Loňský rok byla úroda old school death metalových kapel natolik velká, že kdybych je měl všechny sepsat, asi bych tak činil ještě několik let. Vybírám tedy z té hromady nesepsaných už jen ty alba, která mě opravdu zaujala. KRYPTICY pocházejí ze Španělska a do podzemí se poprvé vydali v roce 2013. Oddali se plně myšlence rouhání, vzývání temných sil, že jsem se rozhodl jim věnovat alespoň krátkou mini recenzi. Líbí se mi, jak pánové ke své "práci" přistupují. Jejich smrtící kov je houpavý, převážně ve středním tempu a obsahuje velké množství chytlavých melodií. Samozřejmě, jedná se o starobu v tom nejlepším smyslu, tak jak ji kdysi hráli třeba MORGOTH, SINISTER, BOLT THROWER, ASPHYX. K tomu zazní i floridské kruté metalové ozvěny. Zpěvák se s tím moc nemazlí, občas sklouzává dokonce až někam k brutal death metalu. Zkrátka, pitvají se zde jen samé dobře uleželé mrtvoly a pokoušejí se znovu oživit staré dobré pořádky. Nejvíc se mi líbí asi momenty, kdy KRYPTICY černočerně preludují a chválí všechny špatnosti dnešního světa. V rychlejších pasážích už to občas drhne, ale zase na druhou stranu, dovedete si představit pořádný death metal bez sypaček? Já tedy rozhodně ne. "Necronomicon" je přesně tou ochutnávkou, která by "měla" zaujmout nějaký pořádný label. Vlastně ani nevím proč, ale hudba a přístup, který je na celém EP patrný, mě utvrzuje v tom, že o téhle smečce ještě uslyšíme. Tedy alespoň u nás, v záhrobí. Morbidní, krutá death metalová ochutnávka, kterou si dám k poslední večeři vždy znovu a rád. Peklo stejně všechno schvátí a tak není nutné dál otálet. Velmi dobrá deska!
Asphyx says:
Musicandenthusiasm, what Kryptic are coming to thedeadly work, confirm methatwe'll look forward toin the future. EPisatastingfor all fans ofoldschool deathmetal. Morbid, crueldeath metalalbumthat I'll havefor last dinneragain and gladly. Very good album!
DEMONICAL - Black Flesh Redemption EP 2015, Agonia Records
Severští death metaloví válečníci DEMONICAL se letos hlásí s další ochutnávkou z jejich morbidní dílny. Čtveřice songů v rytmu starých DISMEMBER, NIHILIST, GRAVE, ENTRAILS, doplněných o nálož chladu, je krutá, studená, nářezová a zároveň melodická. Líbí se mi, že hudba v podání seveřanů není jen tupým nářezem, ale propracovaným nátlakem na naše duše. Hroby se otvírají, ostatky exhumují, rakve pukají. Fanoušci klasického švédského chřestění vrní blahem a dávají se do nekonečného tance ve společnosti těch nejkrásnějších zombie. Hranice mezi naším a oním světem se při poslechu "Black Flesh Redemption" stírají a řev nemrtvých je natolik přitažlivý, že nenechá v klidu snad nikoho. Líbí se mi to propojení nářezu a mrazivých melodií. DEMONICAL jsou mezi ostatními smečkami jasně definovatelní, svým způsobem originální, jiní. Osobně pro mě jejich skladby nejvíc vynikají pří živých vystoupeních, kdy jsou díky "nedokonalosti" zvuku ještě syrovější než z desek.
