CD 2016, Vic Records Nedělní ráno na malé vsi. Babičky, šourající se mlhovinou do starého kostela. Pokřižují se u vchodových dveří, čelem k oltáři, smočí prsty ve svěcené vodě. Myslí na své blízké a usedají do dřevěných lavic. Jejich řady jsou již notně prořídlé, víru u mladých dnes už nehledejte, šeptají si mezi sebou. Těší se na mši, na kázání. Přichází postava, zahalená v kápi. Z pod kapuce je možno tušit ostrý pohled. Všichni sklánějí hlavu před služebníkem božím. Z ulice sem doléhá hlasitý lomoz. Nad hlavou podivného kněze začne hořet kříž, zablýskne se. Všichni s údivem zvednou tváře a spatří rozšklebený obličej samotného pekla. Na kostelním ochozu utichnou varhany a místo toho se oprýskanou stavbou začnou ozývat tóny death doomových nováčků IDES. Holandských příznivců a vyznavačů táhlých melodií, smutných pochodů a ďábelského ohně.
Smíchejte dohromady postupy, které kdysi (a vlastně hrají doteď) hráli i PARADISE LOST, WINTER, MY DYING BRIDE. Doomová klasika v každém momentě je dodržována s až urputnou silou. K tomu si připočtěte odkazy na špinavost INCANTATION. Dobrá hrobnická práce, říkám si pořád dokola, když jejich prvotinu "Sun of the Serpents Tongues" poslouchám. IDES jsou v prokletých kostelech, na záhrobních mších i okultních seancích jako doma. Jejich hra je přesvědčivá, zpestřená sem tam lehkými chorály. Přijdu si opravdu jako na nějaké nedělní bohoslužbě, jen s tím rozdílem, že hlavním tématem dne je negace všeho toho neuvěřitelně "krásného" nebe. Melodie díky své chtěné vleklosti dávají dostatek času k zamyšlení, k rouhání, k obracení křížů kratší stranou dolů. Nevím jak odborníci a hudební mudrlanti, ale mě tahle deska oslovila. Došlo mezi mnou a ní k přenosu emocí, k rozdrásání mé šedé kůry mozkové. Některé motivy jsou sice hodně předvídatelné, ale to je v tomto stylu poměrně obvyklé. Hlavní je to, že se dokážeme spolu s Holanďany naladit na stejnou vlnu. Takhle nějak si představuji dobře zahraný tradiční doom metal.
sumarizace:
IDES jsou dávnými posly ze starých časů. Hrají převážně pomalu, naléhavě, s magickou silou. Vítejte na okultním obřadu. Namalujte pentagram, obětujte kozla a sepněte ruce k obrácené modlitbě. Hudba je na první dlouhohrající desce těchto Holanďanů velmi chladná, odtažitá, temná a ponurá. Po celou dobu poslechu jsem ani na chvilku nevyšel ze stínu. Kdo jste bez viny, hoďte kamenem! Budete prokleti, naporcováni a rozemleti v nekonečný prach. Doom metal, prokládaný smrtícím kovem působí jako ostré hroty mučicích nástrojů. Proniká do těla lehce, jen s malým odporem. Tolik špíny, hniloby, tmy a nenávisti, jsem už hodně dlouho neslyšel. Fanoušci starých časů by měli zbystřit svoji pozornost, hraje se zde totiž pro všechny příznivce old school doom death metalu. Album, které zabíjí jako jed. S jistotou a krutostí. Vstup do země stínů se opravdu vydařil.
Asphyx says:
The IDESare the past embassadors from the old days. They play more slowly and urgently with a magical power. Welcome to an occult ritual. Draw the pentagram, sacrifice a goat and clasp your hands together to the reverse prayer. Music on the first long-playing album by these Dutch guys is very cold, abstract, dark and sad. During the time I listen I´m in the shadow and I don´t go out of it. Let the one who is without sin cast the first stone. You will be cursed, carved and smashed in an infinite ash. Doom metal which is mixed with dead metal which seems like sharp peaks of torturing instruments. It sinks into your body easily with just a little grudge. So much dirt, blight, darkness and hate…so much that I haven´t heard it for a while. Fans of the old days should pay attention because this is the music for fans of the old school doom death metal. The album kills like a poison – with confidence and cruelty. The entry to the world of shadows is a very good job!
Tracklist: 01. The Circle Closes (8:31) 02. Erosion (12:54) 03. A Forgotten Farewell (8:42) 04. The Ever Falling (13:21) 05. After The Final Hour (5:48) 06. Survivors of the Revolution (11:33)
CD 2016, Willowtip Records Někdy mám pocit, že to nebude dlouho trvat a naši stvořitelé se vrátí. Podle některých teorií jsme jen pokusnými králíky, chovanými na maso. Říkejte jim třeba vetřelci, zelení mužíci nebo klidně emzáci, ale věřte, že se jednou přiletí přesvědčit, jak se jim jejich experiment "Člověk" povedl. Oni jsou těmi bohy, ke kterým se spousta z vás každý den modlí. Až se tak stane, klidně jim pusťte hudbu VALE OF PNATH, americké technicko death metalové skupiny (hrající podobě jako THE BLACK DAHLIA MURDER, ALLEGAEON, BEYOND CREATION, ARKAIK, NEURAXIS, WRETCHED) která svým prvním albem "The Prodigal Empire" z roku 2011 nakopala zadky všem zpátečníkům, vyznavačům klasiky v death metalu i starým bláznům (jako jsem já), kteří pořád uctívají tradiční hodnoty. Mimozemšťané budou určitě spokojeni. I letos se na novince "Vale Of Pnath II" hraje hlavně hudba pro mladé posluchače. Osobně podobné záležitosti beru spíš jako ochutnávku, to když už opravdu nevím, co bych si narval do hlavy. Jenže nesepište to, když vám doma přistane CD, že ano?! Hudba je to komplikovaná, zvukově perfektně ošetřená, moderně znějící. Mě chybí trošku té živočišnosti, ale co chtít po klucích, kteří vyrůstali už v nové, "polotovarově instantní době"? Není to špatné, opravdu není. Nikdy to sice asi nebude materiál, který bych vynášel do samotného pekla, ale takhle k večeru, když se den potkává s nocí to na mě docela i sem tam zabírá. Možná mi chybí kousek jiskry, pocitu, že to hrají pořád ještě lidé a ne jen stroje, ale to bude zdá se asi spíš můj problém. Takže přátelé, nasaďte pod kšiltovku pečlivě učesanou patku, nezapomeňte si nabít poslední model telefonu a jděte do toho. Zkuste je, jsou mladí, nadaní a ještě jim to slušně hraje. Víc v téhle hudbě necítím.
