čtvrtek 29. června 2017

Recenze/review - BROKEN HOPE - Mutilated and Assimilated (2017)


BROKEN HOPE - Mutilated and Assimilated
CD 2017, Century Media Records

for english scroll down please

Propichování citlivých míst těla, vypalování znamení do kůže. Milovali bolest, milovali strach, napětí. Omezovali si přísun vzduchu, imitovali oběšení. Sešli se v utrpení, očištění. Sebepoškozování, touha být ovládán. Našli je v objetí, když si otevřeli své tepny a vykrváceli. Krev se jim smísila v krásných odstínech a na tvářích měli blažený úsměv.

Poslouchám novou desku slavných BROKEN HOPE a mám sto chutí se nechat pověsit na háky. Připadám si jako na starých jatkách, kde se hraje brutální death metal z devadesátých let (se současným přístupem k věci). Přemýšlím, zda se bude novinka líbit i dnešnímu, mladému posluchači zhýčkanému technikou a moderním postojem k hudbě. Hledám svoji oblíbenou sekyru, abych mohl začít porcovat maso. Postupně se do desky dostávám, oceňuji dobrý zvuk, pestrou paletu krvavých nápadů i guturální hlas mistra Damiana "Toma" Leskiho.



"Mutilated and Assimilated" není vlastně nijak výjimečným albem a ani nevybočuje z řady. Je ale velmi dobře odvedeným řemeslem, kusem krvavého masa, které potěší každého obdivovatele opuštěných piteven. Pokud máte rádi klasická alba SUFFOCATION, SKINLESS, DYING FETUS, ale i kousky DEEDS OF FLESH, CANNIBAL CORPSE, DEATH a hlavně kapelu s vlastním ksichtem, tak rozhodně neváhejte. Jen je potřeba se naladit na tu správnou mrtvolnou vlnu. Osobně se mi nejvíc líbí určitá temnota, která hnije ve všech skladbách. Desku jsem si oblíbil až po delší době, uzrála postupně, jako mokvající tělo, odhozené po brutální vraždě do kafilerie. Temný brutální death metal, u kterého se vám srazí krev v žilách. Velmi dobře!



Asphyx says:

A puncturing of sensitive body parts, burning a signs to skin. The loved pain, loved fear and tension. They restricted the supply of air, imitated hanging. They met in suffering and purification. Self-harm, desire to be controlled. They found them hugging each other when they opened their veins and bleed. Their blood blended with beautiful shades and on their face was a blissful smile.

I listen to this new album by the famous band BROKEN HOPE and I want to be hang on hooks. I feel like I am in an old slaughterhausse where sounds brutal death metal from the 90s (with modern attitude). I wonder if this new album will suit for modern young listeners who are shabby by the technology and modern music attitude. I look for my favourite axe so I can start cutting the meat. I gradually get into this album and I appreciated the good sound, colourful palette of bloody ideas and even the guttural voice of the master Damian “Tom” Leski.


“Multilated and Assimilated” is not an extraordinary album nor does it deviate from the line. However, it is a very well done piece of craft, it is a piece of bloody meat which will satisfied every admirer of abandoned dissecting room. If you like classic albums of SUFFOCATION, SKINLESS, DYING FETUS or even pieces by DEEDS OF FLESH or CANNIBAL CORPSE, DEATH and most importantly if you like bands who have their own style – do not hesitate. You just have to be in a particular deadly mood.

Personally, what I like the most is the darkness which decay in all songs. The album is one of my favourites so far but only after a while, it matures like a wet body which has been thrown out of brutal murder into a rendering. Dark brutal death metal which will make your blood to ditch in your veins. Very good!

Tracklist:
1. The Meek Shall Inherit Shit
2. The Bunker
3. Mutilated and Assimilated
4. Outback Incest Clan
5. Malicious Meatholes
6. Blast Frozen
7. The Necropants
8. The Carrion Eaters
9. Russian Sleep Experiment
10. Hell's Handpuppets
11. Beneath Antarctic Ice
12. Swamped-In Gorehog (S.I.G. 25th Anniversary Tribute)

band:
Damian Leski - Vocals
Jeremy Wagner - Guitars...
Mike Miczek - Drums
Matt Szlachta - Lead Guitars

Diego Soria - Bass

Recenze/review - DESULTORY - Through Aching Aeons (2017)


DESULTORY - Through Aching Aeons
CD 2017, Pulverised Records

for english version please scroll down

Koukám se na své vlastní zmrzlé kosti a přemýšlím, jak k tomu vlastně došlo? Umíral jsem pomalu, dlouhá léta, opuštěný a o samotě. Možná jsem byl zavržený, protože jsem chodíval po opuštěných cestách a vzýval temné síly. Teď už je to jedno, rozkládám se, postupně hniji a jediné, co po mě zbude, bude šedivý prach.

Nové album švédských DESULTORY přivádí člověka na poslední myšlenky na tomto světě. Připomíná mi opravdu pomalé umírání o samotě v lesích, někde na severu, kde se potkávají stíny s ozvěnami z onoho světa. Legenda opět promluvila. Ostře, ledově, se smrtícím odérem ve skladbách.


"Through Aching Aeons" je nahrávkou, do které jsem se dostával poměrně dlouhou dobu. Musel jsem mít náladu, zatemněný pokoj a smysly nasměřované na onen svět. Po čase jsem byl odměněn mrazivým albem, které exhumuje death metal devadesátých let, přidává modernější zvuk a hlavně, neskutečnou porci chladu. Pár styčných bodů se zde najde s kolegy UNLEASHED, EVOCATION, CARNAGE. Není to ale důležité. Hlavní je smrt a té DESULTORY rozumí jako nikdo jiný. Novinka se netváří tolik staroškolsky, ale o to víc se mi líbí. Cítím z ní oddanost chladu a zimě, slyším samotnou Smrt, jak našlapuje okolo. Láká mě, přemlouvá, stejně jako nové album. Jde na mě nostalgie, stýská se mi po dávných časech. Ještě, že jsou zde DESULTORY, aby mi znovu řízli do starých ran. Novinka asi nebude vyhovovat každému, ale já se rád nechávám znovu unášet na vlnách smrti. Death metalové album, u kterého praskají kosti chladem! 