DEMONICAL se nemění, nesnaží se vymýšlet nic nového. Hrají tak, jak to cítí nejlépe. Jejich death metalové srdce je chladné jako kusy toho nejčernějšího ledu. Na EP nalezneme tradiční, klasické severské melodie, které vám zkroutí vnitřnosti do nekonečných křečí. Škoda snad jen krátké stopáže, klidně bych si dal toho zmaru ještě více. A teď už mě prosím nechte zetlít ve věčnosti. Nasazuji si sluchátka na uši, vzývám všechny death metalové předky a pomalu se přesouvám na nedaleký hřbitov. Dneska bude hodně dlouhý večírek. Otevřu si pivo, nějaký ten hrob a pak už je to jen na nás, jak bude vše probíhat. Ze stínů se na mě šklebí všichni nesvatí, po kamenné zídce se prochází samotný rohatý. Tady je mi dobře a tady se cítím mezi svými. Švédský death metal té nejvyšší kvality! Absolutní kult!
Asphyx says:
DEMONICALdon't change, they don't try toinventanything new. They play this way theyfeel best. Theirdeath metalheart is cold like pieces oftheblackest ice. You'll find the traditional, classic Nordicmelodies on the EP,that will twist yourgutsinto endlessspasms. The boardersbetween ourandother world disappearwhile listening to"Black FleshRedemption" and the roar of the undeadis soattractive, that nobody can't keep calm. I like theinterconnection of beating andfrostymelodies. All the godless are making faces from the shadows, the devil is walking on the stonewalls of the cemetery. HereI'm feeling well and among my brothers. Swedishdeath metalof the highest quality! Absolutecult!
Sedím si takhle doma,
přemítám o nesmrtelnosti Krista a užívám si tu vzácnou chvilku, že mám taky
někdy čas na lenošení. Už se mi to nestalo hodně dlouho a tak jsem
v lehkém šoku. Natahuji si nohy do křesla, nechávám pomalu přicházet
spánek. Krásný stav mezi bděním a sněním. Jenže to bych nebyl já, aby se to
nezměnilo. Náhle mi přichází SMS zpráva s oznámením, že mám zase
v emailové schránce tuny nových zpráv. Znechuceně si odfrkávám, chvilku se
těžce přemlouvám a zase usedám k počítači.
Bonehunter
Za jedno odpoledne jsem opět
dostal kolem „normovaných“ 150 emailů se žádostmi o recenze, o novinky,
návštěvy koncertů. Něco je německy, něco španělsky (neumím oboje a tak rovnou
skoro všechno mažu). Pomalu filtruji od reklam a najednou mě do očí uhodí
zelený a krvavý obrázek s turné ACID WITCH po Evropě. Ihned mi naskakují
vzpomínky na počátky v mojí současné práci, dlouhé a nekonečné procházení
továrních hal, na rachot strojů a k tomu neustálé přehrávání jejich songů.
Pak už jsem zase chycený, pohlcený a dokud nenajdu staré omlácené CD
„Witchtanic Hellucinations“,nedám si
pokoj. Zvětšuji plakát celé šňůry, hledám se skepsí koncert v ČR a
najednou skoro vykřikuji údivem. Cože? Plzeň? Cože? Duben? Aaaaagggrrrr!
Acid Row
Odbíhám od komputeru, každému
to doma sděluji a všem je to jedno. Mám už dávno shovívavou rodinu, tolerantní
a úžasnou v tom, že tyhle moje náročné koníčky podporuje. A už mi to
v hlavě šrotuje. Je to v pondělí, musíme to nějak „pořešit“
s hlídáním a vyzvedáváním dětí, ale kebule už přemýšlí, peníze jsou odloženy,
akční plán rámcově vymyšlen. A hlavně nejdůležitější věc. Vnitřně jsem se
rozhodl, že chci jít. ACID WITCH jsou zkrátka hodně velkým lákadlem.
Acid Witch
Uběhne nějaký čas, spousta
věcí se organizačně změní, pondělí před koncertem je to v práci na
odjištěný granát, doma mám problémy s tím se stihnout vůbec najíst, ale
nakonec se dobré dílo podaří a já stojím sice totálně vyčerpaný, ale natěšený
před Papírnou v Plzni.
