středa 24. května 2017

Recenze/review - MORBITORY - Into the Morbitory (2016)


MORBITORY - Into the Morbitory
12" vinyl 2016, Bret Hard Records


Nejraději mám staré dubové rakve. Jsou sice těžší, ale o to víc fortelnější. Poslední dobou pohřbívám každý den, nevím co se to mezi smrtelníky děje. Spousta z nich chce ušetřit, ale vězte, že tělo se pak o to rychleji rozloží. Je to jako zákon. Pravý, poctivý zákon death metalu.

MORBITORY pocházejí z Německa a jsou jasným důkazem toho, že záhrobí opravdu existuje. Jejich smrtící kov vychází ze samých základů death metalu a je v něm možno zaslechnout jak vlivy severské školy (GRAVE, NIHILIST), tak kontinentální (PESTILENCE, MERCYLESS, ASPHYX). Jedná se o EP, které musí potěšit snad každého nefalšovaného hrobníka. Házím hlínu na rakve už dlouhou dobu a podobné desky jsou pro mě vždy skvělým balzámem na moji černou duši.



Z "Into the Morbitory" je cítit tolik chtěná nálada starých pohřebišť. Skladby jsou neučesané, zvukově špinavé, hlas morbidní a celková atmosféra stísněná, jako po okraj naplněná márnice. Dávám si desku stále dokola a s chutí. Obdivuji prach usazený v riffech, všude přítomnou smrt i pavučiny, kterými je doslova opletená. Tohle není ani tak album, jako spíše návštěva starodávné kostnice, kde jsou dlouhá léta uchováváni všichni prokletí. MORBITORY loni vydali album, které dokáže roztančit i ty nejshnilejší nebožtíky. Rakve pukají tlakem, všude je cítit prašivina. Tohle je reálný, pravý a poctivý death metal! Skvělá nahrávka pro všechny ctitele dávných death metalových časů! Smrt! Skvěle!



sumarizace:

Loňská novinka německých MORBITORY v sobě obsahuje všechno potřebné pro to, aby byly otevřeny dveře do podsvětí. Skvělé plesnivé riffy, morbidní vokál a atmosféra plná tmy, dělají z tohoto alba povinnost pro všechny fanoušky reálného pravého death metalu. Devadesátá léta minulého století opět ožívají plnou silou. Svět je při poslechu temný, studený a zlý. Vítejte na old schoolovém večírku. Podávat se budou dávné postupy, hnis a prašivina. Album se povedlo. Má v sobě určitou jiskru, která jej odlišuje od stovky podobných. Jsme prach a v prach se proměníme! Pokud máte chuť na pořádnou porci prašiviny, "Into the Morbitory" je pro vás více než vhodným albem. Death metalová nahrávka, která otevírá víka od starých rakví! Skvělá hrobnická práce! 



Asphyx says:

Last year's news of Germany MORBITORY contains everything necessary for opening the door to the underworld. Moldy great riffs, morbid vocals and the atmosphere full of darkness make from this album some duty for all fans of real true death metal. The nineties of the last century come alive with full power once again. When I'm listening the world is dark, cold and evil. Welcome to the old school party. It will be served ancient procedures, pus and scab. The album has done well. It has a certain spark that makes it different from the hundreds similar. We are dust and to dust we will transform! If you fancy a big amount of scabies, "Into the Morbitory" is for you more than a good album. Death metal record, which opens the lids of the old coffins! Great gravedigger job!


tracklist:
1. Into The Morbitory
2. Tales Of The Dead
3. House Of Monstrostiy
4. White Mask5
5. Screams Of Horror
6. Angelgrinder


band:

Asphyxovy zápisky - Něco málo o ženách, o jaru a tak trošku i o metalu...


Úvod:

Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit.
----------------------------------------

Měl jsem ve svém životě problémy s mnohým. Párkrát jsem málem umřel, mé zdraví nebývalo nejlepší, několikrát jsem byl na dně i psychicky, ale pokaždé jsem měl obrovské štěstí na ženské.

Nevím čím to je, možná proto, že jsem se narodil mladé mámě, s kterou jsem poprvé maturoval v půlročním těhotenství. Otec na vojně, daleko na Slovensku, s prodlouženou službou, protože prohodil nějakého plukovníka výlohou. Viděl jsem ho poprvé ve dvou letech. 

Kolem mě samé šušňavé tetičky, babičky, já prvorozený, buclatý, pak s ofinou ostříhanou dle kastrolu, se svetrem pro slušňáky a kostěnými brýlemi, které se před pár lety zase dostaly do módy. Šprťák na základce, miláček každé paní učitelky. Prabáby s otevřenou náručí, nikde v dohledu nějaká zlá, tupá, či dokonce kráva. Říká se tomu štěstí. Prozřel jsem až na brigádách, kde jsem poprvé potkal i ženské s haštěřivou povahou, nechutné, ne-dámy. Byl jsem v šoku a stejně mě měly rády. Ani nevím, čím jsem si to zasloužil. 

Pak, narvaný testosteronem, jsem začal na všechny koukat trošku jinak, lehce pokřiveně s erotikou v hlavě. Začaly se mi líbit ty cizí, přitažlivé, milé, záhadné, rozevláté, vždy černovlasé nebo blonďaté, sem tam zrzečka, ale hlavně úsměv a chůze. "Když je holka milá a nemá v hlavě nasráno, tak ji odpustíš i spoustu špíčků": říkával můj děda a já se ve svých čtrnácti poprvé "neovládl" u chalupy na seníku. 