Asphyx says:

I look at my own frozen bones and I think how did that happen? I was slowly dying, for many years, alone and by myself. Maybe I was condemned because I used to walk on deserted roads and inviting dark forces. Now, it does not matter. I am gradually rooting and the only thing left behind will be grey dust.

The new album by Swedish DESULTORY brings us to our last thoughts on this world. It reminds me of slow dying alone in forest, somewhere in the North where shadows meet echoes form the beyond world. The legend has spoken again. Sharp, icy, with deadly smell in songs.

“Through Aching Aeons” is an album which took me some time. I had to be in the right mood, have a dark room and my senses had to be focused on the beyond world. After a while, I was rewarded with a frosty album which exhumed death metal of the 90s and ads modern sound and most importantly the unbelievable portion of coldness. There are some points similar to UNLEASHED, EVOCATION, CARNAGE. But that is not important. The main thing is death and DESULTORY understand that like nobody else. The new alum does not feel so old-school but that is why I like it. I feel loyalty to ice and cold. I hear the death itself walking around. It tempt me, persuade me, just like the new album. I feel nostalgia, I miss the old days. It is good that DESULTORY are here to cut our old wounds again. The new album will probably not suit to everyone but I like to listen to it and let myself go on the waves of death. Death metal album which makes my bones crush with cold!

TRACKLIST
1. Silent Rapture  (4:07)
2. Spineless Kingdom  (3:09)
3. Through Aching Aeons  (4:29)
4. In This Embrace  (4:56)
5. Beneath The Bleeding Sky  (6:06)
6. Slither  (3:17)
7. Divine Blindness  (6:19)
8. Breathing The Ashes   (5:03)
9. Our Departure  (6:36)


LINE-UP
Klas Morberg - Vocals/Guitar
Håkan Morberg - Guitar
Thomas Johnson - Drums/Vocals
Johan Bolin - Bass


https://www.facebook.com/Desultory-50447918404/
http://www.pulverised.net/

Recenze/review - RESURGENCY - No Worlds... nor Gods Beyond (2017)


RESURGENCY - No Worlds... nor Gods Beyond
CD 2017, F.D.A. Records

Natáčím hlavu směrem k zemi. Připadá mi, že slyším temnou ozvěnu plnou zničujících slov. Propadám se skrz zeminu, do úst mi lezou červi. Utápím se v beznaději, obalený strachem. Pálí mě tělo, houstne krev v žilách. Najednou jsem ve staré kobce, s nesouměrně naskládanými těly na hromadě. Jsem ještě vůbec živý? Ptám se stále dokola a dávno už vím, že jsem jen skřekem z onoho světa. 

Poslouchám novinku řeckých death metalistů RESURGENCY a jsem ve svém živlu. Jedná se totiž o death metal v provedení, ve kterém se hrával na začátku devadesátých let. Album je plné stínů, otevřených hrobů, temnoty a hlavně, jiskřivě ošklivé energie, která mě doslova nabíjí. Vítejte ve starých katakombách!



RESURGENCY působí jako pohrobci slavných INCANTATION, DEICIDE, IMMOLATION, MORBID ANGEL. Jejich hudba je vytažena z těch neskrytějších chodeb podzemí, je šílenstvím, plná odhodlání, zničit onen svět. Záležitost vyloženě pro všechny pamětníky a pro jedince, kteří mají rádi staré pořádky v death metalu. Řekové se nebojí říznout do živého a i když nepřinášejí zhola nic nového, u nás v márnici se podobné desky cení hodně vysoko. Líbí se mi zvuk, obdivuji nápady a užívám si i všechen ten zápach rozkládajících se těl. Pokud máte zrak i duši upřené stejným směrem, tak rozhodně neváhejte, album stojí určitě za pozornost. Temný reálný death metal, u kterého pukají lebky nemrtvých tlakem! Velmi dobře!


sumarizace:

Album maniaků RESURGENCY bylo nahráno v samotném pekle! Nálada celé nahrávky je neskutečně tíživá, jednotlivé riffy návykové a hlas přerovnává kosti v márnici. Natolik je mocný. Kapela působí jako vyslanci od Belzebuba. Od úst jim zní obrácené modlitby, v jejich přítomnosti je cítit síra. Jejich old school death metal je absolutně uvěřitelný, zahraný s totálním odhodláním. Staré postupy z devadesátých let minulého století znějí v jejich podání hodně uvěřitelně. Jsou jako nějaká zákeřná droga, která vám způsobí halucinace. Budou v nich ožívat staří duchové, nemrtví a ocitnete se v tom nejhlubším podzemí. Svět v záhrobí je těžký, smutný a zlý. Stejně jako novinka "No Worlds... nor Gods Beyond". Připravte se! Zlo přichází. Reálný old school death metal s okultní náladou otevřených hrobů! Vynikající záležitost! Doporučuji!



Asphyx says:

The album by maniacs RESURGENCY was recorded in the Hell itself! The mood of this record is so heavy. Each riff is very addicting and the voice line up bones in mortuary. That is how powerful it is. This band feels like envoys of the Beelzebub. There are backwards prayers coming out of their mouths. You can smell the brimstone from their presence. Their old school death metal is absolutely believable. They play it with so much determination. Old techniques from the 90ths of the last century sounds so believable with their music. These guys are like some bad drug which makes you hallucinate. There will be old ghost and the undeads coming back to live and you will be in the Hades world itself. This world beyond is hard, sad and cruel. Just like the new album "No Worlds... nor Gods Beyond". Prepare yourself! Evil is coming! The real old school death metal with an occult mood of open graves! Amazing thing! I have to recommend this! 

