, která ještě naivně věřila tomu, že ji prodej muziky uživí. Krámek už dávno zanikl, spousta kamarádů se z Plzně odstěhovala někam do většího světla (jak říkají) a já tu zůstal v tom svém tričku. Pojí se k němu mnoho zážitků. Člověk by nevěřil, kolik lidí ještě dokáže ocenit dobrou hudbu. Snad jen v práci jsem byl občas za černého havrana. Nebo vlastně spíš za netopýra s ukousnutou hlavou.

Od slavnostních příležitostí, přes "stačí do práce", až po "zůstane na doma". Věc, kus tkaniny Made in Germany, prý ještě kvalita. Asi na ty chudáky přistěhovalce v dílně někdo dohlížel, ale tričko vydrželo opravdu dlouho a myslel jsem, že všechno, to už se dnes nevidí snad u ničeho. "Ty posloucháš Black Sabbath, ty vole to je pro hodně starý": řekl mi kdysi na jednom technicko-death metalovém koncertu mladík, který trička s nápisy svých oblíbených kapel nenosí - nepodporuje, protože je to vole komerce. Řekl jsem mu, že ví hovno o co jde a ať si jde po svým. Pomstil se mi tím, že mi napsal na internetu do diskuze pár ošklivých slov a vyhrožoval hrůzostrašnými smajlíky.

Hudba spojuje a na dovolených to bylo hodně znát. Vlasáči celého světa třeba jen ukážou paroháče na pumpě. I v té nejzapadlejší díře vědí, kdo to byl Ozzy. A Tony Iommi. A Paranoid. Potkáváte stejně naladěný lidi, máte hned námět k hovoru, dokonce jsem několikrát dostal třeba slevu. Někdy je zase naopak těžký odpovídat lidem, kteří tohle všechno nezažili - pro ně mám připravenou odpověď, že černá zeštíhluje. U mě obzvlášť.

Psát příběh o obyčejném tričku je v závěru nehorázná blbost. Jenže tak to máte se vším. Někdo uloví, sežere a vysere. Jiný postupně ochutnává, váží si každé chvilky, těší se z hezkých okamžiků. Já vím, že o mě mé děti říkají svým kamarádům, že nejsem jako ostatní tatínkové. Občas si rozpustím vlasy a dělám bububu a metal. Jo a taky jsem pořád nosil to hrozný sepraný tričko. Už ho vyhoď do popelnice, ne v tom se mnou na návštěvu fakt nepůjdeš, máš jich spoustu jiných, hezčích - máma se nezmění. 

Nějak jsem nepodlehl současnému trendu mít pořád všechno nové. Trošku mě děsí všeobecný konzum. Nemám zaplať svatí i nesvatí nedostatek peněz, mohu si dovolit mít rodinu, dopřát nám dobrý a pohodlný život. Zbývá i na muziku a jsem za to vděčný osudu i sám sobě, ale když odejde nějaká má oblíbená věc do věčných lovišť, bývám nesvůj. Nejsem na ně fixován psychicky ani fyzicky, ale chybí mi. Zůstane po nich prázdno.

Domů vkročím s hláškou o tom, že dneska udělám manželce radost. Mám o jedno tričko méně, drahá. Koukne na mě, vidí, že je moje nadšení jen předstírané a pak se pokouší obrovskou díru na zádech zašít. Nejde to. Všechno má svůj vyměřený čas, ani tričko Black Sabbath není věčné. Bohužel. Nové si stejně už kupovat nebudu. Nebylo by to ono. Určitě víte, o čem mluvím.

úterý 17. dubna 2018

Recenze/review - RIVERS OF NIHIL - Where Owls Know My Name (2018)



RIVERS OF NIHIL - Where Owls Know My Name

CD 2018, Metal Blade Records

 Troubit na trumpety by se vám líbilo, co? Tedy vlastně na saxofon. V dnešní době kapely neustále hledají další a další cesty, jak zaujmout. RIVERS OF NIHIL se vydali nelehkou cestou, kdy ohlodali svůj styl na kost a přidali spoustu "nových" vlivů. Kousek thrashe, spousta progrese, hard rock. Natlakované pasáže se střídají s poklidnými (ty mě poměrně nudí, zdržují). Zkrátka a jednoduše, album jako stvořené pro fanoušky FACELESS, FALLUJAH, BETWEEN BURIED AND ME. Moderna, čerpající ale i ze starých učebnic. Nic nového, ale přesto působí album svěže a neotřele. Zajímavý je obal, mrzí mě neskutečně uřvaný zvuk. 