Byla krásná, strávili jsme spolu celé dětství a vždycky lezla na stromy lépe než já. Ani mi nevadil její věk, o pár let navíc - vždyť co může být lepšího. Byla na mě hrozně hodná a dodnes, když se s touhle poměrně známou malířkou potkáme, usmíváme se na sebe jako dvě objevující děti, kterými jsme tenkrát byly.

Svoji první dívku života jsem potkal pár let poté a ihned propadl jejímu kouzlu. Krásně se vlnila a já nechápal, proč se zrovna ke mě, obrýlenému džínovému metalovému vágusovi, tak hezky tulí tolik líbezná holka. Možná to povídání, to souznění ve všem možném, nevím. Jsou věci, které na světě nepochopíte. Jen víte, že jsou správně a měly se stát. A já i ona jsme si mysleli, že je to navždy. Nebylo. To osud, ta kurva neskutečná, tady nechal jen mě, abych se pak několik let pinožil, lízal veškerou špínu světa a sebe - ničil se.

Má druhá, blonďatá bohyně, je se mnou pořád. Potkal jsem ji ve vlaku, nejdříve ji neměl moc rád a ona mě též a potom zase přišlo souznění. Bylo to po několika letech, kdy jsme s "kamarádem" měli kartotéku, kdo dostane do postele víc ženských. Brali jsme všechny, co přišly pod ruku a snažili se tím zničit běsy, které nám hlodaly v hlavě.

Vzal jsem si jí, ženu mou, milovanou a trpělivou. Ona je ta, která dokáže poslouchat mé nevrlosti, nálady, je taky metal a povila se mnou ještě navíc, jako nějaký božský dar z nebes, dvě překrásné děti. Kluka, se kterým jsme kamarádi, je jako já - on má ale ty kukadla a už teď po něm holčičky zírají s milým úsměvem a chtějí si s ním povídat. A potom dceru - já najednou konečně vidím ženy taky trošku z jiného pohledu - moje nejkrásnější princezna, která jednou podle mě bude posuzovat všechny své budoucí kluky. Občas už vystrkuje růžky a já kupuji vidle, protože ji samozřejmě lehko určitě nedám. Jo, na tohle budu hroznej, to už vím teď.

Chodím si ulicí, sleduji jarní odhalování jako každý normální chlap. Sestřičky v bílých uniformách - těsně nad kolena, dělnice, které v montérkách vypadají všechny stejně a odpoledne po šichtě doslova rozkvetou. Občas musím odvracet zrak, abych nebyl za úchyla, jenže člověku to samozřejmě nedá. Cítím ve vzduchu jaro, mžourám nad zadečky narvanými v přistřižených a děravých džínách - jestli mám na světě nějakou úchylku, tak tady se přiznávám, asi to je díky metalu a dávno zakořeněné představě, že tohle je přesně to pravé. 

A nejlepší jsou stejně šaty, protože ty dělají nejvíc ženu ženou a zvýrazňují to, co máme tolik rádi. Přijde první metalový festival a já stojím chvilku bokem. Brouzdají, procházejí se černo modré dívky, dámy, paní a tláskají v těžkých botách bahnem. Urousané, s lebkami na prsou. Jsou v té chvíli vílami, tančícími za rytmu drsných melodií a já mám sto chutí se ztratit ve všech jejich náručích. Říkám jim to a ony pak mají úsměvy, které mě provázejí mnohdy ještě několik měsíců poté. Chtěl bych je všechny, vstupují mi do snů, ale nejde to, mám tu svoji jedinou nejlepší a taky bych od ní mohl dostat do huby.

Člověk má chuť říct něco patetického, když potká během jednoho dne tolik hezkých dívek, a poděkovat za to že jsou - existují, jenže nemůže, protože je za drsoně a musí si zachovávat dekorum. A tak mu jak hebké stíny jen kráčí všechny kolem do rytmu hudby ve sluchátkách - desítky nohou - baculatých, dlouhých i s drobným cupitáním. Vlasy vlají, když vítr šumí ulicemi a já se zase zasním. Poprsí vyztužená i lehce povislá, stařeny s moudrým obličejem, které nezahořkly.

Už se vidím, jako dědeček prasáček, co na jaře pomlaskne zálibně, ale spíš aby se neřeklo, protože se všechna erotika dávno vytratí a budu pořád jakože chlap. Budu vzpomínat u červeného vína, které chci začít pít až kousek nad hrobem. Kruh se uzavře, ale pořád se budu těšit na květnové dívky, na něco málo, co mi zůstane v hlavě o ženách.

Je to tak po věky věků, ale přesto jiné, protože moje. Moje radost, že je jaro, slunce, první bouřky, toulání lesem, vše je stejně podbízivé jako vrtivá sukně kroužící kolem stehen. Stačí letmé zahlédnutí kousku nahé kůže a člověk má tu vzpomínku otisknutou na nějaký čas do hlavy jako lechtivý sexy sen. Už aby byl večer, už aby se setmělo a mohl jsem se přitulit doma k té mé v šerosvitu. V ženách se nevyznám, ani s nimi neumím moc mluvit, ale takhle na jaře ani tolik nemusím. Jednou se v prach proměním, ale než se tak stane, tak chci tohle všechno znovu a znovu zažívat, vychutnávat, nasávat, hltat, být toho součástí.