Tracklist:
1. Thresholds Of Infinite Pain
2. Progenitors Of Suffering
3. No Worlds Nor Gods Beyond
4. Upset Sun In Shades Deforms
5. Celestial Commemoration
6. Emancipation By Knowledge
7. Permutation Rites
8. Through The Gate Inside Not
9. Quartered Mental Existence

band:
John - Vocals,

George K. - Guitar,

Tolis - Bass,
Panos - Guitar,
George T.- Drums

středa 28. června 2017

Recenze/review - DYING FETUS - Wrong One to Fuck With (2017)


DYING FETUS - Wrong One to Fuck With
CD 2017, Relapse Records

Na začátek malé upozornění, přátelé. Já ani nevím proč, ale kapela DYING FETUS mi nikdy nepřirostla k srdci. Uznávám sice jejich přínos, oceňuji skladatelské umění, ale také musím říct, že se mnou často jejich alba nedělají vůbec nic. Dokonce ani naživo nejsem nijak nadšen. Dost ale řečí, to je víceméně můj problém. Beru do ruky nové CD, prohlížím si všechnu tu krev, objevuji kvůli násilí opět "zakázaný" klip na youtube. Pouštím si novinku stále dokola a nakonec se do ní přece jen dostávám. Trvalo to, ale najednou mám velkou chuť na syrové maso.




"Wrong One to Fuck With" je esencí brutality, rychlosti a houpavých rytmů, u kterých si velmi často vzpomenete na slavné hororové scény. Stojí v nich šílenec s motorovou pilou v ruce, rozhodnutý, že to budete právě vy, koho dnes naporcuje. Syrový zvuk, riffy ostré jako sekáček na maso, mosh-pit zaručen. Ano, DYING FETUS jdou na to od podlahy, hezky po svém, maniakálně. Novinka je přímočarým masakrem s devastujícím účinkem. Skladby vám rozpůlí lebku na dvě části, vyvrhnou vaše vnitřnosti a ještě za to budete děkovat. Pánové útočí bez varování, koušou kolem sebe jako vzteklí psi. Občas se vkrádá trošku monotónnosti a stereotypu, ale to už k těmto maniakům patří, jako k mrtvému rakev. Spadli jste někdy do laviny z kamení? Pokud ne, tak si pusťte novou desku "Wrong One to Fuck With" a užívejte si ten pocit kruté smrti. Velmi dobré album, které nakonec oceňuji s velkou chutí! Masakr!





Asphyx says:

„Wrong One to Fuck With“ is the essence of brutality, speed and swinging rhythms which will make you think about the famous horror scenes. There is a madman with a chainsaw and he is determined to cut you in small pieces. Raw sound, riffs which are sharp as a meat cutter, the mosh-pit is guaranteed. Yes, DYING FETUS do it in their way, like maniacs. The new album is a straightforward massacre with devastating effect. Those songs will split your skull in two parts, throw off your guts and you will thank them for that. Those gentlemen attack without warning, they bite around them like mad dogs. Sometimes, there is a little bit of a monotonousness and stereotypes but this is what those maniacs have, just like a dead man and his coffin. Have you ever fell into a rock avalanche? If not, turn on this album “Wrong One to Fuck With” and enjoy the cruel death feeling. Very good album and in the end I appreciate it! Massacre!

Tracklist:
1 Fixated On Devastation
2 Panic Amongst The Herd
3 Die With Integrity
4 Reveling In The Abyss
5 Seething With Disdain
6 Ideological Subjugation
7 Weaken The Structure
8 Fallacy
9 Unmitigated Detestation
10 Wrong One To Fuck With
11 Induce Terror (Bonus Track)

band:
John Gallagher - Guitar,Vocals
Sean Beasley - Bass,Vocals
Trey Williams - Drums

Recenze/review - FATHER BEFOULED - Desolate Gods (2017)


FATHER BEFOULED - Desolate Gods
CD 2017, Dark Descent Records

Pocity, které jsem zažíval již od prvního poslechu novinky "Desolate Gods" se dají přirovnat k otevřené ráně. Vytékající hnis, smrad a bolest. Samé nehezké věci, které nechcete už nikdy zažít. Budete si je pamatovat a když je přežijete, budete o to silnější. Skrz obvaz vám prosakuje krev. Deska je to opravdu hodně temná, převážně pomalu se valící vpřed. Podladěné kytary řežou do otevřeného zranění ve stylu „jediného“ pravého death metalu. Do mozku duní bicí. Basa tepe v rytmu srdce pumpujícího stále novou a novou červenou tekutinu. 

Dokonale mohutný zvuk si hned oblíbíte. Monstrózní riffy, morbidní texty se FATHER BEFOULED učili u svých vzorů IMMOLATION, INCANTATION, ale i třeba takových DISMA. Vše je znesvěceno ve stylu 90. let, která byla pro death metal zlatým obdobím. Nečekejte žádné technické finesy. Riffy jsou sice jednoduché, ale kolikrát se budete po jejich poslechu muset oklepat od mrazení, co vám přeběhne po zádech. Bude to pro vás jako rána palicí na solar plexus. Každý milovník old school death metalu bude na vrcholu blaha. Samostatnou kapitolou je zpěvák Justin, který nad tou vší hnilobou kraluje. Opravdu záhrobní hlas. Growl a murmur, při kterém se vám napnou ušní bubínky k prasknutí.