RIVERS OF NIHIL jsou bez debat velmi dobří muzikanti, kteří u hudby přemýšlejí, nechávají se rádi ovlivňovat a nebojí se experimentovat. Mám trošku problém s tím, že mi podobné desky přijdou poměrně roztříštěné. Jakoby byly poskládány z již dříve slyšeného (historie se opravdu opakuje stále dokola) a poslepovány dohromady. Skladby připomínají hru šelmy s obětí. Chvílemi drsnou a krvavou, jindy až milou, teploučkou. Spousta emocí, tuna křiku, ale i zamyšlení (saxofon). Možná bych zrovna od téhle kapely čekal ještě větší odvaz. Fantazii se přece meze nekladou a když už nebýt svázaní, tak pořádně. Celkově je deska velmi pestrá, současná, moderní, neotřelá, zajímavá, tepající, nezařaditelná, akademická. Dalo by se říci, že se jedná v podstatě o vynikající album. Má jen jednu drobnou nevýhodu - vůbec mě nebaví. Nechte si chutnat.




sumarizace:

RIVERS OF NIHIL letos stvořili pořádně technické a progresivní album. Jeden složitý riff střídá druhý, nálada je nelidská, nápady pestré. Američané nahráli rozhodně zajímavou desku, u které nenechali nic náhodě. Na mě osobně je sice něco až příliš komplikované a někdy si dokonce říkám, že to hrají již stroje a ne lidé, ale nahrávku považuji rozhodně za hodnou pozornosti. Techničtěji zaměření fanoušci budou určitě velmi spokojeni. Dostanou přesně tu porci hudby, kterou se rádi proplétají. Kapela kombinuje to nejlepší z progresivního metalu a rocku. Na vstřebání je potřeba určitě spousta času a i po dlouhé době je možno objevovat mnoho nového. Horší je to s touto deskou jako celkem. Album mi přijde poměrně roztříštěné. Složitá rock metalová, technická a progresivní skládanka, která se rozhodně povedla. Jen mě nebaví ji poslouchat.



Asphyx says:

The RIVERS OF NIHIL created very technical and progressive album. There is a lot of complicated riffs, the mood is nonhuman, and ideas are interesting. These American guys recorded very interesting album. For me it´s is maybe too complicated and sometimes it feels like the songs are played by machines, not by humans. However this album is interesting and you should take a look at it. Fans who like more technical music will be satisfied. They will received exact amount of music they like. This band mix the best of progressive metal, and rock. You have to take your time to absorb all of this and even after a long time you would find a lot of new things on this album. However, the problem is the album as a whole. It is dashed. Complicated rock metal technical and progressive puzzle which is very good. I just do not enjoy listening to her.



Tracklist:
01. Cancer / Moonspeak
02. The Silent Life
03. A Home
04. Old Nothing
05. Subtle Change (Including the Forest of Transition and Dissatisfaction Dance)
06. Terrestria III: Wither
07. Hollow
08. Death Is Real
09. Where Owls Know My Name
10. Capricorn / Agoratopia

band:
Jake Dieffenbach - Vocals
Brody Uttley - Guitar
Jon Topore- Guitar
Adam Biggs - Bass/Vocals
Jared Klein- Drums

Recenze/review - MONOTHEIST - Scourge (2018)


MONOTHEIST - Scourge
CD 2018, Prosthetic Records

 Horský potok, plný studené vody a krve. List padající pomalu ze stromu. Rozkládající se tělo rozsápané dravcem. Mnohovrstevnatost barev, pocitů, snění i bdění zároveň. Hra kočky s myší. Příjemná bolest zabalená do hudby. Ano, tohle všechno z novinky amerických death metalistů MONOTHEIST slyším. Už jen obal vypovídá mnohé. Pojďte se vydat na dlouhý výlet po hvězdách.

 MONOTHEIST hrají muziku inspirovanou třeba takovými SUFFOCATION, BEYOND CREATION, případně DEATH ("Symbolic"). Nebojí se lehce experimentovat. Hrát si s melodiemi i náladami. Výsledkem je album, které působí velmi pozitivně, příjemně.