Cítíte také to chvění, tu šepotavou krásu? Zvedněte hlavu, vypněte hruď, přidejte do kroku. Vidíte tamhle tu brunetku, na co asi myslí? Ten úsměv, ty vlasy, ta chůze - buďte opatrní, ať to nepokazíte. Přidávám hlasitost do uší a jdu dál. Jsem pořád šťastný chlap - protože je jaro, poslouchám metal a hlavně - ženy doma, ženy venku, ženy v práci, ženy na koncertě, ženy všude. 

úterý 23. května 2017

Recenze/review - PHRENELITH - Desolate Endscape (2017)


PHRENELITH - Desolate Endscape
CD 2017, Dark Descent Records

Tam někde v Dánsku, v nekonečných stokách města Copenhagen  se začalo cosi v krvavém bahně hýbat. Nejdříve to připomínalo zmutovaného ještěra, místní vyprávěli zkazky o mrtvém kostelníkovi, ale pravda je jiná, syrovější a ošklivější. K ne-životu se probudilo monstrum o hodně krvelačnější, temnější, krutější -  kapela PHRENELITH.

Dánští tmáři hrají černočerný death metal, sem tam se shnilými doomovými vsuvkami. Jsou oškliví, nestravitelní, prašiví a ještě ke všemu zapáchají na sto honů sírou. Smíchejte INCANTATION, přidejte špetku DISMA, DEAD CONGREGATION, FUNEBRARUM, FATHER BEFOULED, UNDERGANG a zahalte vše do nepropustného pláště z nenávisti. Výsledkem je samozřejmě album "Desolate Endscape". Nechte si chutnat! Jen pozor, ať se nezadusíte.



"Desolate Endscape" se kolem vás bude nejdřív plazit pomalu, s jedovatým rozeklaným jazykem v tlamě. Ovine se mezi nohama, s chladným tělem. Uhrane vás, postupně pohltí. Pro poslech to chce klid, tmu v pokoji i v srdci. Otevřete okno a ona ta šedočerná energie přijde. PHRENELITH jsou našeptávači špatných činů. Čas s nimi strávený je močálovitě hnisající, bořící se a obepínající. Bolí mě hlava, zpomaluje se dech. Hybernuji v ledové říši tajemna. Ano, tohle je old school death metal vycházející ze samé podstaty stylu. Cítíte ten nasládlý pach rozkládajících se těl? Nebojte se toho, vždyť smrt je tolik krásná! Dánové o tom vědí své. Smrtící kov, který působí jako zákeřný jed. Vynikající!



sumarizace:

PHRENELITH letos přišli s hudbou, která splňuje všechny moje požadavky na poctivý, reálný old school death metal. Jejich nahrávka je plná neskutečné černé energie. Hroby se otvírají, zvony zvoní umíráček. "Desolate Endscape" může být klidně soundrackem pro vaší poslední cestu. Podzemí opět ožilo a vyslalo na náš svět posly apokalypsy. Mrtví mi jdou po krku a zlo je cítit všude kolem. Death metal je zde starý a plesnivý a nepostrádá obrovskou dávku naléhavosti. Připadám si, jako bych ležel při okultním obřadu na oltáři smrti a byl navěky obětován. Člověk se při poslechu stává morbidním básníkem, tulákem po záhrobí. Přiznávám se bez mučení. Album mě neskutečně rozsekalo a stalo se mým průvodcem na onom světě. Zapalte svíce, exhumujte starý poctivý death metal! Doporučuji! Vynikající temný old school death metal!



Asphyx says:

PHRENELITH come this year with music fulfilling all my requirements for honest, real old school death metal. Their record is full of unreal black energy. The tombs were opened, bells ringing the death knell. "Desolate Endscape" may be the soundtrack to your last trip. Underground came alive again and sent messengers of apocalypse to our world . Deads are hunting me and the evil is everywhere. Death metal here is old and moldy and doesn't miss a huge amount of urgency. I feel like I was lying at an occult ritual on the altar of death and I was forever offered. When listening it becomes a morbid poet, a wanderer on the other world. The album cut me up and it became my guide on the other world. Light a candle, exhume old fair death metal! I recommend! Excellent dark old school death metal! 


Tracklist:
1. Conquering Divinity
2. Deluge Of Ashes
3. Eradicated
4. Desolate Endscape
5. Crawling Shadows Slithering Tongues
6. Defleshed In Ecstasy
7. Dysmorphosis
8. Channeling A Seismic Eruption

band:
Simon Daniel - Guitar & vocals I
Tuna - Drums I
Jakob - Bass I
David - guitar & vocals

Recenze/review - ATREXIAL - Souverain (2017)


ATREXIAL - Souverain
CD 2017, Godz Ov War Productions

Začalo to v hlubokých, nehostinných močálech, které musíte přejít, abyste se dostali do záhrobí. Někde tam, mezi nafouklými tvářemi utopenců, stahováni do hlubin špinavosti, někde v těchto místech se musela zrodit i španělská kapela ATREXIAL
. 