Celý svůj profesní život
trávím v továrnách, vyrůstal jsem v Mladé Boleslavi dokonce kousek od
fabriky a tak jsem si vypěstoval k podobným halám jako Papírna určitý
vztah, respekt. Poloprázdné, staré budovy mívají svoje kouzlo, genius loci.
Kdysi jsem dokonce jako mladý a rozněžnělý junák po jakési pijatice sepsal pár
básní velebících monumentálnost podobných staveb. Uvnitř je bývalá plzeňská manufaktura
pro výrobu papíru lehce zrekonstruována, ale té práce tam bude ještě hodně.
Spokojený musí být určitě nejeden dnešní „hipster". Nevím jak je to zde s financováním
celého tohohle industriálního monstra, ale pokud vydělává, tak klobouk dolů. Je
to vlastně jedno, důležité je, že jsem sjel několik kilometrů tramvají dolů do
města, ušel pár kroků a mohl si dopřát za skoro až legračních 120,- kč kapelu,
kterou jsem ještě v životě naživo neviděl.
Bonehunter
Dávám si pivo, korzuji,
zdravím se s několika známými, nesměle kývám na pozdrav tvářím, které znám
jen od vidění. Mačkám v ruce nový fotoaparát. Je to pro nás vlastně taková
premiéra. S čerstvým, lehce lepším přístrojem ještě moc neumím, ale těším
se neskutečně. Plním své břicho dalším pivem a připadám si v tom prostoru
lehce nepatřičně. Sem se hodí vousáči na koloběžkách, rozvážní studenti, kavárenští
filozofové v kostěných brýlích, umělci všeho druhu a ne já, pouhý
undergroundový pivař, death metalista a „povaha ala pracující a daně platící Charles
Bukowki“. Ale co, chutná mi, tak jaképa
copa! Čekám na první kapelu a jsem zvědavý, jaké to dnes bude. Pojďme na
to, přátelé!
Acid Witch
Jako první se ujali role
uvaděčů plzeňští ACID ROW. Pro mě
velká neznámá a vlastně i velké překvapení. Vůbec jsem nevěděl, co od kapely
čekat a byl jsem před jejich setem čistý jako znovu ušitá blána opět čerstvé
panny. Budiž tedy mojí omluvou, že jsem neměl nic dopředu vůbec „naposloucháno“.
Kapela se prezentovala vcelku chutným stoner rockem. Hudební inspirace byla
patrná až někde v Seattlu. Pro mě jsou synonymem stoneru vymleté zuby
Matta Pikeho z HIGH ON FIRE nebo rozmlácené čelo od mikrofonu Phila
Anselma z DOWN, ale tady to bylo spíš v rytmu KYUSS a grunge smeček.
A ty já zase tolik nemusím (nebo spíš vůbec). Tenhle styl má bolet, má to být
chaos a zmar. Při vystoupení ACID ROW to bolelo tak napůl. Kapela je ale mladá,
má toho spoustu před sebou. Hlavně tedy práce, odříkání a dlouhých hodin ve
zkušebně. Bylo to dobré, ale chce to ještě trošku přidat. S nadsázkou by
se dalo říct, že dokud neuvidím krev na pódiu, tak nebudu spokojen:)) Každopádně pěkné
vystoupení, doufám a pevně věřím, že zrovna tahle smečka bude co nejvíc hrát a
někdy příště si ji dám klidně znovu s chutí. Pokud zjistíte, že vystupují ve
vašem okolí, určitě si na ně zajděte, mělo to velké chlupaté rockové koule a je
cítit, že členové ansámblu to myslí s hudbou vážně!