"Scourge" je vznešenou nahrávkou. Silnou a přívětivou. Všechny skladby si plynou jakoby bezstarostně, na pilu se zatlačí jen někdy. Nejvíce se mi osvědčil poslech jako "kulisa". Tématem textů je filozofie a kapelu lze zařadit mezi křesťanský metal. Možná mi chybí trošku víc špíny, bolestivých míst. Správný smrtící kov má podle mě pořádně drásat a to se zde zase tolik neděje. To ale nic nemění na tom, že se mi album dostalo pod kůži, usadilo se mi v hlavě a podmanilo si mě. Není v ničem nové, ani převratné, ale je velmi dobrým společníkem. Pokud vás na metalu zajímají hlavně pocity a emoce, tak neváhejte. Tolik pestrosti a citu pro "skládání" se slyší málokdy. Chtěli jste umět přeložit slova, která šepotají stromy na hřbitově? Máte možnost. Progresivní death metal vysoké kvality!


sumarizace:

Americká, progresivní death metalová kapela MONOTHEIST, je skupinou, ze které doslova tryská talent na všechny strany. Jejich nové album "Scourge" je po okraj narvané nápady, energií a tlakem. Pokud rádi u hudby přemýšlíte a ochutnáváte z pestré palety bohatého talíře extrémního metalu, bude vám určitě chutnat. Fascinuje mě lehkost a samozřejmost, s jakou je album nahrané. Poslech je srovnatelný s pohledem do kaleidoskopu. Pestré riffy, maniakální bicí a všemu nasazuje korunu vokál, vytažený až odněkud ze samého nitra. Songy působí velmi vyrovnaně, chutně, naléhavě a přesto jsou až uklidňující. Deska se tak pro mě stává jakousi meditací. Progresivní death metal, který připomíná průlet vesmírem. Velmi dobrá záležitost. Doporučuji!

Asphyx says:

Talent gushing right and left, this is the USA, progressive death metal band MONOTHEIST. Their new album "Scourge" is to the brim full of ideas, energy and pressure. If you like thinking by listening and tasting from a variet range of rich menu of extreme metal, you will definitely like it. I am fascinated by the lightness and obviousness the album is recorded. Listening is comparable with the view into a kaleidoscope. Colourful riffs, maniacal drums and vocals, pulled up from somewhere inside. Songs are tasty, urgently, however, relaxing. The album is for me a kind of meditation. Progressive death metal, resembling the flight through the universe. Very good stuff! I recommend!




Tracklist:
1. The Grey King
2. The Great Chain At The Neck Of The Earth
3. Mark Of The Beast I: The Image (Prelude)
4. Mark Of The Beast II: Scion Of Darkness
5. Infinite Wisdom
6. Desolate, It Mourns Before Me
7. Abominable Acts
8. Scourge


band:

pondělí 16. dubna 2018

DEADLY STORM SUPPORT - BLAZE BAYLEY - Šeříkovka, Plzeň - Šeříkovka - 28. 4. 2018

Recenze/review - LECHEROUS NOCTURNE - Occultaclysmic (2018)


LECHEROUS NOCTURNE - Occultaclysmic
CD 2018, Willowtip Records

 Strach a obavy. Neodbytná úzkost. Nemůžeš ani vstát a fungovat. Pořád ti to hlodá v hlavě. Noční můra, realita nebo sen. Kdo ví? Pořád tě sledují. Dostali se ti do hlavy. Už dávno. Chceš se ztratit, rozplynout. Být neviditelný. Kde je tenká hranice mezi normálností a šílenstvím? 

 Dnešní uspěchaná doba je pro různé psychické problémy doslova živnou půdou. Kapely jako LECHEROUS NOCTURNE vám od nich mohou pomoci nebo je ještě víc prohloubit. Jsou totiž natolik extrémní a složití, že jsou v mnohém už za hranicí vstřebatelnosti. Technický death metal zahraný se závodní rychlostí. Perfektní výkony muzikantů. Lehké posouvání hranic. Smrt, temnota, chaos. 