Padají z nebe černé krůpěje zkažené krve, vysrážené na křídlech havranů. Usedají každého rána, na větev před domy bezvěrců, aby jim následně vyklovali oči. Kombinace blacku a deathu, šílenství v rukou, které vytvářejí melodie plné chladu, smrti a zapomnění. Inspirace BEHEMOTH, HATE, DARK FUNERAL, SETHERIAL, záhrobím a temnou věčností dělají z téhle prvotiny morbidně nechutný pokrm. Na "Souverain" nebylo nic ponecháno náhodě. Zvuk, obal a hlavně nápady - všechno na okultních seancích obstojí.



"Souverain" je albem, které splňuje mé nejvyšší požadavky na poctivý black death metal. Líbí se mi celková atmosféra, i jednotlivé střípky naplněné krví, špínou a hnisem, které z novinky slyším. ATREXIAL jsou černí nálado - tvůrci, kteří přesně pochopili, v čem spočívá podstata zla. Mám neodbytný pocit, že z téhle rakve se jen tak nedostanu. Budu v ní tlít na věky věků, probodnut rezavým nožem a spílající svému vrahovi. Ano, tahle hudba zabíjí. Bez varování, bez kompromisů, přesto s chladem a zimomřivostí. Španělé jsou jako choroba, jako morová rána, vylisovaná na hudební nosič. Doporučuji všem obdivovatelům šedě plných stínů. Black death metalové album, které vám zkroutí vnitřnosti do nekonečných křečí! 


sumarizace:

"Souverain" je pro mě morbidním a krutým black death metalovým zážitkem. Na desce ožívají všichni zběsilí démoni i noční můry. Působí dojmem, že byla vytažena z nějakého hodně starého hrobu. Byl v něm pochován kněz, který byl vyhozen z církve svaté za to, že obcoval se samotným ďáblem. Ostré riffy, hluboký, smrtelný hlas, nápady, pocházející odněkud ze záhrobí. To jsou ATREXIAL. Mocní, tajemní a černí jako noc. Tohle je hudba, která by měla znít při spirituálních seancích. Novinku považuji za hodně silný, temný a zabijácký materiál. Španělský black death metal, který otvírá staré rány! Morbidní záležitost!

Asphyx says:

"Souverain" is for me morbid and cruel black death metal experience. All furious demons and nightmares come alive on this album. It gives the impression that it was pulled from some very old grave. There was priest buried, who was expelled from the Church of the Holy consider because of lying with the devil himself. Sharp riffs, deep, deadly voice, ideas coming from the  beyond. These are ATREXIAL. Powerful, mysterious and as black as night. This is music that should sound by spiritual seances. I find the news to be very strong, dark and killer material. Spannish black death metal, which opens old wounds! Morbid stuff! 


Tracklist:
01. Enthronement
02. The Hideous Veil of Innocence
03. Under the Scourge of Lamashtu
04. Catharsis Through Torment
05. Unmerciful Imperial Majesty
06. Illuminatur
07. The Ominous Silence
08. Ascension
09. Shadows of the Nephilim Throne
10. Trinity
11. Souverain
12. Eternal


band:
Louen - Vocals & Guitars
Naga S. Maelstöm - Lead Guitars & Bass
Labelua - Drums

Few questions – interview with black/death metal band from Spain - ATREXIAL.

Few questions – interview with black/death metal band from Spain - ATREXIAL.
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.?
Atrexial seed was planted when Naga S. Maelström chose following a darker path in parallel to his Death Metal band Human Carnage. Over the years the idea evolved and became a reality. Along with experienced and great musicians of the Spanish Black Metal scene, Atrexial became a band and recorded our debut album “Souverain”. Louen (Nyctophobia) joined the band on the vocals and Labelua (exAbrahel, exEred, exFamishgod) on drums. Atrexial evolved into a Blackened Death metal band ready to take over the stage.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
The very first demos were recorded at a home studio. The songs were perfected and improved and they got ready to be recorded in a professional studio. The chosen studio was F2F productions in Barcelona where Marc Figueras mixed and mastered the whole album..
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
We will release a first wave of 500 units on digipak format; all thanks to our label Godz ov War Productions. The whole album is also available on digital download or streaming (Youtube, Sporify, iTunes, Bandcamp, Soundcloud…).

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
Naga and Louen were on charge for the lyrics. Louen is a hardened reader on existentialism and Naga is much more influenced by occultist literature. By merging these two concepts we have created an interesting perspective that rules the whole album aligned with our insights. Fear, submission and the underworld where human darkest thoughts dwell are the foundations of Souverain.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
The logo has been designed bt Riaj Gragoth from Luciferium War Graphics (Seattle, USA) the process was easy: we just had to send him a couple of tunes and all the rest was pure inspiration from his side. The cover art has been designed by Nestor Avalos (Mexico) who also worked for bands like Bloodbath. The essence of his art totally matches with with our music and our idea for the album concept. All the other digital art, edition, photoshootings, digipak design and promo art is from Phrenetica Photography & Design (Berlin, Germany) which adapts perfectly to the band requirements and completely understands the whole concept from a very experienced perspective.
Regarding social networks, we are aware of howe important they are for spreading music and any other kind of news or art. Atrexial was a solo project and it did not require any social network as it wasn’t intended to be public but now we are a band and our aim is to reach people who are interested on the extreme metal underground. Times change and that’s how things work now.
 