sumarizace:
Na svém druhém albu pokračují VALE OF PNATH přesně tam, kde minule přestali. Jejich death metal je velmi technický, progresivní a pánové se nebojí experimentovat. Občas mi sice chybí trošku víc živočišnosti a pocitu, že to hrají ještě lidé, ale jinak jsem spokojený. Desku bych doporučil všem, kdo jsou otevřeni novým vlivům v hudbě a rádi u ní přemýšlejí. Songy jsou komplikované, chladné a nepostrádají energii. Ne všechno je zahráno s lehkostí a občas to v některých skladbách trošku zaskřípe, ale jako celek je nahrávka velmi dobrá. Progresivní technický death metal, který má svoji duši!
Asphyx says:
Ontheir secondalbumVALE OF PNATHcontinueexactly there, where they stopped last time. Theirdeath metalisvery technical, progressiveand gentlemen aren't scared of experiments. Although Isometimesmissa little bit moreanimalityandthe feeling thatpeople areplaying still, but otherwiseI'm satisfied. The albumI would recommendto all whoare opened to newinfluencesin musicandlikethinking about it. The songsare complicated, cool anddon't missenergy.Not everything isplayedwith ease and it creaks sometimesa bit in some songs, butas a wholetherecordis very well.Progressivetechnical death metal, having itssoul!
CD 2016, vlastní vydání Propadl hrdlem, protože se protivil novému řádu. Rouhal se bohům, posílal štvavé články do tisku, odmítal se podřídit psaným i nepsaným zákonům. Svět budoucnosti nebude asi příliš jiný, než je ten náš. Technologie jdou sice nezadržitelně dopředu, ale lidská rasa se zdá, napříč věky příliš nemění. Zrovna teď, v blízké budoucnosti, mají trošku navrch stroje. Někam sem patří i hudba amerických technických death metalistů AUSTRALIS. Pánové čerpají inspiraci od takových hudebních vizionářů jako jsou DECREPIT BIRTH, BENEATH THE MASSACRE, CRYPTOPSY, ORIGIN. Jedná se o takovou progresivní muziku v mezích technických mantinelů, která není ničím nová, ale zase si zachovává určitou vstřícnou temnou atmosféru. Mám tak při poslechu neodbytný pocit, že mě sleduje kamerový systém všemocného vládce a zabijáka.
"Spaces of Hope" je prvním dlouhohrajícím albem kapely a za moji maličkost se určitě povedlo. Líbí se mi nálada celé desky, která je postupně plazivá, dostane se vám do mozku, zakroutí tam bolestivě vrtákem a vloží vám do hlavy čip. Stanete se polovičním strojem, androidem, který sice pořád ještě cítí obyčejné lidské pudy, ale jsou potlačovány. Nahrávka si po nějaké době se mnou začala dělat co chtěla, ovládala mě a to i přesto, že technických finesám v death metalu se povětšinou vyhýbám. Deska má v sobě jakési vnitřní, těžko popsatelné pnutí. Nevím, nakolik jej ocení muzikanti, netrpělivě sledující pohyby "konkurence" na hmatníku, ale mě tenhle způsob vyjádření temné budoucnosti více než vyhovuje. Připadám si opravdu jako nějaký poloviční stroj, čekající na další krvavý příkaz. Budoucnost se skrývá v temnotě. Amen! Skvělá, technicky zvrácená záležitost zahalená v absolutní černotě.
sumarizace:
AUSTRALISnám letos přinášejí ochutnávku toho nejkvalitnějšího technického death metalu. Pokud se zaposloucháte pozorněji, najednou zjistíte, že jste spolu s kapelou jedno tělo i mysl. Muzika je sice složitá, náročná a spletitá, ale obsahuje v sobě určitý, velmi přitažlivý neklid. Nálada celého CD je chladná, ale zároveň přitažlivá. Jakoby v sobě hudba obsahovala nějakou magickou formuli. Poslouchat doporučuji s čistou a otevřenou myslí. Pak vynikne tahle ledová technická krása nejlépe. Nezapomíná se ani na melodie. A teď už mě prosím nechte, než abych psal slova, budu raději poslouchat. Inteligentní technický death metal, zahraný s noblesou! Wov!
Asphyx says:
AUSTRALIS published a taste test of the technically highest quality death metal. If you listen to it carefully I will realize that you are the one with this band – one body, one mind. This music is complicated, ambitious and complex, however it has some kind of a restlessness which is very magnetic. The mood of this CD is very cold but very magnetic. It feels like it has some kind of magical formulation inside. I would suggest listening to it with an open and clear mind. Than you can feel the cold technical beauty. They don´t forget melodies. And now, let me go please, more than write a words I would prefer listening to this album. Intelligent technical death metal which is played with a nobleness. Wow!