Celková bezvýchodná atmosféra alba mě úplně pohltila. Chvílemi jsem měl opravdu pocit totálního zmaru. Cítil jsem pach spáleného masa. Vzpomínky mě zanesly do doby, kdy světu vládl americký death metal. Je nad temné slunce jasné, že se na této desce neboří mantinely stylu, ani se nevytváří nic nového. Vše už bylo dávno objeveno. Podáváno je ale v nejvyšší možné kvalitě a na zlatém podnosu zbroceném krví. Pořád mě fascinuje, jak je tato nahrávka propracovaná až do posledního detailu. Mám chuť se k poslechu "Desolate Gods" pořád vracet. Baví mě to. Skvělá deska, na které kapela ukazuje, že jí rozhovory se záhrobím nejsou vůbec cizí. 



sumarizace:

"Desolate Gods" je bažinatou esencí temnoty. Na albu najdete všechny potřebné ingredience pro vyvolání všech zlých stínů. Tajemná, ošklivě mokvající, smutně jedovatá, taková je novinka FATHER BEFOULED. Americká pocta záhrobí se vydařila. Některé nápady jsou možná až moc dlouhé, ale jako celek mi nahrávka připomíná starý, černobílý hororový film. Vznešeně smutné melodie, stěny z kytar, pavučiny, utkané ze zbytků světla. Tohle všechno zde nalezneme. Pokud byste chtěli překapat a následně ukovat kousky tmy, FATHER BEFOULED vám budou zdatnými průvodci. Rád se touto deskou nechávám unášet do nekonečných bažin zapomnění. Pokud se rádi bojíte a milujete napětí, vydejte se s námi na dlouhý výlet do tajemných močálů věčnosti. Potkáme bělostné tváře utopenců, nemrtvé a pokud se to podaří, tak i samotné zlo. FATHER BEFOULED nahráli album, které je vstupenkou do záhrobí. Death metalová ozvěna z toho nejhlubšího podzemí! Hodně prašivá nahrávka!

Asphyx says:

"Desolate Gods" is a swampy essence of darkness. On this album you can find all necessary ingredients for invoking of all evil shadows. Mysterious, badly weeping, sadly poisonous, such is the news of FATHER BEFOULED. American tribute to the crypt is a success. Some ideas are perhaps too long, but as a whole reminds me the recording an old, black and white horror film. Noble sad melodies, guitars' walls, cobwebs woven from the rest of light. All of these can be found here. If you would like to filter and subsequently forged pieces of darkness, FATHER BEFOULED will be good guides. I get carried away with this record into endless swamps of oblivion. If you like to be  scared and you love suspense, come with us on a long trip to the mysterious swamps of eternity. You'll meet whitewashed faces of drowned, undead and maybe evil itself. FATHER BEFOULED recorded an album, which is your ticket to Hades. Death metal echo of the deepest underground! Very rotten record!

TRACK LISTING:
Exsurge Domine (Intro)
Offering Revulsion
Mortal Awakening
Exalted Offal
Ungodly Rest
Divine Parallels
Vestigial Remains of… (Instrumental)
Desolate Gods

LINEUP:
Justin Stubbs - Vocals/Guitar
Derrik Goulding - Guitar
Drums - Wayne Sarantopoulos
Bass - Rhys Spencer

facebook.com/FatherBefouled
www.darkdescentrecords.com

Asphyxovy zápisky - Léto budiž pochváleno...


Úvod:
Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit.

Léto budiž pochváleno...

"Tatínku, jaký roční období máš nejraději": ptá se mě má desetiletá dcerka s bezelstností malého dítěte. "Všechny, teď momentálně léto": odpovím, protože je to pravda. Ona je ta otázka podobná, jako když se vás potomek zeptá, jestli máte ve větší oblibě jí a nebo bratra. Odpovídám že ji jako holku a malého jako kluka. 

Slunce pálí, notoričtí stěžovači nadávají, že jim je vedro, v práci hádky o klimatizaci, ale taky holky s krásnými výstřihy na ulicích a rozevláté sukně. Ráno ještě trošku chládek, zasmrádlá tramvaj i vůně stromů v ulicích. Nějaký bledý black metalista mi ve své póze zrovna tvrdil, že je celé prázdniny zalezlý doma a nesmí na slunce - protože temnota, vole. Přišlo mi to legrační, nezdravé, ale jeho věc. Já raději vezmu odpoledne kolo a šlápneme se synkem do pedálů, občas bereme i dceru, abych pak házel dětmi do vzduchu ve vodě, dělal blbiny do absolutní únavy. Neopaluji se, lehávám ve stínu a nasávám do nosu vůni léta, žabince i jehličí.

Ptají se mě lidé, jestli vyrazím na nějaký festival. Ano, letos se chystám poprvé do Volyně na ETEF OPEN AIR FEST a  METAL MADNESS do Sušice. Takže jestli mě chcete vidět, prohodit pár slov a dát pivo, najděte si mě:)), budu jen rád. Ve Volyni budu dokonce spát zase po letech pod stanem, tedy jestli ho na chalupě najdu a nesežraly ho škvoři. Moc se těším. Velké festy nedávám už spoustu let. Trošku mě na nich děsí to obrovské množství lidí (už jsou mezi nimi i tupci, neomalenci) a vlastně i kapel, které si pak nepamatuji a ani se na ně nevydržím dívat - jsem už utahanej. Taky jsem z nich již spoustu slyšel a u mnohých si nechci kazit dojem a vzpomínky. 

Těším se na dovolenou, kterou strávím v Čechách (už jsem se narajzoval dost:)). Vždycky zahodím veškerou moderní techniku, ponořím se do lesů, luk a strání a s rodinkou se smějeme s hubama dokořán, protože je krásně i když prší a máme se navzájem. V autě budu všem pouštět metal a začneme od klasiků, hezky zase postupně, nenásilnou formou - možná se děti chytí. Věřím v sílu melodií, tak třeba ano. Už teď malá miluje MOTORHEAD a PARADISE LOST. Syn bude spíš pankáč, protože je mu úplně jedno, co hraje, ha!