Which label did you choose for releasing  your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
We chose Godz Ov War Productions, from Poland. It is true that we got many offers during the first month after the digital release of the album. We took our time to evaluate all the offers and we decided to sigh with GoWP because of the deal and also because Poland is one of the most influential countries on Blackened Death Metal. We got a great offer regarding the physical release of our album and they showed a huge interest on us. We deeply appreciate the Polish extreme metal legacy and we feel highly committed to that genre.
Which bands do you idolize and where do you get your inspiration?
As we said we feel respect and fascination for the Polish extreme metal scene. We come from different metal genres such as Brutal Death Metal, Doom, Grindcore, Crossover, and many others. Our inspiration comes from the depths of our personal perspective of life and from our perception of existence. It is undeniable that all bands may have musical influences, and if you take a close look into Souverain you would find some shades of Behemoth, Hate, Vader, Setherial, Dark Funeral, Sargeist and so on.
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
We sent the record to some big labels in order to get an opinion from their side, but we were totally aware that we are just releasing our debut album. But we did it after we got all the offers exposed. First we released the album and posted i ton our Youtube cannel. After that many labels offered us signing with them, so we had the privilege of choosing the most suitable one for us. We appreciate the interest they all showed on us.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 
Atrexial hasn’t played live yet. We have just begun our journey and the line-up has been recently completed. We will announce huge news very soon, so stay tuned! All the members of the band have played live several times with our respective bands. All gigs are good as long as the sound is as it should. Indoor venues, open air festivals, clubs and others…it does not matter if the atmosphere is the correct and we can display all our potential on stage.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
Our plans now are preparing Atrexial for taking over the stages. We also will release Souverain on physical format along with other merchandise for live gigs and special packages. We will announce some interesting gigs, festivals and tours during these next months. We are preparing a massive live performance and we care about details, so we won’t disappoint.
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
Whoever wants to contact us, must do it through our Facebook or our oficial e-mail address.
Thanx for the interview.

pondělí 22. května 2017

Recenze/review - HEREZA - I Become Death (2017)


HEREZA - I Become Death
CD 2017, Godz Ov War Productions

Už zase nesu na zádech svůj kříž. Bičují mě, smějí se, ukazují na mě, že jsem jiný. Pálí mě záda od krvavých ran, bolí mě hlava od nenávisti. Těším se na hřeby do rukou, očekávám rozhřešení z ostrých hrotů. Už jen pár chvil a vypustím mezi vás svoji černou duši. 

Smíchat dohromady thrash, death, D-beat crust, black, punk a smrt v takovém poměru, aby z toho nebyl nestravitelný guláš umí málokdo. Chorvatským maniakům HEREZA se to povedlo na výbornou. Jejich novinka "I Become Death" kope od začátku do konce takovým způsobem, že nechává vzpomenout na nejlepší hudební momenty z devadesátých let. Cítím zde odér starých dobrých ENTOMBED, ale i třeba mladších BLACK BREATH, SKINEFATHER, TRAP THEM a spousty dalších skupin, které se s tím moc nepářou.



Na "I Become Death" mě ale asi nejvíc fascinuje pestrost, s jakou se pánové přehrabují ve starých kostech. Nic není ponecháno náhodě, album je skvěle zvukově ošetřeno, obal je poctivý a ještě si skladby zachovávají takovou tu tolik chtěnou neurvalost, rebelii, špínu, hnusotu, kterou máme všichni na tomto stylu tolik rádi. HEREZA museli být dlouho zavřeni v nevětraném hrobu, museli začít před nahráváním desky zahnívat a teprve až jim odpadávalo maso od kostí, tak vylezli, aby zničili tento svět. A nutno rovnou dodat, že po nich zůstává jen spálená země. Tohle je death metal! Navždy!


sumarizace:

HEREZA přicházejí s další deskou plnou stínů. Je syrová, ošklivá, nechutná, špinavá, surová a hrozně návyková. Pokud jste byli, stejně jako já kdysi prokleti old school death metalem, budete velmi spokojeni. Odehrává se zde podzemní obřad pro blahořečení samotného záhrobí. Svět je při poslechu černý, smutný a studený jako kusy ledu. Obraťe všechny kříže! Povolejte zlé duchy. Album mi připomíná básně Alana Edgara Poea. Je také smutné, zahalené tajemstvím a šílenstvím. "I Become Death" je deskou, která mě doslova uhranula. Je plná hnisu, krutých melodií a chorobného hlasu. Old school death metal, který trhá ze země krvavé kořeny zla! Absolutní a dokonalé inferno!

Asphyx says:

HEREZA are coming up with the next CD full of shadows. It is raw, ugly, disgusting, dirty, brutal and terribly addictive. If you were, like me, once cursed with old school death metal, you will be very satisfied. It is going on an underground ceremony for the beatification the other world. When listening the world is to black, sad and cold, like pieces of ice. Turn all crosses! Call bad spirits. The album reminds me of a poem by Edgar Alan Poe. It is also sad, shrouded in mystery and madness. "I Become Death" is a record that bewitched me. It is full of pus, harsh melodies and morbid voice. Old school death metal that is pulling up the bloody roots of evil from the ground! Absolute and perfect inferno!