"Occultaclysmic" je pokračováním odkazu skupin jako SUFFOCATION, ORIGIN, HATE ETERNAL, NILE. Samozřejmě, s vlastním rukopisem a postupy. Kapela na posluchače během celé desky vyvíjí neskutečný tlak. Oddych nehledejte. Jedná se spíše o těžko stravitelnou a pro spoustu z vás monotónní smršť zahuštěné shnilé krve. Komplikovanost, řezavost, absolutně nekompromisní materiál. Necelých čtyřicet minut je možná až moc, ale příznivci tohoto stylu budou určitě spokojeni. Osobně mám u podobných desek trošku problém s tím, že se mi vše slévá v jeden celek. Možná mi chybí trošku víc živelnosti, živočišnosti. Mám raději, když z hudby cítím, že za ní stojí lidé. LECHEROUS NOCTURNE jsou spíše perfektně seřízený stroj na zabíjení. Je jen na vás, zda mu podlehnete. Velmi extrémní technický death metal, který vám nedá vydechnout.


sumarizace:

LECHEROUS NOCTURNE  nahráli velmi kruté, krvavé album. Pokud byste dnes hledali technický brutal death metalovou kapelu, která se nebojí pořádně říznout do masa a zároveň hraje zajímavě, pak jste tady správně. "Occultaclysmic" je albem, které bolí, je nezvykle pestré a velmi dynamické zároveň. Fanoušci stylu by měli zbystřit svoji pozornost, protože tady se odehrávají pořádně „hnusná“ hudební jatka. Američané moc dobře vědí, jak složit dobrou skladbu. Prohrabují se hromadami mrtvol s velkým citem pro věc. Muzika je zde velmi ošklivá, šílená a připomíná záběry z vivisekce. Pokud bych měl letos někomu doporučit kapelu, která nahrála velmi dobré technické brutal death metalové album, byli by to rozhodně LECHEROUS NOCTURNE! Tihle patologové opravdu moc dobře vědí, jak se dělá dobrá práce. Deska, která vám shnije v přehrávačích!

Asphyx says:

LECHEROUS NOCTURNE  recorded a very cruel, bloody album. If you are looking for a slamming brutal death metal band that isn't scared to cut into meat and is playing interesting as well, so you're right here. "Occultaclysmic" is an album that hurts, it's unusually colourful and very dynamic at the same time. Fans of the style should sit up their attention, because here are played very “ugly” music massacre. The Americans know very well how to compose a good song. The music here is very ugly, crazy and reminds images of autopsy. If I would recommend someone a band this year, that recorded a very good slamming brutal death metal album, it would be definitely LECHEROUS NOCTURNE! These pathologists really know very well how to do a good job. Album, that will rot in yours CD players!

Recenze/review - SUUM - Buried into the Grave (2018)


SUUM - Buried into the Grave
CD, TAPE 2018, Endless Winter, Hellas Records

 Všimli jste si, že květiny na hřbitově jinak voní? Jakoby do nich byly otisknuty příběhy všech zemřelých. Schválně, zkuste si někdy sednout na lavičku, hned pod kříž Ježíše Krista. Sledujte shrbené postavy pozůstalých, nasávejte atmosféru místa, kde nakonec všichni spočineme. Všimněte si, že některé náhrobky jsou nahlodány zubem času. Počítejte věk na kamenných deskách. Kdy přijde náš čas?

 Nová deska italských doomařů SUUM ve mě evokovala podobné myšlenky. Jejich album "Buried into the Grave" mě v myšlenkách opravdu přeneslo na starý, polozapomenutý hřbitov někde v horách. Malá márnice, zvon umíráček a tichá rakev právě zajíždějící do země. Průvod plačících. Tradice, upřímnost, jadrnost a zemitost. Tohle všechno z jejich hudby cítím.



Co se týká hudební náplně, tak není album "Buried into the Grave" vlastně vůbec ničím nové. Cítím zde vlivy CANDLEMASS, TROUBLE, PENTAGRAM, CATHEDRAL, SAINT VITUS, FORSAKEN, chvílemi snad i BLACK SABBATH. Nijak mi to nevadí, pánové totiž dokázali dát do starého klasického doomu i kus sebe samých. Novinka se opravdu velmi dobře poslouchá, uklidňuje mě, zároveň jitří moji mysl. U hudby je hodně důležité, zda je zahraná srdcem a u SUUM je jasně vidět, jak je baví hrát. Vypadá to, že jsme naladěni na stejných vlnách. O zvuku ani obalu netřeba hovořit, obojí je v nejlepším pořádku. Až budou jednou rozhazovat můj prach na rozptylové louce,  tak si na SUUM určitě vzpomenu. Jsou pro mě důkazem, že odkaz poctivého smutku ještě žije, doutná, pálí. Chladná a studená nahrávka, která vám bude velmi příjemným průvodcem při umírání.  