Tracklist: 1. Sublife 2. Provocation Of Death 3. InterSpira 4. Probed 5. Lament 6. Rapture Of Eidolon 7. Photonic Disassembly 8. Infinite Void 9. Spaces Of Hope 10. Mortal Transduction 11. Instrumental (Invertebrate)
Band:
Lucas Scott - Guitar/Vocals Patrick Ruhland - Drums Sal LoGuidice - Bass
Kombinace
thrashe a deathu mi dělala vždy dobře na mé staré černé duši. Mám v tomhle
stylu kapely, které bezmezně zbožňuji, obdivuji a skláním se před jejich
tvorbou. Pak je celá řada těch, ke kterým se rád vracívám jen občas a pořád
doufám v nové zásadní album. Potom zbývá ten zbytek, který sem tam
překvapí, ale jinak kolem mě jejich skladby plynou bez většího zájmu. Švédské
maniaky DETHRONE bohužel musím
zařadit do třetí skupiny. Určitě znáte ten pocit, když si pustíte do té doby
vám neznámou skupinu a pořád přemýšlíte, jak se do jejich hudby dostat. Mě
přijde, že pánové jen odehrávají kdysi již složené postupy, nepřidávají nic ze
sebe a ještě se snaží, aby vše znělo co nejvíc monotónně. Není to ani nářez,
ani špína, je to takové nijaké, nemastné, neslané. Trošku mi to připadá, že
pánové tvoří, jako kdyby chodili každý den do práce. Ráno odpíchnout, nějak tam
něco nabouchat, hlavně, aby to bylo už za námi. Chybí mi tam šťáva, nadšení a
tentokrát i troška toho talentu.
Retro
vlna je v plném proudu, na každém rohu zase postávají stovky nových kapel,
ale ducha staré doby se povede přenést jen některým. Ono totiž nestačí jen
odmlátit nutné zlo, chce to i jakousi vnitřní sílu, odhodlání a energii. Tohle
když v nahrávce nemáte, tak u mě není šance. A můžete být slavní sebevíc. DEATHRONE hrají teprve od roku 2011,
jsou mladí, přesto mi připadají utahaní, vyčerpaní, obyčejní. Veškerá
naštvanost zde není nebezpečná. Určitě znáte to přísloví o psech, co nekoušou.
Tady je to hodně podobné. Napadá mě podobnost s LEGION OF THE DAMNED,
HATESPHERE. Není to zrovna můj šálek kávy, přiznávám, ale i když odhlédnu od
mých preferencí, tak toho moc nezbývá. Sem tam nějaký dobrý nápad. Snad. Jinak
jen mlácení prázdné slámy.
Na moji
maličkost je to šíleně uštěkané, se spoustou vaty, která mě donutí se vždy při
poslechu odpoutat od desky samotné a začít dělat něco úplně jiného. Přispívá
k tomu i nevýrazný zvuk a produkce. Možná někde na lokální švédské akci,
jako věční předskokani dobré, ale jinak spíš bída s nouzí. Snažil jsem se,
opravdu hrozně moc, dokonce jsem se pokoušel k nahrávce několikrát vrátit,
ale nepamatuji si z ní vůbec nic. Nevím, jak to může celé fungovat naživo,
ale troufnu si říct, že to asi taky žádná sláva nebude. Pánové se pokouší nám
zahrát na retro vlnu, ale příliš se jim to nedaří. Nebudu se dál trápit a
recenzi raději ukončím, myslím, že těch negativních připomínek jsem měl už
spoustu. Je to nuda. A hotovo.
„Incinerate All“ jsem se pokoušel
dostat do hlavy hodně dlouhou dobu. Nepodařilo se. Album mi přijde šíleně dlouhé,
nudné, obyčejné a monotónní. Skladby postrádají výraznější a zajímavé nápady,
zvuk je slabý a vokalista stále stejný. Chybí mi energie, síla, feeling a
bohužel i talent. Myslím, že nemá cenu dodávat nic jiného. Stereotypní, thrash
death metalové album, které kolem mě plyne bez jakéhokoliv zájmu. Tahle muzika
mě nechává zcela chladným. A to je u mě velký problém.
Asphyx says:
“Incinerate All” is the band which I have been trying
to get into my head for a very long time now. It didn´t happen. This album
seems so long to me, it is boring and monotonous. These songs are lack of
strong and interesting ideas. The sound is weak and the vocalist is the same
all the time. I miss the energy, power, feeling and unfortunately some talent
also. I think there is nothing more to say. Stereotypical, trash death metal
album which flows around me without any interest. This music leaves me cold.
And that is a big problem for me.
Seznam skladeb:
1. Reborn in Fire
2. The Plague Carrier
3. Rat King
4. Morbid Existence
5. Spiritual Deception
6. Where Darkness Dwells
7. I Am God
8. Failure
9. Dawn of Demise
10. The Invitable End
Čas: 39:04
Sestava/band:
Vocals: Mattias Vestlund Guitar: David Hartikainen Guitar: Jonas
Carlsson Bass: Kenni Öjebrant Drums: Simon Lundh
Začíná to vypadat, že jsem nejchudší ze všech. Kytka mě sice těsně následuje, ale Prcalíkovi, kterému rve otec peníze horem dolem a Janě, která si vydělává, se nemůžeme rovnat. Nejsem závistivý, ale když vidím, jak se kolem mě prochází v garáži Jana v rozepnuté kožené bundě zvané křivák a má pod tím jen vyprsené tílko, svírá mě vztek. Chodím do školy, dřu po nocích a o víkendech na brigádách, ale stejně všechno padne za muziku a koncerty. Moc mi toho nezbývá. Sedím ve starém, roztrhaném gauči, hned pod žárovkou visící ze stropu a přijdu si ve svém podomácku vyrobeném tričku, sepraných děravých džínách a rozdrbaných keckách jako chuďas.
Vytahujeme radši lahváče a já vzteky zapojuji do aparátu basu. Házím tam jeden thrashový riff za druhým, dostávám se do alkoholově hudebního rauše a čekám, co na to ostatní. Jana skáče na gauč a předvádí něco jako "slušný striptýz". Nic vulgárního, ale spíš erotická hra, na kterou Prcalík s Kytkou koukají jak tele na vrata. "Tak to by stačilo": sundám svoji Hohnerku z ramen a jdu si sednout do kouta k lednici. "Co je? Tebe něco sere? Sis ho včera nehonil nebo co?": citlivě se mě zeptá Prcalík a plácne mě po ramenou. Smutně se usměju a prozradím všem svou neskutečnou touhu po kožené bundě, kterou kdysi nosil Marlon Brando, Joey Ramone nebo hrdina našich babiček James Dean. "Ser na to, si vyděláš, ne?": doplňuje mého kamaráda Kytka a zve nás na erotický film do letního kina.