Tracklist:
1. I Become Death
2. Jebem Vas U Usta Ladna
3. Homo Homini Lupus Est
4. Uništi, Pali, Ruši
5. In The Name Of God
6. Full Moon Slaughter
7. Neplodna jama
8. Torn From The Death's Bed
9. Pošast
10. Tombcrawler

band:
Slobodan Stupar - music, backing vocals, lyrics; Ivan Kovačević Kova - vocals, lyrics

Few questions – interview with death metal band from Croatia - HEREZA.



Few questions – interview with death metal band from Croatia - HEREZA.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.?

-Hey there! We are HerezA and we play death metal punk. We are two man band at the moment. Ivan is a vocalist/ lyricist and my name is Slobodan and I play all the instruments in the band, doing backing vocals and write lyrics as well. 

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

- We recorded our new album „I Become Death“ in my room. A good friend of mine was in charge of recording it. His name is Denis. And my other friend, Mario was in charge of mixing and mastering.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

- I think there was 600 copies on the CD. I am not sure about the number of the copies tho.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

- I wrote majority of the lyrics for this album and they are all about death, destruction, chaos, war... all the positive stuff.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

- Our good friend from All Things Rotten design, Andrej made the logo and cover art for the debut album „Misanthrope“. Art work for second album was done by Maciej Kamuda.

You can find us on facebook, youtube and bandcamp. 

In today’s world, yes. Because most of the people are on social media so you have to be there as well to spread the word about yourself.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

- Godz Ov War Productions from Poland released our second album. Why? Because they were the only ones interested in releasing it. Haha! 

We are very satisfied with them and I hope that we will continue our cooperation.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

- We idolize mostly death metal bands but there are also black, thrash, hardcore, grind, punk, crust, d-beat bands... Mix of what we listen to is what we make as HerezA.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

- Yes we did. Godz Ov War Productions signed us and released the album.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

- Since we are two man band, we didn’t play any gigs yet but we hope that in a near future we wll find some musicians to play with.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

- First, to stay active as long as possible and to top our previous releases. Then, to find other musicians to play with and play live shows as much as possible. 

Nothing much. Just to enjoy making and playing music, traveling, meeting new people, visiting new places and having fun most of the time. No big goals for me personally.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

- Our fans can contact us on facebook via our band page: https://www.facebook.com/herezametalband/, via our label’s page: https://www.facebook.com/GodzOvWar/ or via e-mail: herezametal@gmail.com

Thanx for the interview.

- Thank you for the support!


Recenze/review - ENTITY OF HATE - Cursed for Eternity (2017)


ENTITY OF HATE - Cursed for Eternity
CD 2017, vlastní vydání

Přitulil jsem se k tobě, líbal tě stejně vášnivě jako dřív. Ruka v ruce, duše propletené. Škoda jen, že už jsi několik let mrtvá. Proč neodpovídáš má milá? Ty už mě nemiluješ?


Mé chuťové buňky byly podrážděny indickými potemníky ENTITY OF HATE natolik, že jsem se rozhodl sepsat o nich pár řádků. Přitom podobná hudba mě zase tolik neoslovuje. Jenže Indové mají v sobě něco, co mě zaujalo. Těžko popsatelnou přitažlivost, kousek na hrubo nakrájené temnoty, které mě ovanula jako dech mrtvé milenky. S "Cursed for Eternity" jsme byli najednou propojeni a já se rád a často vydával do společných katakomb.



ENTITY OF HATE ctí kapely jako jsou DIABOLUS ARCANIUM, FLESHGOD APOCALYPSE, DIMMU BORGIR, SAOR, EMPEROR, RESURRECTION. Přidávají navíc kus sebe samého. Vše je postavené na vynikající kytarové práci a hlavně nápadech, které člověka doslova pohltí. Dusili jste se někdy zmrzlí ve vlastním hrobě? Modlili jste se, aby už skončilo utrpení na tomto světě? Tak potom by se vám atmosférický indický black death metal v podání těchto šílenců mohl také líbit. Tohle album chce klid, rozvahu a vnímavost. Už zase tančím na ostří černých střepů. Světlo nevidět! Temnota! Chlad! Smrt! Velmi dobrá nahrávka!


sumarizace:

ENTITY OF HATE letos vydali velmi zajímavou a chytlavou desku. Je plná melodického black/death metalu, záhrobních orgií a smrti. Album se musí poslouchat v kuse, nejlépe za tmy a se zmrzlým srdcem. Velmi oceňuji zvuk a zajímavé, nakažlivé nápady. Při společných seancích zažívám pocity smutku, nenávisti a čistého zla. Pokud bych měl novinku k něčemu přirovnat, byla by to asi nějaká hodně stará, plesnivá kobka, ve které se kdysi děly neskutečné věci. Pokud máte rádi naléhavá alba, myslím, že budete spokojeni. ENTITY OF HATE nahráli hodně jedovatou a temnou desku! Velmi dobře.

