IN-DEFILADE
– Rules of Famine
CD
2015, vlastní vydání
Nejdůležitější
věcí v okamžiku smrti je stav naší mysli. Zemře-li někdo v
kladném rozpoložení, navzdory tomu, že jeho karma
je záporná, může vylepšit své příští zrození. Poslední
myšlenka či emoce, kterou máme před smrtí, má výjimečně
mocný účinek na naši bezprostřední budoucnost. Kdesi hluboko v
sobě víme, že se přímému setkání se smrtí nemůžeme vyhýbat
navždy. Víme to, co vyjádřil Milaräpa:
"Ta věc zvaná mrtvola, ze které máme takovou hrůzu, žije v
této chvíli zde s námi."
Tolik úryvek o smrti z knihy o buddhismu.
Je
to zvláštní a zajímavé, jak každé náboženství nebo
filozofický směr definuje smrt. V death metalu je to jiné.
Není zatěžkán roky a naléháním věřících, různými
sepsanými návody, případně životem svatých. U nás v podsvětí
moc dobře víme, že popisovat onen svět je vlastně úplně
zbytečné. Každý z nás ho stejně chápe a cítí po svém,
mnohdy velmi rozdílně. Kupříkladu takoví IN-DEFILADE
se vydali na nelehkou cestu všemocné smrti pomocí death a black
metalu. Jejich tóny jsou tak vznešené, mocné, zákeřně
zpracované a mají jadrné rytmické spodky. Hlavním a asi
nejvýraznějším protagonistou desky je Jon Vesano, který působil
ve slavných NILE, DARKMOON, DEMONIC CHRIST. Zdárně mu sekunduje i
Shawn Bozarth z DEFIANCE a Sean Hudson (VESPERIAN SORROW). Jako
celek působí pak tahle nesvatá trojice poměrně přesvědčivě.
Nebojí se pohrávat s melodiemi, stavět monstrózní stěny
z kytar, nebojí se ani nahlédnout na onen svět.
Co
se týká hudby jako takové,
nejedná se ani o nic světoborného, dokonce bych si s dovolením
nebál tvrdit i něco o lehkém nadprůměru,
ale dle mého skromného názoru sráží tohle album hlavně
zpracování vokálů. Ne že by bylo něco vyloženě špatně, ale
nesedí mi. Jsou nevýrazné, jakoby upozaděné. Krásně se
ukazuje, že Mr. Vesano může být sebelepší instrumentalista, ale
schopnost vytvořit dobrou skladbu se mu zatím daří jen někdy.
Kombinace blacku a deathu poskytuje přitom velké pole působnosti.
IN-DEFILADE
se pohybují spíše v jeho přístupnějším prostoru. Všechno
je sice precizní, perfektně zpracované, ale postrádá pověstné
rockové koule. Přijdu si jako bych procházel nějakým složitým
labyrintem v dávno mrtvém městě. Sem tam na mě vyskočí
přeživší šelma jdoucí po krvi, ale jinak potkávám jen samá
bezzubá monstra. Z téhle nahrávky zkrátka vůbec nejde
strach. Je to obrovská škoda, protože potenciál je samozřejmě
obrovský, některé riffy vynikající a produkce se blíží
dokonalosti.
 |
| Jon Vesano |
Chaotické
„blast“ pasáže se střídají s těmi melodickými a já
jen tiše sedím, poslouchám. Na tuhle desku je nutné mít klid,
pohodu, naladit se na poslední věci člověka a netěkat myšlenkami
někde okolo. Je to ale těžké. Ani po poměrně dlouhé době jsem
nebyl schopen vše vstřebat a dodnes nejsem úplně chycen. Pověstná
jiskra nepřeskočila, dráp není zaseknut. Pořád se marně ptám,
kde jsou potoky krve, kde čerstvě otevřené hroby? Nikde je
neslyším. Vnímám jen dokonale nahrané album, plné tradičních
riffů, sem tam zajímavých melodií. Jinak bohužel nic. Od
podobných person jsem toho očekával trošku víc. Netvrdím, že
je to špatné album, ani nebudu tohle dílo nikde hanit, ale pokud
mě potkáte, tak vám jej ani nedoporučím. Všechno je totiž
takové nijaké, nevýrazné, zahrané na „první dobrou“. Chybí
zde někdo, kdo by se na desku podíval z nadhledu, vystříhal
zbytečnosti a nechal jen pravý kov.
„Rules
of Famine“
je vlastně vcelku dobrou deskou. Najdeme na ní spoustu zajímavých
melodií, poměrně obyčejné vokály a několik kilo tmy a smrti.
Jiskra mezi mnou a kapelou bohužel ale nepřeskočila. Album je to
slušné, ale nevýrazné a vůbec mě nebolí. A to je u death
metalu špatně. Netrpělivě očekávané CD, plné black death
metalu, které nesplnilo mé očekávání. Kde je pravá syrová
smrt? Kam se ztratila?
Asphyx
says:
"Rules
of
Famine"
is in actual fact a
very good
album.
We
can find
there
a
lot of interesting
melodies,
quite
ordinary
vocals
and
a
hundred
of
darkness and
death.
Spark
between
me
and
the
band
didn't jump
unfortunately.
The
album
is
good,
but
bland
and
doesn't
hurt.
And
that's
wrong
with
death
metal.
I'm
missing
someone
who
would
keep the record on top of things and will leave the
true
metal
only.
Expected
CD,
full
of
black
death
metal,
which
doesn't come up to my
expectations.
Where
is
the true
raw
death?
Where
does it
lose?
Seznam
skladeb:
01. The Colossal Burden
02. In-Defilade
03. They Shall Fall
04. Fires of Frustration
05. Contaminating the Waters
06. Subdue the Righteous
07. Out Numbered
08. Rulers of Famine
09. Sworn to Expose
10. To the Back of the Head
11. Burn the Fields
Čas:
56:42
Sestava/band:
Jon Vesano - kytara, perkuse
Shawn
Lee Bozarth – kytara
Subverseraph-
basa, zpěv