"Jo, to bude něco jinýho než ty pomatený rozvalený tety v Leu": vytahuje jeden ohmataný časopis ze skříňky Prcalík a společně se smějeme výrazům a pózám porevolučních rádoby modelek. "Ty vole tahle čumí jak jalová": řveme do plechových dveří garáže a erotického nekomentujeme nikdo nic. Jen Janu napadne, že by chtěla mít doma postel z obrázku číslo 25 a já se pak skoro zase vztekám, když má modelka Sára na sobě křiváka. "Kurvy nevoholený sou to": řeknu a jdu se raději projít do lesoparku Štěpánka, abych se uklidnil. Film Emanuela, natočený v roce 1974, u nás vysílaný v roce 1990 je stejně nudný jako ty dámy v Leu. Během vysílání dojde snad jen k několika málo incidentům mezi Prcalíkem a diváky, který nahlas dabuje a pořádně přidává na hlasitosti u "šukajících scén". To aby prý slintalové měli hlubší prožitek.
Se mnou toho mnoho dámy z Bankoku v čele s vyhublou modelkou Emanuelou také nedělají. Zasním se a představuji si, jak jsem na nákupu v Praze a oblékám si svoji první koženou bundu. Přísahám sám sobě, že si budu dávat peníze stranou a vytouženého křiváka si určitě koupím. Z rozjímání mě vytrhne až nějaký sexu chtivý vesničan, který vytáhl svoji maminu na "Erotiku", a který právě honí po lavičkách Prcalíka. Jeho paní má hrozně smutný pohled (alias vilná kráva a kouká na mě) a tak radši beru kramle. Jana jde se mnou, film nedokoukán. Usínám s jedinou myšlenkou. Musím do Prahy do Holešovic, okouknout, co vlastně prodávají. Vedle v bytě tříská soused nádobím. Přišel ze směny a vyžaduje po své družce teplou večeři. Pak šukají jako králíci a je klid.
Druhý den je sobota a já brzy ráno usedám na kolo. 54 kilometrů po staré silnici tam a 54 zpět mě nemůže rozhodit. Procházím pražskou tržnicí v Holešovicích a zaujme mě obchod s koženým zbožím. "4000 mladej, ale je z Německa": řekne mi cenu prodavačka, která má úplně stejný výraz v obličeji, jako ty holky z Lea model 1990. "Tak to si strčte doprdele". vzdávám to a jedu raději domů. Večer mám dlouhou rozmluvu s otcem, který je výjimečně střízlivý. Slibuje mi brigádu ve Škodovce. Za týden nastupuji a 14 dní po nocích čistím dvanáct hodin v kuse jeřáby. Motá se mi hlava z výšek, dýchám tuny prachu. Má výplata činí 3500,- kč. Je mi smutno, 500,- je pro mě v té době hrozně moc peněz.
Nakonec se nade mnou slituje strejda Josef, jinak politický vězeň ve dvou režimech a ve své hluchotě a neskutečné dobrotě mi dává..."Tady si vem nějaký peníze a pečlivě studuj, hlavně už nedopusťte, aby se vrátili komouši nebo fašouni, já už ve svým věku do Terezína ani do Jáchymova nepůjdu, to už bych fakt chcípnul", tisícovku. Mám co dělat, abych mu nelíbal ruce a těch padesát kilometrů z Jablonce nad Nisou domů do Boleslavi jedu jako drak. Sen je tak blízko.
Slavnostní koupě křiváka Made in Holešovice je pro mě a mé kamarády velkou událostí. Stojím proti prodavačce - asi prostitutce a žmoulám znalecky kůži v ruce. Irving Schott, který zakládal svoji firmu s bundami v roce 1928 by ze mě měl radost. Ten nazval svůj výrobek Perfecto a měl pravdu. Bunda mi padne jako ulitá. Je černá, klasická, dokonalá a voní novotou. "Vošoupaný jsou teda lepší, ale co si neprožiješ sám, jako by nebylo": doplní moji čtyř tisícovou platbu Prcalík a mě se hlavou proženou všechny ty dlouhé nekonečné noci v temné továrně. Obchod je zpečetěn, nesu se jako páv tržnicí a jen tak pro zajímavost se díváme vedle do krámu s "odřenými křiváky pro pravé motorkáře", jak píšou u vchodu. Jen z dálky kouknu na cenu sedm tisíc a mizím pryč.
No a protože to pro mě byla událost velkého významu, jde se do hospody, na v té době ještě dobře pitelný Bráník a pak na vlak a potom na panely a nakonec na naši základnu U Dubu, kde mi kluci někdy kolem půlnoci křiváka pokřtí a Prcalík nakonec i pochčije, protože takhle to prý dělají motorkáři. Všemu se směju jako blázen a jsem v tu chvíli nejšťastnější kluk na světě.
Já a německý křivák z Holešovic jsme byli nerozlučná dvojka dlouhá léta. Byl mým poznávacím znamením, součástí, skoro denně (mimo třiceti stupňová vedra a ani to někdy ne) nošeným oděvem. Krátký, doplněný v létě tričkem, v zimě dlouhým pleteným svetrem od babičky.
Mám rád staré věci, mají pro mě duši. Když jsem pokaždé jezdíval domů za rodiči do Boleslavi, vždycky jsem se podíval dozadu do skříně, to abych si připomněl dávnou dobu mládí, abych si uvědomil, jak jsem přibral. Byl vždycky tam. Jen si tak visel a já z něj cítil všechny ty koncerty, vůni mladých dívek i smrad piva a cigaret. Párkrát jsem si ho dokonce pokoušel obléct, ale manželka mi řekla, že vypadám jako ve šprcce. Zbyly mi jen vzpomínky.
A pak mi ho máma vyhodila, když předělávala byt. Stál jsem tam v rekonstruované šatně, koukal asi čtvrt hodiny do zdi a pak se šel radši projít. Na Radouči bylo ticho. Usedl jsem do trávy, udělal si pár poznámek pro dnešní příběh a pak uviděl vysokého kluka, v tričku Slayer, který si to váhavě kráčí lesní pěšinou. Nejdřív mi zatrnulo, ale pak mi došlo, že to nemůžu být já, že jsem ještě neumřel a převtělení možná ani neexistuje.
Ten klučina, tolik podobný mé maličkosti před 26 lety, měl nejen stejně drzý krok jako já, vystouplý ohryzek a kulaté brýle, ale měl také na sobě klasického křiváka. Zdálo se mi, že kruh se uzavřel.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Ave
SORCERY! Poslouchám vaši letošní novinku „Garden of Bones“ už nějaký čas a
pořád v ní objevuji pro sebe nové a nové kousky temnoty. Přiznám se, že
jsem od vás čekal dobré řemeslo, ale že mě takhle rozsekáte, tak to ne. Album
se podle mě opravdu povedlo. Jaké máte reakce od fanoušků, co recenze?
Čau. Je skvělé, že se Ti
album líbí. Zatím jsou reakce skvělé jak od kritiků, tak od fanoušků. Je
samozřejmě velice příjemné vidět, že lidé ocení něco, na čem jsme pracovali tak
dlouho.
Hráli
jste už některé songy z novinky na koncertě? Jak fungují na fanoušky? Máte
už nějaký potencionální hit? Osobně bych si tipnul skladbu „Hellstorm“.
Ano, hráli jsme už asi pět písní,
když jsme hráli v Německu a Dánsku v květnu a pak jsme hráli skoro
celé album na koncertě v našem rodném městě. Pojali jsme to jako takovou party
před vydáním a ukázali jsme většinu z alba. A zatím se zdá, že nové songy
se publiku líbí. Hellstorm je hodně dobrá píseň a už jsme ji hráli i živě. Ale
myslím, že podle mě nejlepším hitem je Holy Ground a The New Armageddon,
společně s Hellstorm a dalšími.
Album
má skvělý obal. Autorem je Juanjo Castellano. Proč právě on? Musím říct, že
tentokrát cover přesně vyjadřuje to, co se na novince odehrává. Je chladný,
syrový, drsný, stejně jako hudba na „Garden of Bones“. Jak jste motiv vybírali?
Bylo to z už připravených prací nebo Juanjo slyšel vaši hudbu a nechal se
jí inspirovat? Na minulou desku vytvořil obal Daniel Devilish. Proč ta změna?
S Danielem Devilishem
jsme chtěli prostě pracovat znovu. Na Legacy of Blood a Arrival at six udělal
skvělou práci. Sice jsem ho kontaktoval, ale v tu dobu neměl zrovna čas.
Zeptali jsme se Xtreem, jestli nám mohou někoho doporučit a oni zmínili Juanja.
Tak jsme to zkusili a výsledek byl mnohem lepší, než jsme si mohli přát. Obal
je vytvořen speciálně pro naše album a neměli jsme nic předpřipravené apod. Měl
jsem v hlavě nápad pro obal, který byl založen na písni Garden of Bones a
Juanjo nakreslil moje myšlenky. Je to hrozně talentovaný člověk.
V death
metalu se občas zapomíná na texty. Vy zpíváte o temnotě, smrti,
anti-křesťanství. O čem jsou texty na novém albu a kdo je jejich autorem?
Snažíte se jimi něco sdělit, předat nějaké poselství?
V dnešní době je to
spíš takové anti-náboženské, než tlučení do křesťanství. Podle mě jsou všechna
náboženství stejně špatná a nevidím důvod, proč by někdo měl být utlačován,
nebo pronásledován za to, že nechce věřit, nebo si vybral věřit v něco
jiného. Podle mě má mít každý právo na svoje myšlenky a věřit tomu, čemu chce,
dokud do toho netlačí ostatní. Náboženství je tím největším zabijákem na světě.
Je to ta nejhorší a represivní síla a já ho kurva nenávidím. No, a protože já
píšu texty, tak je přirozené, že většina z nich se věnuje právě tomuto
tématu. Máme ale také mnoho písní, které se věnují tradičním smrtícím tématům
jako je smrt, krev, vnitřnosti a Satan. Tyhle ingredience prostě potřebuješ
k tomu, aby vznikla dobrá polívka.
Novinka
má opravdu hodně temný, ostrý zvuk. Podepsán je pod ním Andreas „Jonsson“
Westholm. Novinka zní přece jen o trošku jinak, než minulá nahrávka (Tomas
Skogsberg). Přijde mi „špinavější“, víc syrová. Byl o účel? Jakým stylem
vlastně vznikala nová deska? Byli jste přítomni u mixu, mluvili jste do
výsledného zvuku?
Věděli jsme, že když budeme
pracovat s Jonsson, tak zvuk bude stejný jako na albu Arrival at six.
Z počátku jsem chtěl, aby Jonsson jen nahrával, ale nakonec to všechno i
mixoval a my jsme s výsledkem velmi spokojeni. Začali jsme mixovat během
nahrávání, ale Jonsson nakonec dělal vlastní mastering. Samozřejmě jsme u všeho
byli přítomni, protože se soubory s posledními mixy posílaly sem a tam
několikrát denně. Jonsson chtěl, aby se kapela nahrála tak, jak opravdu zní –
žádná veliká nadprodukce. Výsledek je tedy syrovější a chladnější. Sedí to
k písním a album je tak kompaktnější.
„Garden
of Bones“ vychází opět u Xtreem Music na CD a na vinylu. Poslední dobou to
vypadá, že se vinyl jako nosič stává čím dál tím víc oblíbenější. Pozoruješ
tento „trend“ také? Prodáte na koncertech víc CD nebo vinylů? Jak jsi na tom
vlastně ty a gramodesky? Sbíráš je, kupuješ?
Jo, vinyl poslední dobou
jede. Ačkoli se naše vinyly prodávají dost rychle, pořád máme větší prodej
CDček, než vinylů. Já hudbu sbírám celý svůj život a mám několik tisícovek
nahrávek. Pro mě, jako fanouška vinylu, je tenhle trend prostě perfektní. CD je
samozřejmě praktičtější, ale to je i toaleťák. Vinyl je prostě něco, chápeš?