A manželka bude vařit na chalupě na kamnech a nadávat, že připálila oběd a že za to může špatné dřevo, co jsem donesl. Zasmějeme se tomu a já všem objednám v Lučanech nad Nisou na koupališti umaštěný bramborák a žlutou limonádu, protože tam je mají ještě poctivé. Vypadá to tam jak z reklamy na Kofolu a voda je ledová i v hicech. Budu se koukat na holky, na ty z hor, co mají vypracovaná lýtka, jak chodí pořád do kopců. Taky jsou menší a trošku oplácané (jo - to chci!), ale oproti těm hubeným z Prahy (které jsou vyhnané prášky a debilními radami z časopisů) doslova čiší zdravím.

Rozpustí si vlasy, já koutkem oka uvidím na své ženě, že trošku žárlí, ale dopřeje mi ten požitek z krásy, protože ví, že je stejně pro mě ta jediná, nejlepší, nejsladší. Chodí vždy dvě, jak z lesbického pornofilmu. Jedna černovlasá, druhá blonďatá. Mají tam s sebou kluky, ale ti sedávají na pivu a ládují do sebe jedno za druhým. Polehávám na dece pod starými smrky a zadírám si při cupitání šišky do chodidel. Mají tam dřevěné převlékárny jak z Hrabalových povídek, s nápisem Zahrádkáři Kersko podle šablony. Skočím do bazénu a za chvíli mám pocit, že jsem celý složený z vody. Jsem vydrou, delfínem. Má milá si ze mě dělá celý život srandu, že když někde vidím vodní plochu, musím do ní vlézt (ano, koupal jsem se i na zatopených haldách).

"Necákej na mě, seš normální": budou na mě křičet manželka i dcera, protože ženský mají v sobě úplně jinak nastavený výměník tepla. Budu cákat dál, abych byl potom málem utopen. Ale budu zažívat okamžiky absolutního štěstí za pár korun kousek za chalupou. 

Večery s pivem na lavičce na zápraží, s pohledem na Ještěd a vinyl na půdě a kazeťák v okně (a taky pořád dokola - pojď už na oběd - ještě chvilku, jen dočtu kapitolu. Ty můj knihomole!). Nekonečné vyprávění, nejdřív dětem pohádky a strašidelné příběhy, že se pak budou bát dojít na záchod temnou chodbou. Psaní recenzí na starém notebooku značky DELL. Srnec - blbec na ranní louce, nebojácný. Spousta vos, komárů, vážek, noční houkání sov a jsem zvědavý, jak na tom bude letos rodinka jestřábů. 

Zrzečka prodavačka, kráska nesmírná, úžasná, milá a s úsměvem plným rajcu. "Na dovolené? Copak to bude? Zase třicet rohlíků? A co paní, přijela s vámi?": bude se mě ptát, jako každý rok. Ucítím v jejím hlase chvění a hedvábí, které tam mají ženy, které by mi daly, kdybych byl o dvacet let lehčí a možná i teď, ale nejde to - takže sorry baby, ale jen tu tašku plnou chleba a rohlíků a mléka. Já zase půjdu, ale díky za ten úsměv.

Budu žít stylem žhavého léta. S metalem v srdci, v krémem na obličeji (musíš se mazat, zas budeš vypadat, jak spařený prase!), se spoustou klukovských nápadů. Budu se potit při sekání dřeva na zimu, dřít v lese s kamarády dřevorubci, abych pak nemohl skoro sníst pro klepot rukou polévku. Načerpám sílu, utužím ještě víc rodinu (tatíííí, my už nechceme do aquaparku, vem nás radši na kofolu na koupaliště do Lučan, tam byla větší sranda), budu sát místní piva, i když nejsou nejlepší, ale protože tím chci ocenit práci a dobrotu tamních lidí. Budu se objímat se ženou na večerních procházkách a doufat, že to nikdy neskončí.

Přeji vám všem, abyste si jaro, léto, podzim a zimu užívali stejně jako já. Zahodili vždy alespoň na čas všechny starosti za hlavu a jen tak si v pohodě žili. Nic lepšího totiž není a nikdy nebude, než rodina, pohoda, klídek, voda, pivo, metal a vůbec...

Přepínám se na letní režim a možná nebudu tak rychle reagovat na vaše dotazy, emaily, zprávy - prosím vás a děkuji za trpělivost. Trošku omezím i počet recenzí (na jednu denně:)). Mějte se krásně. Léto budiž pochváleno!

úterý 27. června 2017

Recenze/review - MADROST - The Essence of Time Matches No Flesh (2017)


MADROST - The Essence of Time Matches No Flesh
CD 2017,  vlastní vydání

Lidé se vždycky shlukovali kolem umírajících. Jakoby je chtěli převézt na druhou stranu, na onen svět. A možná také proto, aby se ubezpečili, že oni jsou ještě živí. Ještě pár let, nás tohle jen tak nepotká. Záměrně neříkali slovo SMRT nahlas, aby na sebe nepřivolali zlé prokletí. Stáli okolo a dívali se, jak přerušovaně dýchá. Nikdo nepomáhal, nemělo to už cenu. Zvrátil oči v sloup, ocitl se ve smrtelné křeči a celý davem se rozlehlo tiché šumění. Dokonáno jest. Život jde dál a Smrt stále čeká. Možná i na vás.

Kombinace death metalu a thrashe mi vždy dělala moc dobře. Možná nejvíc ze všeho. Líbí se mi rychlost, kombinovaná s temnotou. Kalifornští MADROST se pohybují někde na pomezí americké a švédské death metalové školy. A samozřejmě přidávají thrash v podobě, v jaké ho hrávaly kapely jako KREATOR, SABBATH, CORONER, DARK ANGEL, pak samozřejmě death a slyším i ozvěny NOCTURNUS. Celek je pak velice nechutně přitažlivý. 