Acid Row
ACID
WITCH rozjeli ten svůj psychedelický halucinogenní doom death
jako druzí. V sále jakoby se setmělo, z nebe náhle padaly krvavé kusy
střev a kolem se začaly šourat zástupy šílených monster. Horory pomalu (až
hmatatelně) ožívaly, maniaci s motorovými pilami, bláznivé a choré ženy v dlouhých
nemocničních pláštích se zjevovaly ve stínech na zdech klubu a já se začal postupně
nořit do hlubokého hudebního tratoliště krve. Bylo to mocné, uchvacující, svým
způsobem krásně nad věcí, zhoubné a celé vystoupení připomínalo opuštěný dům
pro choromyslné někde tak z přelomu 19. a 20. století. Kousek na kopci nad
městem opět vzýval Norman Bates svoji dávno mrtvou matku a v mnohých
koupelnách se za plentou objevoval stín kuchyňského “PSYCHO“ nože. Velmi
oceňuji hlas, který byl mocný, naléhavý, smutný a bolestivý zároveň. Osmdesátá
léta minulého století formovala moji tehdy ještě „dětsko - puberťáckou“ osobnost
a to jak hudbou, tak filmy. ACID WITCH všechno tohle spojili v dokonalou
symbiózu krve, špíny, zla a syrovosti. Bylo to chutné jako čerstvé vnitřnosti, pálilo
to jako pižlání břicha tupým nožem. Byl jsem mimo realitu a stal jsem se
pomateným ne-hercem v jednom z béčkových filmů. Krutost nadevše. Kult
a za mě deset uříznutých paroháčů k tomu! Úžasný zážitek.
BONEHUNTER
byli
pro mě po ACID WITCH jen slabým odvarem. Pánové sice mlátili s nástroji
v rytmu thrashe, punku, sem tam nějakého toho hard core, ale ani přes velké
nasazení kapely jsem se už nějak nechytil. Ono to bylo sice vcelku dobré, ale
Finové mě zrovna dvakrát nepřesvědčili. Mám pro podobné „bordely“ poměrně
slabost, ale tentokrát mi chyběla větší originalita, kus něčeho, co bych si i
po čase zapamatoval. BONEHUNTER do toho řezali hlava nehlava, sem tam vylezl
nad povrch nějaký poměrně zajímavý motiv, ale jinak jsem si trochu připadal
jako v lisovně karoserií. Nějak jsem po tom rozjímání s ACID WITCH
neměl na tenhle chaos moc náladu a vlastně ani chuť. Má maličkost tedy raději
po několika skladbách a fotkách odešla na pivo a jen bloumala po okolí. Prohodil
jsem pár slov s kytaristou ACID WITCH, nechal si udělat nějakou tu dagerotypii na památku, domluvil případný rozhovor a vůbec mi bylo dobře. Byl jsem ten
večer naladěn na trošku jinou notu a tak jsem po chvíli ospale pelášil na
tramvaj. Takže asi tak.
Bonehunter
Nevím, kdo byl hlavním
strůjcem této akce, ale rád bych mu/jim zde a přede všemi poděkoval a vysekl
malou poklonu (celý večer provázel dobrý zvuk – tedy na to, že podobné prostory
se zvučí velmi špatně). Podobné seance sice nebývají
z nejnavštěvovanějších (přišlo odhadem okolo 60 zombie), ale tohle tedy
byla hodně příjemná hudební (ACID WITCH - cult forever!) delikatesa! Přirovnal
bych to k takovému death/doomovému lahůdkářství, kam zavítali jen samí
zmlsaní strávníci. Byl jsem sice cestou domů v temných uličkách jaksi opatrnější
a celou noc jsem si zpříjemnil nějakými těmi nočními můrami, ale pro nás,
hledače archivní muziky, byl tento večer až magicky krásný.
Mr. Asphyx and guitarist Acid Witch
Nešetřím a nebudu šetřit ani
chválou na organizátory. Pondělí je prokletý pracovní den, první v týdnu a
tak oceňuji i dodržování časů vystupujících (pokud tedy budeme tolerovat
akademickou půlhodinku). A víte co? Měli jste tam být. Protože kdybyste tam
byli, tak jste nemuseli číst tenhle můj předlouhý článek a mohli jste si ten pěkný
„hororový večer“ užít spolu s námi hezky reálně a naživo. Budiž vám země
lehká, děkuji za pozornost.