Z původní
sestavy jste zbyli jen Ola a Paul. Zajímalo by mě, jestli se nějak po těch
dlouhých letech změnil způsob skládání. Třeba Paul hrál jak na kytaru, tak na
bicí, až nakonec skončil u baskytary. Jak tvoří nový materiál SORCERY?
Paul je po pěti letech
zpátky u kytary. Jo, změnilo se to. Předtím jsme se scházeli a skládali hudbu
na zkouškách. Teď spíš přicházíme s nápady každý sám a občas i
s celými písněmi. Každý z kapely k tomu může přispět a říct
k finální verzi svůj názor. Pokud se někomu nelíbí část písně, tak to
měníme, dokud nejsou všichni spokojeni.
V roce
2016 byste měli slavit 30 let výročí kapely. Nechystáte pro fanoušky nějaké
reedice, trička, speciální koncerty?
Žádné speciální plány
nechystáme. Budeme se snažit hrát tak, jak to jen půjde a těšíme se na dalších
30 let.
Jste
už dnes pamětníci. Když porovnáš vaše začátky a současnost, změnila se doba
hodně? Myslím tím teď přístup fanoušků, labelů, promotérů apod. Často
slýchávám, že „už to není takové, jako to bývalo“. Co si o tom myslíš ty?
Hlavním rozdílem je to, že
jsme teď mnohem zkušenější než dříve. Dřív to byly časy učení a
experimentování. A teď už jen sklízíme ovoce. Rozhodně nás to utvořilo jako
lidi, členy kapely a muzikanty. Víme, jak skládat písně po našem, jak používat
nástroje, abychom z nich dostali co nejvíc. Nevím, jaké období bylo nejlepší.
Bylo to skvělé na konci 80. a začátku 90. let, ale za poslední roky se stalo
tolik skvělých věcí, že je to rozhodně skvělé, ale zase trošku jinak. Myslím,
že musíme mít větší fanouškovskou základnu, než na začátku. Je mnohem víc
možností, kde hrát a propagovat svoji muziku, dostat se k lidem. Zlaté
časy byly opravdu zlaté, ale rozhodně to pro nás bylo pracovně náročnější.
Když
jste kapelu zakládali, psal se rok 1986. U nás v tehdejším Československu
byl hluboký socialismus a o vaší kapele jsem se dozvěděl poprvé až v roce
1993, kdy jsem si koupil jedno ze svých prvních CD „Bloodchilling Tales“.
Dostávalo se k nám všechno s několikaletým zpožděním. Jak vnímáš
devadesátá léta ty? Jaké to bylo, „být přímo u toho, když se rodil švédský death
metal? Zavzpomínej pro nás trošku, prosím.
Jak jsem říkal, byly to
skvělé časy. Udělali jsme si hodně přátel a sledovali, jak opravdu malý
underground roste v něco mezinárodního a to bylo prostě neskutečné. Byly
jsme jen děti, vydávali jsme demo, které jsme sami nahráli, kopírovali a
posílali do světa. Nejdřív jsme tomu nevěřili, ale rostlo to rychleji a
rychleji. Docela brzy labely pochopily co se děje a všechno to naprosto
explodovalo na začátku devadesátek.
Bohužel,
pak jste se uložili na dlouhou dobu „k ledu“. Až do roku 2013 jste vydali jen
pár demonahrávek a jednu kompilaci. Proč vlastně? Co toho bylo příčinou? Nebylo
o vás vůbec slyšet a já si na vás vzpomněl pokaždé jen, když jsem se
přehraboval starými alby a pak až po letech, to když nastoupila éra internetu.
To je pravda, měli jsme
vzestupy, ale i pády. Začali jsme procházet změnami po vydání Bloodchillings
Tales v roce 1991 a ty změny nikdy nepřestaly. Trávili jsme většinu času
tím, že jsme nové kluky učili naše písničky a pak jsme toho měli plné zuby. Nakonec
jsme v kapele byli tři a najímali jsme různé lidi na hraní na koncertech.
Všechno se to prostě vytratilo, Paul měl další kapely, které dobře šlapaly, a
já prostě skončil. Mnohokrát jsme mluvili o tom, že kapelu zase vzkřísíme, ale
to se povedlo až v roce 2009. Tehdy jsme hned chtěli udělat nové albu, ale
přimotaly se do toho nějaké osobní věci a trvalo to pak další čtyři roky.
Fenoménem
současné doby je internet. Občas mi přijde, že někteří lidé ani jinde nežijí.
Jaký vztah mají SORCERY ke stahování hudby? Spousta „fanoušků“ si hudbu už jen
stáhne, na koncert kouknou na youtube a fyzické médium je pro něj jen
záležitostí pro „starý fotry“. Zajímalo by mě, jak vnímáš tenhle „fenomén“ ty?
Je pro nás určitě lepší,
když si lidé kupují naše věci, to by rozhodně ulehčilo tvorbu nového alba. Ale
internet je zase skvělé místo pro to, aby člověk rozšířil povědomí o své
muzice. Je to jako dřív s kazetami. Nikdy jsi nedostal zaplaceno za to,
když lidé dělali kopie tvých kazet a teď prostě nedostáváš zaplaceno, když si
lidé tvojí hudbu stahují. Ale když se zamyslíš, kdyby nebylo těch lidí, co si
koupili naší hudbu a rozšířili to dál skrz stahování, možná by většina
z nás nebyla tam, kde teď. Death metalová scéna, jak ji známe teď, by byla
velmi odlišná a možná by byla menší a nemusela by vůbec přežít. Taky hudbu
stahuji, ale jako sběratel dávám hodně peněz do fyzických nahrávek.
V poslední
době začíná spousta mladých kapel znovu hrát „old school death metal“. Většině
to moc nejde, ale pár nových, slušných kapel, které pochopily, o čem to je, se
najde. Máš nějakou oblíbenou, u které si myslíš, že má na to, „oživit staré
časy“?
Nemám nikoho teď úplně
v paměti. Někteří to dělají lépe, než druzí, to je normální. Mám rád
kapely, které dělají svojí vlastní muziku, než ty, které se snaží napodobit
zvuk a písně jiných kapel. Ale na druhou stranu – nové kapely přinesou nové
fanoušky, kteří se pak k těm starším kapelám, jako jsme my, můžou dostat.
Takže myslím, že je to obecně zdravý způsob pro tuhle scénu.
Často
slýchávám na koncertech v Čechách, jak lidé nechodí, jaká je malá
návštěvnost. Zajímalo by mě, jakou máte vy zkušenost ze Švédska? Pro nás jste
velká země, co se týká death metalu, se spoustou kapel, promotérů. Jezdí
k vám často skupiny, které naší malou zemi na turné vynechají. Chodí se u
vás na death metalové koncerty? Máte raději kluby nebo větší festivaly?
Myslím, že návštěvnost
koncertů je u nás dobrá. Existují samozřejmě výjimky, ale máme tady docela
silnou metalovou tradici a spoustu fanoušků. Myslím, že pro mě jsou lepší menší
kluby. Jde tam vytvořit skvělá atmosféra v malém místě a symbióza mezi
kapelou a publikem je mnohem silnější.
Jak
to vlastně mají SORCERY s koncerty? Hledal jsem na internetu a nejste
zrovna kapelou, která by byla pořád na turné. Proč vlastně? Nechystáte
k novému albu třeba evropské turné? A pokud ano, navštívíte také Českou
republiku?
Snažíme se hrát co nejvíc,
ale bohužel máme taky práci a je náročné to všechno skloubit dohromady. Nedávno
jsme dělali malou šnůru a máme teď zamluveno pár koncertů. Samozřejmě bychom
rádi hráli v Čechách. Jen si nás zamluvte.
Jsou
nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?
Bohužel si teď na nic
nevzpomenu…
Znáš,
posloucháš nějaké kapely z České republiky?
Vlastně ani ne.
Co
chystají SORCERY v nejbližších měsících?
Budeme hrát na několika
festivalech. Na jednom ve Finsku, pár ve Švédsku a doufáme, že se vrátíme do
Evropy před koncem tohoto roku.
Děkuji
za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny
dobrých nápadů.
My také moc děkujeme a
doufáme, že se brzy uvidíme.
Ave SORCERY! I have been listening to your new album
“Garden of Bones” for a while now and I still find new pieces of darkness in
it. Honestly I was expecting a good job from you but I was not expecting that
you are going to smash me with your alum. The album is very good. How are the
fans´ reactions, how about reviews?
Hi there. Great that you like the album. So far the response
to it from both fans and critics has been overwhelming. It of course very nice
to realize that people actually like something you have worked both long and
hard with.
Have you already played some of your new songs on
concerts? How do they work with fans? Do you have any possible hit? For me it
would probably be “Hellstorm”.
Yeah, we played about five songs from it on when we
went down to Germany and Denmark in May and then we played almost the whole
album on a show in our hometown. We made it like a sort of releaseparty and
presented the most of it. It seems like the new material goes well with the
crowd. Hellstorm is a very good song and we played it live but I think my
absolute faves are Holy Ground and The New Armageddon, along with Hellstorm and
some others of course.
The cover of this album is great. The author of this
cover is Juanio Castellano. Why him? I have to say – this cover absolutely
expresses what is happening on the album. It is cold, raw, and rustic just like
the music on “Garden of Bones”. How did you choose the motive of the cover? Was
it from already prepared works or did Juanjo hear your music and then did the
cover? Last album´s cover was made by Daniel Devlisih. Why the change?
We really wanted to work with Daniel Devilish again.
He made an absolutely stunning job with the Legacy of blood and Arrival at six
covers. I contacted him but he didn’t had the time to do it right then. We
asked Xtreem if they could recommend someone and Juanio´s name came up. We had
it a go and the result was far better than we ever could have asked for. The
cover is made especially for the album and not anything that he had pre-made or
so. I had this idea in my head for a cover based on the lyrics for the song
Garden of Bones and Juanio drew my thoughts spot on. He is a very talented guy.
Death metal bands sometimes forget that this music is
also about lyrics. You sing about darkness, death, anti-Christianity. What are
your new lyrics about? Who is the author? Do you want to express some message
with your lyrics?
It is more like anti-religion nowadays more than just
slugging down on Christianity. I feel like they are all equally bad and there
is no way anyone should be oppressed and persecuted because you choose not to
believe or even chose to believe in something that someone else doesn’t believe
in. In my opinion you can have your own thoughts and believes as long as you
don’t force them upon others. Religion is by far the biggest killer in the
world; the most evil and oppressive force and I fucking hate it. As it is me
who writes all the lyrics it is natural that many of them deals with this
topic. We have also some songs that are more traditional deathish with topics
like death, blood, guts and Satan. You must have that ingredient too to make a
good soup.
The new album has a very dark and sharp sound. The
author is Andreas “Jonsson” Westholm. This album sounds a little bit different
than the last one (Tomas Skogsberg). I feel that this one is “dirtier” and
rawer. Was it intentional? How did you work on the new album – how was it born?
Were you present while mixing, did you talk about the final sound?
We knew when we went with Jonsson that it wouldn’t be
the same sound as on the Arrival at six album. At first it was decided that
Jonsson only should record it but in the end he mixed the whole thing as well
and we are very pleased with the result. We started to mix it when we recorded
it but Jonsson laid his hands to the final mix and mastering by his own. Of
course we were very much present anyway as files with the latest mixes were
sent back and forth several times a day. Jonsson had this idea to record the
band exactly as the band sound and not try to overproduce it so much. The
result became the rawer, colder sound. It fits in with the songs and makes the
album to a compact product.
“Garden of Bones” is published by Xtreem Music again –
on CD and vinyl. It seems that vinyl is more and more popular in these days.
Don´t you think? Do you sell more CDs or vinyl on concerts? What about you and
gram disks? Do you collect them, buy them?
Yeah, Vinyl is very much the thing again these days. Our
vinyl’s sell out quite quickly but as we still have more CDs than vinyl’s we
sell still sell more CDs. I have been collection music all my life and I have
several thousand records. For me as a fan of vinyl’s the new vinyl hype is just
splendid. Cd is of course practical but so is also toilet paper. Vinyl is the
thing, you know.
From the original band members are just Ola and Paul.
I was wondering if the composing process has changed since the beginning of the
band. For example Paul played guitar, drums and in the end he has the bass. How
does SORCERY compose?
Paul is actually back on guitar again since the last
five years. Yes it has changed. Before we all met up and tried to write new
songs at rehearsals. Nowadays it is more that we come up with ideas
individually and sometimes even with whole songs. Everyone in the band can
contribute and also have their saying in the final song. If someone don’t like
a part of the song we change it until we all are pleased.
You are going to have 30years anniversary in 2016. Do
you want to do some reedition, T-shirts, unusual concerts?
We have no plans to make something special about it at
all actually. We will try to play as much as possible and looking forward to
the next 30 years.
Today, you are like veterans. If you compared the
beginnings of your band and your band today, how different would it be? Is
there a big change? I mean the attitude of fans, labels, promoters, and so on.
I often hear the “it is not the same as it used to be” kind of mumbling. What do you think?
The main difference is that we are so much more
experienced now than we were back in the days. Those times were times of
learning and experimentation. Now we reap the fruits of the past years. It has
formed us like humans, band members and musicians. We know how to make songs
the way we want them to be, we know how to use our instruments to get the most
out of them. I don’t know which of the times that have been best. It was really
thrilling in the late 80th, early 90th but so much good
things have happened to the band these last year’s so it is thrilling too but
in a different way. I think there must be a larger fanbase now than it was back
then and there are a lot more places to play, opportunities to make your music
heard and reach out to people. The golden years was really golden but work was
very much harder for most of us.
Your band was born in 1986. There was deep socialism
in Czechoslovakia in that year. So first time I hear about our band was in 1993
– that was the time when I bought one of my first CDs “Bloodchilling Tales”. We
had everything in years behind. How do you feel about 90ths? How was it – to be
in the beginning of the Swedish death metal? Tell us something about the past
please.
As I mentioned, it was athrilling time. You made a lot
of friends and to see a really small underground thing grow into an
international movement was just insane. We were just kids, just releasing a
demo that we recorded and copied ourselves, getting mail from every part of the
world. You couldn’t believe it at first but it just grew bigger and bigger.
Soon enough labels understood what was going on and it really exploded in the
early 90th.
Unfortunately, your band was frozen for a long time.
Until the 2013 you published only a few demo records and one compilation. Why?
What was the reason? We didn´t hear about you and I just remembered you only
when I was going thru my CD collection. And of course when the Internet came.
Yeah, we had our ups and downs. We started to get through some line-up
changes quite right after the release of Bloodchilling tales in 1991 and they
never stopped. We were spending most of the time to teach new guys our songs
and we got quite fed of it. In the end there were three of us in the band and
we hired different persons as soon as we played gigs. It all just faded away,
Paul had other bands that were on the uprising and I just quit. We spoke about
take the band up so many times through the years but it wasn’t until 2009 that
it would be really happening again. We were planning to make a new album right
away but again, some personnel changes in the band made that it took four more
years.
The today´s phenomenon is the Internet. Sometimes I
think that some people just do not live outside of the internet. What is
SORCERY´s relationship to music downloading? There is a lot of fans who just
download music and they do not go to concerts. They watch YouTube videos
instead of listen to an album. CDs are old case for “old dads”. I am curious,
what do you think about this “phenomenon”?
We are of course more interested that people should buy our stuff; it
really would help us making another album. But again, Internet has been a great
place to spread your stuff. It is like the early tapetrading. You never got
paid when hundreds of people made copies of your cassettes and now you don’t
get paid when people download. But think about i. If it weren’t for all those
people who made their own copies of the tapes and spread them all those years
ago most of us would have become nothing. The Death metal scene as we know it
would have been very different and probably would have been too small to
survive. Sure I download myself but as a collector of music I also spend a lot
of money to buy records too.
Nowadays, a lot of young band begins to play the “old
school death metal”. Some of them are not very successful, however there are
some good new bands which figured out what is this music about. Do you have any
favourite band which can bring those “old good days” back to life?
I don’t know anyone in particular to mention. Some of them do it better
than others of course. I like bands that are making themselves their own music
rather than trying to copy the sound and songs from others but in the end the
new bands brings new fans that soon discover old fossils like us. So I guess in
general it is healthy for the scene.
In the Czech Republic, there is a low attendance in
concerts – at least I have heard that. I want to know what your experiences
from Sweden are. For us you are a big country with a lot of bands, promoters.
You have a lot of concerts by bands which often skip the Czech Republic. Do
people go to death metal concerts in your country? Do you prefer smaller clubs or bigger festivals?
The attendance to concert here is quite good I think. Of course there
are exceptions sometimes but we have a strong metal tradition here and a lot of
fans for the music. I think I prefer smaller clubs. There can be a great
atmosphere in smaller venues and the symbiosis between band and crow is often
stronger.
What about SOCRECY and concerts? I was looking around
the Internet and you are not the exact kind of band who would always be on a
tour. Why is that? Do you want to do a Europe tour by the new album? And if so,
do you want to include the Czech Republic?
We try to play as much as we can but it can be hard to get away on
longer tours when we all need to work and so. We did a short minitour recently
and we have some gigs booked. Of course we would like to play in the Czech
republic of we ever got the chance. You just need to book us.
Are there any albums which you like from a past few
months?
Actually, I am sorry I have none that I could think about…..
Do you know and listen some Czech bands?
No, not really.
What are SORCERY´s plans for the next few months?
We are playing some festivals. One in Finland, a couple of more in
Sweden and we will hopefully return to Europe before the end of this year
Thank you so much for the interview. I wish you a lot
of sold music, full concerts, crazy fans and I am looking forward to seeing
you!
Thank you so very much you too and I hope I will see you all down the
roads sometime soon.