Asphyx says:

ENTITY OF HATE released a very interesting and catchy album this year. It's full of melodic black metal/deathorgies from the other world and death. Listen to this album in the row, best in the dark and with frozen heart. I appreciate the sound and interesting, catching ideas very much. I experience feelings of sadness, hate and pure evil by joint sessions. If I would compare, it would be probably very old, moldy vauld, that remembers impossible things. If you like urgent  albums, I think you will be satisfiedENTITY OF HATE recorded very poisonous and dark album! Very well.

Track list:
1. Cursed For Eternity 03:40
2. Lovers & Prey 04:29
3. Heart Shaped Dagger 03:53
4. Bloody Tears (Castlevania) 02:22

Line up:
Hex - Lead guitars/Keyboards/Vocals/Bass & Drums on the track Castlevania
Virgil - Rhythm guitars
Karry - Bass (except on Castlevania)
Simon - Drums (except on Castlevania)


neděle 21. května 2017

Recenze/review - FIRESPAWN - The Reprobate (2017)


FIRESPAWN - The Reprobate
CD 2017, Century Media Records

V márnici zase lámou kosti nebožtíků, aby se vešli do rakví. Nedovedete si představit, jak jsou těžká mrtvá těla. Jsou jako loutky, které si žijí svým vlastním mrtvým životem. Občas dojde k posmrtné křeči, která začátečníky vyděsí, ale jinak je zde zdánlivý klid. Tedy až na zmatené duše, které každý večer vylézají ven, aby zničili vše dobré. 

Pro práci hrobníka je dobré si pouštět hudbu, která vám pomůže se nezbláznit z dnešního podivného světa. Minulé album FIRESPAWN mi přišlo mdlé, nevýrazné a chvílemi dokonce až tupé. S novinkou je to zcela jiné. Pohrobci švédských legendárních kapel, v čele s neurvalcem L-G Petrovem, se letos vydali melodičtější cestou. A tak se mimo odkazů na ENTOMBED a DISMEMBER, můžeme setkat i s náznaky UNLEASHED, EVOCATION, případně toho nejlepšího z AMON AMARTH. Nutno rovnou dodat, že tahle podoba kapele až morbidně sluší.



Od "The Reprobate" nečekejte příliš mnoho, pořád je to "jen" retro jako řemen. Jenže je také zahrané od mistrů v oboru, kteří si tentokrát nedovolili chybovat. Oproti minule se mi hodně líbí zvuk, určitá temnota a samozřejmě pořádný náklaďák chřestících kostí. Splněné je vše podstatné pro pořádnou pařbu. Deska samozřejmě není určena dnešním milovníkům techniky, ani různých hlukových temně death metalových studií. Spíše bych ji zařadil na páteční party s odžískovanými kamarády, kteří mají rádi pivo, pořádný nářez a nějakou tu shnilou mrtvolu k tomu. Dělat hrobníka je hodně těžká práce, ale dokud budou podobné kapely, bude naše poslání zároveň i krásným řemeslem, které budeme dělat rádi. FIRESPAWN vydali desku, která se ihned zařadila mezi mé nejposlouchanější. Pocitově vynikající záležitost pro všechny, kdo rádi rovnají kosti do starých rakví!



sumarizace:

"The Reprobate" je silná deska, plná klasických švédských postupů. Znovu otevírá dávno zahojené rány, drtí vše živé a drásá až do krve. FIRESPAWN již podruhé vystoupili ze záhrobí, aby nám předvedli prvotřídní death metal čerpající z devadesátých let a přidali k tomu současný zvuk. Tančí se opět na otevřených hrobech, vzývají se temné síly a obětuje se těm největším death metalovým bohům. Album je drsné, kruté, narvané po okraj energií a ledem. Kolem praskají víka od rakví, za náhrobkem se na vás směje samotná smrt a láká vás k poslednímu tanci. Beru do ruky svůj oblíbený krumpáč, nasazuji sluchátka na uši a moc dobře vím, že dnešní den se mi bude pracovat o hodně lépe. Mám ve zmrzlé zemi vykopat nekonečnou řadu hlubokých hrobů. Žádné urny, žádný pohřeb žehem. Hezky poctivě, pomalu, s dlouhým pohřebním loučením, taková je letošní nahrávka. Tradiční, upřímná a řezající jako kousky ledu zaryté do čerstvého masa. Old school švédský death metal až na věky, amen!



Asphyx says:

"The Reprobate" is a strong record, full of classic Swedish procedures. It opens wounds healed for a long time, crushes all living and scratches to the blood. FIRESPAWN appeared from beyond for the second tome to show us first-class death metal drawing from 90th and they added the current sound. We are dancing in open graves again, they are invoking the dark forces and sacrifice to the biggest death metal gods. The album is rough, cruel, crowded to the brim with energy and ice. The lid of the coffins are cracking, behind a tombstone the death is laughing and attracts you to the last dance. Traditional, honest album, cutting like pieces of ice dugging into fresh meat. Old school Swedish death metal forever, amen!


Tracklist:
CD 01:
01. Serpent of the Ocean
02. Blood Eagle
03. Full of Hate
04. Damnatio ad Bestias
05. Death by Impalement
06. Generals Creed
07. The Whitechapel Murderer
08. A Patient Wolf
09. The Reprobate
10. Nightwalkers

Line Up:
Alex Friberg (Necrophobic, ex-Trident) - Bass
Matte Modin (Skineater, The Hidden, ex-Defleshed, ex-Dark Funeral, ex-Nonexist, ex-Infernal) - Drums
Victor Brandt (Dominion, Entombed A.D., ex-Aeon, ex-Entombed) - Guitars
Fredrik Folkare (Necrophobic, Unleashed, ex-Scudiero, ex-Siebenbürgen) - Guitars
L-G Petrov (Entombed A.D., ex-Morbid, ex-Nihilist, ex-Allegiance, ex-Entombed, ex-Comecon) - Vocals

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh devadesátý třetí - Drápanina


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh devadesátý třetí - Drápanina


Když se ohlédnu zpět do svého mládí, tak jednou ze vzpomínek, které na mě ihned vyskočí, tak jsou různé brigády, nepřeberné množství roztodivných postav, osobností, ale i úchylů a magorů, které jsem v mládí potkal. Brigádu v boleslavském lihovaru mi sehnal Prcalík. On sám si sice jako vyučený už na učňáku vydělával, ale peněz na pivo, kazety a CD nebylo nikdy dost.

Oblékli nás do montérek a že prý budeme tahat těžké bedny s chlastem. Spousta vodky, nějaký rumy, průhledné i hnědavé lahve a všude neskutečný smrad přepalovaného všeho. "Ty vole, tohle dám tak týden a pak už budu celej život jen blejt": zahlásil Prcalík po třetí odvezené bedně. Ještě nás jich čekalo tak tisíc. A všichni okolo vypadali jako zombie. Rudé nosy, krhavé oči, nateklý ksichty. Noční můra všech protialkoholních léčeben.

První den jsem pronesl, stejně jako to dělal každý z téhle továrny na smrad, dvě lahve Drápaniny. Bylo to něco mezi výčepní lihovinou, vodkou, ohnivou vodou a rozmrazovačem. Chutnalo to jako přepálené ponožky a smrt. Pili ji převážně ztracené existence, měla něco přes padesát procent alkoholu a normálně se jí říkalo vodka, ale do nápoje stejného jména to mělo daleko. Opravdu daleko. Mám dojem, že pak byla dokonce zakázaná, že někdo oslepl, ale přísahat bych na to nemohl. Každopádně bych tomu věřil.

Opice byli po Drápanině šílené, bolehlav dosahoval na stupnici od jedné do desíti tak jedenáct. Nešla rozehnat pivem, ani jídlem, dokonce ani sexem, o což jsme se u Káči dost často pokoušeli. Byla to hrozná brigáda. Chodíval jsem na panely ztrhaný, jako nějaký otrok v kamenolomu. Stálí zaměstnanci, pokřiveni nenávistí ke svojí práci a chlastem, nás dost zneužívali na různé těžké práce, na čištění kádí, na hrubou rasovinu, na úklid shnilého čehosi. 

Prcalík to po týdnu vzdal, ale já jsem z rodu, kde trpěly dlouhé generace. Asi jsem míval snížený práh bolestivosti nebo jsem jen chtěl pozvat Kačenku na výlet, večeři se závěrečnou postelí, nevím. Vydržel jsem to na odpoledních šichtách měsíc. Ke konci jsem sice už chodil jako tělo bez duše a necítil jsem ani svůj mozek, ale vytrval jsem.

Dva dny před koncem celého tohohle utrpení a otročiny jsem se naštval a ukradl/vynesl jsem z továrny na chlast celou bednu. Důvod byl prostý. Můj vzdálený bratranec se loučil se svobodou a i když nebyl metalák, tak jsme ho měli rádi. Čekala ho vojna, doma holka co měl rád a muselo se ten žal oslavit.

A já, rozpitý z brigády, kde jsem se sice bránil co to šlo, ale tam pili všichni a bez toho to nešlo už vůbec vydržet, jsem slavnostně přivezl bednu Drápaniny na panely. Najednou se kolem vznášel neskutečný puch otevíraných lahví a někteří slabší jedinci tenhle hnus tedy pít nebudou. Zůstali u piv a my tři mušketýři - já a Prcalík, Kytka a pak bratránek, jsme řvali do lesů nespravedlnost o tom, jak stojí vojna za vyliž prdel a že to tam nevydrží a ať mu pohlídáme tu jeho.

Potom jen skelné pohledy, roztočený svět, další křik. Pamatuji si ještě Kačenku, která naštvaně odešla, protože mě chytl běs a chtěl jsem pálit ohně, protože jsem všem tvrdil že jinak onen svět nezničíme. Cítil jsem dutý náraz do hlavy a viděl jen tmu. Dlouho, hodně dlouho, neskutečně dlouho.

Bez krušných rán není pořádná opice, to ví každý, kdo se někdy pořádně opil, ale už byl večer a nade mnou brečící máma. Našli mě před domem, zbývalo mi jen pár metrů. Ležel jsem tam pod lampou, jako loutka, kus nešťastného hadru. Chytne mě taky plačtivost, marně se pokouším všem vysvětlit, že musím za Káčou, protože je to žena mýho života.

Další den je mi slavnostně zakázána brigáda v lihovaru a máma se posnaží a sežene mi krásné místo v knihovně, u své dosud svobodné kamarádky Kláry, která má nádherné tělo, je správně šouplá a miluje hippies. Myslím, že tam by se mi mohlo líbit. Ale o tom až příště.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):