Z MADROST je hodně slyšet, že nad hudbou přemýšlejí, skládají s nadhledem a přesto si zachovávají takový ten hrozně příjemný nakopávající efekt. Letošní album není rozhodně záležitost na pár poslechů, chce čas, musí vám v přehrávači doslova začít zahnívat. Zpočátku se tváří až nepříjemně, odmítavě, občas i komplikovaně. Po delší době mám najednou pocit, že se na mě valí lavina temných riffů, snaží se mě rozdrtit, upěchovat, totálně zničit. Slabší kusy odpadají, zůstávají jen šelmy, které mají tlamy od krve. Hltají zkažený hnis, který z "The Essence of Time Matches No Flesh" doslova tryská na všechny strany. Pokud death thrash metal, tak prosím v této chladné podobě. Album, které si mě podmanilo až magickou silou. Promyšlený masakr lidské mysli. Hail MADROST! Zabijácká deska!


sumarizace:

"The Essence of Time Matches No Flesh" je temným poselstvím z onoho světa. Pokud bychom hledali nějaké vyslance záhrobí, museli bychom zákonitě narazit na americké death metalisty MADROST. Fascinuje mě přístup, jakých uchopila kapela staré smrtící pořádky, přetransformovala je to dnešní doby a stvořila album, které připomíná rozzuřené monstrum. Peklo opravdu existuje! Novinka těchto maniaků je toho jasným důkazem. Narovnejte prašivé kosti do úhledných hromad, otevřete dveře do záhrobí a povolejte nemrtvé! Američtí uctívači old school death/thrash metalu jsou opět zde! Řvou mocně, hlasitě a jejich hlas je podobný samotné Bestii. Skvělé nápady, temná a zlá atmosféra, naléhavost, dravost. Tohle všechno dělá z posledního CD MADROST absolutně zahnívající záležitost. Album bylo nahráváno snad někde v podzemí, v opuštěných chodbách vedoucích do obrovské márnice. Old school death/thrash metal, který vás na věky prokleje! Smrt je při poslechu velmi blízko! Zlo přichází. Excelentní nahrávka!

Asphyx says:

"The Essence of Time Matches No Flesh" is a dark message from the world beyond. If you were looking for delegate from the world beyond you would have to find these American death metal band MADROST. I am fascinated by their attitude – they hold the old deadly orders transformed them into today´s world and made an album which sounds like an angry monster. The Hell is real! This album proves it. Line up your ashy bones into neat lumps, open the doors into the world beyond and call the undead! These Americans which worship old school death/thrash metal are back! They are screaming so powerfully and loudly! Their voice is like the Beast itself. Great ideas, dark and cruel atmosphere, immediacy, drive. This is what makes the new album by MADROST something absolutely mouldy. The album was recorded in the underground in abandoned halls which lead into an enormous dead house. Old school death/thrash metal which will curse you forever! The Death is very close when you listen to this album! The evil is coming. Excellent record!

Track listing:
1. Eyes of the Deceit
2. The Silence in Ruins
3. From Sand to Dust
4. Abstractions
5. No Future
6. Scorned
7. Dimensions

Line-up:
Tanner Poppitt - Vocals/Guitar
Richard Orellana - Bass
Mark Rivas - Drums
Necro Nick - Guitar

Recenze/review - DWOOM - Pale Mare Demo MMXVII (2017)


DWOOM - Pale Mare Demo MMXVII
demo cassette 2017, Bloodsoaked Records

Poprosil bych vás, abyste zklidnili své pohyby a usadili se do oblíbeného křesla. Kuřáci nechť si zapálí a předvedou dlouhý dým. Doom metal se má poslouchat s lehkou hybernací v těle a sklenicí dobrého nápoje v dlaních. Zapínám přehrávač a nejednou jsem na opuštěné pěšině uprostřed starého hřbitova. Do těla se mi opírá studený vítr a pořád dokola přemýšlím, kdy na mě přijde řada. Polykám syrové kousky tmy.



Tři mrazivé skladby ve stylu legendárních CANDLEMASS, TROUBLE, SAINT VITUS, SOLSTICE, CATHEDRAL, ale i třeba BLACK SABBATH. Demonahrávka zní velmi uvěřitelně. Opravdu mě zase ukládají do hrobu a já doslova cítím vůni čerstvě ohoblovaného dřeva mé rakve. Kývám se, užívám si všechnu tu sílu, pradávnou energii. Pokud takto bude znít i dlouhohrající album, je opravdu na co se těšit. Málokdo umí zahrát tento styl tak, aby mě z něj mrazilo v kostech a DWOOM se to povedlo na výbornou. Mají cit pro melodie, velmi dobrý vkus na zvuk a ještě navíc určité temné chvění, které dělá z dobrých desek ty skvělé. Starodávný doom metal, u kterého se scházejí nad hrobem smuteční hosté. 



sumarizace:

Doom metal v podání švédských DWOOM je velmi smutný. Pánové přesně vystihli náladu nekonečných procházek mezi náhrobky. Všude je smutek, tma a smrt. Z desky je cítit obrovské nadšení pro záhrobí. Nálada je pochmurná, skladby monumentální a bolestivé. Nechce se mi ani věřit, že je to první demonahrávka kapely. Beru album do ruky čím dál tím častěji a rád se nechávám unášet pomalými tóny "Pale Mare Demo MMXVII". Venku zase mrzne a do našich duší vstupuje nekonečná temnota. Album, které vám probodne srdce kouskem ledu!


Asphyx says:

Doom metal made by Swedish DWOOM is very sad. Gentlemen exactly described the mood of  endless walks among the tombstones. There is sadness, darkness and death everywhere. You can feel huge enthusiasm for the dead on the album. The mood is somber songs are monumental and painful. I can't even believe that this is the first demo of the band. I take the album to my hand more and more often, and I let me be carried by "Pale Mare Demo MMXVII". Outside it freezes again and the darkness is coming into our souls. The album, that will pierce your heart with a piece of ice!


DWOOM is:
Gustav Lund (Blister Brigade) - Vocals
Viktor Klingstedt (Feral) - Bass
Markus Lindahl (Feral) - Lead guitar
David Nilsson (Feral) - Rhythm guitar

DWOOM online:
Facebook: www.facebook.com/dwoom
Youtube: Dwoom Official

BLOODSOAKED RECORDS online:

Bandcamp: https://bloodsoakedrecords.bandcamp.com/
Facebook: https://www.facebook.com/bloodsoakedrecords

Few questions – interview with doom metal band from Sweden - DWOOM.


Few questions – interview with doom metal band from Sweden - DWOOM.
Answered David.
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.?
I’m David Nilsson, second guitarist of DWOOM. We’re and epic doom metal band from Skellefteå, north Sweden. The first idea for the band was sprung somewhere around 2009 or 2010 when me and bassist Viktor Klingstedt got home to the apartment where we lived at the time after an afterparty and got the idea that we should start a doom metal project inspired by the bands from the 80’ties and 90’ties, on the side of our main band FERAL where we play death metal. We were huge fans of the retro-rock revival that was happening then, but had started to grow tired of the new bands popping up and we wanted to do something that was clearly doom METAL and not rock. The problem was to find a vocalist, as we didn’t want to use growls and none of us could sing. We got in touch with Gustav Lund from BLISTER BRIGADE rather immediately when he got off the stage after having played a show in our hometown with the band he was fronting at the time, and luckily he was into doing it even if he didn’t know either me or Viktor at that point. It took us several years to get some material done, as our main bands and life in general demanded most of our time. Later we needed a strong lead guitarist and Markus Lindahl, also from FERAL, was a natural choice for us as he is very much into doom and a great guy as well as a great guitar player.
Where and under what conditions were you recording the demo? Who was in charge of sound, production and mastering?
This being a demo release it had to be done with as low budget as possible. All instruments were recorded in FERAL’s home-studio, Pagan Hell Studios, and that is no problem because we have high quality stuff and all that. However, it was then mixed by me to save us some money and I had to learn a lot of new stuff that I hadn’t been thinking about before when it comes to sound production. But I came out on the other end as a slightly better engineer, and that’s always good. I think I could to a better job now with that which I have learned, but we’ll have to see next time. Petter Nilsson at Sonner Produktion did the mastering, really putting the final and most important touches to it, and it’s thanks to him that the sound is as massive as it is on the final product.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
The demo will be out on June 30th through Swedish label BLOODSOAKED RECORDS on a limited edition cassette of 100 copies. It’s a real high quality product and comes in a boxed set including an embroidered patch and a mini poster printed on gold layer paper. It’s also available for streaming and download already on the labels bandcamp-site, but on the 30th it will also be available on all digital platforms like Spotify, iTunes, Amazon, etc.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
The lyrics have all been written by me. We aren’t locked into a particular lyrical theme, or maybe a theme will be more visible when we have released the album that we are currently working on. But at this point we are free to write about whatever we like. Opening track “Fallen Again” deals with the angst you might feel waking up in the morning after drinking too much when you’ve promised yourself that you wouldn’t let that happen again, “Pale Mare” is about the plague and “Empty Temples” is about the pointlessness of gods and that all religions are no more than superstition and are bound to fall eventually, like all have done in the past.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
Our logo was also done by me actually. I’m just an amateur when it comes to this kind of graphical stuff, but sometimes I get lucky and do things right. I am really happy about how the logo turned out. The art for the demo itself was done my Mathilda Almgren who is very talented and comes from the same part of Sweden as we do. I believe it was an existing piece of art she had done a couple of years earlier and as soon as I saw it I thought that it would make excellent cover art. So I contacted her when the demo was about to be finished about using it and she delivered the materials very professionally. As for social networking, we at the moment only use Facebook and that will probably be enough for a long time. I do however think it is very important! Most bands these days don’t even have a website of their own and only rely on social media, I think it is because people want all their stuff centralized. They want ALL of their band-related news on Facebook or whatever, instead of having to surf on to several separate sites. It’s also easier for the bands to post small updates on social media, like what’s going on at the moment or a picture of what they are doing in the rehearsalroom etc.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care of you?
We contacted BLOODSOAKED RECORDS immediately when the demo was about to be finished because we had worked with them before on a release with FERAL and we know that Joachim who runs the label a great guys. He gets things done, and never promises anything that he can’t deliver and has that kind of fire that you need to be able to do this kind of stuff. So far we are very happy and Joachim has a lot of great ideas, as well as the ability to come through with them.
Which bands do you idolize and where do you get your inspiration?
Obviously CANDLEMASS are the first ones that come to mind, but I am also very inspired by the Tony Martin-era of BLACK SABBATH personally. I love the albums “Headless Cross” and “Tyr”, they are probably among the album I have listened the most to in my entire life. Also MANOWAR’s early material that hint at doom metal, songs like “The Secret of Steel” and “Guyana”. But other than those more obvious inspirations when it comes to DWOOM there are bands like RUNEMAGICK and when it comes to our productions we have taken more hints from Swedish death metal bands like DISMEMBER and ENTOMBED.
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
We didn’t send to any others than BLOODSOAKED, as mentioned above. They were the only ones we felt like we would really like to work with, and that they would be up for the challenge. I think we are the only band of this particular genre that they have released, and they probably appreciate the variety in the end. They were a bit hesitant to begin with, initially he didn’t receive the mastered tracks, but once Petter had finished the master and we had explained what our plan was for the band they were onboard. They have put out a lot of death metal and crust punk before, but there is no denying how heavy DWOOM is.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
We have not played any shows at the moment, and currently don’t plan to. Of course we have the idea in the back of our heads and I don’t think it impossible for us to arrange a live line-up and pull it off, but everything has to be right for it to happen. The hardest challenge might be to find someone to play the organ, as I would be handling the rhythm guitar in live situations. But that is a “problem” for the future.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
Our main goal right now is to get a good spread of the demo. The tracks on the demo was initially just part of a much larger recording of the pre-productions for our debut album, but we were so satisfied with the results that we decided to release a couple of the tracks. We have something like 10+ tracks written at the moment and more are in the works as well. Labels these days rarely pick up a band that they have never heard of before, so hopefully this demo will help create enough of a buzz to help us land a label to release the full length album in the future. Either way we will continue to create doom of the most crushing kind.
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
We are always happy to receive messages and comments from our fans at our facebook-page: www.facebook.com/dwoom
Other than that we can be reached on dwoommusic@gmail.com
Thanx for the interview.

Thank you a lot as well! Doom on!
DWOOM online:
Youtube: Dwoom Official

BLOODSOAKED RECORDS online:

pondělí 26. června 2017

Recenze/review - VALLENFYRE - Fear Those Who Fear Him (2017)


VALLENFYRE - Fear Those Who Fear Him
CD 2017, Century Media Records

for english scroll down please

Železo se musí kout, dokud je žhavé. Jinak s ním nepřeseknete ani plesnivou lebku. Je nutné dodržet postup, přidat tu správnou záhrobní temnotu. Pravý metal má bolet, drásat, trhat vám maso od kostí. Musíte mít pocit, že jste zavaleni hromadou kostí, že se dusíte hnisem a vaše duše musí zčernat. Tohle všechno splňuje nová deska VALLENFYRE bezezbytku.



Mám pro kapelu mistra Grega Mackintoshe a jeho riffy velkou slabost. Obdivuji schopnost kapely složit skladby, ve kterých se mísí death metal s crustem a doomem takovým způsobem, že nadskakují víka od rakví. Novinka je hodně naléhavým, mrazivě znějícím albem. Je v něm obsažena černá esence namíchaná z bolesti, strachu, smrti a temnoty. Chutná jako otrávený koktejl, který je vám podáván za mrazivého rána. Jsem ztracený v záhrobí!



Pokud bychom měli tvorbu a novou desku "Fear Those Who Fear Him" k někomu připodobnit, volil bych první demo nahrávky PARADISE LOST v kombinaci se švédskou death metalovou školou (DISMEMBER, ENTOMBED). Občas na povrch vyplavou i vlivy NAPALM DEATH, CELTIC FROST, a osobně slyším chvilkami i BOLT THROWER. VALLENFYRE zkrátka bezezbytku ctí starou smrtící metalovou školu a výsledkem je neskutečně natlakované album. Už jen ten hnilobný zvuk, masivní hluboký Gregův vokál, tohle všechno dělá z novinky desku, která mi kroutí vnitřnostmi v těle. Vezměte do ruky sekyru a běžte udělat do podzemí pořádek! Cestou potkáte stovky oběšených, utopených, zavražděných a budete se těšit, až navěky zmizíte v močálech nového alba "Fear Those Who Fear Him". Pro mě osobně jeden z adeptů na album roku. Masakr, tma, smrt! Vynikající nahrávka, u které potkáte své vlastní démony! 


Asphyx says:



There is a saying in the Czech Republic and it says that iron has to be cut until it´s hot (Similar to English one: make hay while the sun shines). Otherwise, you will not even cut a mouldy skull with it. It is necessary to follow instructions, to add the right darkness from the beyond world. The right metal has to hurt, tear your meat from your bones. You have feel that you are stuck under a pile of bones, you are choke with pus and your soul must to get black. All of this is done thanks to this new album by VALLENFYRE.


I really like Master Greg Mackintosh´s band and their riffs. I admire the band´s ability to compose songs which are the mixture of death metal with crust and doom and they do it so well that coffin lids are popping up. The new album is very urgent album which sounds very cold. It contains black essence mixed with pain, fear, death and darkness. It tastes like poisoned cocktail that is served in the cold morning. I am lost in the beyond world.




If I had to compare this new album “Fear Those Who Fear Him” and work of those guys to someone, I would probably choose the demo records of PARADISE LOST in the combination with Swedish death metal school (DISMEMBER, ENTOMBED). There are some effects of NAPALM DEATH, CELTIC FROST and I even sometimes hear BOLT THROWER. VALLENFYRE just revered the old metal school and the result is a massively pressured album. Just the rotten sound, massively deep Greg´s vocal. All of this makes this new album a weapon which makes the guts in my body to turn. Take an axe and go underground to do something with that world! On your way you will meet hundreds of hanged, drowned, murdered people and you will be looking forward to disappear forever in the marshes of the new album “Fear Those Who Fear Him”. For me, personally, this is a candidate for this year´s album of the year. Massacre, darkness, death! An excellent album which will allow you to meet all your demons!



Tracklist:
1. Born To Decay
2. Messiah
3. Degeneration
4. An Apathetic Grave
5. Nihilist
6. Amongst The Filth
7. Kill All Your Masters
8. The Merciless Tide
9. Dead World Breathes
10. Soldier Of Christ
11. Cursed From The Womb
12. Temple Of Rats

band:
Greg Mackintosh (vocals / guitars)
Hamish Glencross (guitars / bass)
Waltteri Väyrynen (drums )
Sam Kelly-Wallace (guitar (live))
Chris Casket (bass (live))