sumarizace:

Odložte všechny nedůležité věci, odhalte svoji mysl, uklidněte svoje duše. Jsou tady SUUM a jejich nová letošní kompilace smutných písní. Okultní doom metal v jejich podání je velmi chladný, smutný a pojednává o posledních věcech člověka. Klasické songy, tradiční studená atmosféra. Nahrávku bych doporučil všem, kteří rádi tráví dlouhé hodiny na hřbitovních cestách. Pečlivě vystavěné skladby pomalu gradují, hlas preluduje jako kněz při poslední modlitbě. Slyším zase zvony! Kdo bude další na řadě? Všichni tam, do země stínů, jednou musíme a SUUM nás na to připraví opravdu velmi dobře. Pokud milujete podzim, sychravé počasí, mráz zalezlý někde v kostech, padající a umírající listí, budete s "Buried into the Grave" trávit určitě dlouhé chvíle. Vítejte na pohřební hostině, podávána bude nová deska SUUM.


Asphyx says:

Put away all your trivial duties, unfold your minds and keep calm your souls. The SUUM is here with its new compilation of sad songs. Occult doom metal in this delivery is very cold, sad and it tells a story about the last things of a man. The classic songs, traditional cold atmosphere. I would suggest this record to people who like to spend long hours on grave trails. These songs are accurately build and they slowly rise, the voice preludize like a priest during the last prayer. I can hear the bells! Who is the next in line? Everyone has to go to the land of shadows someday and the SUUM prepares us very good for it. If you love autumn, rainy weather, cold inside of your bones, falling and dying leaves, you will spend a lot of time with the "Buried into the Grave". Welcome to the funeral dinner where the new album by SUUM is served.

band:
Mark Wolf - Vocals
Painkiller - Guitars
Marcas - Bass
Rick - Drums

A few questions - interview with doom metal band from Italy - SUUM.


A few questions – interview with doom metal band from Italy - SUUM.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.? 

Mark Wolf: Ciao! The band was founded in 2017 , it all started during a Pentagram show in Rome. All members in the band are Doom maniacs from many years, so we decided to found it, Suum are : Rick – Drums, Painkiller – Guitars, Marcas – Bass, Mark Wolf – vocals.

Suum were born with the intention to play Doom Metal, Doom for the Doomed, nothing else.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Mark Wolf: Buried Into The Grave has been recorder at Devil's Mark studio, in Rome, the recording sessions were very fast (two days), we wanted to get a sound very close to what we are in our live shows. 

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Mark Wolf: Endless Winter released 300 copies , Hellas Records 100 tapes.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

Mark Wolf: With the use of the metaphors we describe the horror that surrounds us every day. The Lyrics also deal with themes close to occultism and mysticism.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

Mark Wolf: Logo was created by Painkiller, our riffman, the graphics too. Website was created by me. We think social networks are important but not fundamental, they must be used in the right way, the most important thing must be the music and the message you want to spread.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Mark Wolf: Endless Winter for the cd version, Hellas Records for the tape version.

We decided to collaborate with them because they are serious people who do their job with passion, this is a very important thing for us.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Mark Wolf: Well, we pay tribute to all great Doom masters, we are not innovators, we don't invent anything, we want to play only Doom metal with the right attitude.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Mark Wolf: We sent the promo only to Endless Winter and Hellas Records, they were immediately interested and enthusiastic, so we decided to sign, all very fast and unexspected.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

Mark Wolf: We were born a few months ago but we immediately got live gigs, we played at Stoner Night in Rome, Doom Over Florence II edition in Tuscany, Doom's day Survivors fest in Milan and we are closing other agreements in these days. 

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Mark Wolf: What we want is to play a lot and everywhere, we do not want to get success or something like that , in my opinion Doom needs to stay in the depths of the rock/metal scene .

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Mark Wolf: You can find us on Facebook: https://www.facebook.com/suumdoom/


But we hope to meet all of you at live shows for some beer

Thanx for the interview.

Mark Wolf: Thank you mate and DOOM ON!

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine